Která země má nejméně odpadu?

Global Waste Index z roku 2022 od společnosti Sensoneo ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství ve 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. Studie se poprvé realizovala v roce 2019.

Komplexní analýza sestavila žebříček 38 členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj podle toho, jak efektivně nakládají s odpadem vytvořeným v jejich zemích.

V žebříčku zemí, které vytváří nejméně odpadu na obyvatele, jsou na prvních místech Chorvatsko se 70 kg, následuje Bulharsko, Řecko, anebo Slovensko. Česká republika se 125 kg patří také mezi země s nižším objemem obalového odpadu. Naopak největší produkci z celé EU mají Němci, vyprodukují 230 kg odpadu. Podobný objem jako Němci mají v Irsku a Itálii.

Česká republika se umístila v TOP 15 hlavně kvůli průměrnému ročnímu objemu odpadu vyprodukovanému v přepočtu na obyvatele.

Nejméně odpadu naopak vyprodukuje Polsko (315 kg/ obyvatele ročně).

Čtěte také: Česká ekologická daň

Je asi již obecně známým faktem, že nebezpečný odpad má ČR dlouhodobě zpoplatněn nejvíce na světě, a to v míře 6200 Kč za tunu. Druhým nejdražším státem je Belgie, která má poplatek ve výši 1780 Kč/tunu.

V naší zemi oproti poslední analýze objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok vzrostl z 344 kg na 499 kg.

Žádná jiná země neprodukuje tolik odpadu jako Spojené státy americké. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce.

Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně.

Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu.

Čtěte také: Jak pečovat o kuchyňský drtič

Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku.

Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často oslavováno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center.

Z letošních statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vyplývá, že tabulce zemí, ve kterých procentuálně recyklují nejvíce odpadu, vévodí Jižní Korea. V asijské zemi dokáží opětovně využít téměř 60 procent celkového objemu odpadu. Za ní následuje Švédsko a Japonsko.

V závěsu za Jižní Koreou nejvíce recyklují Slovinsko, Německo a Rakousko.

Na opačné straně barikády je Turecko, které je na tom v kontextu zemí, které Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj sleduje, bezpečně nejhůře. Země s více než 80 miliony obyvatel loni dokázala zpracovat nebo zničit sotva deset procent celkového objemu odpadů. Většina smetí se proto v lepším případě rozváží na skládky.

Čtěte také: Ohrožení Evropy Maďary

Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydání prvního žebříčku v roce 2019 se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo.

Z environmentálního hlediska je spalování odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu spalováním než skládkováním.

Je možné obecně shrnout, že vysoké poplatky za skládkování jsou nastaveny u bohatších států Evropy. Státy, které mají řízené odpadové hospodářství pouze cca 25 let, tedy postkomunistické státy (jako ČR), touto cestou nejdou a volí méně nákladná opatření, často zaměřená na podporu třídění a úprav odpadů. Tedy na motivaci, nikoli na represi a násobné zdanění, jak je nyní navrhováno ministerstvem ŽP v ČR.

Několik států má zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu, či spalitelného odpadu. Takto to dlouhodobě navrhovala i ČAOH.

Z informací uvedených v tabulce MŽP (pod článkem) vyplývá, že zákaz skládkování komunálního odpadu, podobný českému zákazu, má ve své legislativě nastaveno Německo, Belgie a Švýcarsko. K roku 2024 má tento zákaz v platném zákoně i Česká republika.

Evropská směrnice o skládkách 1999/31/ES stanovuje právě pouze omezení k biologicky rozložitelným odpadů, a to na úroveň 35% produkce roku 1995 v roce 2020.

Pro správné třídění je třeba řídit se informacemi uvedenými na samolepkách.

Pokud chceme třídit odpad i v zemi, kterou navštívíme při svých cestách, pak je na místě se informovat, ať už na ubytování, nebo v turistickém infocentru, o tom, jak se v příslušné zemi, regionu či obci s odpady nakládá a jak funguje systém třídění.

Důvodů, proč neházet odpad do jednoho koše, je mnoho, proto je důležité najít způsoby, jak umožnit efektivní využití odpadu, který jsme vyprodukovali.

Má to smysl, třiďme odpad i na cestách!

ČR samozřejmě může být jedním z nejpřísnějších států v této věci a reálně můžeme mít zakázané skládkování o šest let dříve než EU. Je to pouze otázka politiky státu a toho, zda zodpovědní politici chtějí, aby občané a firmy toto výsadní postavení ČR v EU zaplatili.

Z tabulky vyplývá, že evropské státy omezující ukládání komunálního odpadu na skládky přijímají převážně zákaz skládkování biologicky rozložitelných odpadů.

Srovnání poplatků za odpad v EU

V případě inertního odpadu je v EU častým řešením poplatky nevybírat žádné, či je stanovit pouze v minimální výši. ČR má naopak poplatek i u inertního odpadu 500 Kč/t. Dle návrhu MŽP se má navíc navyšovat až na 1350 Kč/tunu - bude tedy nejvyšší v Evropě. Žádné nebo minimální zpoplatnění těchto odpadů má dle tabulky MŽP například: Bulharsko, Estonsko, Francie, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko, Švýcarsko, nebo Velká Británie.

Co je v kontextu informací z dalších států velmi s podivem je fakt, že MŽP navrhuje dokonce i u zbytkového/nevyužitelného odpadu výrazné zdražení až na 1350 Kč/t. U odpadu, který není možné využít, má navrhované zdražení jediný dopad, a sice umělé navýšení ceny služeb obcím a občanům, ale i firmám, resp. zajištění daňového výnosu státu na úkor peněženek všech. Pozitivní environmentální přínos opatření není zřejmý.

Tímto nastavením navíc stát vytváří prostředí, kde se silně nevyplatí odpad jakkoli technologicky zpracovávat a třídit, ale výhodnější je jej spálit bez jakékoli úpravy jako směs - celý obsah černých popelnic. To však Evropa nechce a prosazuje, aby členské státy postupně ustopily z posledních příček hierarchie (skládky a spalovny) a odpady zpracovávaly s cílem jejich využití jako surovin pro další výrobu.

Směsný komunální odpad, recyklovatelný a využitelný odpad navrhuje MŽP zdražit na skoro čtyřnásobek (z 500 na 1850 Kč/t v roce 2023). Tedy na více než dvojnásobnou hodnotu, kterou mají okolní státy, jako např. Polsko, kde se s poplatkem cca 750 Kč daří odpady efektivně odklánět ze skládek do zpracovatelských zařízení. Navíc zbytkový a nevyužitelný odpad je v Polsku zatížen nižší daní ve třech skupinách dle využitelnosti odpadu - 450Kč/250Kč/0Kč. To motivuje odpadové firmy odpad zpracovávat (včetně SKO), nikoli s ním nakládat jako se směsí. Zavedené opatření funguje. Ani zde tak není zcela zřejmé, proč v ČR, když máme navíc uzákoněn i zákaz skládkování (již k roku 2024), potřebujeme zdražení násobně vyšší, než zafungovalo např. ve srovnatelném Polsku.

Jako zvažovaný důvod je v médiích opakovaně zmiňována možná snaha MŽP o přesunutí odpadů ze skládek do nových spaloven odpadů.

MŽP navrhuje tento poplatek pozvolna snižovat na 4000 Kč v roce 2017 a na finálních 2500 Kč/t k roku 2024. ČR a český průmysl tedy bude mít oproti svým konkurentům v zahraničí poplatek stále nejvyšší v EU i za 9 let.

Konkrétní středně velká průmyslová firma "K", ze středních Čech, vypočítala dopad ministerstvem navrhovaných opatření týkajících se TZS na své náklady na odpady. Výpočtem je doloženo navýšení jejich nákladů o 70 000 000 Kč ročně.

Agenda skládkovacích poplatků je pro původce odpadů dosti důležitým tématem, neboť veškeré náklady navýšení poplatků vždy nesli a musí nést původci odpadů. Dle evropského principu „znečišťovatel platí“ je totiž vždy původce ten, kdo ovlivňuje množství vznikajících odpadů. Původce je ten, kdo nese daňové zatížení k vztahující se k odpadům a nakládáním s nimi.

Tabulka: Země s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství.

(Údaje zobrazují bodové ohodnocení s ohledem na množství celkového vyprodukovaného odpadu, recyklovaného odpadu, spáleného odpadu, skládkovaného odpadu, a nezákonně zneškodněného odpadu.)

tags: #která #země #má #nejméně #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Využití koňského hnoje na zahradě
• České charitativní organizace
• Biolog Vojtěch Novotný o Papui-Nové Guineji
• Informace o svozu odpadu - Nový Bydžov
• Nude Fotografie a Zákon v ČR