Jarní Páření Zvířat v Přírodě: Od Romantiky po Drastické Praktiky

Jaro je doba, kdy se příroda probouzí a zvířata se připravují na rozmnožování. V přírodě to v tomto období vypadá jako v mateřské školce, kdy můžeme potkat mláďata všemožných divokých zvířat. V době od března do května je možné v přírodě potkat mláďata všemožných divokých zvířat.

Láska a Nebezpečí v Říši Zvířat

Někdy jde při milostných hrátkách doslova o holý život. Vraždy z vášně, nebo spíš z hladu, bývají u některých tvorů poměrně běžnou záležitostí. Své o tom vědí i samečkové různých druhů kudlanek. Jejich partnerky jsou znatelně větší než oni. Mnohem horší však je, že mají přední nohy podobné sklapovacím pastem a neukojitelnou chuť nejen na sex, ale i na výživný oběd.

Nejlepší je přiblížit se ke své vyvolené tak, aby si toho pokud možno nevšimla. Občas to zabere i několik hodin času. Jakmile se vystrašený ženich dostane na kudlančin hřbet, vyhrál první kolo. Může se pokusit o splnění manželských povinností. Některé ze samiček se však s ledovým klidem otočí přes rameno a začnou si na svém milenci pochutnávat ještě během jeho snažení.

Tím, že kudlančí sameček přijde o hlavu, paradoxně vystupňuje své sexuální úsilí. Jedna z mozkových uzlin totiž tlumí sexuální aktivitu, kterou řídí nervová uzlina v zadečku. Bez hlavy se tedy může zbytek těla konečně naplno odvázat. Naposledy. Samečkova mrtvolka někdy pokračuje v kopulačních pohybech i poté, kdy vysílením odpadne ze samičky na zem.

Jak Vyzrát na Samičku: Taktiky Přežití

Nikdo se nesmí divit, že se nebozí samečkové snaží podobnému osudu vyhnout. Rádi by se přece jenom pářili opakovaně, i když možná s menší vášní. Platí to nejen u kudlanek. Celý romanticky vyhlížející zásnubní tanec štírů je vlastně velkou hrou na uhýbanou. On drží nebezpečná klepeta samičky ve svých a vlastním jedovým bodcem se snaží odklonit ten její jako při šermířském souboji. Navíc musí partnerku navést k balíčku spermií, který pro ni přichystal na zemi.

Čtěte také: Jarní příroda a květy

Ještě hůř jsou na tom drobní samečkové pavouků. Ti své sperma napouštějí do makadel na předním konci těla a pak teprve předávají do samičího pohlavního otvoru. Musejí se při tom protáhnout přímo pod jejími hrozivými klepítky, která jsou plná smrtícího jedu. Není divu, že někteří z nich sáhli k taktikám, které by právníci označili za „omezování osobní svobody“. Znalci sexuálních praktik by asi použili spíš výrazu „bondage“. Omluvou pavoučích ženichů je fakt, že se snaží předejít újmě mnohem závažnější.

Používají k tomu nástroj, který pavoukům slouží na všechno možné včetně létání - pavučinové vlákno. Samec běžníka obecného spoutá samici tak, že se k ní opatrně přiblíží a chytí ji za jednu nohu. Ona se nejdříve zmítá a snaží se útočit, ale postupně se uklidňuje. Ženich ji opřádá pavučinovým vláknem, které ji připoutá k podkladu. Pak nadzvedne její zadeček a oplodní ji. Po takové námaze si sladkou odměnu jaksepatří užije. Páření může trvat i hodinu a půl.

Sameček lovčíka Pisaurina mira poutá pavučinovým vláknem dva přední páry samiččiných nohou, zatímco zbylé dva při páření pevně přidržuje. Obrovští sklípkani vsadili spíš na zablokování samiččiných zbraní. Samci mají na předních nohou ostruhy, kterými při páření „tváří v tvář“ jedovatá klepítka partnerky zaklesnou jako sochorem. Jiní nápadníci v ohrožení se spoléhají na obyčejnou neslušnost. Samci velkého amerického slíďáka druhu Lycosa rabida udivenou partnerku doslova odkopnou do vzduchu, zatímco štíři druhu Paruroctonus mesaensis jí rovnou pár vrazí, aby mohli odběhnout, než se z toho vzpamatuje. Mezi kanibaly jsou však i gentlemani.

Krabi rodu Ovalipes bez skrupulí loví jeden druhého - obzvlášť těsně poté, co oběť svlékla krunýř. Jsou pak měkčí a chutnější. Ve stejnou dobu se však samičky také páří, a když sameček na nějakou narazí, oddaně ji nosí a chrání před ostatními. Nedělá to však z lásky k bližnímu. Jednoduše potřebuje, aby nakladla vajíčka, která oplodnil on.

Nestydatost Zabírá: Imponování u Primátů

Samci mnoha druhů primátů udržují harémy samic, které brání před ostatními konkurenty. Aby příliš často nedocházelo k nebezpečným přímým soubojům, používají pestrou škálu odstrašujících znaků i způsobů chování. Učebnicovou ukázkou takových snah jsou příbuzní paviánů - mandrilové. Jejich pestře zbarvený čenich připomínající klauna a velké špičáky jsou přesně tím nástrojem, kterým samci v době páření udržují vetřelce v uctivé vzdálenosti.

Čtěte také: Jarní inspirace

K imponování však používají i orgány na opačném konci těla - hrozí okolním proutníkům svým mužstvím. Sedí na vyvýšeném místě s nohama od sebe, aby jejich jasně zbarvené genitálie co nejvíc vynikly. Protože jim intimní doteky patrně přinášejí podobné uspokojení jako nám lidem, bez rozpaků si často se svým penisem hrají. Dokonce se ani nemusejí strachovat, že by jim jejich úd v nejnevhodnější chvíli vypověděl poslušnost. Mají totiž něco, co by jim leckterý z mužů jistě záviděl - penisovou kost, odborně os penis neboli baculum, která udržuje jejich chloubu neustále v pozoru. My lidé si o takové vymoženosti můžeme nechat jenom zdát.

Mužskou chloubu žádná spásná kost nepodpírá - musíme se spoléhat pouze na krevní tlak. Když však mužská hydraulika zafunguje, tak to doslova stojí za to. Člověk má totiž ze všech primátů v poměru k velikosti těla největší penis. Šťastné to ženy! Ačkoli máme erekci jen jednou za čas, zachováváme si i nadále některé vzorce chování našich nejbližších příbuzných. Stačí se podívat na muže sedící třeba na sedadlech v autobuse. Většina z nich bude sedět s nohama od sebe. Připadá jim to tak nejpohodlnější a cítí se nejspokojeněji. My už teď víme proč.

Odnauč Se Říkat Ne: Znásilnění v Přírodě

Znásilnění. V lidské společnosti odporný zločin, za který v našem státě pachateli hrozí až dvanáct let „natvrdo“. Příroda však nezná morální zákony a zplodit co nejvíce potomků může být evolučně výhodné - a to dokonce i proti vůli partnerky. Znásilňují proto různí tvorové od hmyzu po savce. Řekli byste to třeba do zdánlivě mírumilovných kachen divokých, kterých jsou u nás plné parky, řeky i rybníky? Dříve sloužily za vzor manželské věrnosti a péče o potomstvo. Kačeři si však své druhové jméno více než zaslouží. Někdy znásilňují bezbranné kachny dokonce ve skupinách.

Šest nebo deset násilníků pak dokáže nebohou samičku doslova a do písmene utahat k smrti. Byl dokonce zaznamenán případ, kdy poslední z nich přidržoval na hladině bezvládné tělo mrtvé kachny a snažil se na něm ukojit svou potřebu. Znásilnění a ještě k tomu nekrofilie - to už je opravdu kombinace pro silné povahy. Podle některých studií přitom kachny čelí hrozbě znásilnění každý týden aspoň jednou. Zpravidla ve chvíli, kdy si jejich partner užívá jinde.

Kačeři pižmovek, kachen běžně chovaných v českých statcích, mají k uskutečnění svých spádů skutečně děsivou výbavu. Samci kachen mají jako jedni z mála ptáků vyvinutý penis. Úd pižmovek přitom připomíná spíš dvaceticentime­trovou spirálovitou harpunu, která dokáže vystřelit do pochvy samice za slabou polovinu sekundy. Některé pižmovky však mají vaginu tvarovanou tak, aby se do ní násilníkův průrazník pokud možno nedostal. Nedivte se, i kachny se chtějí svobodně rozhodovat. Je to pro ně totiž výhodnější. Pokusy prokázaly, že samice, které si mohou svobodně vybrat partnera, mívají více potomků. U druhů s rodičovskou péčí navíc neriskují, že je násilník opustí, vrátí se domů a nechá celou výchovu na nich samotných.

Čtěte také: Tipy na jarní hry

Někdy se agresoři spojují do nájezdnických gangů. Harémy samic lachtanů hřivnatých rozhánějí i čtyřicetičlenné skupiny mladíků. Než se vládce harému vzpamatuje, snaží se vetřelci urvat co nejvíc samiček. Chovají se při tom zcela bez skrupulí. Jestli samička zemře, budou na tom stejně, jako kdyby do toho nešli vůbec. Nespáří se. Nemají tedy co ztratit. Samičky si proto stejně jako slečny jdoucí z tanečních rády hledají doprovod. Samice rypouše severního se cestou z pláže k moři raději spáří s jedním z násilníků, který ji pak chrání před ostatními. Ploštice bruslařka si rychle vybere jakéhokoli z chumlu dotírajících nápadníků, aby měla pokoj, a samičky některých ptáků před výletem z hnízda zavolají manžela.

Z Ruky Do… Ruky: Prostituce a Dary v Říši Zvířat

Někdo by řekl prostituce, jiný zase dobré vychování dvořících se partnerů. Záleží jen na osobním názoru. I ve světě živočichů to však někdy probíhá podobně jako u některých žen: nejdřív zaplať, a pak se s tebou možná budu bavit dál. Své o tom vědí samečkové dravých much kroužilek. Než se vydají na námluvy, musejí sehnat důstojný dárek. Nejlépe vyhovuje sousto šťavnatého hmyzu. Ti pečlivější svůj poklad ještě dárkově zabalí do kokonu z vláken. Nevěstě bude trvat déle, než se k soustu dostane, a sameček tím získá více času k milostným hrátkám.

Chutným dárkem si však kupuje ještě něco víc než jen chvilku rozkoše. Leckdy jím vyváží i vlastní život. Kdyby byla partnerka hladová, mohla by se snadno vrhnout i na svého partnera. Kde se však musí platit, tam se brzy objeví i podvodníci. Samcům některých druhů kroužilek přijde škoda vyměnit pracně ulovenou potravu za sex. Místo toho zabalí do vláken kamínek nebo kousek listu. Než to oklamaná nevěsta zjistí, bývá většinou příliš pozdě.

Ještě razantněji řeší úspornou taktiku samečkové srpic. Pro dárkový balíček se leckdy vydávají do pavoučích sítí. Riskují při tom, že se místo milostné extáze dočkají smrtící dávky jedu z klepítek osminohých lovců. Aby se nebezpečí vyhnuli, mají na konci zadečku orgán podobný drapáku bagru. Partnerku, která s nimi zadarmo nechce nic mít, jím jednoduše chytí a nepustí.

Když „Chodí Kluci s Klukama“: Homosexualita v Přírodě

Homosexualita je v přírodě častější, než by se mohlo zdát. A také na tom, stejně jako u lidí, není nic špatného. Někdy je to naopak chytrý způsob, jak se vyhnout těžkostem, sdělit ostatním důležité věci nebo pomoct s přežitím sourozenců. Lásce ke stejnému pohlaví holdují jak samci, tak samičky. Pro samce alky malé, jakési severské obdoby tučňáků, je homosexuální akt soubojem. Schválně se páří s jinými samci, protože se to těm „dole“ nelíbí - když se tedy s nějakým samcem páří opakovaně, tak ho tím zdeptají. S podlomeným sebevědomím pak nemůže účinně bojovat o partnerku.

Samci hlubinných chobotnic se za svůj krátký život s partnerkami moc často nepotkávají. Vrhají se proto ze zoufalství na všechno, co má osm chapadel. V jednom případě se tak o páření pokoušeli dokonce příslušníci různých druhů. Ošetřovatelé v pražské zoo pozorovali, jak se vzájemně uspokojují kaloni v samčí skupině. Při nedostatku partnerů opačného pohlaví to tak dělá mnoho živočichů včetně člověka. U primátů jsou homosexuální aktivity všeobecně hodně běžné, často se navzájem uspokojují například i samičky třením klitorisů. Šimpanzům příbuzní bonobové navozují sexem všeho druhu harmonické vztahy uvnitř tlupy. U paviánů anubi se obšťastňují i samci a zdá se, že partneři svázaní citovými pouty spolu budou pravděpodobněji spolupracovat při obraně teritoria před jinými samci.

Samičky několika druhů mořských racků řeší vzájemnými svazky nedostatek pánů na ženění. „Páří“ se spolu, zakládají hnízdo a sedí na vejcích. Nejdřív si však musí „sehnat“ sperma, což jim zajistí samci v okolí, kteří tvoří heterosexuální páry s jinými samicemi. Pěstují tedy něco na způsob heterosexuálních záletů. Snad nejrafinovaněji využívají homosexuální chování morčata. Jestliže se více samců ocitne ve skupině bez samic, začnou se někteří z nich chovat jako ony. Vyhýbají se tím agresi těch silnějších. Když se do skupiny samičky opět vrátí, začnou se zdánliví homosexuálové okamžitě chovat jako samci. Téměř vždy se jim pak podaří partnerku získat, protože mají na rozdíl od vyčerpaných konkurentů dost sil.

Hromada Testosteronu: Skupinové Orgie a Zoufalství v Říši Zvířat

Ropuchy se čas od času oddávají skupinovým orgiím. V jejich podání to však není exploze rozkoše, ale spíš výbuch zoufalství. Potěšení z takového běsnění je navíc jenom na jedné straně. Kopulující ropuší samci totiž vytvoří ve vodě jakousi kouli, v jejímž středu je pouze jediná samička. Všichni se s ní snaží spářit tak usilovně, že svou partnerku občas doslova utopí. Ropuchy se sice chodí rozmnožovat do vody, jako všechny žáby však dýchají vzdušný kyslík. Samička obtěžkaná hordou neodbytných nápadníků má ale smůlu. Nemůže se nadechnout.

Samci si však nemůžou pomoct. Na každou samičku je jich tolik, že musejí skočit po každé příležitosti. Někdy proto čekají už na břehu a vrhají se na přicházející samičky ještě dřív, než se vůbec stačí smočit ve vodě. Podobně urputné scény se někdy odehrávají i na kravských či koňských výkalech. Proti gustu žádný dišputát a mouchám příbuzné výkalnice hnojní prostě považují hnědé koblihy za vonící komnaty lásky. A taky za hromady potravy pro své larvy. Když je však muších samečků příliš mnoho a kráva měla trochu průjem, mohou náruživí nápadníci svou vyvolenou do páchnoucí hmoty zatlačit natolik, že se udusí.

Obojživelníci a Jejich Nebezpečná Migrace

Nejdůležitější a zároveň nejnebezpečnější období pro obojživelníky nastává na samém počátku jara. Obojživelníci opouští svá zimoviště a vydávají se na místa rozmnožování (tzv. trdliště). Toto jarní tažení je nejkritičtějším obdobím, kdy dochází k přesunu velkého množství jedinců za poměrně krátký časový úsek. Všechny druhy obojživelníků jsou svým rozmnožováním vázány na vodní prostředí, v němž dochází k vývoji vajíček a larev.

Přesun k vodě je velice nebezpečný, protože často musí být překonány více či méně frekventované pozemní komunikace. Období rozmnožování probíhá v závislosti na druhu od února do května. Nejlepší podmínky pro migraci obojživelníků k vodním plochám poskytují teplé a vlhké noci. Vhodné vodní zdroje pro rozmnožování jsou stojaté vody - např. rybníky, umělá městská jezírka, mokřady a tůňky. V tekoucích vodách je riziko, že vajíčka a larvy budou pozřeny populací ryb. Samice a samci žab se přemisťují k vodě velice pomalu a v těsném fyzickém kontaktu, tzv. amplexus.

Co Ohrožuje Obojživelníky v ČR?

Obojživelníci jsou dnes celosvětově nejrychleji mizející skupinou obratlovců. Více než třetina všech popsaných druhů obojživelníků má na Červeném seznamu IUCN (také Červený seznam ohrožených druhů) status ohrožený.

Jedním z mnoha důvodů je vysoká citlivost jejich kůže na negativní změny prostředí (a proto jsou obojživelníci skvělými ekologickými indikátory), ke kterým dochází po celém světě. Obojživelníci potřebují ke svému životu kvalitní vodní prostředí i souš. U nás jsou těmito negativními změnami krajiny např. vysoká intenzita a nadužívání chemikálií v zemědělství, vysazování jehličnatých monokultur, odvodňování mokřadů a celková devastace vodních ploch a toků. Krajina se pro obojživelníky stává neprůchodnou a zamořenou (nadbytek živin v půdě, přítomnost pesticidů a herbicidů). Také zvýšená hustota dopravy má obrovský negativní dopad na populace obojživelníků a je příčinou vysoké úmrtnosti.

Jak je Chránit?

Pro některé druhy obojživelníků se migrační cesty nemění po celé generace, a proto je důležité tyto cesty monitorovat a zajistit opatření k jejich ochraně. Podél silnic se staví různé bariéry - například odchytové, kdy jsou instalovány plastové nebo plechové zábrany cca 30 cm vysoké, které žáby nasměrují do sběrných nádob, což mohou být části trubek, seříznuté plastové barely, kbelíky aj. Odtud se přenáší k vodě. Trvalejší bariérou jsou naváděcí stavby (mj. betonové zábrany, ploty), které nasměrují obojživelníky k mostu nebo podchodu u silnice.

Druhy Obojživelníků na Území ČR

U nás se vyskytuje 21 druhů obojživelníků - 8 druhů ocasatých, 13 druhů žab. Níže uvádíme jejich seznam a status ohrožení dle Červeného seznamu IUCN.

Karel Kerouš je zoolog a odborník na plazy a obojživelníky. Jeho velkou zálibou je fotografování zvířat. Veronika Hájková si ho pozvala do Klubu Rádia Junior, aby s ním probrala třeba to, jak se příroda připravuje na jaro.

Koně Převalského v Kazachstánu

Koně Převalského, které Zoo Praha na začátku června přepravila do Kazachstánu, se v místních podmínkách dobře adaptují. Obě skupiny už využívají celý prostor aklimatizačních ohrad a naučily se také vstupovat do jezírek a pít z nich. Všech sedm koní si rovněž zvyklo i samo na sebe, což je klíčové pro vytvoření zdravé sociální struktury tamní populace.

„První dva týdny po transportu je situace ve Zlaté stepi velmi slibná. Zásadní je, že mladý hřebec Zorro dobře chápe svou roli a stal se vůdcem harému. Dokonce už se s klisnami Zetou II a Ypsilonkou úspěšně pářil,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Zatím mají koně k dispozici přístřešek, ale ten se jim výhledově uzavře, aby si stále více zvykali na život pod širým nebem. Stěžejní bude zima, během které je třeba zjistit, zdali si koně vyhrabou potravu z pod sněhové pokrývky. Nejpozději příští jaro je pak čeká tzv.

V jedné z ohrad nyní přebývá už zmíněný tříletý Zorro, stejně stará Zeta II a o rok starší Ypsilonka. Všichni jsou rodáci z Dolního Dobřejova, kde Zoo Praha vede chovnou stanici „převaláků“. Sousední ohradu obývají čtyři klisny, které přiletěly druhým letounem z Berlína: pětiletá Tessa, čtyřleté Wespe a Umbra a nejmladší ze všech sedmi koní, tříletá Sary.

„Význam návratu posledních divokých koní do Kazachstánu má několik úrovní. Jednak jde o druh ohrožený vyhubením, který se vrátil na území svého historického výskytu. Současně přítomnost tohoto velkého kopytníka pomůže celému ekosystému - trusem budou koně šířit semena rostlin, hnojit stepní půdu a díky svým velkým kopytům v zimě umožní vodě lépe se dostat k vegetaci pod sněhem. Koně Převalského se do stepí středního Kazachstánu vrací po stovkách let. Zoo Praha chce do tamní přírody přepravit celkem 40 koní v průběhu příštích čtyř let. Takový počet koní by měl v ideálním případě zajistit životaschopnou populaci, která se bude dál množit bez zásahů člověka, podobně jako je tomu v západním Mongolsku. První koně Převalského na území středního Kazachstánu po stovkách let.

Další Zvířecí Zvyklosti

• Prase divoké: Samice prasete divokého (bachyně) přivádějí na svět mláďata nejčastěji během dubna nebo května, ale občas se jim to podaří už v březnu. Jedné bachyni se jich obvykle narodí 8 až 12. První dva týdny je prasečí máma kojí v pelechu, který jim vystlala trávou a větvičkami. Když děcka po dvou týdnech trochu zesílí, bere je máma na procházky po okolí.
• Stínky a svinky: Tyto malé korýše najdeme pod kameny a na vlhkých místech. Jsou příbuzní krevet a krabů a mají rády tmavá a vlhká místa a nejaktivnější jsou v noci.
• Strakapoud velký: Zjara ho uslyšíš už zdálky. Tenhle pestře zbarvený pták, který dorůstá velikosti až 23 centimetrů, se v tomto ročním období ohlašuje bubnováním do větví. Tím sděluje světu, že tady je jeho teritorium. Strakapoudi mají rádi lesy se starými stromy, ale i letité sady a městské parky. Strakapoud velký TAKÉ umí bleskurychle vystrčit jazyk čtyři centimetry ven ze svého zobáku.
• Lišky: Od ledna do března probíhají v lesích (ale někdy i v městských parcích) liščí námluvy. Během nich na sebe roztoužené liščí slečny a mladíci volají zvláštním chraplavým štěkotem. Když se potkají a padnou si do oka, zůstanou spolu už napořád. Je to tak, lišky jsou romantici. Výsledek takové lásky se projeví obvykle v dubnu nebo květnu, kdy se liščí mámě narodí 5 až 8 mláďat. Ta jsou nejprve slepá a čtyři týdny se nehnou z rodné nory, kde je máma krmí mateřským mlékem. Pak je rodiče pouštějí ven hrát si před norou a učit se základy lovu. Hlídá je máma, zatímco táta shání rodině potravu. Během této doby máš největší šanci liščata zahlédnout. Ale je to veliká vzácnost.
• Jidášovo ucho: Jestli uvidíš někde v lese větev, na které roste velké ucho, tak si z toho nedělej hlavu. Nejspíš to bude jidášovo ucho neboli boltcovka. Tato houba roste v lesích od března až do listopadu (ale můžeš na ni občas narazit i v zimě) vždy po vydatném dešti.
• Mufloni: Mezi březnem a květnem se také rodí mláďata muflonů neboli muflončata (tak se jim skutečně říká). Muflon je velký asi jako ovce a samce poznáte podle mohutných, fešácky zahnutých rohů. V Česku nyní žije více než třetina všech muflonů světa a tak potkat muflonici s muflončaty nemusí být velký problém.

Tabulka: Stav Ohrožení Obojživelníků v ČR dle Červeného Seznamu IUCN

tags: #jarní #páření #zvířat #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Jak měřit emise
• Praktičtí pomocníci a designové odpadkové koše
• Archeologická studie o Dolních Věstonicích
• Možnosti likvidace odpadu bez sběrného dvora
• Recenze odličovacích tamponů