Environmentální výchova v publikacích Jana Činčery

PhDr. Jan Činčera, Ph.D., se zaměřuje na environmentální výchovu, vzdělávání pro udržitelný rozvoj a evaluaci programů. Působí na Masarykově Univerzitě v Brně (Environmentální studia) a na Technické univerzitě v Liberci (Katedra pedagogiky a psychologie).

Metodika evaluace programů environmentální výchovy

Jan Činčera se věnuje metodice evaluace programů environmentální výchovy. Jeho metodika předkládá souhrn nástrojů pro evaluaci programů environmentální výchovy určených pro dospělé účastníky. Charakterizuje specifika práce s touto cílovou skupinou a vymezuje relevantní proměnné environmentální výchovy.

Specifika evaluace různých typů programů

Publikace poukazuje na rozdíly v evaluaci komunitně zaměřených programů, profesního vzdělávání a programů environmentální interpretace. Porovnává a hodnotí strategie pro jejich kvantitativní i kvalitativní evaluaci.

Čtěte také: Environmentální výchova v mateřských školách

Environmentální výchova je přiblížena jako vzrušující, existenciální projekt. Autor cítil potřebu pro další rozvoj environmentální výchovy znovu otevřít některé otázky a pokusit se o zásadnější kritickou reflexi. Východiskem k tomu byl projektový, systémový přístup, který vychází z definice cílů a hledá adekvátní prostředky. Publikace podrobněji analyzuje environmentální výchovu, odmítá přitom běžné chápání environmentální výchovy jako celistvého výchovného proudu.

Výzkum environmentální výchovy na školách

Publikace shrnuje výsledky výzkumu, který proběhl na českých školách v období od května do června 2016. Cílem bylo zjistit, jakým způsobem je na druhých stupních základních škol a odpovídajících ročnících víceletých gymnázií realizována environmentální výchova, tj. jaké postupy učitelé používají pro naplnění jednotlivých cílových oblastí environmentální výchovy. Celkem se podařilo získat data od 645 respondentů reprezentujících jednotlivé školy, 11 rozhovorů se zkušenými učiteli a byly zpracovány případové studie z devíti škol vybraných jako příklady dobré praxe. Výzkum ukazuje silné i slabé stránky praxe environmentální výchovy v České republice. Ukazuje environmentální výchovu jako na jedné straně silně zastoupenou výchovně vzdělávací oblast, na druhé straně upozorňuje i na konkrétní slabiny v její implementaci. Díky úsilí mnohých učitelů i pracovníků středisek ekologické výchovy se environmentální výchova v České republice dostala do pozice svébytné školy.

Pracovní učebnice environmentální výchovy

Pracovní učebnice přináší systematický přístup výuce EEV a dává jednotný rámec a smysluplný přístup pokud jde o výběr témat, metody a formy výuky. Pojetí vychází z doporučených očekávaných výstupů (DOV) k tematickým okruhům průřezového tématu Environmentální výchova. Staví na tématech zásadních pro rozvoj odpovědného environmentálního chování: vztah ke svému okolí, badatelské dovednosti, kompetence pro zapojení do řešení environmentálních problémů a dalších. Pracovní učebnice zahrnuje 13 tematických okruhů, přičemž každý vychází z modelové situace blízké každodennímu životu žáků. Pracovní učebnice zapojuje žáka do problematiky, dává mu možnost rekapitulovat jeho dosavadní poznatky a zkušenosti, poskytuje mu nové informace, podporuje ho v přemýšlení a dává mu prostor k formování vlastního názoru. Žák si může do učebnice zapisovat nejen řešení úkolů, ale také své myšlenky a postřehy. Součástí kompletu Ekologická a environmentální výchova je metodická příručka, která pomáhá učiteli konkretizovat vědomosti a dovednosti, postoje a hodnoty, jež si mají žáci prostřednictvím jednotlivých témat osvojit. Poslední částí je interaktivní učebnice, doplněná o krátký teoretický základ ke každému okruhu a o objekty doplňující a rozvíjející dané téma.

Čtěte také: Více o environmentální výchově

Seznam vybrané literatury

• Adomssent, M., & Michelsen, G. (2006). German academia heading for sustainability? Reflection on policy and practice in teaching, research and institutional innovation. Environmental education research, 12(1), 85-99.
• Ajzen, I. (1991). The Theory of Planned Behavior. Organizational Behavior and Human Decision Process, 50(2), 179-211.
• Amburgey, J. W., & Thoman, D. B. (2012). Dimensionality of the New ecological paradigm: issues of factor structure and measurement. Environment and Behavior, 44(2), 235-256.
• Ardoin, N. M., Schuh, J. S., & Gould, R. K. (2012). Exploring the dimensions of place: a confirmatory factor analysis of data from three ecoregional sites. Environmental Education Research, 18(5), 583-607.
• Back, L. & Cable, T, (2002). Interpretation for the 21st century. Champaign. : Sagamore publishing.
• Bandura, A. (1977). Self-efficacy: Toward a Unifying Theory of Behavioral Change. Psychological Review, 84(2), 191-215.
• Bennett, D. B. (1989). Evaluating Environmental Education in Schools. A practical guide for teachers. : UNESCO - UNEP, Division of Science, Technical and Environmental Education.
• Beňková, V., & Činečera, J. (2010). Prožitkové naučné stezky jako prostředek environmentální interpretace krajiny.
• Boyes, E., Chambers, W., & Stanisstreet, M. (1995). Trainee primary teachers’ ideas about the ozone layer. Environmental Education Research, 1(2), 133-145.
• Broukal, V., Toušková, B., & Broukalová, L. (2012). Výroční zpráva 2011. Praha: Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

Čtěte také: Přístupy k environmentální výchově

tags: #jan #cincera #environmentální #výchova #publikace

Oblíbené příspěvky:

• Klíč k popelnicím
• Udržitelné zemědělství a recyklace živin
• Průkaz energetické náročnosti budovy
• Grayův čítač
• Dotace pro ekologické zemědělství v ČR