Jak příroda vytvářela krajinu: Vznik Křivoklátska

Krajina je prostorem, v němž ožívají staré mýty a příběhy. Křivoklátsko je navíc příkladem lesní krajiny, ve které lesní procesy ovlivňují naše pole, zahrady a vesnice. Nicméně žádný kraj není osamocen. Navštívit proto můžete i naše sousedy, se kterými mnohé vzácné rostlinné, houbové a živočišné druhy sdílíme. Jde především o Český kras, Brdy a Džbánsko.

Počátky přírody Křivoklátska

Příroda Křivoklátska začala vznikat hluboko pod mořskou hladinou. Bylo to na konci starohor před více než 600 miliony lety. Většina hornin vznikala usazováním (břidlice a droby), ovšem hojné jsou i horniny vzniklé sopečnou činností. Láva pod mořskou hladinou vytvářela jakési polštářky, které se neustále vrstvily na sebe. Vznikly tak převážně bazické, a tedy na živiny bohaté horniny, které dodnes využívají vzácné rostliny. Do lávových polštářků pronikala slaná voda, která postupem času změnila takzvaný černý bazalt na šedozelený spilit, který tvoří základ známé Čertovy skály, ale i jiných skal na Křivoklátsku.

Z dalších starohorních hornin jmenujme četné, živinami velmi chudé buližníkové skalky, které můžete najít v lesích v jižní části Křivoklátska. Naopak na severu jsou častější už zmíněné spility, břidlice a droby.

Prvohory a složitější život

V období následujících prvohor se na Křivoklátsku objevil složitější život, který zanechal mnoho zkamenělin. Nejproslulejší jsou samozřejmě zkameněliny trilobitů, které poblíž křivoklátských Skryjí objevil tehdejší inženýr Joachim Barrande, který díky svým zdejším objevům změnil povolání a stal se paleontologem.

Dnešní vzhled Křivoklátska je hlavně kolem Mlžné řeky nejvíce poznamenaný prvohorní sopečnou činností, přesněji datovanou do období kambria. I když jsou dnešní tvary křivoklátských kopců díky erozi úplně jiné, než bývaly v období kambrické sopečné činnosti, stále pomáhají tvořit hůře prostupnou krajinu, díky níž mohly během středověku a novověku v jádru Křivoklátska přetrvat původní hluboké lesy. Tyto horniny se nazývají andezity, dacity a ryolity. Většina z nich později prošla přeměnami, čímž se jejich úživnost pro rostliny zpravidla snížila.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

V prvohorním ordoviku se pak opět obnovila bazická, a tedy živinově bohatá, sopečná činnost. Ta se nejvíce projevila v jihozápadní části Křivoklátska a na skalní hraně z této doby stojí hrady Žebrák a Točník. V ordovických horninách se také nacházejí nejcennější železné rudy, nejznámější je v tomto ohledu křivoklátská Krušná hora.

Usazeniny z následujícího siluru a devonu nepochybně kdysi pokrývaly značnou část Křivoklátska, ovšem milióny let trvající eroze způsobila, že jsou tyto vápnité sedimenty na Křivoklátsku vzácné a zachovaly se nejvíce v sousedním Českém krasu.

Během karbonu přibylo v oblasti budoucího Křivoklátska množství souše, které umožňovalo přežití prvním suchozemským rostlinám, houbám a živočichům. Z živočichů tehdy největších rozměrů dosahoval hmyz, například stonožkám podobné arthropleury dosahovaly délky až dva metry. Rostlinám vládly obrovské plavuně, stromovité přesličky a kapradiny.

Druhohory a třetihory

Konec prvohor a většina následujících druhohor se na Křivoklátsku neprojevují nebo o tom alespoň nevíme, výjimku tvoří až křída na konci druhohor. Odtud známe sladkovodní uloženiny, a tedy můžeme říci, že přinejmenším na části Křivoklátska se tehdy rozkládala jezera. Postupně pak Křivoklátsko zaplavilo (mělké) moře, zprvu občasně, později opět „natrvalo“. Z této doby se na Křivoklátsku zachovaly opuky, které byly později hojně využívány pro stavebnictví. Koncem druhohor došlo k jednomu z nejlepších evolučních výdobytků, kterým byla spolupráce mezi hmyzem a rostlinami.

Zatímco období druhohor bylo rájem velkých plazů, následující třetihory přály spíše savcům a té skupině dinosaurů, které dnes říkáme ptáci. V období třetihor moře už natrvalo ustoupilo a křivoklátskou krajinu ovládly subtropické řeky. Z nich se hlavně na vysokých kopcích zachovaly štěrky a písky (viz Písky u Křivoklátu apod.). Průběh jejich toku byl opačný, než jaký je průběh současné Mlžné řeky. Jedna z nich pravděpodobně tekla na sever kopcovitým údolím dnešního potoka Klucné, kde se napojila na údolí Rokytky, Rakovnického potoka. Pak protekla kolem křivoklátské ostrožny až do Městečka, kde se spojila s druhou řekou tekoucí od Písky. Společně pak pokračovaly širokým údolím Rakovnického potoka na sever do Rakovníka přes Hlavačov až na Žatecko.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Štěrky z této doby jsou hrubé, dobře opracované s bílými oblázky, které tak můžeme rozpoznat od pozdějších čtvrtohorních štěrků. Musíme si také uvědomit, že miliony let trvající eroze snížila úroveň okolní země, tedy třetihorní řeky tekly mnohem výše, než kde se nyní nachází údolní dno. Proto třetihorní štěrky nacházíme hlavně na kopcích.

Co se týče třetihorní sopečné činnosti, ta na Křivoklátsku není moc patrná na rozdíl od severního Českého Středohoří, které vlastně vytvořila.

Čtvrtohory a vliv dob ledových

Tvary kopců a celkový ráz krajiny jsou nepochybně nejvíce ovlivněny průběhem posledního geologického období, tedy čtvrtohor s jejich střídáním mnohých ledových a meziledových dob. Tyto prudké změny klimatu způsobovaly neustálé střídání lesa a bezlesí, svahové pohyby a změnu průtokových poměrů řek a potoků. Měly tedy za následek značně silnou erozi, projevující se hlavně v prohlubování jednotlivých údolí a tvorbě stupňovitých teras, které nám tak dávají znát, kudy v jednotlivých dobách ledových a meziledových tekly řeky.

Z těchto dob známe na Křivoklátsku hlavně štěrky, sutě, sprašové hlíny, tmelené sutě a pěnovce.

Poslední doba meziledová, ve které teď žijeme a která začala před zhruba dvanácti tisíci lety, je obdobím značné klimatické rovnováhy. Po době ledové se na území Křivoklátska začal postupně opět vracet les, byť se uvažuje, že části Křivoklátska byly takzvanými refugii pro některé stromy, například smrky, jalovce, borovice lesní a borovice limby, které tu mohly přežívat i v nejchladnějším a nejsušším období ledových dob, a to hlavně kolem řek a potoků.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

V teplejších výkyvech ke konci doby ledové se na Křivoklátsku dokonce ojediněle vyskytovaly listnáče jako lípa, svída, líska, dub, jilm, olše a dřín.

Ale vraťme se zpět k počátku naší meziledové doby, takzvaného holocénu. Během prvních oteplování docházelo k návratu břízy a borovice, které se na Křivoklátsku uchytily jako první. Byly následovány smrkem a takzvanými ušlechtilými listnáči, mezi něž patří dub, lípa, jilm, jasan a javor. Během střední doby kamenné se nejvíce tvořily pěnovce, protože krajina byla tehdy teplá a vlhká. Pěnovce velmi dobře uchovávají ulity měkkýšů, díky nimž můžeme poznat tehdejší podobu krajiny.

Zapojený les také pomalu dosahoval svého největšího rozšíření, nicméně už teď, za hranicemi Křivoklátska v hlavní sídelní oblasti, docházelo k potlačování lesa lidmi. To se plně projevilo v zemědělské mladší době kamenné a zabránilo tak v postupu plně zapojeného lesa do těchto oblastí, nacházejících se hlavně kolem úrodného Polabí. Záchranu v dobách meziledových na našem území už nepotřebovaly druhy vázané na les, které se nyní volně šířily, ale na bezlesí. Bohužel dnes už potřebují zachraňovat obě skupiny.

V době bronzové se pak zvyšuje podíl dubu, habru, buku a jedle. Kvůli postupnému vyčerpávání živin, nashromážděných převážně ve sprašových hlínách vzniklých během nejdrsnějších období ledových dob, ušlechtilé listnáče trochu ustupovaly méně náročnému buku a jedli. Ty sice byly na našem území už delší dobu, ovšem až teď se mohly plně projevit.

Vliv lidského osídlení

Největší rozmach lidského osídlení Křivoklátska nastal v pozdní době kamenné, střední době bronzové, pozdní době bronzové, celé době železné, raném středověku, vrcholném středověku a novověku. V těchto dobách bylo Křivoklátsko částečně odlesňováno, naopak v dobách ostatních znovu nerušeně zarůstalo lesem. Některá místa nebyla úplně odlesněna vůbec, jak o tom svědčí právě kontinuita měkkýších společenstev, například stálý výskyt velmi citlivého druhu Bulgarica cana.

Ve vrcholném středověku a novověku dosáhlo odlesnění značného rozsahu a nebýt kamenného uhlí, zdejší lesy by možná všechny padly za oběť výrobě uhlí dřevěného. Bohužel novověké smrkové lignikultury nelze z hlediska druhového bohatství považovat ani za les ani za bezlesí. Jejich výskyt na Křivoklátsku je ale naštěstí spojen pouze s nejvíce vytěžovanými oblastmi (v minulosti hlavně právě kvůli dřevěnému uhlí), zatímco lesy v nitru Křivoklátska byly těchto zásahů ušetřeny, nepočítáme-li monokultury maloplošné.

Čtvrtohorní doby ledové a meziledové totiž měly zásadní vliv na druhové bohatství nejen Křivoklátska. V dobách ledových hledaly evropské lesní a jiné druhy, které jsou rovněž spíše teplomilné a vlhkomilné, refugia neboli malá útočiště na několika málo místech v Evropě. V dobách meziledových tomu bylo naopak, útočiště hledaly druhy vázané na bezlesí a spíše na chladné a suché podnebí, zatímco ty lesní se nezadržitelně šířily. Pokud nějaké druhy nebo jejich populace útočiště nenašly, jednoduše vyhynuly. Ze stromů se to například týká evropských jedlovců, ořechovců, sekvojovců a dalších, ze zvířat je nejviditelnější vyhynutí takzvané velké fauny (srstnatí nosorožci, mamuti, tygři, jelenovití a další).

Pokud se lidé na takové útočiště dostali a vyhubili tamní malou populaci v jejím kritickém období, celé druhy vymizely. Stejně tak byla, a čím dál více je, nebezpečná ztráta takzvané konektivity neboli možnosti přesunu mezi těmito refugii. Pokud se například situace v jednom útočišti zhorší natolik, že je pro daný druh neobyvatelné, musí mít daný druh možnost se dostat k útočišti jinému. Pokud člověk žije mezi těmito dvěma místy a brání přesunu druhů (lovem, zábranami apod.), opět dochází k vyhynutí.

Dnes je bohužel zrovna ztráta konektivity jednou z hlavních příčin vymírání druhů, neboť čím dál menší útočiště jsou mezi sebou mnohem více vzdálená, než byla kdy v minulosti, nemluvě o silnicích a dalších často nepřekonatelných překážkách.

Současný ráz krajiny Křivoklátska

Křivoklátsko je takzvaná nížinná pahorkatina, kde se střídají vrcholy, plošiny, skalnaté kaňony a hluboká údolí. Vedle sebe se tak uplatňují suťové lesy, bučiny, různé druhy doubrav včetně pestré podrostní vegetace a drobných živočichů, kteří ve srovnatelných krajinách již dávno vyhynuli.

Zajímavé je, že například měkkýši, kteří dnes žijí ve vrcholových smíšených doubravách s jeřábem mukem a břekem, připomínají společenstva ze začátku naší meziledové doby. Kousek vedle, na vlhčím úpatí svahů, se pak vyskytují plně rozvinutá lesní společenstva z takzvaného lesního a klimatického optima mladší doby kamenné, společenstva, která na většině území Čech vyhynula. Druhy skalních stepí zase připomínají poměry ze sprašové stepi nejstudenějšího období ledových dob.

Jak je vidět, Křivoklátsko je dodnes plné útočišť mnohých druhů, a to jak lesních, tak těch vázaných na bezlesí. Není divu, že je plné přírodních rezervací, nebo, abychom použili antropocenní pojmy, že se jedná o takzvanou ritualizovanou krajinu, kde je jedním z hlavních cílů ochrana přírody a památek. Nejedná se ovšem o žádnou novinku, neboť Křivoklátsko bylo „ritualizované“ již v pravěku jako každý podobný kraj s členitým terénem a bohatstvím druhů, který se nacházel na okraji hlavní sídelní oblasti. Tehdy bylo ritualizované z náboženských důvodů, ve středověku kvůli královským loveckým choutkám, dnes z důvodu zachování přírody a tradic.

Ovšem ani ritualizované krajině se nevyhnou nepříjemnosti okolního světa. Scelování polí, vytváření monokultur, nadměrné používání pesticidů, utužování půdy, přehnojování polí, luk (kde tak často žije jen skromný počet nitrofilních druhů trav a bylin), rybníků (vznikne špinavá voda, ve které přežijí snad jen kapři) a odvodňování krajiny se projevují i zde, byť v menším měřítku. Údolní nivy jsou často zaplaveny přehnojenými hlínami z polí, které podél potoků vytvářejí neprostupné porosty z kopřiv.

Přebytek dusíku v půdě a vodě (eutrofizace) je kromě zemědělství způsobován i spadem dusíkatých sloučenin z atmosféry, které se tam dostávají při spalování fosilních paliv. To má samozřejmě vliv i na druhové složení a podobu lesa, dokonce větší než často zmiňované oteplování v důsledku vyšší koncentrace skleníkových plynů, neboť zdravá lesní společenstva dokážou teplotní rozdíly místně vyrovnávat.

Význam zdravých lesů

Zdravé, pestré a různověké lesy zadržují vodu a chrání půdu. Staré stromy svádí vodu hluboko pod povrch půdy až k zásobám podzemní vody, zatímco semenáčky a byliny prokořeňují horní vrstvy půdy a svými drobnými lístky rozptylují kapky vody po okolí, takže voda pak najednou neodteče, ale má dostatek času na to se vsáknout. Díky tomu je voda dostupná rostlinám, houbám a živočichům včetně lidí.

Stromy tak přeměňují okolní teplo na pohyb vodních kapek, nemluvě o tom, že svými korunami a listovým opadem chrání menší rostliny a semenáčky před výkyvy počasí, tedy před horkem i před chladem. A nejen to, stromy svými kořeny a napojenými houbovými vlákny (mykorhiza) čerpají živiny a minerály z milionů let starých hornin, aby pak pomocí opadu listí, trouchnivějícího dřeva a mikroorganismů vytvořily a chránily lesní půdu, schopnou do svých pórů nasakovat vodu a postupně, pomalu plnit prameny studánek a potoků.

Listnaté stromy navíc rozprostírají přívalové deště do delšího časového úseku, a to tak, že vodu zadržují na svých listech, a teprve potom ji pomalu pouštějí k zemi. Voda tak najednou rychle neodteče, ale má čas se do půdy vsakovat. Určitě jste to sami zažili při procházce lesem po dešti, kdy ze stromů i po skončení deště stále ještě pršelo.

S vodou souvisí i přirozený vodní režim potoků a řek. Zatímco v dobách ledových byly běžné takzvané divočící řeky, které byly složené z více mělkých toků a u nichž například rostly tehdy u nás ještě se vyskytující rakytníky, v dobách meziledových jsou naopak běžné klidnější toky meandrující. To v zásadě znamená, že se tok vlní, střídají se v něm oblouky s vnitřními a nárazovými břehy, čímž dochází k jeho průběžnému čištění. Mezi jednotlivými oblouky jsou rozložené mělčí brody, zatímco se uvnitř oblouků nacházejí hlubší tůně. Připočteme-li i spadlé stromy, větve a listí vytvářející zákoutí a podporující hydraulickou činnost, vznikají tak různorodá prostředí pro bohatství druhů rostlin, hub a živočichů.

tags: #jak #vytvářela #příroda #krajinu #vznik

Oblíbené příspěvky:

• Pěstování rododendronů
• O syndromu vyhoření a hranicích ohrožení
• Ubytování v Písku: Recenze
• Praktický průvodce výběrem nádoby na bioodpad
• Tipy pro ekologičtější život