Jak nemocnice likvidují odpad v České republice

Správná likvidace zdravotnického odpadu je klíčová pro ochranu veřejného zdraví i životního prostředí. Zdravotnická zařízení produkují nejen běžný komunální odpad, ale také nebezpečný infekční odpad, který vyžaduje speciální zacházení. Jak se s ním nakládá v České republice? Jaké druhy odpadu existují a co říká legislativa?

Čas od času každý potřebuje lékařskou péči, takže chápeme, že také v nemocnicích a ostatních zdravotnických a veterinárních zařízeních vzniká denně různý odpad. Někdy je to odpad podobný komunálnímu, jindy obsahuje ostré předměty, jako jsou jehly, skalpely, pilky či kleště, a někdy jde také o materiál vysoce infekční, toxický odpad nebo dokonce radioaktivní.

Zdravotnický odpad zahrnuje všechny materiály, které vznikají při poskytování zdravotní péče, v laboratořích nebo při veterinární činnosti. Až 75-90 % odpadu z nemocnic tvoří infekční materiál, který může obsahovat patogeny, toxické látky nebo ostré předměty.

Mezi lety 2013-2021 stoupla produkce odpadů ze zdravotní péče o 35 %. 55 % celkového zdravotnického odpadu v ČR produkují nemocnice. Zhruba 22 % pochází zařízení dlouhodobé péče nebo domovy pro seniory.

V Číně, kde epidemie covid-19 propukla, se aktuálně vypořádávají s množstvím nebezpečného zdravotnického odpadu. Jen ve Wuhanu se jeho denní produkce zvýšila o 500 %.

Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?

Druhy odpadu a jejich třídění

Riziko odpadu ze zdravotnictví se snižuje s přijetím kompletního a bezpečného systému třídění, sběru, transportu, shromažďování a likvidace. Jednou z hlavních snah při nakládání s těmito odpady je tedy jejich třídění na místě. Jnými slovy separovat odpady nebezpečné od odpadů - bezpečných, chcete-li. Oddělený sběr zdravotnických odpadů není jednoduchá záležitost. A měl by probíhat denně (samozřejmě v závislosti na velikosti zařízení). V non-stop provozech alespoň 1x za 24 hodin, a to za dodržení všech bezpečnostních předpisů, vyhlášek i zákonů. Proto musí mít každé zdravotnické zařízení provozní řád.

Většina patří mezi nerizikový zdravotnický odpad, podobný komunálnímu. Vzniká hlavně z administrativních a úklidových činností zdravotnických zařízení a může zahrnovat rovněž odpad produkovaný při údržbě zdravotnických objektů. Potíž je s odpady, které s sebou mohou nést zdravotní rizika: odpad infekční. Ten může být, mimo jiné, i zdrojem tzv.

Samostatnou kategorii tvoří tzv. vysoce infekční odpady. S tříděním (nebezpečného) zdravotnického odpadu se v ČR započalo někdy kolem roku 2004. V roce 2008 pak byly zavedeny metodické pokyny pro jejich třídění.

Přeprava probíhá ve speciálních nádobách. Každý odpad má svou určenou nádobu podle své rizikovosti. Jedná se o běžné pytle, popřípadě o pytle uložené v jedno a vícevrstvých pevných nádobách. Podstatná je zde neprostupnost přepravních materiálů. Někdy se k odpadům přidává i dezinfekční materiál jako chloramin, chlorové vápno nebo paraformaldehyd. Popřípadě materiál absorpční, jako aktivní uhlí, bavlněná vata, silikagel aj.

Legislativa a nakládání s odpady

Nakládání se zdravotnickým odpadem upravuje zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech a vyhláška č.

Čtěte také: Nemocnice Pardubice a infekční odpad

Co se týká legislativní oblasti, pak nakládání odpady, a to včetně odpadů ze zdravotnických a veterinárních zařízení, řeší zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady a také vyhláška č. 93/2016 Katalog odpadů. Nejvíce se pak odpady ze zdravotnictví zabývá vyhláška č. 306/2012 Sb.

Protože provozovatelé zdravotnických zařízení produkují odpady, musí vést stejně jako ostatní původci průběžnou evidenci. Pokud přesáhnou zákonné limity v produkci a nakládání s odpady (100 kg nebezpečných nebo 100 t ostatních odpadů), musí podávat Roční hlášení do systému ISPOP, dnes již pouze elektronicky, a to v termínu do 15. 2. Průběžnou evidenci odpadů v mnoha případech vede za praktické lékaře oprávněná osoba, která od původců odpad přebírá k přepravě i k odstranění. Pokud lékaři vznikne povinnost podat Roční hlášení o produkci a nakládání s odpady do ISPOP, potom i tuto povinnost v praxi často oprávněná osoba zajistí např.

Kam odevzdat použité injekční stříkačky včetně jehel?

Podle zákona o léčivech (č. 378/2007 Sb.) je lékárna povinna převzít jen nepoužitelná léčiva. To znamená léčiva nevyhovující jakosti, s prošlou dobou použitelnosti, uchovávaná nebo připravená za jiných než předepsaných podmínek, zjevně poškozená nebo nespotřebovaná. Tato povinnost lékáren se vztahuje pouze na léky, nikoli doplňky stravy a zdravotnické prostředky (např. Použité injekční stříkačky s jehlou a jehly z inzulínových per, které vznikly jako odpad po aplikaci léčiv, jsou považovány za mimořádně nebezpečný zdravotnický odpad.

Za původce odpadu, který vznikl v důsledky léčby pacienta, je podle zákona o odpadech považován poskytovatel zdravotní péče. Ostrý zdravotnický odpad by také mělo převzít k likvidaci právě to zdravotnické zařízení, jehož lékař léčbu pacientovi předepsal. Pacient ho také může odevzdat na stanovené shromažďovací místo pro nebezpečný zdravotnický odpad i v dalších zdravotnických zařízeních (nemocnice, polikliniky, ordinace). Tento typ zdravotnického odpadu nelze v žádném případě vhazovat do veřejných kontejnerů na směsný či tříděný odpad (skládkování většiny odpadů ze zdravotnictví je v ČR zakázáno).

Způsoby likvidace

Část odpadů ze zdravotnictví je určena k dekontaminaci. Po dekontaminaci jsou pak tyto odpady považovány za již „ne-nebezpečné“. U nás se k dekontaminaci prý nejčastěji využívá mikrovlnné dekontaminace a autoklávování. Možností dekontaminace je samozřejmě více.

Čtěte také: Spalovny v okolí Pardubic

Za finální likvidaci těchto odpadů je považováno jejich spálení (při teplotách vyšších než 1000 °C). Dekontaminovaný odpad lze spálit ve spalovně komunálního odpadu. Skládkování většiny odpadů ze zdravotnictví je v ČR zakázáno.

V Česku se preferuje odstranění nebezpečných odpadů spalováním. Některé české nemocnice mají dokonce svoji vlastní spalovnu, například v nemocnicích v pražském Motole, Pardubicích a Hradci Králové. Nemocnice je tak v likvidaci odpadů více soběstačná a infekční odpady může v době epidemie covid-19 likvidovat přímo v místě vzniku bez další zbytečné manipulace a transportu.

Při běžném provozu české nemocnice vyprodukují cca 36 000 tun nebezpečného odpadu ročně. Jedná se o použité roušky, vzorky, léčiva, jehly, cytostatika, ale i samotné tkáně.

„Pro velké nemocnice preferujeme nasazení vlastních spaloven se zpracovatelskou kapacitou cca 1 000 tun ročně. U těch, které už vlastní spalovnu mají, je třeba zařízení modernizovat a inovovat - často jsou totiž na hranici životnosti a přestávají odpovídat současným požadavkům. Vysoké teploty při spalování spolehlivě zničí infekčnost odpadu. Samozřejmostí je účinný systém čištění spalin, které v procesu vzniknou. Zařízení tak splňují nejpřísnější emisní limity. Zásadní je, že nemocnice nemusí za odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu platit a jeho spolehlivé a bezpečné zničení má pod kontrolou. Přeruší se tak řetězec, kdy je rizikový materiál převážen z místa, kde vznikne na místo, kde je zničen.

Šarlej upozorňuje, že nasazení a modernizace spaloven odpovídá Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015 - 2024. V Česku vlastní spalovny využívá 8 nemocnic.

Havířovská nemocnice je jednou z prvních v ČR, která si pořídila na likvidaci odpadu dekontaminační jednotku, která pracuje v kombinaci s mikrovlnným zářením. Čísla ukazují, že se jim investice do technologie vyplatila. Kraj zvažuje, zda pořídí jednotky i do dalších svých nemocnic.

Nové technologie

Jako první v Česku začala na počátku letošního roku Converter využívat okresní nemocnice v Kolíně. Beton, sklo a dřevo. Nebezpečný odpad, včetně chirurgických nůžek nebo použitých injekčních stříkaček, je nejprve rozdrcen a zbaven ostrosti a následně je párou dekontaminován a zbaven infekčnosti. Výstupem je suchý recyklát o výrazně nižší hmotnosti a objemu, který je druhotně využit jako alternativní palivo.

„Nemocnice v Kolíně produkuje průměrně 170 tun infekčního odpadu ročně. Před využitím Converteru byl odpad odvážen speciálními vozidly do 130 kilometrů vzdálené lokality k dekontaminaci.

Tato technologie, která předtím nebyla v Česku použita, byla před spuštěním do ostrého provozu testována v laboratořích Vysokého učení technického v Brně. Kromě zdravotnických zařízení je využitelná také pro zpracování směsného komunálního odpadu nebo vytříděných obalů.

tags: #jak #nemocnice #likvidují #odpad

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro pobyt v Jistebnici
• Když se příroda skrývá v díle: Adam Michna
• Pedálový koš 40l - recenze
• Škola v přírodě a zvířata
• Definice blikání