Divadlo v přírodě: Typy a historie

Ochotnická divadelní činnost má v českých zemích dlouhou a bohatou tradici, která se oficiálně počítá již od roku 1861. Ochotnické divadlo, jehož historie se v Čechách začala odvíjet od konce 18. století, je jednou z nejstarších organizovaných občanských kulturních aktivit.

Jan Ladecký již v roce 1895 ve své literární práci „Česká divadla ochotnická“, vydané u příležitosti Národopisné výstavy, popisuje vznik, význam i poslání ochotnického divadla v Čechách. Je potěšitelné i zásadní, že se i on přímo zmiňuje a vyzdvihuje osobnost chlumeckého rodáka, národního buditele a vlastence Václava Klimenta Klicpery.

V samém závěru tohoto pojednání o ochotnickém divadelnictví bylo nemožné ponechat stranou kulturní chloubu města, kterou je zrekonstruovaný Klicperův dům. Tento stánek kultury byl uveden do provozu v roce 2006, i po více jak deseti letech provozu se stále stkví novotou a je důstojným prostředím pro všechny účinkující umělce, soubory i pro diváky. Zde také konečně a zaslouženě našli odpovídající a stálé zázemí chlumečtí ochotníci sdružení v Divadelním spolku Klicpera Chlumec nad Cidlinou.

Počátky a rozmach ochotnického divadla

Neobávám se, že přeháním, uvedu-li za českou knihou ihned české divadlo, české divadlo ochotnické, které probouzelo národ k životu. Je to docela přirozené. Spisovatelé, vlastenečtí kněží, profesoři, učitelé, viděli, že je nutno činiti propagandu, rozšiřovati mezi lid myšlenky, jimiž se těšili a posilovali v naději do budoucnosti, a tu bylo živé slovo, jako vždy i zde nejlepším prostředkem k docílení úspěchů.

V tomto případě již nelze mluvit o tom, že by ochotnické divadelnictví v širokých lidových masách byla zájmová činnost jen pro vybrané skupiny osob. Začátkem 19. století, v období národního obrození došlo ke značnému rozmachu ochotnických spolků, ty se v tomto období dále rozrůstaly a vnitřně diferencovaly. Centra ochotníků ležela především v oblastech s rozvinutým průmyslem či zemědělstvím. Města, jakož i větší vesnice zpravidla měli jeden, někdy i více ochotnických souborů.

Čtěte také: Letní divadelní festival, Horní Počernice

V první polovině 19. století nebyly všeobecně dobré a příznivé podmínky pro rozvoj a provozování amatérské divadelní činnosti s ohledem na politické i ekonomické poměry, které v tehdejší rakouské monarchii vládly a také díky velmi přísné cenzuře. K částečnému uvolnění této společensky neúnosné situace pro široké vrstvy obyvatel došlo až počátkem druhé poloviny 19. století.

V návaznosti na rostoucí počty divadelních spolků a také s ohledem na jejích krajovou i repertoárovou roztříštěnost se v průběhu přibývajících let 19. století začaly postupně projevovat snahy o organizované sjednocení ochotníků. Trend sjednocování a organizování amatérského divadelnictví vyvrcholil v roce 1885, kdy vznikla „Ústřední matice divadelních ochotníků českoslovanských“ (ÚMDOČ), která zastřešovala ochotnické aktivity až do roku 1951, kdy ukončila svou činnost pod vlivem poúnorového politického vývoje v československé společnosti.

Specifika lidového ochotnického divadla

Hry, které si ochotníci v řadě případů psali sami, nedosahovaly ve většině případů velké umělecké hodnoty a umělecké literární úrovně. Jedním z typických prostředků lidového ochotnického divadla byly davové scény. Zatímco kočovné divadelní společnosti, z provozních a zejména z ekonomických důvodů, musely vystačit jen s omezeným množstvím herců v souboru i na scéně, pro ochotníky nebyl problém jeviště zaplnit potřebným davem nadšených amatérských herců i ochotných neherců - sousedů.

Vývoj divadla v Chlumci nad Cidlinou

Sedmnáctý rok dvacátého prvního století je pro kulturní veřejnost a zejména pro ochotníky a amatérské divadelnictví v Chlumci nad Cidlinou velmi významným rokem. V květnu 2017 tomu bylo přesně osmdesát let, kdy se nadšení a obětaví chlumečtí ochotničtí divadelníci, kteří byli sdruženi v „Pěvecko-ochotnické jednotě Klicpera Chlumec nad Cidlinou“, spolu s městskou radou rozhodli oslavit 145. výročí narození místního rodáka a významné osobnosti našich dějin a národního obrození Václava Klimenta Klicpery. Právě tímto počinem byla založena dlouholetá tradice významného a populárního amatérského divadelního svátku, která v průběhu let přerostla v prestižní soutěžní přehlídku amatérských divadelních souborů.

Letos přivítají důstojné a příjemné prostory Klicperova domu v Chlumci nad Cidlinou již 70. ročník této amatérské divadelní přehlídky. Rozdíl mezi 80. výročím konání prvního ročníku v roce 1937 a reálně uskutečněným 70. Klicperovým Chlumcem v roce 2017 není početní chybou nebo překlepem v textu. Tento číselný nesoulad je ovlivněn některými historickými událostmi, politickými vlivy a společenskými změnami v naší zemi v uplynulých historických obdobích. Tyto vnější faktory zapříčinily, že v některých kritických či jinak pohnutých letech se Klicperův Chlumec prostě nekonal, protože to bylo nemožné.

Čtěte také: Historie divadla v Zelenci

Na pamětní desce umístěné na jednom z domů v ulici Boženy Němcové (dříve Raauthaus) v Chlumci nad Cidlinou lze dovodit první náznaky amatérského divadelnictví v tomto městě. V textu je uvedeno, že v těchto místech již v roce 1811 hrával divadlo pro veřejný lid, chlumecký rodák a vlastenec Václav Kliment Klicpera se svými přáteli. Rok 2017 je tedy již 196. výročím od těchto událostí. Informace je historiky odvozena z vedlejších a nepřímých zdrojů týkajících se osoby V. K. Klicpery, průběhu jeho studia i pobytů přímo v rodném městě. Na základě dostupných indicií a přenesených informací je tento předpoklad odpovědně podporován také odbornou veřejností, což dodává váhu pro jeho zveřejnění.

Dne 20. května 1861 vydávají chlumečtí ochotničtí divadelníci provolání k obecenstvu a zakládají „Spolek divadelních ochotníků“. Následně se v Chlumci nad Cidlinou zřizuje divadlo, které ještě do konce tohoto roku zahájilo svou činnost. Tato skutečnost jen dokladuje a potvrzuje, že chlumečtí občané a zejména divadelníci byli v každé době věrni odkazu slavného rodáka V. K. Klicpery.

Letní divadelní scény - arény

Budování letních divadelních scén - arén - souviselo s několika aspekty. Jedním z nich bylo plynové osvětlení a nedostatečné větrání kamenných divadel první poloviny 19. století, které v letních měsících způsobovalo nedýchatelné prostředí, což vedlo k poklesu návštěvnosti. Mezi stavebníky letních arén proto můžeme nalézt vedle divadelních podnikatelů i ředitele kamenných divadel, jako např. Františka Thomého (Stavovské divadlo) či Jana Pištěka (Městské divadlo v Plzni).

V létě dávali Pražané přednost odpočinku v blízké přírodě, která se tehdy nacházela v bezprostřední blízkosti za hradbami. Jestliže divadelníci chtěli dostat publikum do divadla i v létě, museli se přizpůsobit a zvolit jiný typ stavby. V úzkých ulicích se stavět moc nedalo, proto podnikatelé využili záliby měšťanstva ve výletech na venkov a začali budovat letní otevřené arény za hradbami města. Jako nejvhodnější materiál posloužilo dřevo, které sice budilo dojem prozatímní stavby (což většina arén také byla), ale na druhou stranu umožňovalo rychlé a flexibilní realizace s nízkými náklady.

Zmínky o prvních pražských dřevěných letních scénách pocházejí již z let 1820-1840, kdy vznikaly především v zahradách hostinců. Odtud se přirozenou cestou vyvinuly pozdější dřevěné arény.

Čtěte také: Zlínské divadlo a životní prostředí

Stavby arén dospěly ke dvěma typům: jednak k vlastním otevřeným arénám, jednak ke krytým stavbám napodobujícím kamenná divadla (Novoměstské divadlo, Nové české divadlo, Uranie). První model navazoval zcela přirozeně na antický amfiteátr a jeho středověkou obdobu, školské řádové divadlo. Kruhovitá stupňovitá hlediště ale vycházela především ze samotné funkce objektu, který měl sloužit lidovým vrstvám.

Vývoj arén ukončilo zavedení elektrického osvětlení do kamenných divadel. Arény se poté začaly přebudovávat na divadla s celoročním provozem.

První arénou v Praze se stala Aréna Ve Pštrosce - vznikla na popud dvou herců stavovského divadla Forsta a Viléma Graua jako podnikatelský záměr určený českým divadelníkům. Stavbu arény provedl tesařský mistr Rohan podle rad a pokynů herce Forsta. Otevřená aréna zahájila svoji činnost 11. června 1832.

Lesní divadlo Na Skalce v Novém Podlesí

Lesní divadlo na Skalce bylo objeveno a postupně upravováno od roku 1946. Dnes pohlédnutím na tuto přírodní romantickou scénu se zdá, jako by příroda sama odklidila vše, co sem nepatří a že už kdysi dávno byl při lámání kamene vytvořen tento malebný koutek. Málokdo však ví, kolik set hodin, jaké úsilí a nadšení bylo vynaloženo novopodlesnou mládeží na jeho postavení.

Toto je jen trošičku upravený zápis z roku 1961, který napsal do divadelní kroniky nestor divadla Na Skalce Josef Kunický u příležitosti patnáctiletého výročí lesního divadla. Při pročítání a prohlížení kronik, které jsou nádherné ajsou již tři, se člověku chce někdy smát a někdy i slzy vyhrknou. Je to veliké dílo Pepíka Kunického a doklad o lidské píli a nesmírném úsilí.

Josef Kunický, který v prosinci 2006 zemřel po dlouhé a těžké nemoci, byl jedním z podleských Junáků, kteří založili divadlo v Novém Podlesí. Byl to on kdo pronesl zahajovací projev u příležitosti otevření lesního divadla Na Skalce. Věnoval činnosti souboru velikou část svého plodného života. Stal se nejenom příkladnýmvedoucím, režisérem, scénáristou, dramaturgem, ale hlavně skvělým ochotnickým hercem.

Lesní divadlo ve starém lomu vybudovali nadšení podlesští Junáci. 1946 - první představení 14. července.

Divadlo v přírodě u sokolovny

Hra "Královna Dagmar" byla uvedena spolkem Osvěta na přírodním jevišti u sokolovny v roce 1941. Zde byl zvuk již snímán mikrofonem a reprodukován velkým amplionem (vpravo nahoře).

Česká srdéčka, divadlo v přírodě u sokolovny, společně Havlíček a Osvěta režie J.Zíma, J.

V chapadlech kapitalismu, hráno u Hejzlarů, Odbor svazu čsl. mládeže národ. socialistické v Bělovsi, režie V. Hanička z podlesí, divadlo v přírodě u sokolovny, spol. Havlíček a Osvěta režie Jos. Škoda, Jar.

tags: #divadlo #v #přírodě #typy #a #historie

Oblíbené příspěvky:

• Fyzikální jevy v přírodě
• Průmysl a městské znečištění
• Právní rámec ochrany obyvatelstva
• Modernizace MHD Prostějov
• Charakteristika čínského klimatu