Kolik odpadu je na oběžné dráze Země?

25.03.2026

Odpad už dávno není jen záležitostí kontejnerů na ulici. V dnešní době se s ním potýkáme v hlubokém vesmíru, na úrovni vládních strategií i v soudních síních.

Jen loni člověk na oběžnou dráhu Země vypustil přes dva a půl tisíce nových družic, sond a dalších zařízení. Celkem jich vesmírem pluje přes 12 tisíc, zajišťují dnes už všední věci jako přenos televizního signálu, GPS, připojení k internetu nebo telefonní spojení. Podobné služby by mohly v příštích letech zdražit. Může za to kosmický odpad, který kolem Země putuje spolu s družicemi.

Na oběžné dráze Země se nachází více než 36 000 objektů větších než 10 cm - zbytky satelitů, raket, úlomky techniky. Jenže to je jen začátek. Dalších milion kusů menších než centimetr se stává neviditelnou hrozbou pro funkční družice i pilotované lety. Vzniká tím vesmírná skládka, kterou zatím nikdo neumí efektivně „uklidit“.

„Na oběžné dráze to trochu teď připomíná 90. léta. Otevřel se trh a pravidla nelze nijak vymáhat,“ říká Josef Sebera z Astronomického ústavu Akademie věd. Kosmický odpad je všechno, co člověk vypustil do vesmíru a už se nepoužívá. Jsou to i staré družice, ale ty tvoří jen čtvrtinu všeho odpadu. Potom jde třeba o různé výnosné rakety, které letěly se satelity, ale taky platformy, z nichž se ty satelity na oběžnou dráhu vypouštějí.

Vyvinuly ho velké státy proto, aby mohly udeřit na protivníka a zničit jeho družicové systémy. Není. Doporučení je se těchto technologií zříct. Dá se to tak říct. A s postupem dobývání vesmíru to bude asi čím dál tím častější. Ve vesmírném výzkumu různé státy vyspívají postupně. Čili odpad, který těmi zbraněmi vytvořily, už dávno sestoupil do atmosféry, kde shořel. Problém je v tom, že země jako Rusko nebo Čína vyspívají v tomhle ohledu později - a testují je až teď. Tedy ve chvíli, kdy je kosmického provozu mnohem víc.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Množství kosmického odpadu

Co umíme zachytit, je úlomek větší než pět až deset centimetrů. Ty zvládáme měřit a monitorovat dobře díky radarům nebo jiným optickým systémům. Takových momentálně pozorujeme kolem třiceti tisíc. Většina je v katalogu a lze přibližně dopočítat jejich dráhu. U menších úlomků se množství určuje statisticky. Takových, které měří jeden až pět centimetrů, je teď asi milion. Menších než centimetr jsou už desítky až stovka milionů.

Jak to tedy na oběžné dráze vypadá v praxi? Ten prostor je ohromný a odpadu, když ho sečteme na hmotnost, bude asi jako sto plejtváků obrovských, tedy zhruba deset tisíc tun. Čili když se na to podíváme takhle, odpadu vlastně není moc. Problém je v tom, že každý úlomek obletí Zemi třeba čtrnáctkrát patnáctkrát za den.

Vědci se shodují, že je naléhavě nutné začít s odklízením kosmického smetí, které krouží kolem Země, a zahájit bezpečné vypouštění satelitů bez vytváření nového odpadu v blízkém okolí naší planety. Na svých internetových stránkách to uvedla Evropská kosmická agentura (ESA). Budoucí vesmírné mise musejí být podle vědců dlouhodobě udržitelné a musejí zahrnovat i bezpečnou likvidaci při svém závěru. Nynější úroveň znečištění znamená, že je nezbytné brzy začít s odstraňováním trosek z oběžné dráhy a s přípravou pilotovaných "čistících" misí.

"Mezi experty panuje široká a silná shoda, že je naléhavě nutné práce na odstraňování odpadu zahájit hned," cituje evropská agentura šéfa Úřadu ESA pro kosmický odpad Heinera Klinkrada. "Naše pochopení rostoucího problému s vesmírným odpadem lze srovnat s pochopením potřeby vypořádat se s měnícím se klimatem Země před dvaceti lety," dodal.

Vědci upozorňují, že pokračující nárůst množství trosek kosmických aparátů stále více ohrožuje ekonomicky a vědecky velmi důležité oběžné dráhy. Poukazují přitom na to, že družicová infrastruktura poskytuje denně nedocenitelné služby jednotlivým lidem i ekonomikám, ale krom toho je také sama o sobě velmi drahá. Náklady na výměnu nynějších zhruba 1000 aktivních satelitů na oběžné dráze by podle odhadů vyšly na zhruba 100 miliard eur (téměř 2,6 bilionu korun). Celkový ekonomický dopad ztráty těchto satelitů by ovšem byl o několik řádů vyšší, tvrdí ESA. Lidská společnost by utrpěla vážné škody.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Snahy o řešení

Satelitní operátoři na celém světě, kteří řídí telekomunikační, meteorologické, navigační či přenosové družice, dnes soustřeďují své úsilí na kontrolu kosmických trosek. Základním cílem je zabránit kaskádě samovolných kolizí v příštích několika desetiletích. ESA uvádí, že si stanovila za strategický cíl vývoj techniky a postupů aktivního odstraňování trosek. Nová iniciativa nazvaná Čistý vesmír zahrnuje vyspělou techniku schopnou přiblížit se k cíli, zmocnit se ho a dostat ho z oběžné dráhy.

V principu je to podobné jako s odpadem pozemským: nejlepší je ho vůbec nevytvářet. To ale předpokládá odpovědný vývoj a provoz kosmických technologií - tedy už při návrhu satelitů počítat s tím, co se s nimi stane po skončení životnosti. O pokusy o „vesmírný úklid“ nouze není. Už kolem roku 2015 se mluvilo například o servisních družicích, které by satelity opravovaly, doplňovaly palivo nebo je bezpečně odtahovaly z orbitu. Projekty ale často narážejí na jeden zásadní problém - astronomickou cenu. Vedle toho se diskutují i různé experimentální metody: zachytávací sítě, robotická ramena, brzdicí plachty, lasery pro změnu dráhy úlomků nebo materiály typu aerogel, které by částice zachytávaly. A mimochodem - naše atmosféra už dnes funguje jako jakási kosmická spalovna, protože menší kusy odpadu v ní prostě shoří.

Velký rozvoj satelitních sítí, například systému Starlink, výrazně zvyšuje počet objektů na oběžné dráze Země. Jen tato konstelace dnes čítá přes 5 000 aktivních družic a v budoucnu se počítá až s desítkami tisíc. Moderní satelity jsou sice konstruovány tak, aby po skončení životnosti řízeně zanikly v atmosféře, přesto jejich rostoucí množství zvyšuje riziko kolizí a vzniku dalšího kosmického odpadu. Právě masivní nasazování satelitních konstelací je dnes jedním z hlavních témat diskuse o bezpečnosti kosmického prostoru.

Americký vědec Donald Kessler už v roce 1978 upozornil na možnost řetězové reakce srážek družic a jejich fragmentů. Pokud by množství odpadu na orbitě překročilo určitou mez, každá další kolize by vytvářela další úlomky a tím zvyšovala pravděpodobnost dalších srážek. Některé modely naznačují, že bez aktivního řešení by se situace mohla v dlouhodobém horizontu výrazně zhoršovat a některé oběžné dráhy by se staly obtížně využitelné.