Hodnota pH kompostu a její význam pro kompostování

Na otázku, jak správně kompostovat, neexistuje jednoduchá univerzální odpověď. Jsou však faktory, které kompostovací proces zásadně ovlivňují. Pokud tyto faktory budete mít na zřeteli, bude vždy úspěšně probíhat bakteriální rozklad a tím i kompostovací proces.

Faktory ovlivňující kompostování

• Vlhkost: Správnou vlhkost určíte podle orientační, tzv. pěstní zkoušky: Vezměte kompostovaný materiál do ruky a zmáčkněte ho tak pevně, jak to jde. Při optimální vlhkosti se nesmí mezi prsty objevit voda. Při otevření však musí materiál zůstat pohromadě ve formě „knedlíku“. Pokud je kompost příliš vlhký, je vhodné jej přehodit a přidat suchý materiál (např. piliny).
• Kyslík: Bakterie a houby potřebují obrovské množství kyslíku. Nepříjemný nebo i dusivě zatuchlý zápach signalizuje hnilobu, tedy nedostatek kyslíku. Nápravou je přehození kompostu. Dalším ukazatelem je pevnost materiálu uvnitř kompostu. Veškerý materiál by měl být stále kyprý.
• Teplota: Vyšší teplota materiálu v počátečních týdnech po založení kompostu je důkazem dobrého průběhu kompostování. Skutečnost, že se materiál zahřívá, lze poznat vsunutím ruky do kompostu. Pokud se materiál nezahřívá, může to být způsobeno následujícími příčinami: materiál je příliš vlhký, příliš suchý nebo ho není dostatečné množství. V případě příliš vlhkého kompostu přidáme suchý materiál a kompost přehodíme. Pokud je kompost příliš suchý, můžeme ho částečně stlačit (šlapáním) a v případě potřeby navlhčit vodou. Pokud materiál v kompostéru shromažďujeme postupně po malých dávkách, dochází k tzv. chladnému kompostování, protože malá mocnost čerstvého rychle rozkladného materiálu nevytvoří hygienizační teplotu (50 - 60 °C). Pokud budeme mít v průběhu roku větší množství rychle rozkladného materiálu (např. čerstvě posekané trávy), můžeme tuto hmotu promíchat s nashromážděným materiálem v kompostu.

Hodnota pH zralého kompostu

Zralý kompost má zpravidla hodnotu pH mezi sedmi a osmi. Nejjednodušší způsob, jak stanovit hodnotu pH, je pomocí indikátorových papírků. V kádince nebo skleničce smícháme 10 g kompostu s 50 ml destilované vody, důkladně protřepeme a po usazení částic změříme. Přesnost stanovení je 0,5 pH. Hodnotu pH můžeme ovlivnit pouze mícháním výchozího materiálu nebo chemickými přísadami.

Fáze kompostování

Kompostování je kontinuální proces, závisejíc na celé řadě faktorů a proto nelze přesně vymezit úseky kompostovacího procesu.

• Fáze rozkladu: Trvá 3-4 týdny, teplota stoupá na 50 - 70 °C. Činností milionů bakterií a hub se rozkládají lehce rozložitelné sloučeniny (cukry, škroby a bílkoviny). Živiny, které jsou vázány v organické hmotě, se tak uvolňují a zčásti přecházejí až do původní minerální formy.
• Fáze přeměny: Trvá 4 - 8 (10) týdnů. Teplota začíná opět klesat, mineralizované živiny jsou jako základní stavební kameny zabudovány do „humusového komplexu“.

Tyto fáze se liší v závislosti na použitém způsobu kompostování, přehazování kompostu, použitém kompostéru a pod. Pokud budete mít kompost alespoň o objemu 1m3 a budete jej překopávat cca 1 x za dva týdny, do tří měsíců můžete mít hotový kompost. Pokud kompost nepřekopete vůbec, kompostování může trvat rok i déle.

Kompostéry

Pro různé druhy kompostování jsme proto vybrali a sami vyvinuli kompostéry, které zhodnocují bohaté zkušenosti s kompostováním a řeší problémy, které bránily rychlému efektivnímu kompostování. Při vermikompostování ve vermikompostérech se obejdete bez přehazování, navíc celý proces významně urychlují žížaly. Rovněž zateplené otočné kompostéry JORA značně urychlují proces kompostování díky celoročnímu kompostování, provzdušňování a promíchávání materiálu. Modřínové kompostéry JERY a masivní kompostéry, které jsou vyvinuté pro snadné překopávání, pro urychlení kompostování vyžadují aby se pozornost věnovala i dostatečné vlhkosti materiálu.

Čtěte také: Kompostování na zahradě

Vlastnosti kompostu

Kompost je stabilní a hygienizované pomalu působící organické hnojivo bez vodorozpustných forem dusíku. Má široký poměr živin C : N, mimo základní makroprvky NPK obsahuje Ca, Mg a mikroprvky, stabilní humus, půdní mikroorganismy, zásaditě působící látky (pH 6 - 8). Fosfor, draslík a hořčík jsou schopny pokrývat požadavky vegetace. Obsahy živin závisí na správném vedení kompostovacího procesu a na vstupních surovinách. Výživný účinek kompostů působí několik let.

Dusík je z více než 95 % vázán v organickém základu kompostu. V 1. roce je možné počítat s uvolněním využitelným rostlinami asi 5 %, v následujících letech 10 % a dlouhodobě ne více než 15 až 30 % v jednom roce.

Význam kompostu

Cílem kompostování je zpětné vědomé uvedení organických zbytků do koloběhu látek v přírodě. Kompost je jednoznačně v první linii zlepšování stavu půdy. Kompost vrací energii. Energie transformovaná do půdy v organické hmotě je výjimečná tím, že není určená pro další přímé využití člověkem jako většina jiných forem transformované energie. Je to v podstatě akumulovaná sluneční energie, která slouží jako jeden ze základních zdrojů energie pro růst rostlin. Je v ní koncentrována i ta část energie, kterou člověk nedokáže využít (tedy v podstatě odpadní) z energie, kterou již obvykle vložil do některého jiného produktu, původně pro svou potřebu.

V průměru obsahuje kompost z biologického odpadu celkem 5-16 kg dusíku v 1 t kompostu. V sušině je to v rozmezí 0,5 - 2,5 %. Více než 90 % celkového množství dusíku v kompostu je vázáno v organických látkách. Přibližně jedna až dvě třetiny celkového množství dusíku v kompostu je přítomné v huminových kyselinách. Proto velká část dusíku přítomného v kompostu není okamžitě přístupná rostlinám, ale může být postupně mineralizována a následně rostlinami využita. Např. organický dusík v kompostu, který pochází z rostlinných pletiv, je mnohem více odolný vůči mineralizaci než organický dusík, který pochází z živočišných tkání. Příjem dusíku u polních plodin závisí rovněž na požadavcích rostlin na dusík a na dynamice příjmu dusíku.

Koncentrace fosforu v kompostu z biologického odpadu se standardně pohybují mezi 2,5 - 13 kg v 1 t kompostu, v sušině je to 0,25 - 2,0 %. Kompost obohacuje půdu o fosfor pomocí přímého dodání do půdy (20-40 % fosforu je okamžitě přístupné pro plodiny). Organický fosfor v kompostu z rostlinných materiálů je snadno rozložitelný a je uvolňován ve formě orthofosforečnanu, který je snadno přístupný pro plodiny. Organická hmota neposkytuje pouze zdroj fosforu z mineralizace, ale rovněž může snížit kapacitu kyselých zemin fixováním fosforu. Fosfor se v kompostu stane téměř dostupným pro plodiny v průběhu tří vegetačních období po aplikaci kompostu.

Čtěte také: Jakou normu plní Felicia?

Koncentrace draslíku v kompostu se pohybuje mezi 3-13 kg na 1 t kompostu, v sušině 0,3 - 2,0 %. Kompost ze zelených rostlin často vykazuje zvýšený obsah draslíku. Z důvodu vysoké rozpustnosti draslíku ve vodě může docházet ke ztrátám vyluhováním, pokud je kompost vystaven dešti. Obsah dostupného draslíku v půdě se typicky zvyšuje při aplikaci kompostu, který je vyrobený z rostlinných zbytků. Okamžitá dostupnost draslíku pro plodiny může přesáhnout 58 % z celkového množství přítomného v kompostu, zbytek draslíku pak lehce mineralizuje. Zejména využití fosforu může přispět k tomu, že můžeme používat méně minerálních hnojiv. Přísun živin v kompostech je účinný.

Komposty jsou organická hnojiva, definovaná jako směs organických látek a zeminy, oživená užitečnou půdní mikroflórou, v níž probíhají nebo proběhly humusotvorné procesy. Při tomto rozkladu se uvolňuje značné množství energie. Energetická bilance v přírodě nemůže být nevyrovnaná. Pevné organické částice jsou odbourávány mikroorganismy, které žijí v tekutém vodním filmu. K tomu potřebují plynný kyslík, který přijímají přes vodní film.

Cílem kompostování je zpětné uvedení organických zbytků a odpadů do koloběhu látek v přírodě. Takový postup provádí příroda průběžně, aniž bychom tomu věnovali pozornost. Nevzniká při něm žádný odpad. Ten je naopak zcela zásadní pro neustále obnovované cykly tvorby biomasy. Přírodní proces aerobního rozkladu probíhá dnes a denně nepřetržitě, celoplošně a je v podstatě řízen přírodními cykly. Člověk svým vstupem postupně vytváří technologii řízeného, kontrolovaného procesu mikrobiálního rozkladu (KMR). Technologie kompostování je technicky poměrně jednoduše realizovatelná, může značně podpořit zvýšení úrodnosti půdy náhradou za úbytek produkce organických hnojiv a je schopna zhodnotit podstatnou část jakýchkoliv biologických odpadů.

Hoštický Kompost

Hoštický Kompost patří do skupiny výrobků řady Hoštické Substráty české firmy FORESTINA představující tzv. přírodní substráty, které jsou vyráběny ve výrobním závodě v Horažďovicích v České republice. Složení této řady substrátů připravují v řadě případů odborníci a specialisté na pěstování konkrétních druhů rostlin. Jako vstupní komponenty při výrobě Hoštických substrátů jsou používány pouze kvalitní světlé a tmavé rašeliny, dobře vyzrálý jemně tříděný kůrový kompost a kvalitní zelený kompost. Při výrobě kompostů je velmi dbáno na dodržení správného technologického procesu kompostování, který je pod dohledem. Kromě těchto základních velkoobjemových surovin je používána i celá řada dalších komponentů zlepšující užitné vlastnosti substrátů jako např. křemičitý písek, perlit, sušený jíl, pemza, láva, zeolit, antuka atd. K vyhnojení produktové řady Hoštické substráty se používá celá řada minerálních či organických hnojiv a výsledné pH těchto substrátu se upravuje jemně mletým dolomitickým vápencem.

Charakteristika: přírodní substrát

Čtěte také: Role přírody u Erbena

Složení substrátu:

• kůrový kompost = vyrábí se kompostováním jemné frakce smrkové kůry. V porovnání se zeleným kompostem obsahuje kůrový kompost nižší obsah živin, ale vyznačuje se vysokým obsahem organických látek. Kůrový kompost zlepšuje provzdušnění substrátu díky své vzdušné a porézní struktuře a má příznivý vliv na lepší vsakování vody do substrátu.
• zelený kompost = vstupními surovinami pro výrobu zeleného kompostu jsou pouze materiály rostlinného původu, tzn. tráva, listí a dřevní štěpka v optimálním poměru. Kompost neobsahuje čistírenské kaly ani žádné jiné „rizikové" materiály. Zelený kompost obohacuje substrát o základní živiny, zejména dusík a draslík. Zároveň podporuje činnost půdních bakterií a zlepšuje zádržnost vody v substrátu.

Vlastnosti kompostu:

• pH (vodní výluh) 7,0 - 9,0
• Obsah živin minimálně 0,6% N.
• Dodává do půdy organickou hmotu, základní a vedlejší živiny (N, P, K, Ca, Mg), ale i stopové prvky jako přirozenou součást vstupních surovin.
• Obsažené organické látky zvyšují obsah humusu v půdě, poskytují energii a živiny půdním mikroorganismům a zlepšují biologické a fyzikálně - chemické vlastnosti půd.
• Výrazně omezuje vyplavování živin z půdy do spodních vod, protože živiny jsou uvolňovány postupně.
• Hodnota pH kompostu přispívá k úpravě nežádoucí kyselé reakce půd.
• Upravuje strukturu lehkých, zvláště písčitých půd, zlepšuje jejich schopnost držet vláhu a omezuje vyplavování živin. U těžkých půd upravuje jejich nevhodnou hutnost a s ní související nedostatečnou provzdušněnost.

Rozsah a způsob použití:

Hoštický Kompost se používá k obohacení půdy o organickou hmotu a živiny před výsadbou rostlin. Je vhodný při zřizování zelených ploch, při výsadbě zeleně, při zakládání zelinářských, zahradnických i ovocnářských pěstebních ploch. Pro základní hnojení se doporučuje použít cca 20 litrů na 2 - 2,5 m2. Hoštický Kompost aplikujeme zpravidla na podzim a bezprostředně po aplikaci kompost zapravíme rovnoměrně do půdy (např. zarytím) do hloubky cca 25 cm. Při přípravě substrátu se doporučuje 1 díl kompostu smíchat se 3 - 4 díly zeminy. Dávka se určí podle následné plodiny, obsahu živin v půdě a nároku pěstované plodiny.

Dávkování:

• základní (podzimní) hnojení = 20 l kompostu na 2 - 2,5 m2
• příprava substrátu = 1 díl kompostu na 3 - 4 díly zeminy (balení 20 l je cca na 60 - 80 l substrátu)

Poznámka k dávkování: Maximální aplikační dávka kompostu je 20 kg sušiny na 10 m2 během 3 let.

Vhodné použití:

• k obohacení půdy o organickou hmotu a živiny před výsadbou rostlin
• k zřizování zelených ploch a při výsadbě zeleně
• k zakládání zelinářských, zahradnických i ovocnářských pěstebních ploch
• k zakládnímu podzimnímu hnojení

Nevhodné použití:

• k vylepšení půdy při pěstování kyselomilných rostlin (např.

Kvalita kompostu

Jak již bylo uvedeno, kompostování se pojí s mnoha požadavky na kvalitu výsledného produktu, výrobní technologii a vliv na životní prostředí. Splnění je závislé na fyzikálních, chemických a mikrobiologických vlastnostech kompostovaných surovin. Znalost uvedených vlastností je velmi důležitá k určení optimálního postupu technologie zpracování. Uvedené vlastnosti je důležité znát před založením kompostu a monitorovat je i v průběhu kompostovacího procesu.

Poměr C:N

Při stanovení surovinové skladby kompostu je důležitým kritériem poměr uhlíku (C) k dusíku (N), který ovlivňuje intenzitu činnosti mikroorganismů. Z poměru těchto dvou prvků vyplývá doba zrání kompostu, tvorba humusových látek a výsledná kvalita kompostu. je vlastně poměrem organických a anorganických látek. Surovinovou skladbu kompostu lze stanovit za pomoci různých programů, které se od sebe liší v počtu vstupních parametrů. Uvedený poměr závisí na rychlosti rozkladu surovinové zakládky a má dosahovat u čerstvě založeného kompostu rozmezí 30-35:1 a ve zralém kompostu 25-30:1. Při úzkém poměru C:N v čerstvém kompostu převyšuje obsah dusíku metabolickou přeměnu mikroorganismů, vznikají ztráty čpavkového dusíku a dochází k poklesu produktivity humusových látek. K typickému projevu úniku amoniaku patří zápach.

Vlhkost kompostu

Významným způsobem ovlivňuje kompostovací proces také vlhkost, nedostatek vlhkosti způsobuje vývoj mikroflóry, ve které převažují plísně a aktinomycety, může dojít k nežádoucím chemickým reakcím nebo nedojde k důležitým hydrolytickým reakcím. Naopak přebytek vlhkosti způsobuje nedostatek kyslíku v zakládce, čímž dochází k rozvoji anaerobní mikroflóry, nerozvine se činnost termofilních mikroorganismů a může dojít k procesu kvašení. Vlhkost čerstvého kompostu optimalizujeme na hodnotu, při které dojde k zaplnění 70 % pórovitosti vodou. je optimální vlhkost v rozmezí 65 - 70 %. Vlhkost může být měřena také v laboratorních podmínkách, kde je prováděno přímé měření. Zde je voda oddělována od pevné fáze a vlhkost se stanoví v rozdílu počáteční hmotnosti vlhkého vzorku a konečné vlhkosti vzorku po úplném vysušení za stanovených podmínek. Uvedené měření vlhkosti je využíváno především ke kalibraci vlhkoměrů pracujících na různých fyzikálních principech. Výhodou tohoto měření je vysoká přesnost a velký měřící rozsah. Dále je vlhkost měřena přenosnými přístroji. Zde je využívána metoda nepřímého měření surovin, zde se využívá fyzikální vlastnosti vody obsažené v surovině, a to měření vodivosti a kapacity.

Teplota kompostu

Také vliv teploty je důležitým faktorem procesu kompostování. Hodnota optimální teploty rozkladu organických látek je dána druhem surovin, protože u různých látek dochází k rozkladu při rozdílných teplotách. Teplota kompostu je lehce stanovitelným ukazatelem, který vypovídá o stavu zrání kompostu a koresponduje s činností mikroorganismů. Měření teplot a jejich evidence je základní podmínkou optimálního průběhu kompostovacího procesu. Měření teploty je nejčastěji prováděno elektronickými kontaktními teploměry s digitálním nebo analogovým ukazatelem, které jsou vybaveny zařízením pro záznam měření hodnot, popř. datovým výstupem. Teploměr je vybaven tyčovou sondou, kterou lze zapíchnout do hromady kompostu do hloubky min. 1 m pod povrch hromady, čímž se zajistí měření teploty po celém příčném profilu. V současnosti se využívá systém založený na bezdrátovém přenosu naměřených hodnot, který se skládá ze zapichovacího snímače teploty.

Hodnota pH kompostu

Optimální hodnota pH je kolem neutrální hodnoty v rozmezí 6,5 až 8, přičemž jeho hodnota se mění v jednotlivých fázích kompostování. Pokud dojde k poklesu pH pod hodnotu 6, dojde k úhynu většiny mikroorganismů, převážně bakterií, čímž se zpomaluje proces kompostování, zpomalí se rozklad organických látek. Pokud hodnota pH převýší 8,5, dojde k přeměně dusíkatých sloučenin na amoniak, který uniká ve formě plynu z kompostu.

Provzdušňování kompostu

Vytváření aerobních podmínek v kompostu a jeho provzdušnění je důležitou podmínkou kompostování. V kompostu musí být zajištěn přístup čerstvého vzduchu, aby byla zajištěna výměna plynů mezi kompostem a okolním prostředím. Nejčastěji je využíváno překopávačů kompostu, případně dodání vzduchu pomocí ventilátoru.

Měření obsahu kyslíku v pórech zrajícího kompostu není tak jednoduchý, jelikož obsah kyslíku není měřen přímo v kompostu, ale je odsáván sondou. Koncentrace kyslíku je tedy měřena sondou zasunutou do kompostu a elektrodou umístěnou v boxu. Sondou je kovová trubka s hrotem, který umožní lepší zapíchnutí do kompostu, přičemž u hrotu sondy jsou díry, kterými je pod tlakem nasáván vzduch z biomasy. Poté je vzduch veden sondou do nádoby, kde dochází ke kondenzaci vody a následně do měřící skříně, ve které je umístěna pumpa vyvíjející podtlak. Dále je v ní umístěna nádoba, ve které probíhá pomocí kyslíkové elektrody samotné měření. Naměřené údaje se předávají do počítačové centrály, kde jsou vyhodnoceny a pomocí snížení či zvýšení otáček ventilátoru je upraveno množství vzduchu, které je vháněné do aeračních kanálů.

Rizika kompostování

Z hlediska technologického je kompostování odpadů ze zeleně a dalších bioodpadů prakticky bez rizika. Každá technologie kompostování lze doladit na místní podmínky tak, aby byla přínosem jak pro životní prostředí obce, tak města. Při domácím a komunitním kompostování vzniká problém trvalého udržení zájmu občanů o tuto činnost. Lze využít například osvěty či motivací občanů, zapůjčením štěpkovačů či zahradních drtičů. Rizikem na centrální úrovni při kompostování může být ekonomická neefektivnost provozu kompostáren. Náklady na kompostování odpadů by měly být nižší než při jejich ukládání na skládky.

Třídy kompostu

Průmyslový kompost musí být hnědá, šedohnědá až černá homogenní hmota drobtovité až hrudkovité struktury, bez nerozpojitelnych částic.

• Třída II. Komposty I. i II.
• Omezení využití kompostů zařazených ve II. tyto komposty nesmí být použity k hnojení půd, na kterých se pěstují plodiny k přímému konzumu.
• Nejvyšší přípustná dávka kompostu třídy II.
• Třída III - určena pro využití na povrchu terénu vytvářeného rekultivačními vrstvami zabezpečených skládek odpadů podle ČSN 83 8035 Skládkování odpadů - Uzavírání a rekultivace skládek, rekultivačními vrstvami odkališť nebo pro filtrační náplně biofiltrů (kompost). Pro uvedené účely je možné užívat i Třídu I a Třídu II.

Využití kompostu v zahradě

Kvalitní půda je základ úspěchu, ať už se rozhodneme pěstovat cokoli. Úrodná vrstva, která se tvořila miliony let, umožňuje rostlinám růst, kvést a plodit. Abychom se dočkali bohaté sklizně, je nezbytné půdu na zahradě pravidelně přihnojovat, neboť jí mnoho živin nenávratně odebíráme. Minerální hnojiva účinkují rychle a rostlinám dodají potřebné prvky. Půdě samotné ale neprospívají, spíše ji zatěžují. Proto by se minerální, průmyslově vyráběná hnojiva měla používat pouze doplňkově. Základem zdravé, kypré a trvale úrodné půdy jsou hnojiva organická, tedy hnůj a kompost.

Pokud však chceme organickými hnojivy obohatit půdu před jarním setím a výsadbou, až na výjimky není vhodný čerstvý chlévský hnůj, protože by rostliny přemíra živin mohla poškodit.

Pokud chystáme záhony na zelené louce, musíme z vymezeného prostoru nejprve odstranit drny, které lze zkompostovat (pokládáme je zelenou částí dolů). Půdu poté nejméně na hloubku rýče zryjeme a pečlivě vybereme kořeny plevelů. Ideální je zrýt záhony na podzim, můžeme to ale udělat i na jaře - a čím dříve, tím lépe. Při rytí je do půdy vhodné vpravit kompost, zkompostovaný hnůj či písek na vylehčení. Záleží i na budoucím osevním plánu. Plodiny tzv. první trati, jako jsou košťáloviny a brambory, potřebují více živin než například plodová a listová zelenina.

Testování pH půdy

Znalost hodnoty pH půdy či substrátu je důležitá pro zásobování rostlin živinami. Kyselost, spolu s nevhodnou strukturou půdy může být jednou z příčin pěstitelských neúspěchů. Kyselá půda totiž obsahuje méně vápníku. A bez něj nemohou rostliny přijímat některé důležité živiny: například draslík, fosfor, hořčík a také stopové prvky.

Ideální hodnoty jsou v rozmezí pH 5,7 až 6,7, pěstování se však daří i v půdách s hodnotami pH mezi 4,5 až 7,5. Vápněním a dobrým odvodněním se dá případná kyselost zmírnit. Zjištěním pH získáte vodítko pro výběr vhodných rostlin na vaši zahradu. Orientačně lze půdní reakci odhadnout i podle výskytu plevelů v okolí (na kyselých půdách roste šťovík, přeslička a jitrocel, na zásaditých jetel, řepík, pelyněk).

Přesnější stanovení se provádí pomocí tzv. testovacích souprav, které se v mnoha typech a od různých výrobců prodávají v zahrádkářských potřebách. Do skleněné nádoby se vloží polévková lžíce zeminy (nejlépe odebrané z různých míst zahrady), zalije vodou a promíchá. Čirý výluh se slije.

Kompost můžete osadit rostlinami jako tykve, cukety, okurky a další jednoleté plazivé rostliny. Rostliny budou mít potřebnou výživu a jejich listy vytvoří ochranu před letním sluncem. Kompost osazujeme až poté, co v něm proběhne horká, rychlorozkladná fáze, při níž dochází k velkým objemovým změnám a zahřátí kompostu. V této fázi je vhodné kompost jedenkrát až dvakrát přehodit, aby termofilní fází prošel celý objem kompostovaného materiálu. Dále již kompost zraje a je připraven pro osázení. Výsadbu rostlin na kompost lze provádět od jara do léta podle jednotlivých druhů a klimatických podmínek s ohledem na to, aby plody stačily uzrát.

tags: #hodnota #pH #kompostu

Oblíbené příspěvky:

• Sanace a rekultivace v České republice
• Prezentace o ekosystému lesa
• Nákup cenných papírů v ČR
• Klimatická síť v Česku
• Informace o skládce Zdechovice