Nejhorší Druh Znečištění: Informace

Ovzduší je pro člověka jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí, bez které se nemůže obejít. Vdechovaný vzduch a vše, co obsahuje, se dostává až do nitra lidského těla a přímo tak působí na zdraví člověka. Proto je kvalitě ovzduší věnována velká pozornost jak na národní a evropské, tak na mezinárodní úrovni.

Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.

Úroveň znečištění vnějšího ovzduší je dána především vypouštěním znečišťujících látek z různých zdrojů v důsledku lidské činnosti (lokální topeniště, doprava, průmysl a energetika, zemědělství) a dále ji mohou ovlivňovat i přírodní procesy. Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech.

Základní právní normou upravující hodnocení a řízení kvality ovzduší a provoz zdrojů znečišťování ovzduší je zákon o ochraně ovzduší. Ministerstvo životního prostředí se podílí také na ochraně ozonové vrstvy Země před látkami, které způsobují její poškozování (např. freony). V důsledku ztenčování ozonové vrstvy proniká na zemský povrch nebezpečné ultrafialové záření, které může způsobovat vznik nebezpečných onemocnění.

Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký - ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný.

Čtěte také: Města s nejhorším ovzduším na světě

Negativní vlivy člověka na životní prostředí

Negativní vlivy člověka lze rámcově rozdělit do tří skupin:

• Neefektivní využívání zdrojů
• Likvidace odpadů
• Druhotné dopady problémů z prvních dvou kategorií

Příklady neefektivního využívání zdrojů

Je běžným a příjemným rituálem dát si ranní sprchu, aby člověk vyrazil svěží do nového dne. Pět minut si postojíte pod příjemným proudem teplé vody. Za tu dobu kolem vás proteče 60 až 80 litrů pitné vody. Dál je potřeba si vyčistit zuby. Proč vypínat vodu, když to zabere jen chvilku? Za minutu to máme dalších zhruba 10 litrů. Vynásobme to všemi členy domácnosti, 365 rány v roce. Připočítejme ještě praní (pokaždé 40 až 80 litrů), splachování toalety (po deseti litrech), umývání rukou, vaření i další činnosti.

Elektrická energie je všude, dnešní život bez ní není možný. Mobilní telefony, televize, počítače, osvětlení, sporák… Není zas tak výjimečné svítit po celém bytě, mít puštěnou televizi i počítač a u toho všeho spát. Tyto naše samozřejmosti jsou však vykoupeny drahou mincí v podobě uhlí, které je v naší republice hlavním zdrojem energie. I kdybychom od spalování uhlí ihned upustili, tak větrné elektrárny a solární panely současný luxus nikdy neutáhnou. Okamžité utažení našich opasků však může alespoň ušetřit uhlí do dalších let.

Čím umíme také bezvadně plýtvat, jsou potraviny. Je tolik možností, co nakoupit. A jak je to snadné, naplnit koš rozmanitým jídlem! Ovoce či zelenina z dalekých koutů světa jsou tak krásné a dokonalé! Pesticidy a hnojiva udělaly dobrou práci. Dejme všechny ty poklady Maroka, Tuniska nebo Španělska do igelitových pytlíků; těch je všude plno, tak je doma hned vyhodíme. A cestou se stavíme v nějakém rychlém občerstvení. Vždy mají všeho dostatek předpřipraveného, aby nic nechybělo.

Problémy s likvidací odpadů

Když už se ráno vypravíte z domova a nezapomenete s sebou vzít páchnoucí odpadky, vyhodíte je do obyčejné popelnice při cestě, nebo si popojdete až k barevným kontejnerům na tříděný odpad? Mnoho lidí ve spěchu volí rychlejší, jednodušší variantu. Odpadky netvoříme jen doma, ale i venku na procházce, třeba když sníme sušenku, dopijeme láhev a podobně. Pokud není nikde v pohodlné blízkosti koš… co uděláte vy?

Čtěte také: Studie o ekologické zátěži rodičovství

Znovu tady dostává zabrat voda. Když ji totiž tak bohatě využíváme, obohatíme ji snad při každé činnosti o nespočet chemických látek. Čím agresivnější prostředek, tím líp pro úklid. Pak s tím pryč do odpadu - problém vyřešen. Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností. Novinkou jsou rozpustné ruličky od toaletního papíru. Bomba, jak hned v záchodě mizí!

Druhotné dopady problémů

Patří sem třeba známý smog, který souvisí s oxidem siřičitým vznikajícím hlavně při spalování a s oxidy dusíku, které jsou produkty dopravy. Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Kvůli oxidům dusíku vzniká přízemní ozón, oxid siřičitý dává vzniknout kyselině sírové. Tyto látky způsobují úhyn rostlin a v minulosti zavinily odumírání lesů na rozsáhlých plochách našich severních pohraničních pohoří.

S rostoucí dopravou čím dál více sytíme vzduch sloučeninami dusíku. Jsou tu však i další škodliviny, které souvisejí s dopravou - velmi jemné částečky prachu, tvořící se při otěru z pneumatik i z vozovky nebo z brzdového obložení při brzdění.

Mimo tyto naše kategorie stojí kouření. Kouř ovšem lidi okolo neobtěžuje pouze svým zápachem. Zmiňme například polycyklické aromatické uhlovodíky, jež se dokážou přichytit na částice prachu a s nevinným nádechem se dostanou dovnitř našeho těla, kde často působí záněty - nehledě na to, že některé mají rakovinotvorné účinky. Na částice prachu se přichytávají i další věci, třeba částečky rozvířené z nesebraných uschlých psích exkrementů.

Znečištění ve stavebnictví

Znečištění ve stavebnictví je velký problém, který nelze ignorovat. Nejčastěji je znečišťován vzduch a voda, ale nezanedbatelným zdrojem je také hluk. Pokud nezavedete preventivní opatření pro nakládání s nebezpečným odpadem, může to mít přímý dopad na zaměstnance a lidi žijící v okolí.

Čtěte také: Vývoj kvality ovzduší

1. Znečištění ovzduší
2. Znečištění vody
3. Znečištění hlukem

1. Znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší představují emise způsobené člověkem, které se uvolňují do atmosféry. Špatná kvalita ovzduší představuje celosvětové zdravotní riziko, které v roce 2016 způsobilo přibližně 4,2 milionu předčasných úmrtí. Vzhledem k tomu, že stavební průmysl významně přispívá ke znečištění ovzduší, mají organizace v tomto odvětví společnou odpovědnost za omezení množství, které produkují.

Mezi hlavní zdroje znečištění ovzduší ve stavebnictví patří:

• Používání vozidel a různých stavebních zařízení a strojů - nákladní auta, buldozery, bagry, sklápěcí vozy, centrální generátory apod.
• Terénní úpravy a demolice budov.
• Chemikálie (barvy, lepidla, oleje, ředidla a plasty), které produkují škodlivé výpary.
• Velké množství stavebního prachu z cementu, betonu, siliky a dřeva (polétavý prach PM 10).

Studie ukazují, že polétavý prach může proniknout hluboko do plic těch, kteří ho vdechují. Z dlouhodobého hlediska to pro zaměstnance pracující na stavbách představuje zvýšené riziko zdravotních komplikací. Ve skutečnosti se 56 % případů onemocnění rakovinou z povolání projevuje u mužů, kteří pracují ve stavebnictví. To zahrnuje mesothelioma, druh rakoviny, který se vyvíjí na sliznici plic a hrudníku a jehož jedinou známou příčinou je expozice azbestu.

Lidé žijící v blízkosti staveniště jsou též částečně vystaveni nepříznivým účinkům znečištění ovzduší. I když místní obyvatelé nebudou v tak těsné blízkosti znečišťujících látek, jako jsou pracovníci, mohou se setkat s dopady špatné kvality ovzduší dlouho po dokončení projektu.

Doporučení pro snížení znečištění ovzduší ve stavebnictví:

• Nikdy nespalujte odpadní materiály.
• Zaveďte hybridní technologie namísto dieselových spalovacích motorů.

2. Znečištění vody

Znečištění vody nastane, když toxické látky skončí ve vodních útvarech, jako jsou řeky, jezera apod. Znečištění může být viditelné, a to buď na hladině nebo dně vody, ale také pouhým okem neviditelné, což jsou většinou chemikálie, které se ve vodě rozpustí. Všechny tyto kontaminanty mají potenciál skončit ve vodě v důsledku odtoku ze stavebních prací.

Voda kontaminovaná znečišťujícími látkami ze stavebnictví představuje vážné nebezpečí pro životní prostředí. Jakmile se znečištění dostane do vodního systému, může poškodit nebo zahubit ryby a jiné živočichy, které v něm žijí nebo vodu pijí.

Doporučení pro snížení znečištění vody ve stavebnictví:

• Sledujte likvidaci a nakládání s odpady a zlepšujte správu odpadového hospodářství.
• Udržujte materiály, jako je písek nebo cement v bezpečí.
• Zabezpečte všechny odtoky, abyste zabránili úniku a hromadění odpadu do vody.
• Udržujte silnici a chodníky na staveništi vždy čisté.

3. Znečištění hlukem

Znečištění hlukem je typ znečištění, které negativně působí téměř okamžitě. Zařízení, které se na stavbách používají, mohou být obzvlášť hlasité, což působí zejména na okolí, tedy veřejnost bydlící v sousedství.

Doporučení pro snížení znečištění hlukem ve stavebnictví:

• K řízení hlukové zátěže a pro snížení hlukového znečištění používejte tiché elektrické nářadí a vybavení.
• Naplánujte si práci spíše v době, kdy je většina lidí v práci, než v době, kdy všichni ještě pravděpodobně spí.
• Informujte místní obyvatele o pracovní době a průběžně i o celém projektu.
• Zajistěte, aby zaměstnanci používali správné OOPP.

Dopady znečištění ovzduší na zdraví a životní prostředí

Znečištění ovzduší je naléhavým problémem, který má závažné důsledky na globální úrovni. Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a životní prostředí. Znečištěné ovzduší si může vybrat svou daň v různých podobách od respiračních onemocnění po kardiovaskulární problémy. Má vliv i na neurologický vývoj dětí.

Zdravotní problémy mohou nastat v důsledku krátkodobého i dlouhodobého vystavení se znečišťujícím látkám v ovzduší. U některých látek přitom stačí pouze velmi malá expozice na to, aby se projevil jejich negativní efekt.

Přibližně 99 % světové populace dýchá ovzduší, ve kterém alespoň jednou v roce překračuje koncentrace jedné či více znečišťujících látek hodnotu doporučenou pokyny WHO.

Nejvýznamnější znečišťující látky:

• PM10 a PM2.5: Částice s nejvýznamnějším rizikem pro zdraví, které pronikají hluboko do plic a mohou se dostat až do krevního oběhu.
• PAU (polycyklické aromatické uhlovodíky): Toxické, mutagenní či karcinogenní látky, které tlumí imunitní systém a u těhotných žen ovlivňují růst plodu.
• Oxid dusičitý (NO2): Agresivní prudce jedovatý plyn, který může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí.
• Přízemní ozon (O3): Způsobuje dýchací problémy, astma, omezuje činnost plic nebo způsobuje plicní choroby.
• Oxid siřičitý (SO2): Ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí.
• Radon: Radioaktivní plyn, který může být jednou z hlavních příčin rakoviny plic.

Dopady znečištění ovzduší:

• Respirační onemocnění
• Kardiovaskulární onemocnění
• Cerebrovaskulární onemocnění (mozková mrtvice)
• Rakovina plic
• Bronchitida a astma u dětí
• Snížená porodní hmotnost dětí
• Negativní ovlivnění kognitivního vývoje dětí

Krátkodobá i dlouhodobá expozice látkám znečišťujícím ovzduší je spojována s dopady na zdraví. Závažnější dopady postihují lidi, kteří jsou již nemocní. Děti, senioři a chudí lidé jsou náchylnější. Dlouhodobé dopady znečištěného ovzduší podle statistik zkracují lidský život v průměru až o deset měsíců.

Znečištění ovzduší rovněž poškozuje suchozemské a vodní ekosystémy.

Vývoj znečištění ovzduší v Česku a Evropě

Historicky mělo Česko v období těžkého průmyslu problémy se znečištěním ovzduší, zejména oxidy síry a oxidy dusíku. Po roce 1989 docházelo ke snižování emisí znečišťujících látek díky modernizaci průmyslových zařízení a k přizpůsobení ekonomiky evropským standardům. Významný vliv měla též plynofikace lokálních topných systémů.

V současnosti jsou v Česku hlavním zdrojem znečišťujících látek PM částice, které vznikají při vytápění domácností při spalování dřeva, uhlí nebo odpadů. Následují emise z průmyslu a dopravy.

Jako znečišťující látky (anglicky pollutants) se označují chemické a jiné látky, které svou přítomností v daném prostředí mají škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí. Znečištění ovzduší je nejvýznamnějším znečištěním prostředí zasahujícím jak vyspělé, tak rozvojové země. Mezi hlavní znečišťující látky patří z anorganických látek oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý a troposférický ozon; z organických benzen nebo benzo[a]pyren. Významné mohou být i některé kovy jako kadmium, arsen a nikl nebo nověji sledovaná rtuť.

Ochranu ovzduší upravuje v České republice po právní stránce od roku 2012 zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. V příloze 1 tohoto zákona jsou uvedeny imisní limity hlavních znečišťujících látek: oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, oxidu uhelnatého, částic PM10, PM2,5, olova, arsenu, kadmia, niklu, benzenu, benzo[a]pyrenu a troposférického ozonu.

Některé imisní limity mají dvě různé hodnoty pro různá časová období, např. pro oxid dusičitý je stanoven jednohodinový průměr 200 µg·m−3 a celoroční průměr 40 µg·m−3. Zákon také stanoví, kdy není povoleno překročení imisních limitů vůbec nebo kdy je to možné po určitý počet dní v roce.

V příloze jsou kromě imisních limitů vyhlášených pro ochranu zdraví lidí uvedeny i jinak počítané limity vyhlášené pro ochranu ekosystémů a vegetace.

V Evropě jsou v 21. Století oxid siřičitý (SO2) vyskytující se v atmosféře pochází jak z přírodních zdrojů, tak z antropogenní činnosti. Z lidských zdrojů vzniká především při spalování fosilních paliv - uhlí a těžkých olejů - a při tavení rud s obsahem síry. Celosvětově jsou nezanedbatelné i jeho přírodní zdroje - oceány a sopky. V atmosféře se oxid siřičitý postupně oxiduje na sírany a vytváří tak kyselinu sírovou.

V Česku došlo po roce 1989 k výraznému poklesu koncentrací SO2. Od roku 2000 dochází v Česku k překročení povolených limitů pouze výjimečně v prakticky jen v Ostravě nebo v Ústeckém kraji (Chomutov, Teplice, Most). Na většině měřených míst koncentrace stále mírně klesají.

Při sledování znečištění ovzduší se pod označením oxidy dusíku NOx rozumí oxid dusnatý NO a oxid dusičitý NO2. V odpadních plynech a jiných emisích je přítomen především oxid dusnatý NO. Oxid dusičitý z něj vzniká reakcí s přízemním ozonem nebo s radikály (např. hydroperoxylový radikál HO2). Část oxidů dusíku se další oxidací přemění na kyselinu dusičnou HNO3 nebo dusičnany NO3-.

Hlavním znečišťujícím prvkem je silniční doprava, avšak ani železniční nebo vodní doprava nemá zanedbatelný podíl. Dalšími znečišťovateli pak jsou obecně stacionární zdroje. Přírodní emise oxidů dusíku vznikají při erupcích sopek, při bouřkách účinkem blesků a pocházejí také z půdy.

Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin mnohem lépe než kyslík. Snižuje proto kapacitu krve pro přenos kyslíku v těle.

Přízemní neboli troposférický ozon je znečišťující látka, která nemá žádný významný emisní zdroj. Vzniká v přízemní vrstvě atmosféry působením slunečního záření složitými procesy především z oxidů dusíku a těkavých organických sloučenin (VOC). Jeho koncentrace závisí především na délce slunečního svitu, teplotě a množství srážek.

Měření přízemního ozonu v ČR bylo v roce 2011 prováděno na 76 lokalitách, na 14 % z nich byly překročeny imisní limity. Situace se oproti předchozímu období výrazně nezměnila: na 55 % měřicích stanic naměřené koncentrace klesají, na 36 % stoupají. Koncentrace prekurzorů ozonu (látek, jejichž působením přízemní ozon vzniká) se za poslední období příliš nezměnily.

Benzen je typickým představitelem organických sloučenin s benzenovým jádrem. Není jediným zástupcem těchto sloučenin v ovzduší, ale vzhledem k podobnému chování se koncentrace ostatních sloučenin - např. Mezi jeho nejvýznamnější účinky se řadí poruchy krvetvorby.

Benzen měří Český hydrometeorologický ústav na 38 lokalitách. V jedné z nich - Ostravě-Přívoze - překročila v roce 2011 průměrná roční koncentrace imisní limit.

Tato méně známá sloučenina je představitelem polyaromatických uhlovodíků - tedy uhlovodíků obsahujících více benzenových jader. Naprostá většina benzo[a]pyrenu a složitějších aromatických sloučenin je sorbována (tj. navázána na povrchu) na pevné částice menší než 2,5 μm - tzv. Tato látka je jednou z nejproblematičtějších znečišťujících látek. Největší koncentrace byly v roce 2011 naměřeny v Ostravě-Radvanicích, kde byl limit překročen 10×.

Znečištění slané i sladké vody je dalším velkým celosvětovým problémem. V rozvojových zemích navíc omezuje přístup části populace k nezávadné pitné vodě. Mezi znečišťující látky patří aromatické uhlovodíky (obsažené v ropě) nebo polychlorované bifenyly (PCB). Z anorganických látek jde o dusík, fosfor nebo amoniak, které se sem mohou dostávat ze zemědělské výroby.

Kontaminace půd je někde lokálním, ale jinde globálním problémem (např. v Číně). Mezi nejčastější znečišťující látky patří uhlovodíky, rozpouštědla, polyaromatické uhlovodíky a pesticidy; z kovů pak olovo, kadmium a rtuť.

Světelné znečištění

Pro světlo, jež se považuje za nadbytečné, avšak zároveň výrazně ovlivňuje život i ekosystémy, se vžilo označení světelné znečištění. Původně s ním přišli astronomové, ovšem postupem času ho přejali také ekologové, fyziologové a neurologové, kteří zkoumají dopady vytrácející se noci. Teď už totiž nejsou ve hře jen hvězdy a hmyz. Problém nadbytku světla se dotýká veškerého života, včetně nás lidí.

Až do vynálezu žárovky před zhruba sto padesáti lety se procesy vyvíjely pomalu a nerušeně. Když teď ale pouliční lampy a osvětlení fasád vítězíz nad přirozeným večerním světlem, se znepokojením sledujeme nabourávání prastarého biorytmu.

Světelný smog není v národních legislativách považován za znečišťující látku. V důsledku toho není jasné, kdo by za tuto problematiku měl nést zodpovědnost a zatím znečištění narůstá. Za nárůstem stojí především nevhodný způsob užití světla a dostupnost LED technologií, které umožňují svítit levně, čímž mnohdy vedou k nadužívání.

Pod ozářenou oblohou našich měst už nevidíme hvězdy. Řada z nás si ani nepamatuje, jak vypadá Mléčná dráha.

tags: #nejhorsi #druh #znecisteni #informace

Oblíbené příspěvky:

• Příklady a Aplikace Rozhodovacího Modelu
• Historie odpadového hospodářství v Sovětském svazu
• Česká příroda
• Průvodce světem her
• Kam s odpadem?