Energetické využití komunálního odpadu a legislativa v České republice

Evropská unie podporuje energetické využívání UPRAVENÝCH odpadů a paliv z odpadů. ČR potřebuje naopak rozvoj Evropou podporovaných cest energetického využívání UPRAVENÝCH odpadů a navyšování kapacity takových moderních zdrojů.

Moderní energetické zdroje na paliva z odpadů jsou velmi potřebnou koncovkou právě pro vytříděné nerecyklovatelné odpady. Mezi takové zdroje umožňující využití moderních paliv patří například cementárny nebo regionální teplárny.

Pro rozvoj energetického využití UPRAVENÝCH odpadů/paliv potřebuje Česká republika kvalitní vyhlášku k palivům z odpadů, která sjednotí pravidla dle evropských technických norem a zároveň, v souladu s evropskou legislativou, stanoví konec odpadového režimu pro tato paliva. Tak, jak to evropská legislativa předpokládá.

Vyhláška k palivům z odpadů definující přechod do neodpadového režimu je předpis, který v právním prostředí ČR dlouhodobě chybí. ČR má v tomto směru manko oproti řadě jiných států Evropské unie, které již vyhlášku mají.

Výrobci paliv z odpadů po dobu více než 25 let úspěšně vyráběli a uváděli na trh paliva z odpadů mimo odpadový režim a v souladu se zákonem č.22/1997, zákon o technických požadavcích na výrobky. Byla a jsou to paliva, plnící požadavky evropských technických norem, a to vše v souladu se všemi povoleními. Celou svou produkci dlouhodobě uplatňují na trh a jejich produkty jsou velmi žádané.

Čtěte také: Inovace v energetice a ekologii

Nová vyhláška by měla obsahovat technické podmínky kopírující obsah osvědčených evropských technických norem pro paliva z odpadů. Případné uměle definované další povinnosti, které evropská legislativa a technické normy neznají, fakticky nereagují na praktickou potřebu, ale spíše staví umělou bariéru od vyšší možnosti rozvoje energetického využívání upravených odpadů cestou paliv z odpadů.

Objektivně zde není potřeba, aby vyhláška k palivům z odpadů šla v jakýchkoli parametrech nad rámec platné evropské legislativy, či platných evropských technických norem. Současně pokud stát bude mít za to, že požadavky evropských norem pro paliva z odpadů jsou nedostatečné, pak je třeba, aby Česká republika současně v EU iniciovala postup na aktualizaci těchto evropských norem, protože je v obecném zájmu, aby vysoký standard ochrany veřejných zájmů fungoval na celém území EU.

Na druhé straně, pokud by stát do vyhlášky k palivům z odpadů navrhoval povinnosti nad rámec dlouhodobě prověřených a funkčních evropských technických norem pro paliva z odpadů, pak je třeba každou takovouto povinnost velmi podrobně odůvodnit, doložit objektivní potřebu požadavku nad rámec evropské legislativy a doplnit k ní náklady, které s sebou navrhovaná další povinnost nese. V takovém případě by bylo rovněž logické vztáhnout podobné kvalitativní nároky i na paliva z biomasy a jakákoli jiná kvalitativně horší paliva, než ta odpovídající evropským technickým normám pro paliva z odpadů.

Případné vyšší nároky nad rámec evropských norem by pak měly být zakotveny a vymáhány až po-té, co by prosazovaný názor na nutné zpřísnění norem, potvrdila i sama Evropská unie.

Výrobek TAP je vyroben z definovaných odpadů na definované technologii. Kvalita výrobku se prokazuje výstupní kontrolou, která je prováděna definovaným procesem v souladu s harmonizovanými normami. Normy stanovují způsob odběru vzorků tak, aby byla zajištěna jejich validace, stanovují standardní operační postupy stanovení jednotlivých ukazatelů a pokud si odběratel a dodavatel dohodne sledování dalších ukazatelů, tak stanoví i způsoby stanovení dalších ukazatelů. Toto se děje průběžně a vzorky v souladu s normami jsou archivovány pro případnou kontrolu. Výrobek se pak dělí do tříd daných technickou normou. Třídy kvality paliv pak vytváří podklad pro jednoduché obchodování s výrobkem, stejně jako je tomu u jiných paliv.

Čtěte také: Český energetický průmysl a nakládání s odpady

Přesto každý energetický zdroj musí projít zkouškou, zda daná třída paliva, případně třída lepší zajistí předepsanou ochranu ovzduší odpovídající přísné evropské legislativě, a to vždy na konkrétní technologii. Pak certifikovaný výrobek TAP může odebírat od jakéhokoliv výrobce v dané třídě.

Dle EU se jedná se o technologii udržitelnou a tudíž podporovanou jak v rámci ekonomických pobídek, tak strategií EU - příkladem budiž Operační program životní prostředí pro období 2021 - 2027, kde v kapitole energetické využití je taxativně odmítnuto možnost podpory energetického využití neupravených směsných odpadů.

Nová odpadová legislativa v ČR je nastavena tak, že pokud provozovatel energetického zdroje energeticky využívá odpad, pak dodavatel odpadu v souladu s vyhláškou je povinen oznámit odběrateli každou významnou změně vstupujícího odpadu odběrateli. Odběratel energeticky využívaného odpadu znovu musí posoudit změnu jiného vstupujícího odpadu a případně znovu absolvovat proces posouzení provozu svého zařízení a stanovení nových podmínek jeho provozu.

Naproti tomu, pokud bude energetický zdroj využívat palivo z odpadu mimo odpadový režim, pak jeho dodavatel je plně vázaný zajištěním kvality dodávaného paliva, kterou průběžně sleduje, vzorky archivuje a výsledky poskytuje odběrateli. Případné změny na vstupu odpadů sleduje a koriguje tak, aby jeho výrobek TAP splnil definované kvalitativní požadavky pro odběratele. Ten pak logicky nepodléhá potřebě opakovaného posuzování provozu zařízení a jeho podmínek.

Pokud odběratel chce využívat TAP nebo odpady, musí projít stejným schvalovacím procesem na konkrétní technologii v rámci IPPC, či povolení provozu energetického zařízení, v souladu s ochranou ovzduší. Jak TAP, tak odpad se energeticky využívají v souladu s předpisy za stejných podmínek. Zákon o ochraně ovzduší oba materiály posuzuje stejně. To je z pohledu ochrany životního prostředí zásadní věc.

Čtěte také: Využití Energetického Kompostu

Výrobní zařízení na TAP, který je mimo režim odpadů, musí splňovat celou řadu povinností prokazování kvality. Výrobek TAP má taxativně definované a průběžně sledované vlastnosti. To na straně odpadů není v takovém rozsahu a takové míře zajištěno a tak musí být využívání odpadů podřízeno procesu vyšší míry verifikace v povolovacím procesu v případě změn na straně vstupujících odpadů.

Z konkrétních povolovacích procesů je již prokázané, že pokud jsou v daném zdroji využívána paliva z odpadů, splňující evropské technické normy, tedy homogenizovaná a kvalitativně stálá paliva mimo odpadový režim a nikoli odpady samotné, pak je jednodušší projít celým povolovacím procesem zařízení. I ekologické organizace a různé druhy občanských spolků vnímají tuto cestu jako bezpečnější a nevykazují vůči ní takovou míru citlivosti a negace.

Reputační rizika a obecné public relations nastavení jsou zpravidla výrazně jednodušší, pokud se v daném zařízení nevyužívají odpady samotné. Jedním z cílů evropských technických norem v oblasti paliv z odpadů bylo a je obecné snížení reputačních rizik a zvýšení důvěry v energetické využívání energie uložené v těchto nerecyklovatelných materiálech - palivech z odpadů. Jak již bylo uvedeno, i Evropská unie podporuje tyto cesty, jako o poznání vstřícnější ke vnímání veřejnosti a ve vztahu k plnění smyslu cílů balíčku oběhového hospodářství.

Logicky je výhodnější systémově využívat poznanou materii, v tomto případě výrobek TAP, který je podrobně sledován a je k němu definována stálá kvalitativní odpovědnost. Způsob sledování je stanoven technickými normami je tedy praxí plně respektovaný a využívaný. Odpad je definován obecným katalogovým číslem. Jeho materiálové složení se však může v průběhu doby měnit, aniž by o tom bylo podrobné sledování a aniž by byla definována metoda sledování.

Pro provozovatele energetického zdroje je klíčovou prioritou ochrana jeho technologie. Nekvalitní odpady, či nekvalitní palivo obecně, by mohlo mít nemalé negativní dopady na samotnou technologii. Zatímco u odpadů není možno plně deklarovat jejich neměnnost a kvalitativní stabilitu v čase, a to již z podstaty toho, že odpad je nehomogenní materiál, který je navíc zpravidla od širšího spektra původců, naopak palivo z odpadů tyto nevýhody řeší a plně eliminuje. Výrobce paliva z odpadů přebírá odpovědnost za kvalitu jím dodávaného paliva a za jeho homogenitu v jak aktuální, tak časovou. Palivo mimo odpadový režim je navíc vyrobeno v podmínkách a postupy odpovídajícími evropským normám a potřebné certifikaci. I tato forma vyššího managementu kvality je výhodou pro odběratele a je rovněž snížením jeho rizik.

Pokud je palivo z odpadu mimo odpadový režim, nespadají na jeho odběratele administrativně náročné podmínky odpadové evidence. Pokud množství dodaných odpadů překročí určitý rámec, musí být u odběratele schváleny například sklady pro příjem odpadů, jako zařízení dle zákona o odpadech atd. Materiál je v odpadové evidenci ukončen v odpadovém režimu výrobou TAP a přípravou pro konkrétního odběratele.

Pokud je palivo z odpadu mimo odpadový režim, tedy je v režimu výrobku, pak i z hlediska obchodního, je méně problematické definovat kvalitu při jeho uvádění na trh a při jeho tržním využití. Výrobek již obsahuje návod na použití, zpravidla podnikovou normu na výrobu a samozřejmě průběžné prokazování kvality. Paliva se dělí do tříd podle norem a na straně odběratele pak je díky normotvorbě jasné, jaký materiál obdrží. To na straně odpadu není možné, tam žádné normy nejsou a odběratel musí podrobit a opakovaně podrobovat odpad kvalitativnímu posouzení.

Na druhou stranu, kde s jistotou není možno hledat zvýhodnění, pokud je palivo z odpadu mimo odpadový režim, je otázka emisních limitů příslušného energetického zdroje. Zde je třeba podtrhnout a zdůraznit, že vyvedení do neodpadového režimu nemá a v návrzích odborných profesních svazů nikdy nemělo mít vliv na jakékoli změny podmínek ve vztahu k ochraně ovzduší. Ty jsou jasně stanoveny evropskou legislativou a příslušným IPPC povolením daného odběratele. Této sféry se oblast „odpad x neodpad“ nedotýká a neměla by se dotýkat.

Je potřeba toto zdůraznit, protože někdy bývá kritiky účelově zmiňováno právě to, že motivací pro neodpadový režim je údajné cílené snížení standardů ochrany ovzduší. Historicky o tuto úpravu nežádal žadný z dotčených profesních svazů a organizací jak na straně výrobců, tak na straně odběratelů paliv. Přísné požadavky na ochranu ovduší jsou jednou z podstaných podmínek udržitelného rozvoje využití paliv z odpadů v Evropské unii.

Ještě před několika desetiletími se spalovny odpadu považovaly za krajní řešení a symbol ekologického selhání. Dnes tvoří páteř systému, který přináší teplo, elektřinu i úspory surovin. Česká republika během třiceti pěti let vybudovala síť zařízení, která dokládají, že i zbytkový materiál může mít reálnou hodnotu. Česká republika za posledních pětatřicet let tak prošla mimořádnou proměnou, kterou lze doložit nejen čísly, ale i zásadní změnou přístupu společnosti k tomu, co bylo ještě nedávno považováno za nepotřebný materiál.

Zatímco na konci osmdesátých let se spalovalo necelých šedesát tisíc tun odpadu ročně, v roce 2024 už statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu uvádějí více než 1,35 milionu tun energeticky využitých odpadů a alternativních paliv. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) provádí od roku 2003 pravidelná statistická šetření (Statistika energetického využívání odpadů a alternativních paliv v letech 1989-2024), která mapují energeticky využívané odpady a alternativní paliva. Data MPO jsou doplňována údaji Energetického regulačního úřadu (ERÚ), Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a Českého statistického úřadu (ČSÚ).

První kroky této proměny byly učiněny ještě v době, kdy pojem oběhové hospodářství nebyl součástí politických strategií ani veřejné debaty. V 80. letech vznikla v Brně první česká spalovna komunálního odpadu, jejíž kapacita tehdy činila 240 tisíc tun ročně, ale zdaleka nebyla plně využívána. Technologie byla jednoduchá, účinnost nízká a ekologické parametry odpovídaly době, která energetické využití odpadu chápala především jako prostou formu likvidace odpadu. O více než dvacet let později prošlo zařízení zásadní modernizací, která z něj učinila kogenerační zdroj vyrábějící teplo i elektřinu.

Podle aktuálních údajů MPO představují zařízení pro energetické využívání odpadů (ZEVO) největší kategorii v rámci celé bilance. V roce 2024 bylo v těchto zařízeních spáleno přes 830 tisíc tun komunálního odpadu, což odpovídá zhruba 8 milionům gigajoulů energie. Z tohoto množství se vyrobilo 261 tisíc megawatthodin elektřiny a více než čtyři miliony gigajoulů tepla.

Příběh brněnské spalovny se postupně stal inspirací pro další města. V Praze vzniklo zařízení ZEVO Malešice, jehož projekt se začal připravovat již na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po složitém období výstavby bylo uvedeno do provozu na podzim roku 1998. Od té doby prošlo několika modernizačními etapami, které se zaměřily především na čištění spalin a na zvýšení energetické efektivity. Dnes je ZEVO Malešice považováno za klíčové městské zařízení s kogenerační výrobou. Kromě dodávky tepla do sítě Pražské teplárenské vyrábí také elektrickou energii, která pokrývá potřeby desítek tisíc domácností.

Třetím důležitým mezníkem bylo uvedení do provozu spalovny Termizo v Liberci, která od roku 2000 zpracovává až 96 tisíc tun odpadu ročně a dodává elektřinu i teplo do místní sítě. V roce 2016 se přidalo zařízení v Chotíkově u Plzně, moderní kogenerační zdroj s výkonem 10,5 MW elektřiny a 31,7 MW tepla. Tato čtyři zařízení dnes představují páteř systému energetického využívání komunálních odpadů. Dohromady v roce 2024 vyrobila 261 tisíc megawatthodin elektřiny a více než čtyři miliony gigajoulů tepla.

Z historických dat je patrné, že objem komunálního odpadu využívaného pro výrobu energie vzrostl mezi lety 1989 a 2024 osmnáctinásobně. Kromě zvyšování kapacit hrálo zásadní roli i zavádění kogenerace - tedy současné výroby elektřiny a tepla.

Energetické využívání odpadů se však v České republice neomezuje jen na městské spalovny. Významnou roli hrají také průmyslové a nemocniční spalovny, které tvoří samostatný a dlouhodobě stabilní segment. Jejich počet se v posledních letech pohybuje kolem tří desítek, přičemž se nacházejí například v Jihlavě, Kolíně, Kralupech nad Vltavou, Ostravě, Plzni, Trmicích nebo Zlíně. Od roku 1989, kdy v těchto zařízeních vzniklo 180 tisíc gigajoulů tepla, vzrostl jejich energetický výkon více než čtyřnásobně. Tyto provozy dohromady spálí ročně okolo 65-90 tisíc tun odpadu, přičemž přispívají především teplem využívaným pro technologické procesy nebo vytápění průmyslových areálů.

Zcela mimořádný rozvoj zažily v posledních dvaceti letech cementárny a vápenky. Ty dnes spalují nejen drcené pneumatiky, ale i odpadní oleje, čistírenské kaly, masokostní moučku nebo tzv. TAP - tuhá alternativní paliva vyráběná z vytříděného komunálního odpadu. V roce 2024 cementářský sektor zpracoval 391 tisíc tun těchto paliv a odpadů, což odpovídá zhruba třetině veškerého energeticky využívaného odpadu v České republice. Nejvyšší objem alternativních paliv byl zaznamenán v roce 2019, kdy cementárny využily více než 465 tisíc tun odpadů - tedy více, než kolik spálily všechny české komunální spalovny dohromady o dvě desetiletí dříve.

Dalším milníkem se stala modernizace teplárny v Přerově, která v roce 2023 spustila provoz nových multipalivových kotlů. Ty umožňují spalování TAP i biomasy a představují první krok k hlubšímu propojení teplárenství s oběhovým hospodářstvím. Přerov se tak stal symbolem nového trendu, kdy energetická zařízení začínají chápat odpad jako lokální surovinu s konkrétní energetickou hodnotou. Teplárna Přerov není jediná. Menší spalovací zkoušky alternativních paliv probíhaly i v Dětmarovicích, Plzni či v závodních energetikách.

Celková energie obsažená v odpadech a alternativních palivech využitých v roce 2024 přesáhla 19 milionů gigajoulů. V roce 1989 to přitom bylo jen necelých sedm set tisíc. Jinými slovy, množství energie získané z odpadu dnes odpovídá spotřebě středně velkého města během celého roku.

V evropském kontextu se Česká republika postupně přibližuje vyspělým státům, které odpad považují za zdroj energie i suroviny. Zatímco dříve jsme se orientovali na skládkování, dnes je trend opačný - rozšiřují se zařízení ZEVO, cementárny zvyšují podíl alternativních paliv a teplárny testují nové směsi TAP a biomasy. Český systém spaloven, cementáren a tepláren tak dokládá, že energetické využívání odpadu není konkurencí recyklaci, ale jejím přirozeným doplňkem. Zatímco recyklace vrací materiály zpět do oběhu, ZEVO a průmyslové spalovny uzavírají cyklus - proměňují zbytky na energii. Tím se uzavírá i symbolický kruh oběhového hospodářství.

tags: #energeticky #vyuzivane #komunalni #odpady #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Měření ovzduší Lipník
• Spalování odpadu v kotlích
• Zneplatnění vyhlášek o odpadech
• Ptactvo a změna klimatu v ČR
• Moderní design květináče