Jak si to dělají dvě Češky v přírodě

Člověk v přírodě vždy zvládl přežít s minimem vybavení a někteří tento minimalistický přístup praktikují i nadále. Doba je dnes ale jiná a většina z nás s sebou do lesa i na hory nosí solární panely, nesfouknutelné sirky, téměř laboratorní filtry na vodu a spoustu dalších high-tech vychytávek. Jelikož nejde říct, která cesta je správná, rozhodli jsme se v tomto článku ukázat extrémy 7 vychytávek pro přežití. Zajímá vás, jak přežít v divočině?

Základní vybavení a vychytávky pro přežití

V tomto článku se podíváme na extrémy v přístupu k vybavení pro přežití v přírodě a prozkoumáme, jak si s tím poradí dvě Češky.

1. Oheň

Oheň jde rozdělat mnoha způsoby od křesání dvěma křemeny přes nesfouknutelné sirky až po tryskové zapalovače. Stačí mi najít si dva křemeny a praštit s nimi o sebe! K čemu se snažit škrábat nějaké tyčinky?

2. Voda

Kvalita vody v přírodě se zhoršila. V české kotlině nikdy nevíte, co chataři do bystřin vypouští, o řekách a rybnících ani nemluvě. Střevním potížím se většina z nás chce vyhnout za každou cenu, a proto vznikla široká nabídka filtrů na vodu. Pro jednoho zcela dostatečný Sawyer Mini. Pumpičkový filtr, který napojí skupinu žíznivých horalů. Naši předci si vodu nefiltrovali a já s tím rozhodně nebudu začínat. Budu si vybírat kvalitní vodní zdroje jako studánky a rychle tekoucí potoky nebo si vodu převařím. 90 % turistů neumí používat filtr na vodu. Filtr není hračka, ale laboratorní vybavení.

3. Energie

Doba se změnila a dnes je prakticky nemyslitelné vyrazit do lesa bez mobilu, chytrých hodinek, foťáku nebo dronu. Jak ale všechnu tu elektroniku udržet při životě v divočině, kde zásuvky na stromech nerostou? Výstřel moderní technologie CampStove 2 od BioLite vytváří energii z tepla uvolňovaného hořením. Solární panely jsou dostupnější než kdy jindy. Ehm a teď vážně.

Čtěte také: Emisní kontrola Boskovice

4. Světlo

Posvítit si potřebujeme na štrachání ve stanu stejně jako při nočním výběhu. Od plechových svítilen na 2 buřtíky jsme ušli pořádný kus cesty. Petzl NAO+ je technologickou špičkou mezi čelovkami. Čelovka Ledlenser MH6 za tisícovku s výkonem 20 - 200 lumenů v drtivé většině případů úplně postačí. Stačí mi půl hodiny ve tmě a moje oči si zvyknou natolik, že svítilnu vůbec nepotřebuji. Nevíte, jak vybrat tu správnou čelovku? Potřebujete se zorientovat v lumenech, dosvitu a dalších parametrech čelovek?

5. Nůž

Už od pravěku zcela nezbytná pomůcka pro přežití. S ostrou čepelí a trochou cviku si zvládnete obstarat vše potřebné - teplo, jídlo, vodu i přístřešek. Není to vždycky tak, že čím našlapanější, tím lepší. Česká značka Acta Non Verba vyrábí nože s dokonalým dílenským zpracování a od začátku navržené k hrubému používání po dlouhé roky. Legenda mezi survival noži vytvořená ve spolupráci s Bearem Gryllsem nadchne všechny zálesáky. Nůž na výpravách obvykle nepotřebuji, na ukrojení chleba mi stačí rybička. A když jdu tábořit, beru lovecký tesák po dědovi s rukojetí z paroží.

6. Lékárnička

Často podceňovaná součást vybavení při výletu do přírody. Nikdy nevíte, co se může přihodit a pomoc je často několik hodin daleko. První pomoc LifeSystem Mountain Leader pro horské vůdce obsahuje vše, co můžete na vrcholcích hor k ošetření až 14 členné skupinky potřebovat. K základnímu ošetření v české "divočině" postačí kapesní lékárnička Pocket s pár obvazy a náplastmi. Bezmoc. To je jediný pocit, který vámi rezonuje ve chvíli, když přiběhnete k zraněnému člověku a máte pouze holé ruce.

7. Ponožky

Jak říkal poručík Dan mladému Forestovi: „Ponožky jsou základ. Chce to pořádnej tlustej erár.” Eráru už sice odzvonilo, ale ponožky jsou i nadále základem pro každého turistu. S merinovými ponožkami vedle nešlápnete. Nosím bavlňáče z tržnice a nikdy jsem puchýře neměl. Stačí si je při pochodu pravidelně měnit. Jo a ještě k těm nepromokavejm fuskám - mně v dešti stačej mikrotenový sáčky. Navlíknu je přes suchý ponožky a strčím do bot.

Ať už si rádi připlatíte za kvalitní vybavení našlapané technologiemi pro maximální komfort nebo se spokojíte s málem a často improvizujete, děláte to správně! Přirozená pestrost lesních společenstev je nejen krásná, ale i zdravější a ekologicky stabilnější než jakákoliv monokultura. Nicméně právě smrkové monokultury jsou typickým představitelem hospodářského lesa a kvůli nízké biodiverzitě jsou prostřenou tabulí pro periodicky se vracející škůdce. Kůrovcová kalamita však nemusí být pouze katastrofou, ale i příležitostí vrátit se k udržitelnému hospodaření v lese, kde je druhová skladba dřevin pestrá, odpovídající klimatu, stromy jsou různého stáří a pod nimi na jaře bují bohaté bylinné patro.

Čtěte také: LPG a emise: Jak to funguje?

Respekt k přírodě a pravidla chování

S rostoucím počtem lidí ale rostou i nároky na to, abychom se k přírodě chovali co nejlépe, aby po nás zůstala stále stejně krásná i pro budoucí generace. O tom, jak se správně v přírodě chovat, jsme již psali v článku “Zmizet beze stop: leave no trace”.

Táboření vs. nocování

Když jde o přespávání v přírodě, zákon o ochraně přírody a krajiny pracuje se dvěma termíny, které v něm však nejsou zcela jasně a jednoznačně definovány. Těmito termíny jsou “táboření” a “nocování”.

• Táboření: Za táboření se považuje soubor činností spojených s pobytem (jednotlivce nebo skupiny osob) na jednom místě v přírodě spojený s možností přenocování. Jde zejména o přespávání v přírodě v nějakém přístřešku - především stanu ⛺️. Existence přístřešku avšak není zásadní podmínkou pro naplnění definice táboření. Táboření zahrnuje další doprovodné činnosti, jako příprava místa pro přespání, příprava jídla, umývání nádobí, tvorba lidského a jiného odpadu atd. V některých případech lze za táboření považovat i setrvání osob na jednom místě během dne, pokud tyto osoby vykonávají činnosti, které v souhrnu naplňují definici táboření (např. stavba přístřešku, příprava stravy, znečišťování okolí), byť na místě nenocují. „Za táboření se považuje přenocování s použitím přístřešku (především stanu) a další doprovodné aktivity, jako je např.
• Nocování: Nocováním se myslí jednorázové přespání bez znaků dlouhodobějšího pobytu. V praxi to znamená, že si večer po setmění rozložíš na zem karimatku, nepostavíš si nad sebou žádný stan, tarp nebo jiný přístřešek, nepověsíš hamaku, nebudeš rozdělávat oheň a nezůstanou po tobě žádné odpadky.

Zákon definuje dva typy chráněných území: velkoplošně zvláště chráněná území a maloplošně zvláště chráněná území. Na jakém území se právě nacházíš, zjistíš nejjednodušeji na mapy.cz, ve kterých jsou zvláště chráněná území vyznačena. Geografické vymezení jednotlivých oblastí definují tzv. zřizovací předpisy. Ty přesně určují, co se na konkrétním místě chrání, a mohou zakazovat další činnosti na daném území (např. chůzi mimo zpevněné cesty kvůli ochraně stanovišť vzácných rostlin, hnízdících ptáků nebo výskytu velkých šelem). Takových míst, ve kterých by platily další dodatečné zákazy a omezení, však není mnoho a běžné turisty většinou nijak neomezují. Problém může nastat při organizování větších akcí a závodů, které by organizátoři chtěli přes tato území vést. Národní parky a některé národní přírodní rezervace nebo památky mohou mít také svůj návštěvní řád, který jasně definuje práva a povinnosti návštěvníka daného území.

Omezení v chráněných oblastech

Označení v terénu: cedule s velkým státním znakem ČR; pruhové značení hranic na sloupcích nebo hraničních stromech (pouze I.

Pohyb a táboření mimo chráněná území

A jak je to s ostatními oblastmi v Česku, které dle zákona nespadají mezi zvláště chráněná území? V lese mimo chráněná území se tedy můžeš pohybovat bez omezení. Oheň v nich ale rozdělávat nemůžeš, na to se musíš vzdálit nejméně 50 metrů od hranice lesa. Při rozdělávání ohně si dej ale vždy pozor, zvlášť za sucha. Z přilehlého lesa si pak můžeš na oheň odnášet jen na zem spadlé suché klestí do 7 cm v průměru. Používání lihového vařiče nebo dřívkáče je rovněž považováno za rozdělávání ohně, jelikož nemají regulovatelný plamen. Co se týče přespávání, tak je teoreticky povoleno. Nicméně některé pozemky mohou být soukromé a vždy by bylo lepší předem kontaktovat majitele a zeptat se. Vyhneš se tak nepříjemnému probuzení uprostřed noci, když si tě přijde majitel i se svým rozzuřeným rotvajlerem zkontrolovat a požádat o opuštění jeho pozemku. Ve skutečnosti ale mohou existovat i další obecně závazné vyhlášky se zákazem táboření nebo rozdělávání ohně na území některých obcí a měst.

Čtěte také: Vše o emisích a kontrolách

Pokud chceš mít jistotu, že neporušuješ žádné zákony, vyhlášky nebo nařízení, nejjednodušší je přespávat na oficiálních místech k tomu určených. Buď můžeš spát pod střechou v penzionech, horských chatách a útulnách nebo ve stanu v oficiálních kempech. V létě se můžeš přecpaným a hlučným kempům vyhnout, když zůstaneš na některém místě bezKempu. Na Šumavě pak existují oficiální nouzová nocoviště, díky kterým si můžeš udělat několikadenní trek přes celý národní park. Na řadě míst jsou vybudovány také nouzové útulny, které slouží na přečkání noci nebo chvilkového nepříznivého počasí. Několik jich je například i v NP Krkonoše. Lesy ČR nově staví síť nouzových útulen na místech, kudy prochází Stezka Českem. Pokud se vydáš na víkendový trek s plánem nocování pod širákem, ale překvapí tě náhlé zhoršení počasí, můžeš přespat v turistickém přístřešku, kterých je po Česku opravdu hodně.

Pravidla chování v přírodě

Za pořádek v naší přírodě zodpovídáme především my sami. Ať už se vydáváme na Stezku Českem, víkendový trek, nebo třeba jen na jednodenní výlet do přírody, vždy bychom se měli řídit selským rozumem a pravidly Leave No Trace. Oficiálně ale za dodržování pořádku zodpovídají strážci přírody (CHKO, NP), policie, lesní stráž, myslivecká stráž, rybářská stráž, odbor životního prostředí, česká inspekce životního prostředí a další.

Ať už jsi zákon porušil nebo ne, pokud tě strážci přírody nebo jiná úřední osoba či majitel pozemku načapá někde přespávat, základním pravidlem je se vždy chovat slušně. Při nevhodném chování máš pokutu téměř jistou. Přestupkový zákon totiž přihlíží i k chování dotyčného a jakým způsobem byl přestupek spáchán. Velmi často vše ale skončí domluvou - komunikace je prostě základ.

Asi tě teď napadá, že při přespávání nadivoko v přírodě je nejlepší se schovat někam hluboko do lesa a nebýt vůbec spatřen. Tak se asi nejjednodušeji vyhneš lesním strážcům, ale i případným čumilům, místním obyvatelům nebo ostatním turistům. V naší krajině ale hojně probíhá hospodářská činnost, ať už se jedná o lesní práce, myslivecké honitby nebo sklizně. Pro vlastní bezpečnost je tedy lepší být viděn, což znamená mít například reflexní prvky a chodit po setmění s čelovkou.

Tipy pro bezpečný pobyt v přírodě

• Chovejte se tiše: ostatní turisté i volně žijící zvířata ocení, když budou mít v lese klid a ticho.
• Buďte přáteli živočichů a rostlin: naučte se přírodu skutečně vidět, nejen prohlížet.
• Zdravte se: i když to pro někoho může být překvapující, turisté se na výletech do přírody zdraví.
• Odpadky s sebou: nikomu se nelíbí, když v lese narazí na obaly od konzerv, igelitové sáčky, PET lahve a další stopy lidské civilizace.
• Táboření a nocleh v přírodě: tábořit můžete jen na vyhrazených místech, jinak riskujete vysokou pokutu.
• Pár rad pro horské túry: trasy si pečlivě naplánujte, při časovém rozvrhu cesty berte v úvahu nejen počet kilometrů, ale i převýšení a celkovou náročnost terénu.

Velké šelmy

Všechny druhy našich velkých šelem (rys, vlk, medvěd) jsou velice plachá zvířata a člověku se snaží raději vyhnout. Nejenže lidi nepovažují za svou potravu, ale za posledních sto let není z Evropy známý žádný případ smrtelného napadení člověka vlkem ani rysem. Ani medvěd nevyhledává konflikty, ale pokud ho překvapíte, může reagovat podrážděně. Přesto zejména v odlehlých částech hor nechoďte do neprozkoumaných jeskyní a do hustých houštin. Pokud se přece jenom s medvědem setkáte, vyvarujte se přímého očního kontaktu, snažte se „udělat větší“ (pomalu mávejte rukama nad hlavou) a mluvte na něj pomalým hlubokým hlasem. Ustupujte zpět, ale buďte k medvědovi stále čelem a nedívejte se mu do očí. Medvěd není tvor, který by na vás číhal někde schovaný a připravoval se na útok, to není jeho styl.

Nástrahy a pasti české přírody

I v našich horách a lesích žije dost nebezpečných zvířat a rostou jedovaté rostliny. Naučte se je poznávat (třeba s atlasem a přímo v lese) a dávejte pozor zejména na děti, aby s jedovatými rostlinami nepřišly do styku. Mezi nejnebezpečnější rostliny totiž patří rulík zlomocný, jehož plody se podobají borůvkám. Také houby umí zabíjet: nejnebezpečnější je muchomůrka zelená, kterou si lidé pletou se žampiony. Další místa ve statistikách drží muchomůrka panterová (plete se s jedlými růžovkami) a pavučinec plyšový, který se podobá liškám. Sbírejte jen takové houby, které dobře znáte, a ty neznámé neochutnávejte.

Chráněná území České republiky

Divoká příroda a panenská území, domovy vzácných živočichů a rostlin, filmové kulisy i místa s řadou nej: to jsou chráněná území naší přírody, od rozsáhlých národních parků až po malé přírodní památky. Mají za sebou složité roky: zažily časy bez návštěvníků i období, kdy byly přehlcené lidmi, sucha, požáry, záplavy i rozšiřování invazivních druhů.

• Národní park České Švýcarsko
• Rychlebské hory
• Javorníky
• Český ráj
• Krušné hory
• Šumava
• Český kras
• Jizerské hory
• Beskydy
• Litovelské Pomoraví
• Pálava
• Český les
• Poodří
• České středohoří
• Lužické hory
• Jeseníky
• Národní park Podyjí
• Žďárské vrchy
• Bílé Karpaty
• Jestřebí hory
• Javoří hory
• Labské pískovce
• Brdy
• Vraní hory

Ekofarmy

Nemusí jít o tradiční dovolenou na břehu rybníka nebo v lese. Doba s sebou nese nové poznatky a také požadavky na vše zdravé a ekologické. Potom vznikají takzvané ekofarmy, které jsou mnohdy určeny pro nejrůznější druhy odpočinku, relaxace a dovolené vůbec. Ekofarmy vznikly kombinací dvou slov. Farma je základní jednotkou zemědělství určenou k ustájení a chovu hospodářských zvířat, v jejímž okolí jsou pozemky sloužící k výběhu dobytka a pěstování plodin.

Skauting

Dle agentury Ipsos je Junák - český skaut nejznámější organizací pro volnočasové aktivity dětí a mládeže v České republice. Z výzkumu také vyplývá, že podle veřejnosti má skauting blízko k ochraně přírody a umožňuje mladým lidem prožít dobrodružství, během kterého se naučí spolupracovat a pomáhat ostatním. 81 % rodičů je přesvědčeno, že se děti ve skautu mohou naučit mnoha užitečným věcem a 89 % dotázaných je přesvědčeno, že skauting podporuje schopnost týmové práce. Lidé oceňují a zároveň podporují možnost trávení volného času dětí v přírodě. Ochranu přírody označilo za základní hodnotu skautingu přes 70 % dotázaných.

Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí

Jaký je vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí? Jak Češi přistupují například k ochraně přírody, znečištění ovzduší nebo změně klimatu? A v čem jsou jiní než většina Evropanů? Odpověď na tyto otázky a mnoho dalších vám nabízí tato kniha. Čtenářům předkládá to nejdůležitější z reprezentativních průzkumů a výzkumů, které se zabývaly postoji a chováním české veřejnosti v environmentální oblasti. Souhrn veřejného mínění v jednotlivých oblastech ochrany přírody a životního prostředí ilustrují infografiky Na rozsáhlou rešerši navazuje nový reprezentativní výzkum, který zkoumá vztah Čechů k přírodě a životnímu prostředí a ukazuje, jak jsou v této oblasti rozloženy názory české společnosti.

tags: #jak #si #to #delaji #dve #cesky

Oblíbené příspěvky:

• Co je privatizační ekologický audit?
• Jiri Cozl Odpady: Recenze
• HDPE a recyklace
• Zajímavosti Kanady
• Informace pro cestující