Japonci zachytili oběžné dráze odpad technologie

V současné době se slovenští vědci zabývají otázkou, jak je možné, že v těsné blízkosti havarovaného reaktoru černobylské atomové elektrárny se i v zamořené radioaktivní půdě daří rostlinám.

„Rok po katastrofě v roce 1986 byly v okolí jen mrtvé stromy, které dostaly velkou dávku radioaktivity. Nyní, 24 roků po havárii, se rostliny dokázali přizpůsobit i životu v kontaminovaných podmínkách,“ říká vedoucí výzkumného týmu z Ústavu genetiky a biotechnologií rostlin SAV Martin Hajduch.

Cílem vědců je zjistit, jaký mechanizmus si rostliny na přežití vytvářejí. Analyzují proteiny, které tvoří rostliny v kontaminované i čisté půdě.

Hajduchovu týmu se podařilo zjistit, že rostliny v těsné blízkosti elektrárny produkují odlišné množství některých proteinů. Výrazně více bylo například takových, které tvoří látku betain. Ta se v medicíně používá na ochranu krve před radioaktivním zářením.

Zároveň se jim podařilo potvrdit starší zjištění, že rostliny dokáží chránit svoje semena, a jakmile v stonku či listech byly naměřené vysoké úrovně kontaminace, sójová semena byla radioaktviní jen minimálně.

Čtěte také: Historie a současnost ostrova z odpadu v Japonsku

„Zjistili jsme, že semena lnu pocházející z radioaktivních rostlin akumulují ještě méně radioaktivity jak sójová semena. Ve výzkumu chtějí pokračovat ještě nejméně rok, dotud mají schválený grant. Míní se zaměřit zejména na to, jak se budou ochranné mechanizmy rozvíjet v dalších generacích rostlin.

„Kdyby se podaříl odhlait mechanizmus, jak přijímají radoaktvní prvky a zvýšit jejich příjem do rostliny, dali by se použít i na odstraňování škodlivin ze znečištěného prostředí,“ vysvětluje členka týmu Katarína Klubicová.

Hajduch poukazuje i na závěr článku o jejich výzkumu, který publikoval britský časopis New Scientist.

Jak je vidět, rostlinná říše se s radioaktivitou po delším čase dokáže sama vyrovnat.

Záblesk rentgenového záření, který explozi doprovázel, byl natolik silný, že oslepil vesmírný teleskop Swift, který výbuch hvězdy sledoval.

Čtěte také: Obezné Kince Emise: Detailní rozbor

Záblesk vycházel z hvězdy, která se nacházela ve vzdálené galaxii - ta zanikla před pěti miliardami let.

Intenzita rentgenového záření ale vědce překvapila, protože překonala všechny dosud zaznamenané záblesky při výbuchu hvězdy.

"Výbuch byl tak jasný, že vyřadil z provozu náš software pro analýzu dat," řekl virtský astronom Phil Evans.

"Detektor bombardovalo každou sekundu tolik fotonů, že je nebylo možné dost rychle spočítat.

Systém vesmírného teleskopu Swift se brzy po záblesku podařilo znovu spustit a vědci ze ze záznamu získali potřebná data o výbuchu hvězdy.

Čtěte také: Oběžná dráha plná odpadu

Ukázalo se, že v době největší jasnosti výbuch emitoval 143 000 fotonů za sekundu.

To je 140krát víc než nejjasnější stálý zdroj rentgenového záření na obloze.

Domnívám se, že ve vesmíru je tolik záhad, že ani astronomové nemohou všemu přijít na kloub, jak se nám snaží v článcích dokázat.

Samozřejmě jejich práce je nesmírně cenná, zrovna tak získané informace z teleskopů, ale ani přesně nevíme, jak vznikla naše modrá planeta a sluneční soustava.

Sice se to nejčastěji zdůvodňuje tzv. Velkým třeskem, ale samotní astronomové nejsou v tomto závěru tak jednotni.

Obávám se, že v současné době a při dnešních dostupných technických možnostech, nemusí být ta ohromná čísla tak zcela směrodatná, spíše může jít o odhad.

tags: #japonci #zachytili #obezne #draze #odpad #technologie

Oblíbené příspěvky:

• Heidrun Push Up 60 l: Průvodce výběrem
• Legislativa pro energetické využití odpadu
• Gauc Pro: Eko-kůže pod lupou
• Pravidla třídění odpadu v Ostravě
• Praktičtí pomocníci a designové odpadkové koše