Role Přírody v Kytici Karla Jaromíra Erbena

23.11.2025

Karel Jaromír Erben, narozený v Miletíně u Hořic v Podkrkonoší, byl od malička veden k hudbě, vzdělání a učenosti. Po vystudování právnické fakulty pracoval jako archivář města Prahy. Erben je obdivuhodným mistrem jazyka a četba Kytice patří k základnímu vzdělání každého Čecha.

Kytice vznikla po téměř dvacetileté literární práci Erbena, v autorově velmi plodném období. Sbírka baladických básní Kytice je stěžejní baladou a zbytek na ni navazuje jako květy. Sbírka se skládá z 13 básní, přičemž 11 z nich jsou balady. První a poslední báseň dávají naději a víru v lepší budoucnost vlastencům, upomínají na lidovou tvorbu a poezii.

Motivy a Témata

Většina balad se odehrává ve venkovském prostředí. Většina z nich je odrazem přírody. Romantické momenty jsou zastoupeny ve všech skladbách kromě Záhořova lože. Mezi hlavní motivy patří:

Vina a trest
Mezilidské vztahy
Osudovost
Marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě

Vyhrocený děj balad vyplývá z hrůzného činu, kterého se někdo dopustil. V popředí je osudovost. Za každou vinu přichází často nepřiměřený trest. Člověk je proti přírodním silám bezmocný. Důležitá je otázka mezilidských vztahů, otázka viny a trestu.

Prostor a Čas

Doba děje je 19. století. Čas není určen, je cyklický. Různá místa - často vesnice, chalupa, les, jezero, hřbitov.

Čtěte také: Kompost a pH

Role Přírody v Jednotlivých Baladách

Kytice (Mateřídouška): Zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin hrob. Matce se dětí zželelo, a proto se změnila v malý kvítek.
Poklad: Na Velký pátek se v hoře zjeví obrovské poklady. Mladou vdovu uchvátí touha po majetku a odloží tu své dítě, čehož později lituje. Ale až moc velká hamižnost se jí zmocňuje a příroda ji ztrestá.
Svatební košile: Dívka se modlí a modlí, neví, že je mrtvý, proto se rouhá Bohu a vyhrožuje sebevraždou. Ten ji trestá a zesnulý milenec jako upírská duše si pro ni přichází v noci a po přemlouvání, ji odvádí k hřbitovu.
Polednice: Dítě zlobí, neposlouchá matku, která vaří otci oběd. Ta mu vyhrožuje a volá polednici, jež opravdu přichází. Matka dítě brání.
Zlatý kolovrat: Pán se zastaví v chaloupce a zamiluje se do prosté Dory a chce si ji vzít. Její nevlastní matka mu chce ale provdat druhou dceru, proto společně cestou v lese Doru zabijí, odeberou jí nohy, ruce a oči.
Štědrý den: Dvě dívky, Hana a Marie, uvidí ve vodní hladině svou budoucnost. Haně se zjeví myslivec Václav, Marii však jen kostel, svíce, rakev. Do roka se Hana vdá a Marie zemře.
Holoubek: Mladá žena zabila svého manžela, nějaké období předstíraně truchlí, ale co nevidět se vdává znovu. Na hrobě zesnulého muže sedává holoubek, který jí vrkáním připomíná vinu.
Záhořovo lože: Mladý poutník potká na své cestě do pekla zlosyna Záhoře, který zabil mnoho lidí. Záhoř jej nechá projít jen díky tomu, že mu poutník slíbí, že mu přijde říct, co v pekle viděl a slyšel.
Vodník: Dcera i přes matčiny námitky jde prát šátky do rybníka, propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa. Stává se nedobrovolně jeho ženou a má s ním i syna, její jediné potěšení.
Vrba: Pán se ptá své paní, jak je možné, že je ve dne zdráva, ale v noci jako mrtvá. Řekne mu, ať se tím nezabývá, že je jí to souzeno. Pán neposlechne, jde za babkou, jež mu řekne, že paní se v noci vtěluje do vrby. To se pánovi nelíbí a vrbu skácí. Tím zemře i jeho žena a ze syna je sirotek.
Lilie: Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie, která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil, když na honu chtěl skolit laň.
Dceřina kletba: Dívka zabije své dítě a za trest ji mají pověsit na šibenici. Ona ale obviňuje svou matku, že ji tak rozmazlila a nechala ji dělat, co se jí zachtělo.
Věštkyně: Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. Pověst o slavné minulosti a proroctví o slavné budoucnosti českého národa.

Příroda jako Hrozba a Ochrana

V Kytici není dialog mezi přírodou a člověkem možný. Příroda sama se o něj pokouší snad jen v jediném případě, ale každoroční podzimní píseň padajícího listí v úvodu Záhoře příznačně k poutníkovi nedoléhá. Lidé pak křižují krajinu zcela zaujati svými myšlenkami a city. Lidský život je omezen úzkými hranicemi nebe a země. Před člověkem se otevírají prostory podzemí (jeskyně v Pokladu a ve Zlatém kolovratu), ze země naopak vystupují mrtví nebo démonické bytosti.

Mezí, oddělující lidský svět od světa mrtvých a démonů, přitom nemusí být vždy povrch země. Obdobnou substancí je druhý „těžký“ živel, voda, a platnost hranice mezi světy má pak její hladina. V noci, zejména v jejím vrcholném čase (o jedenácté, o půlnoci), ale i v kulminujícím čase dne (v poledne) nebo v jiné významné době (mše na Velký pátek v Pokladu) může potom být hranice mezi oběma světy posunuta: démonické bytosti vystupují na povrch země a usilují o setkání s lidmi.

V takovém čase může člověka ochránit pouze vnitřek domu, každé vystoupení ven ohrožuje jeho život. Svatební košile lze pojímat jako útěk z jednoho příbytku do druhého, byť „umrlčí komora“, ve které dívka nalézá útočiště, nabízí pouze nejistou ochranu.

Závěr

Erbenova Kytice je plná obrazů přírody, které odrážejí lidské osudy, hříchy a tresty. Příroda je vnímána jako mocná síla, která může být jak hrozivá, tak i ochranná.

Čtěte také: Jakou normu plní Felicia?

Čtěte také: Princip odpadového čerpadla

tags: #role #přírody #v #kytici