Při svépomocné realizaci nové koupelny mají mnozí stavebníci největší obavy ze správného zabudování vany. Kompletní montáž vany včetně napojení odpadu a zhotovení podezdívky je opravdu velkou zkouškou zručnosti každého kutila. Pokud ale dodržíte základní montážní postup a vyhnete se nejčastějším chybám, zvládnete instalaci i bez pomoci profesionálního instalatéra či obkladače.
Než se pustíte do zabudování vany v koupelně, pečlivě si nastudujte dodaný montážní návod. Na trhu totiž narazíte na různé typy van, které se liší způsobem kotvení i požadavky na zajištění stability. U některých typů van jsou součástí kompletu pevné podpory, které zajistí bezpečné zabudování i bez zhotovení podezdívky. Takové řešení je vhodné v případě rekonstrukcí, u kterých je žádoucí montáž vany bez bouracích a dodatečných zednických prací.
Začněte přípravou odtokové sady k odpadnímu potrubí. Při pozdější montáži byste mohli mít problém s nedostatkem prostoru či obtížným napojováním jednotlivých prvků. Přesuňte zkompletovanou vanu na své místo a pomocí klíče upevněte sifon. Odpadní trubku, která vede z vany, srovnejte s odpadní trubkou v koupelně. Obě trubky propojte odtokovou rourou zkrácenou na požadovanou délku. Odpady si připravte, ale k vaně ještě napevno nepřipojujte.
Protože jsou nožičky běžně prodávaných van výškově stavitelné, jednoduše je s pomocí vodováhy vyrovnáte a naštelujete na požadovanou výšku. Myslete na to, že mezi sifonem a podlahou by měla vzniknout mezera minimálně 5 cm. Pokud je po usazení vany mezera nedostatečná, vyšroubováním nožiček ji snadno zvětšíte.
Při usazování vany lze postupovat několika způsoby. Mezi tradiční postupy patří vytvoření pevného lůžka ze samostatných pórobetonových tvárnic (příčkovek), o které se bude vana zapírat. Druhou možností je upevnění vany ke stěně pomocí speciálních profilů, které zajistí stabilitu a pevnost i bez montáže obezdívky. Setkat se můžete také s usazováním vany do maltového lože. S ohledem na konkrétní typ vany zvolte vhodný postup usazování.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Až bude vana zabudovaná na svém místě a stabilizovaná pomocí obezdívky či systému profilů, přichází na řadu úprava boční pohledové strany. Už ve fázi přípravy se musíte rozhodnout, jak bude nová vana po dokončení vypadat.
Přední strana vany se velmi často obezdívá a překrývá pomocí obkladů, které dotváří jednotný vzhled koupelny. K obezdění zabudované vany doporučujeme použít příčkovky Ytong o rozměru 60×25×5 cm. Před nalepením tvárnic (příčkovek) je důležité upravit je na takovou výšku, aby přesně přiléhaly mezi podlahu a hranu vany. Na tvárnice naneste na všechny strany vhodný typ zdicí malty a připevněte na své místo. Pokládejte jednu tvárnici vedle druhé, až budete mít obezděnou celou vanu. Myslete na to, že pod rantl vany se musí vejít i obklad. Proto tvárnice zapusťte o několik mm (v závislosti na šířce zvoleného obkladu).
Na pohledovou stranu také musíte umístit vanová dvířka pro snadný přístup k odpadům. Při obezdívání nezapomeňte vytvořit montážní otvor, do kterého dvířka zabudujete. Pokud se chcete vyhnout obezdívání, porozhlédněte se po typu vany s krycím bočním panelem. Ten se pomocí speciální montážní sady připevňuje přímo mezi horní okraj vany a podlahu.
Plánujete novou nebo rekonstrukci stávající koupelny či kuchyně? Pak je důležité dbát na správnou výšku odpadů pro sanitu a jednotlivé spotřebiče. Příliš nízko nebo příliš vysoko umístěné odpady mohou komplikovat napojení sifonů a spotřebičů. Dodržení doporučené výšky odpadů v koupelně a kuchyni je důležité pro zajištění správného fungování sanity a spotřebičů. Pokud jde o koupelny, musíte mít vše naplánované předem, a to do posledního centimetru. Před začátkem veškerých stavebních úprav by měl mít každý majitel koupelny přesně rozvržené, kam jednotlivé vybavení umístí.
Standardní výška odpadu pro umyvadlo se pohybuje mezi 50 a 60 cm nad podlahou. Záleží samozřejmě na typu umyvadla a jeho designu, toto rozmezí ale patří mezi nejobvyklejší. U umyvadla se doporučuje, aby výška nástěnné baterie byla 115 cm, přičemž horní hrana umyvadla dosahovala 85 centimetrů.
Čtěte také: Více o nejrozšířenějším minerálu
Nicméně pokud chcete mít umyvadlo na desce, je třeba vzít potaz také výšku umyvadlové skříňky, zejména pokud se instaluje na zeď. Odborníci doporučují zrcadlo instalovat tak, aby jeho spodní hrana byla minimálně 120 centimetrů nad zemí.
Odpad u vany bývá níže, zpravidla maximálně 10 cm nad podlahou. I když se velikost a tvar různých modelů van velmi liší, stále mají své normy.
Při instalaci sprchového koutu dbejte, aby výška sprchové baterie dosahovala 115 cm od vrchní hrany vaničky.
V koupelně velmi často využíváme WC a v moderních interiérech také bidet. V tomto případě je třeba řešit zejména umístění samotné sanitární techniky, ale hlavně také výšku odpadu, ať nemáte často ucpané odpady a přívodu vody k WC.
Správné umístění toalety a bidetu je opravdu důležité, a pokud k WC přibude i bidet, musíte na rozměry dbát dvojnásob. Obecně vzato by však měla být výška hrany zavěšeného WC 40 cm a průměr odpadu 11 cm.
Čtěte také: Co obnášejí emisní normy?
Pokud si do koupelny dáte bidet, při jeho instalaci myslete na to, jak jej budete používat. Zatímco na toaletní mísu usedáte zády ke stěně, na bidet usedáte v opačné pozici, tedy čelem ke stěně. Bidet umístěte do těsné blízkosti toalety, ať si nekomplikujete jeho používání. Nechte si tam ale dostatek místa na nohy a kolena.
Optimální vzdálenost WC od zadní steny je závislá na několika faktorech. Nejdůležitější je typ WC. Doporučená vzdálenost WC od stoupačky by měla být minimálně 30 cm. Tato vzdálenost zajišťuje pohodlnou instalaci a údržbu WC a také správnou funkci odpadu. Doporučená vzdálenost WC od boční stěny pro pohodlí by měla být minimálně 45 cm. Pro závěsné WC, je doporučená vzdálenost mezi WC a boční stěnou minimálně 20 cm. Pokud je závěsné WC umístěno příliš blízko ke stěně, může dojít k omezení pohybu a pohodlí při používání.
Pro závěsné WC, které jsou obecně širší než modely se spodním odpadem, se doporučuje větší vzdálenost od dveří - minimálně 70 cm. V případě, že se jedná o WC se spodním odpadem, může být vzdálenost od dveří menší, ale stále by měla být alespoň 50 cm. Ideální vzdálenost mezi WC a bidetem je zpravidla 40 cm. Tato vzdálenost umožňuje pohodlný pohyb mezi zařízeními. Podle normativů by vzdálenost mezi WC a bidetem měla být nejméně 20 cm, ale může se to lišit v závislosti na typu WC.
V bytových toaletách, kde není žádoucí stříkání na podlahu, je vhodné vyhradit mužským členům prostor pro pisoár. Pro bytové použití by měl mít pisoár vždy poklop, vnitřní přívod vody a odsávací zařízení.
Stále více domácností si domů instaluje kromě bidetu také pisoár, který je pro pány pohodlnější, hygieničtější a navíc šetří i vodu. U pisoáru můžete využít i jeho dětskou variantu, kde výšku přizpůsobíte dítěti.
Přestože se zaměřujeme především na koupelny, nesmíme vynechat ani výšku dřezu, který patří mezi nezbytné vybavení kuchyně. Výška odpadu pro kuchyňský dřez bývá stejně jako u umyvadla okolo 55 cm nad zemí. U myčky je odpad nejčastěji umístěn ve stejné výšce jako u dřezu, a to z toho důvodu, že velmi často sdílí odpadní systém právě se dřezem.
U umyvadla, dřezu, vany a sprchy je klíčové správně nainstalovat sifon. Používejte kvalitní materiály, které jsou odolné proti opotřebení a zaručí těsnost spojů. Kuchyňské odpady bývají více zatěžované než ty v koupelně, zejména kvůli tukům a zbytkům jídla. Instalujete-li si odpad sami, budete potřebovat sifon, odpadní trubky, těsnící kroužky a vhodné nářadí.
Pokud nejste znalci v oboru vodoinstalatérství, tak je konzultace s odborníkem rozhodně na místě. Nejste-li si jistí, vždy se raději poraďte s odborníkem nebo instalaci rovnou svěřte specialistům. Neodborné řešení prováděné svépomocí laikem - začátečníkem může způsobit řadu problémů. Neodborná instalace může způsobit úniky vody, které mohou vést k vodním škodám, jako je například poškození podlahy. Při pokusech o svépomocné řešení může laik způsobit řadu významných škod a rizik. Patří sem poškození komponent WC, únik vody, špatná funkčnost zařízení, nebo dokonce poškození struktury budovy v důsledku netěsnosti nebo záplav.
Následující tabulka shrnuje doporučené výšky odpadů pro různé zařizovací předměty:
| Zařizovací předmět | Doporučená výška |
|---|---|
| Umyvadlo (odpad) | 50-60 cm |
| Vana (odpad) | Max. 10 cm |
Pro správnou funkci odpadů je třeba, aby potrubí mělo správný spád a taky potřebný průměr. V případě, že je průměr menší, nežli předepsaný, může docházet k pomalejšímu odtékaní nebo v horším případě rychlejšímu zanášení a nutnost častého čištění odpadů.
Průměr stoupacího potrubí neboli stoupaček závisí především na množství připojovacích předmětů a také na počtu pater. Zhotovitel díla by měl vždy z praxe posoudit, jaký průměr je dostatečný pro potřebné množství protékajících odpadních vod. Běžně se průměry svislého odpadního potrubí dimenzují na 100 nebo 125 milimetrů. V případě velkých rodinných domů nebo administrativních budov je lepší zvolit průměr 150 mm.
Průměry jednotlivých připojovacích potrubí jsou zpravidla dány typem zařízení, ze kterého je odpadní voda odváděna. Například toaleta patří k zařízením, kde je nutný rychlý odtok většího množství vody. Proto je požadovaný průměr typicky minimálně 100 mm, ale i 110 mm. Odpadní potrubí u dřezu by mělo mít minimální průměr 50 milimetrů. Doporučit však lze i větší, z důvodu častého odtoku tuků, zbytků jídla a tak podobně. U Sprchového koutu nebo vany se doporučuje světlost 50 mm. K umyvadlu postačuje průměr od 40 milimetrů.
Výběru vany bychom měli věnovat dostatek času, jedná se o prvek zabírající nejvíce místa z naší koupelny. Velikost vany záleží na velikosti prostoru, do kterého bude vana zabudována. Základem je pečlivě si vše naměřit a promyslet. Čím větší vana, tím větší luxus. Délka vany by měla být stejná jako vaše výška od paty po ramena. Příliš dlouhá vana není pohodlná, když se člověk nemůže zapřít. Velikost vany volte podle největšího člena domácnosti, tak aby se v ní cítil pohodlně. Hloubka vany se pohybuje od 40 až 45 cm.
Tvar vany vybírejte vždy s ohledem na dispozice Vaší koupelny. U takovéhoto tvaru vany je důležitá šíře dna, ta by měla být co nejvíce široká, aby zde bylo zaručené pohodlné koupání. Pokud koupelna nedisponuje dostatečným úložným prostorem, je vhodné volit vanu s širším bočním lemem, na který můžete uložit kosmetické přípravky a pomůcky. Širší boční lem u vany je také důležitý, pokud uvažujeme o instalaci vanové zástěny.
U obdélníkových van může být sifon umístěn buď na středu nebo u nohou. Umístění sifonu u nohou se umisťují do van, které mají jednu část zkosenou a druhou přímou, takže nabízejíí i sprchovací prostor.
K volně stojícím vanám doporučujeme zakoupit i designovou vanovou baterii na podlahu. Oválné vany se skvěle hodí do luxusních, industriálních nebo retro koupelen.
Pokud jste příznivcem koupele ve dvou, je pro vás rohová vana to pravé řešení. Pokud hledáte vanu do menší koupelny není tento tvar vhodný. Další nevýhodou je větší objem vany, čímž se zvyšuje množství spotřebované vody pro koupel.
Vyznačují se svojí tvarovou rozmanitostí, díky které jsou vhodné téměř do jakéhokoliv prostoru. Uplatnění naleznou především v koupelnách, kde oceníte úsporu místa. Mohou být ale určeny i pro dvě osoby, záleží na zvoleném rozměru vany.
Tento materiál van byl velmi oblíbený v minulosti, díky inovativnějším technologiím může dnes konkurovat vanám akrylátovým. Plechové vany jsou odolné vůči poškrábání i zabarvení povrchu, proto jsou vhodné pro dětské vodní hry i koupání zvířecích mazlíčků, stejně tak pro kosmetické procedury, kdy jsou používány různé bylinné nálevy.
Jedná se nejpopulárnější a nejoblíbenější materiál van. Akrylátové vany mají nízkou hmotnost, snadno se instalují a koupíte je za rozumné peníze. Mají horší tepelnou vodivost, takže voda zůstane v napuštěné vaně déle teplá. Dalšími výhodami je dlouhá životnost, stálobarevnost, lesklý a neporézní povrch, který se snadno čistí a má antibakteriální vlastnosti.
Akrylát díky svým vlastnostem umožňuje vytvoření jakéhokoliv tvaru vany, nejčastěji se však vyrábějí vany obdélníkové, rohové a asymetrické. Rozeznáváme dva typy akrylátu - extrudovaný a litý, ten je dražší ale mechanicky i chemicky odolnější.
Oblíbenost van z litého mramoru pomalu ale přece jen roste. Vyrábí se převážně jako vany volně stojící na nožkách a jsou tak velmi oblíbeným designovým prvkem do moderních koupelen. Jedná se o materiál vniklý smísením mletého dolomitu s polyesterovou pryskyřicí, do které je přidáván vápenec. Takto vzniklá směs je odlévána do forem, díky čemuž je docíleno stejnorodosti výrobku ve všech směrech. Jedná se o velmi tvrdý materiál s velkou pevností a dokonale hladkým povrchem.
Některé vany jsou obohaceny o speciální povrchové úpravy, které vyčnívají svými jedinečnými vlastnostmi, které Vám usnadní práci a ušetří tak spoustu času při údržbě vany. Tyto povrchové úpravy zamezují uplívání kapek vody a následné tvorbě vodního kamene.
Jedná se o povrchovou úpravu, která se trvale spojuje se smaltovaným povrchem van. Díky této úpravě z povrchu vany voda nestéká, ale skutálí se do odpadu a společně s sebou bere veškeré nečistoty i vápenaté částice. Perl-Effekt tak výrazně usnadní práci při čištění vany. Po koupeli stačí povrch opláchnout teplou vodou a utřít do sucha měkkým hadrem.
Takto upravené vany si zaslouží, abyste dodržovali pravidla správného používání a zabránili jejich nechtěnému poškození. Údržba takovéto vany je jednoduchá, stačí vanu omýt proudem vody a jemným hadříkem ji utřít do sucha, případně použít přípravky určené na tyto povrchy van.
Vybrat správný vanový sifon, není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Vanový sifon zabraňuje tvorbě zápachu v místnosti, který vzniká návratem zápachu z odtékající vody zpět do trubek. Důležité je zvolit správného výrobce, tak aby byl sifon kvalitní a měl dlouhou životnost. Důležité je zapřemýšlet, jaký typ a materiál se shoduje s vašimi požadavky.
Vanový sifon by měl vyroben z kvalitního a pevného materiálu, jelikož musí odolávat vysoké teplotě a různým chemickým přípravkům.
Jsou značně odolnější a mají delší životnost v porovnání se sifony plastovými.
Výhodou je nízká cena a hmotnost.
Nosník neboli vanové nožičky slouží jako podpěra pro vany, aby došlo k umístění a pevnému zakotvení vany a nedocházelo tak k nechtěným posunům vany. Důležité je zvolit správný typ a výrobce aby nožičky s vanou tvořil sehranou dvojici.
Po zabudování vany nesmíme zapomínat na zakrytí vanových nožiček a sifonu. První nejčastější variantou bývá obložení vany libovolnými koupelnovými kachlemi, které nám harmonicky propojí design celé koupelny. Další čím dál více oblíbenou variantou bývá využití krycího panelu.
Budou-li vanu používat senioři, osoby s tělesným postižením či děti, doporučujeme vanu obohatit o vanová madla. Vanová madla slouží pro pohodlné a bezpečné vstupování a vystupování z vany. Nabídka obsahuje hned několik tvarových a materiálových provedení, ze kterých můžete vybrat ergonomicky a materiálově nejvhodnější variantu. Obvykle se madla vyrábí z nerezu, chromu, plastu či jiného ušlechtilého kovu.
Vanové podhlavníky poskytují oporu vaší krční páteři a dopřejí vám tak plnohodnotný odpočinek po náročném dni. Umisťují se do opěrného bodu na zkosené straně vany. Nejčastější upevnění bývá pomocí přísavek umístěných na jejich zadní straně, druhou možnou variantou je pouhé nasunutí podhlavníku do vrchní části vany.
Každému je samozřejmé, že každý dřez , umyvadlo či vana prostě musí mít svůj sifon . U nově zakoupeného umyvadla nebo dřezu obvykle výrobce dodává sifon přímo v sadě, přesně přizpůsobený konkrétnímu modelu. Pokud sifon není součástí balení, v dokumentaci najdete jasné doporučení na kompatibilní typ, který zajistí optimální montáž a funkčnost.
V dnešní době je 95 % sifonů vyrobeno právě z plastu . Jsou díky tomu velmi odolné, praktické, jednoduše se skládají a zároveň jsou levné. Plastový vybíráme právě pod umyvadlo či dřez. Ovšem můžeme se setkat i se sifony nerezovými nebo mosaznými .
Trubkový sifon nevyžaduje pravidelné čištění.
tags: #jaky #typ #odpadu #u #vany