Ohrožení Evropy Maďary a klíčové bitvy

V průběhu 9. a 10. století opakovaně pustošily maďarské kmeny území střední a západní Evropy a staly se postrachem mnoha národů. Na dobitém území vraždily muže a staré ženy a z mladých dívek si dělaly otrokyně. Kvůli opakovaným nájezdům se dlouhodobě úplně vylidnily obrovské oblasti napříč kontinentem. V roce 955 se muselo spojit půl Evropy, aby krvežíznivé Maďary zastavili.

Jmenovaná kočovná etnika měla mnoho stejných rysů. Pocházela z rozsáhlých stepních oblastí Asie. Obživou jim byl především dobytek, ale také vojenské výpravy, plenění, válečná kořist, pravidelné dávky stravy a případná otrocká práce podrobeného obyvatelstva. Pro zemědělsky orientované obyvatelstvo Evropy, které bylo relativně bohaté, byly tyto kmeny vítaným cílem. A také cílem poměrně bezbranným.

Tehdejší panovníci se snažili nájezdům zabránit. Kočovné kmeny měly díky svým lehkooděným vojsky a jejich způsobem boje v určitých ohledech převahu. Základem jejich armády byli jezdci na rychlých koních a krátkých luků s dostatečnou zásobou šípů. Jejich taktika spočívala v neustálém ostřelování nepřítele z dálky. Tato taktika se opakovala tak dlouho, až se nepřátelská sestava rozpadla. Kočovníkům vyhovovala taktika ostřelování ze vzdálenosti a protivník se k nim dokázal přiblížit dostatečně blízko.

Tento způsob života umožňoval kočovníkům kontrolovat rozsáhlých krajů, jelikož zaručovala bojovníkům značnou mobilitu a moment překvapení. Z toho důvodu se snažily kmeny pravidelně podnikat loupeživé výpravy do okolních zemí, aby zde získaly pleněním prostředky k obživě a obohacení.

Ovšem Evropu v 9. a 10. století nesužovali jen oni. Například Vikingové ohrožovali svými nájezdy pobřeží a díky řekám i vnitrozemí Francie a Anglie, ale i dalších zemí. Jižní Evropu zase ohrožovala arabská vojska přinášející muslimskou víru pro „nevěřící psy“.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Lze říci, že Evropa byla v největším nebezpečí od dob stěhování národů. Snad i z toho důvodu se začalo šířit mezi věřícími lidmi silné eschatologické cítění, že nastává očekávaný druhý příchod Krista a s ním spjatý konec světa.

Bitva na Lechu (955)

V létě roku 955 se vydalo maďarské vojsko na další výpravu údolím Dunaje směrem do Bavorska. Východofrancký král Oto I. shromažďoval armádu, která by zabránila Maďarům proniknout hlouběji do jeho říše. Skládala se z bavorské, franské a švábské jednotky, doplněné pomocným sborem českého spojence Boleslava I. Velitelem českých oddílů byl pak pravděpodobně jeden z Boleslavových synů. Sám český kníže Boleslav I. se bitvy na Lechu osobně nezúčastnil, neboť se potýkal s maďarskými útoky v oblasti Moravy.

Obě vojska se střetla 10. srpna 955 v bitvě na Lechu, která se odehrála v polovině desátého století jihovýchodně od bavorského města Augsburg. Počet mužů bojujících na obou stranách bývá interpretován značně odlišně. Uvádí se 8 000 mužů na německé straně a 25 000 jezdců na maďarské straně. Ovšem jde pouze o velmi hrubé odhady. Zda jde o nadsazení počtu nepřátelských sil, jak bývalo místy zvykem, se již nedozvíme.

Před bitvou složil Ota slib sv. Vavřinci, že v případě vítězství založí biskupství merseburské, jež se mělo stát centrem christianizace Slovanů ve střední Evropě. Východofrancký král Oto I. švábské, mezi nimiž se nacházel i panovník. Bitva na Lechu mohla být pro spojené síly Oty ztracena ještě dříve než začala.

Podle kronik přišla první rána ze strany Maďarů, kteří se přihnali až do blízkosti českých jezdců. Těm se pak stal boj osudný, vykrvácel v záplavách šípů. Podobně dopadly i blížící se švábské jednotky. Jednalo se o poměrně jednoduchý trik, opakující se v dějinách válek.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Oto však dokázal využít momentu překvapení zaneprázdněných Maďarů ve svém týlu. Jeho těžké jezdectvo, svírané u tábora ze dvou stran, bylo brzy rozprášeno. Poté Ota nařídil frontální útok proti zbylým Maďarům před svou první linií. Po boji muže proti muži pak měly německé jednotky jednoznačnou převahu. Bitva skončila drtivým vítězstvím německých vojsk a značnými ztrátami na obou stranách, ovšem maďarská armáda byla prakticky zdecimována. Nikdo neví, jak dopadl oddíl český a švábský.

Ztráty utržené v bitvě se značně liší, stejně jako počty mužů nastoupených k bitvě. Jejich ztráty však vyšplhaly především při ústupu.

Bitva na Lechu byla jen první z několika srážek, které decimovaly maďarské vojsko. Do jejich domoviny se vrátila pouze velmi malá část bojovníků. Drtivá porážka maďarského vojska v bitvě na Lechu znamenala konec dalších nájezdů.

Důsledky bitvy na Lechu

Pro samotné Maďary znamenala bitva také významný předěl v dějinách. V důsledku porážky museli opustit kočovný způsob života a relativně rychle přešli k životu zemědělskému. Postupně tak mohl vzniknout uherský stát, jenž se stal důležitou součástí středoevropského prostoru. Českému království pak byl tento útvar často protivníkem jakož i spojencem. Vítězství v bitvě u Lechu znamenalo pro český stát možnost dalšího rozkvětu bez častého zkázonosného plenění.

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #ohrožení #Evropy #Maďary #bitvy

Oblíbené příspěvky:

• Čtěte diplomovou práci: Sezónní Pozorování Ekosystémů.
• Dopady znečištění ovzduší v Ostravě
• Zemědělství v Olomouckém kraji
• Srovnání materiálů nákupních tašek
• Kompostování: nejčastější problémy