Jak se čas projevuje ve fotografii přírody

Fotografování volně žijících zvířat, neboli wildlife, je jednou z nejtěžších fotografických disciplín vůbec. A při těch všech věcech, na které musíte myslet, se dá udělat opravdu spousta školáckých chyb. Můžete se jim ale vyvarovat, když budete vědět, jaké to jsou. Pokud se tomuto žánru chcete věnovat na nějaké seriózní úrovni, počítejte s tím, že pro to musíte mít několik zásadních předpokladů.

Prvním z nich je příslušná výbava. Tedy nejen fotoaparát, ale také objektiv, stativ, filtry a další důležité doplňky. Počítejte navíc s tím, že budete často fotografovat ve velmi náročných světelných podmínkách, tedy v šeru, zimě, dešti nebo mrholení, a tak byste kromě té fotografické výbavy měli mít také adekvátní vybavení pro pobyt v přírodě.

Určitě není od věci také vědět období, ve kterém se páří, kdy mají mladé nebo vylétají z hnízda. Ze začátku vám to může ulehčit návštěva národního parku, kde je obecně známo, že se tam určité druhy zvířat vyskytují. Pokud si nastudujete, kde se zvířata v přírodě vyskytují a jak se na místě chovají, musíte také vybrat to správně místo, odkud budete fotit. Možná si někdo řekne, že to zbytečně dramatizuji a dělám z toho kovbojku, ale důkladná obhlídka terénu a výběr lokace patří opravdu mezi důležité body.

Optimální je, abyste byli spíše schovaní a místo, na kterém předpokládáte, že se zvíře objeví naopak otevřené a ideálně osvětlené. Jednoduše, když půjdete na čekanou například na jelena nebo srnky, nemůžete se postavit doprostřed louky, kde se obvykle pasou a čekat, že tam za vámi přijdou. To ale není jediná věc, na kterou byste si měli dát pozor. Kromě místa, na kterém se zvěř vyskytuje, není od věci zjistit odkud na danou lokaci nejčastěji přichází.

Pokud totiž přijdete ze stejného směru, ucítí vás dříve, než dorazí na místo. Pak už je jen velmi malá pravděpodobnost, že bude ve svém původním záměru pokračovat. Přístupovou cestu byste tedy ideálně neměli ani křížit. Je také důležité vybírat si místo vaší skrýše proti větru nebo alespoň z boku. Kromě větru je určitě dobré se předem seznámit s aktuálním počasím a polohou světla na dané lokaci. Mohlo by se klidně stát, že přijdete na místo, vše si nachystáte a než se objeví nějaké zvíře na scéně, tak se otočí světlo nebo přijde krupobití.

Čtěte také: Tipy pro prodej přírodních fotografií

V tomto směru mají ohromnou výhodu fotografové, kteří se nějakým způsobem zaobírají myslivostí nebo lovem zvěře. Myslivci a lovci pro vás proto mohou být ohromným zdrojem velmi užitečných a praktických informací. Pokud máte možnost nějakého ve svém okolí oslovit, udělejte to. Vždyť nejeden zkušený wildlife fotograf se rekrutoval právě z řad myslivců, lovců, nebo strážců národního parku. I na toto téma existuje celá řada odborných publikací.

Překvapivě ale také z publikací, které se věnují taktice a výcviku ostřelovačů. Jak si takové focení přece jenom zpříjemnit? Vždy je lepší přijít do úkrytu s určitým předstihem, abyste si stihli upravit svou pozici. V ní totiž můžete strávit i několik hodin a tak by měla být co nejpohodlnější. Pří výběru místa nezapomeňte také na to, že právě to určuje z jakého úhlu a perspektivy budete scénu, respektive dané zvíře, fotografovat.

Kouzlo světla ve fotografii přírody

Každý opravdový fotograf divoké přírody je ranní ptáče. Vyhledává první paprsky, aby probouzející se zvířata zachytil v tom nejhezčím světle, kdy se scéna ve fotografii mění každých 15 vteřin podle toho, kam nízké světlo dopadá. Osvědčilo se mi být u vysněného zvířecího druhu už půl hodiny před svítáním, abych měl dostatek času přemýšlet, jestli těch prvních paprsků využiji pro fotografii v protisvětle (třeba i se sluncem v záběru), nebo po slunci.

Brzké vstávání, jakkoli je to na jaře a hlavně v létě nepříjemné, je výhodné i tím, že se trefíte do času s největší aktivitou zvířat. Už mezi 8. a 9. Těm, co ráno dlouho vyspávají, budiž útěchou to, že večer je krátká chvilka, kdy to také světelně hezky vypadá. Rána však jednoznačně vedou, díky lepší viditelnosti má to nízko nad obzorem položené slunce šanci lépe zasvítit.

A co je nejlepší světlo? To, které nedělá ostré stíny a má pěknou barvu. Ideálně růžovo-oranžovou, ne žlutou, ne bílou. Pokud je ostré slunce bez mráčku, přes den vůbec nefotím. Ke světlu v přírodě si můžeme přidat i další výjimečné chvilky, které fotografii divočiny významně pozvednou. Může to být déšť nebo sněžení. Každý, i nejobyčejnější zvířecí druh zachycený v “povětrnostní nepřízni” bude na fotografii vypadat vždy zajímavěji.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Před každou zimou mám seznam, za kterými zvířaty se vydat ve chvíli, kdy začne intenzivně chumelit. Pravidelným sledováním východu a západu slunce s odhadováním počasí a té správné oblačnosti pro poutavější fotografie se tak každý fotograf stává i výborným astronomem a meteorologem.

Zhruba hodina po východu slunce nebo hodina před jeho západem je vyhlášený fotografický čas - tazkvaná zlatá hodinka. Důležitý je proto směr focení. Efektní fotky pořídíte proti slunci nebo se sluncem po straně. Naopak při fotografování po směru slunečních paprsků zmizí z velké části stíny. Záleží ale i na faktorech, jako je sklon kopců a celkový charakter krajiny, kterou máme před sebou. Pamatujte, že při focení proti slunci jej nemusíte mít nutně na snímku. Podobné kreace obvykle vyžadují HDR zpracování nebo jiné triky pro focení se sluncem v záběru.

Jednodušší je proto při focení tímto směrem samotné slunce vynechat a udělat výřez krajiny bez něj. Při focení krajiny proti slunci se nejvíc projevuje opar v atmosféře, který snižuje kontrast a fotky přímo z fotoaparátu vypadají vybledle. V takovém případě je výrazné přidání kontrastu v Zoner Studiu prakticky nevyhnutelné. Při podobném zpracování se ale šum mnohonásobně zvyšuje, takže každá pomoc je vítaná. Světla je při focení proti slunci většinou dost, takže na širší pohledy stativ není nezbytný.

Pokud nejste zrovna ranní ptáčata, bude pro vás ideální večerní focení. Pamatujte také, že sluneční disk postupuje rychle, a proto nebývá času nazbyt. Ideální je udělat si průzkum předem a pak přijet na správné místo s dostatečnou časovou rezervou. Pozici slunce v různou dobu zjistíte pomocí mnoha aplikací, například The Photographer’s Ephemeris. Pro tyto hraniční časy si kromě fotoaparátu přibalte i baterku nebo čelovku.

Kompozice a příběh ve fotografii

Fotografie by měla mít příběh, něco sdělit. U fotografií zvířat je ideální, pokud se na nich něco děje, divákovi to poví něco o jejich přirozeném chování. Proto, abyste do fotek dostali nějakou zajímavou akci ze života zvířat, musíte si o nich něco nastudovat. Jen tak budete podobné výjevy předvídat a s větší pravděpodobností je dostanete do fotek.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

A které že jsou ty nejlepší akční fotografie? Mohou to být zvířecí souboje, námluvy, páření, lov potravy a její požírání. Oživit fotografii může například jen roztažení křídel, otevření zobáku nebo přizvednutí pařátu. Každý se rád podívá na pěknou letovku ptáka nebo jen na to, že zvíře běží. Ne vždy je v přírodě dost světla pro krátký expoziční čas k zaznamenání něčeho divočejšího a hodně fotografů to proto ani nezkouší. Možná je to chyba.

“Správně” rozmazaná fotografie dynamického jevu může být velmi nevšedním kreativním vyjádřením pohledu na divokou přírodu. Tím, že budete bezmyšlenkovitě umisťovat hlavní motiv do fotky podle třetinových pravidel, výjimečnou fotografii neuděláte. Něco musí být ve fotce jinak, jen tak má fotografie šanci zaujmout. Při komponování zvířete do fotky vždy zohledňuji zejména okolní prostředí, které při tvorbě tak rád využívám.

Pokud se dostanete ke zvířeti blízko, stojí za to zkusit fotografovat detail, nikdo netvrdí, že musí být ve fotce zvíře celé. Výjimečně lze u divoký zvířat použít velmi světelný širkoúhlý objektiv a to je pak teprve paráda. Krasně to dokumentuje prostředí, kde zvíře žije a při použití nízké clony pozadí nijak neruší. Samostatnou kapitolou je pak komponování s úmyslným umístěním překážek pro vytvoření prostoru - tzv. proostření.

V takovém případě mezi sebe a hlavní motiv úmyslně stavíte vegetaci, ideálně na poloviční vzdálenosti ke zvířeti. Kompozice musí vždy zohlednit aktuální okolní podmínky / prostor. Tento bod mám nejraději. Při plánování fotografování jej vždy stavím na první místo a podle něho příležitosti se zvířaty vytipovávám. Když chci třeba na Šumavě fotografovat jeleny, nejdu tam, kde je největší šance je vidět, jak by to udělala naprostá většina fotografů zvířat, ale tam, kde je nejhezčí prostředí a je poznat, že fotografie byla pořízena v nádherném kousku přírody.

Často se sice stane, že za pět let fotografování vzniknou jen dvě fotografie, pro mne pak ale mají mnohem větší hodnotu a věřím, že si je divák, pokud ho zaujmou, bude pamatovat třeba i deset let. Využívat prostředí, kde zvířata žijí, je ideální pro ty, co mají dobré oko, ale chybí jim dlouhý superteleobjektiv. Nikdo totiž netvrdí, že zvíře musí být ve fotce velké - ba právě naopak!

Na svých workshopech již 12 let říkám: “fotografie zvířete má být taková, že i když si to zvíře odmyslíte, pořád se na tu fotografii dá koukat”. Problém české přírody je v tom, že ty nejkrásnější lokality jsou v nejvyšším stupni ochrany přírody (často I. zóna NP), kam by se za zvířaty kráčet nemělo. Ale vzdávat byste to neměli. Projděte své okolí, když se vám bude někde líbit, popřemýšlejte, jaké zvíře a v jaké části roku by se tu dalo fotit.

Hodně fotografů si stále myslí, že dobrou fotografii dělá nastavení fotoaparátu a následná úprava v počítači. Studují manuály, přenastavují funkce jednotlivých tlačítek, kupují dražší a dražší fotoaparáty s novými funkcemi a ono se pořád nic neděje. Dokonce ani výměna programu na zpracování RAW nebo dokoupení několika pluginů s výukovými DVD nepomáhá. Dobrou fotku z přírody totiž dělá něco úplně jiného a s technikou to vůbec nesouvisí.

V kdejakém braku o fotografování, kterých jsou plné antikvariáty, si přečtete, že fotografie má být ostrá, nemá mít šum a (děs největší) neměla by mít ani flíček přepalu. Pokud se vám to povede, fotografie prý bude dobrá. Ani náhodou. Pokud se vám do fotografie přírody podaří náhodou dostat vše z výše popsaných pěti bodů, snímek bude fungovat na každého bez jediného slova. Divák bude ohromen a fotku si bude pamatovat ještě dlouhé roky.

Každý autor by si měl najít vlastní cestu, ať je jeho fotka vždy snadno rozpoznatelná, vypilovat “autorský rukopis”. Což se v Čechách mezi fotografy zvířat zatím nikomu nepovedlo. Snad jen Jirka Hřebíček, Vašek Bambula a Pavel Krásenský jsou na dobré cestě. A přestože dělá Míra Kadeřábek “jen ty atlasovky”, jsou tak brilantní, že je poznám vždy také.

Takže na závěr, rekapitulace - 1. motiv, 2. světlo, 3. akce, 4. kompozice, 5. prostředí.

Tipy pro pořizování skvělých snímků divoké přírody

1. Seznamte se se svým objektem: Může se vám hodit, pokud se naučíte, jak se zvířata ve volné přírodě pohybují, jak jednají a jak se chovají, abyste mohli přijít na nejlepší způsob, jak je fotografovat.
2. Vyberte správnou sadu fotoaparátu: Spárujte objektiv Canon RF-S 18-150mm F3.5-6.3 IS STM se zoomem s bezzrcadlovými fotoaparáty se snímačem APS-C, jako je například EOS R7, a efektivní rozsah zoomu 28,8-240 mm vám umožní oddalovat obraz, abyste jej viděli větší - to je ideální pro zachycení divokých zvířat proti nádherné scenérii - nebo ho přiblížit za účelem zachycení detailů.
3. Vyberte si správný objektiv: Fotografování ptáků obvykle vyžaduje ohniskové vzdálenosti superteleobjektivu. Objektiv Canon RF 100-400mm F5.6-8 IS USM má velký rozsah zoomu, díky kterému je velice všestranný.
4. Nastavení fotoaparátu: Mějte stále zaostřeno: Řada bezzrcadlových fotoaparátů se systémem EOS R od společnosti Canon má vysoce efektivní systém automatického zaostřování využívající technologii Dual Pixel AF společnosti Canon. Některé fotoaparáty, jako například Canon EOS R7 a EOS R6 Mark II, jsou vybaveny režimem automatického zaostřování s detekcí očí zvířat, který automaticky vyhledává ve scéně oči a zaostřuje na ně.
5. Nastavení fotoaparátu: Udržujte ho stabilní: Záchrana přichází v podobě stabilizace obrazu, která zajišťuje trvale ostré snímky z ruky, a to i s dlouhými teleobjektivy a makroobjektivy. Naprostá většina teleobjektivů Canon je vybavena vysoce efektivní optickou stabilizací obrazu, která proti tomu bojuje, a obvykle se rovná hodnotě expozice přibližně 3 až 5 EV.
6. Nastavení fotoaparátu: Zvyšte rychlost závěrky, aby nedošlo k rozmazání: Logickým krokem při fotografování rychlých akcí je zvýšení rychlosti závěrky. Dobrý výchozí bod je hodnota přibližně 1/2 000 s nebo rychlejší.
7. Nastavení fotoaparátu: Ovládejte hloubku ostrosti: Fotografie divoké zvěře můžete často vylepšit pomocí rozmazání nezaostřených částí snímku. Tento efekt se označuje jako bokeh a umožňuje objektu vyniknout.
8. Kompozice a světlo: Použijte pravidlo třetin k vytvoření dynamické kompozice. Může vám pomoci aktivace zobrazení mřížky 3×3 v elektronickém hledáčku fotoaparátu Canon EOS R. A co je nejdůležitější: vždy zkontrolujte pozadí, zda nerozptyluje.
9. Dejte pozor, abyste zvířata nevyplašili: Chcete-li zachytit zvířata při přirozeném chování, buďte co nejtišší a přibližujte se k nim klikatě, namísto abyste šli přímo k nim. Ujistěte se, že vám vane vítr do tváře, když se přibližujete, aby se váš pach od zvířat vzdaloval.
10. Extrémní přiblížení: U menších objektů, například při fotografování včel, motýlů a jiného hmyzu, vám fotografování extrémně zblízka zajistí, že se objekt neztratí v širokém záběru.

Pravidla pro nastavení fotoaparátu

Většina fotografů začíná svou kariéru na focení přírody. A proč taky ne? Je všem, všude a vždy dostupná a skýtá mnoho krás. Téměř každý nováček má ve svém foťáku několik pokusů o zachycení jejího jedinečného nevinného kouzla. Určitě víte, že pro každého začínajícího fotografa platí pravidlo - fotit, fotit a fotit. Příroda je pro nováčky skvělým objektem. Nikam neuteče, dá mu dostatek času na správné nastavení foťáku a dopřeje mu mnoho pokusů.

V první řadě si pojďme říct, že fotky umělých květin či rostlin v květináčích nejsou to pravé ořechové. Fotograf krajinkář musí být také tak trochu turista. Je totiž potřeba vyrazit do přírody, která skýtá spoustu možností pro kouzelné a rozmanité fotky. U fotografování krajin, polí nebo celých luk se opravdu vyplatí využít maximální hloubku ostrosti. Tak se ve fotografii vykreslí celý reliéf fotografovaného místa. Abyste dosáhli velké hloubky ostrosti, doporučujeme použít vysoké clonové číslo, tzn. zmenšete clonový otvor objektivu.

Snažte se vyvarovat použití maximálního možného clonového čísla objektivu. Ideální je používat vždy o 2 jednotky menší clonové číslo, tak zajistíte správné a kvalitní prokreslení detailů. Každá výbava fotografa krajinkáře by měla obsahovat stativ (monopod). Především u zachycení krajiny, kde vás mnohdy provází dlouhé expozice oceníte stabilitu stativu. Každá fotografie by měla mít nějaké těžiště neboli centrum kompozice. Snažte se vždy najít nějaký významný bod, pohrát si se zaostřením a dodržet pravidlo třetin.

Hloubka, zajímavost a jedinečnost krajiny může dobře odrážet kontrast s jeho popředím. Fotka krajiny bez oblohy je jako tělo bez duše. Jestliže chcete, aby váš snímek působil zajímavě a přirozeně, zahrňte do objektivu také oblohu. Nepotřebuje mnoho prostoru, jedna třetina snímku jí bohatě stačí. Na obloze často vznikají kouzelné barvy, tvary a obrazce, které lákají fotografy amatéry i profesionály. S odstínem oblohy si můžete pohrát díky polarizačním filtrům, které dodají snímku barvu a kontrast.

Při fotografování si všímejte nápadných struktur a linií. Aktivní čára pomůže ve fotografii přesvědčit diváka o tom, že je součástí daného místa a okamžiku. Jak již bylo řečeno, je důležité zachytit krásu okamžiku. Bohužel nám čas a pohyb moc nehrají do karet. Lze však tento fakt využít ve svůj prospěch. Pro zachycení pohybu je dobrá vysoká hodnota clony nebo méně denního světla. Skvělým pomocníkem se vám mohou stát i neutrální šedé filtry, které prodlouží expoziční dobu a vy tak zachytíte delší časový úsek a pohybující se předměty budou rozmazané - jakoby v pohybu.

Nejdůležitějším pravidlem je správné umístění horizontální čáry. Snažte se, aby horizont nerozděloval obrázek na poloviny a aby nebyl nakloněný. Zdánlivě lehké pravidlo dělá často problém i těm nejzkušenějším fotografům. Častou chybou je, že horizont na snímku chybí úplně. Stejně jako s oblohou ho z fotografie nikdy nevynechávejte. Přestože focení na výšku není zcela oblíbeným způsobem focení, může přinést zcela novou perspektivu.

Teď už stačí jen vyrazit na výlet a začít trénovat. Dejte si na fotku čas a před zmáčknutím spouště zkontrolujte, zda vše, co jsme zmínili, máte podchycené. Příroda je trpělivým objektem, nikam neuteče.

tags: #jak #se #čas #ve #fotografii #přírody

Oblíbené příspěvky:

• O nejhorším znečištění
• François Lasserre: Objevování přírody ve městě
• Odvoz odpadu Děčín – harmonogram
• Rozměry DUO košů na tříděný odpad
• Obnovitelné zdroje energie podle Havlíčka