Rizika spojená s výskytem spermatu v odpadu

Umělá inseminace (UI) je celosvětově jednou z nejčastěji využívaných metod reprodukčních biotechnologií ve většině intenzivních chovů prasat. Přičemž v Evropě je pro reprodukci prasat užívána UI z více jak 90 %. Jednou z výhod UI je zamezení fyzického kontaktu samce a samice, což souvisí se snížením rizika přenosu patogenů.

Na druhou stranu však jeden ejakulát kance může být po odběru mnohonásobně naředěn, a tím pádem použit pro větší množství prasnic, navíc i na různých farmách. Potenciálně kontaminované inseminační dávky tak mohou patogeny velice rychle rozšířit a představují tedy enormní biologické riziko.

Mikrobiální kontaminace spermatu

Mikrobiální kontaminanty mohou být živočišného nebo neživočišného původu. V prvním případě ke kontaminaci dochází při transportu spermií varlaty, dále může být zdrojem předkožka, sekrety dýchacího traktu a v neposlední řadě rovněž fekální znečištění při odběru semene. Kontaminanty neživočišného původu nejčastěji pochází od osob provádějících odběr semene tedy vlasy, kůže, sekrety dýchacího ústrojí nebo z vody použité pro zpracování ejakulátu či dalších součástí laboratoře jako je ventilace či odpady.

Mezi mikroby, kteří se mohou v semeni kanců vyskytovat, patří Brucella suis, Leptospira spp., Mycobacterium spp., Chlamydia spp., Mycoplasma spp. Dalším rizikem je kontaminace viry, kdy řada z nich je na seznamu Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE). Jejich významnost tedy tkví v možném zdravotním riziku jak pro samotná zvířata, tak pro konečné spotřebitele masa, a souvisí tedy s omezeními při obchodování se zvířaty a produkty živočišného původu.

Rizika přenosu virů semenem

Jako prvním na tomto seznamu je virus afrického moru prasat, tedy vysoce nakažlivé onemocnění s téměř 100% mortalitou představující riziko z ekonomického hlediska. Virus afrického moru prasat byl izolován z ejakulátu kanců experimentálně vystavených tomuto viru i kanců přirozeně nakažených. Vliv na kvalitativní ukazatele spermií a objem ejakulátu nebyl zjištěn.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

Herpes viry Aujezskyho choroby byly mimo jejich hlavní místo množení tedy horní cesty dýchací zjištěny rovněž v pohlavním traktu. U kanců je to spojeno s výskytem morfologických abnormalit spermií a změnami na předkožce a varlatech. U jedinců nemusí být klinicky prokázány příznaky, a tak mohou jednoduše působit jako rezervoár viru. U samic po inseminaci dochází vlivem viru k zánětům pohlavního aparátu a embryonální mortalitě.

Pomocí UI může být rovněž rozšířen i klasický mor prasat. Experimentálně nakažení kanci byli schopni 53 dní od infekce schopni semenem virus šířit a nemuseli nutně vykazovat klinické známky onemocnění. Kvalitativní ukazatele spermií nebyly virem ovlivněny. Po inseminaci dochází k přenosu viru přes placentu z prasnice na plod a dále může být vir šířen z takto nakažených narozených selat.

Co se týče viru slintavky a kulhavky je riziko přenosu semenem nízké. Koncentrace viru v semeni je velice nízká a u přirozeně nakažených kanců nebyl virus ve spermatu schopen přenosu do organismu samice.

Reprodukční a respiratorní syndrom známý pod zkratkou PRRS je spojen s poruchami plodnosti, úhynem selat a poruchami dýchací soustavy u všech kategorií prasat. U dospělých kanců většinou jen s mírnými nebo bez klinických příznaků. Mezi dalšími tělními sekrety je to i semeno, kterým může být vir přenášen kvůli možnému množení viru v reprodukčním traktu. Vir je vylučován v semeni v průměru 35 dní od nakažení, v bulbouretrálních žlázách byl zjištěn i po 100 dnech. Navíc může být v semeni vylučován, i když jedinec disponuje protilátkami.

Vliv na motilitu a morfologii spermií je diskutabilní, výsledky studií se liší.

Čtěte také: Nebezpečné odpady: Co musíte vědět

Pokles plodnosti a vliv endokrinních disruptorů

V západním světě se muži potýkají s poklesem plodnosti. Kvalita jejich spermatu se zhoršuje: Klesá koncentrace spermií, sestupný trend má i celkový počet spermií v ejakulátu. Údajů o kvalitě spermií mužů ve třetím světě je k dispozici jen málo. Nedávno ale vzbudilo velkou pozornost zjištění, že se sperma zhoršuje i mužům v Číně. Studie ze Španělska a Číny ukázaly, že za patnáct let tam podíl mužů s normálním počtem spermií v ejakulátu poklesl o desetinu.

Příčiny tohoto žalostného stavu nejsou úplně jasné. Zcela jistě je ve hře celý komplex negativních vlivů, jejichž kombinace se mohou lišit nejen mezi zeměmi, ale dokonce i mezi jednotlivými muži. Americká epidemioložka Shanna Swanová nedávno ve své knize Odpočet (Countdown) upozornila na rizika spojená s velkou skupinou látek znečišťujících životní prostředí.

Veřejnost o nich mnoho neví, a pokud ano, pak si je často ztotožňuje s látkami, které může lidský organismus snadno zaměnit se svými vlastními hormony. Ve skutečnosti dokážou endokrinní disruptory mnohem více. Některé například blokují syntézu hormonů v organismu, jiné třeba brzdí jejich přirozený rozklad. Mezi endokrinními disruptory najdeme látky velmi různorodé povahy. Dnes se jejich počet odhaduje na dva a půl tisíce.

Mohou být součástí všudypřítomných plastů. Najdeme je ale i v produktech farmaceutického průmyslu. Hormonální rovnováhu nabourávají dokonce i ionty některých kovů, jako jsou kadmium, zinek nebo arzen. Můžeme si být jistí, že všechny endokrinní disruptory neznáme. Často jde o látky, které lidstvo dlouhodobě používá ve velkém a o jejich endokrinně disrupční povaze nemělo dlouho nejmenší tušení.

Vědci je postupně identifikují a zjišťují jejich dopady na lidské zdraví. Zdaleka nepůsobí neblaze jen na plodnost. Každý z nás žije v koktejlu endokrinních disruptorů; jeho skladba se odvíjí od toho, kde člověk žije, co a z čeho jí a pije, do čeho se obléká, kde a jak tráví volný čas, kde pracuje a jak se tam dopravuje. Neznáme všechny látky s endokrinně disrupčními vlastnostmi a nevíme, co všechno odhalené disruptory v lidském organismu poškozují.

Čtěte také: Nakládání s nebezpečnými odpady

Frederiksenová a její spolupracovníci použili data získaná většinou z databází Evropské agentury pro bezpečnost potravin. Z těch odhadli, jak moc jsou lidé vystaveni devětadvaceti chemickým látkám s endokrinně disrupčními účinky. Soustředili se na ty, o nichž je známo, že mohou negativně ovlivnit kvalitu lidských spermií už tím, že poškodí pohlavní žlázy chlapců v době, kdy ještě prodělávají vývoj v těle svých matek.

Některé z těchto chemikálií jsou s to obsadit vazebná místa, na která se vážou hormony, aby mohly v organismu spustit procesy vedoucí k tvorbě spermií. Jiné látky narušují tvorbu prostaglandinů, které se významně podílejí na rozvoji mozkových center regulujících činnost varlat a produkci spermií. Mezi vybranými látkami figurovaly bisfenoly typů A, S a F, jež jsou velmi často součástí nejrůznějších plastů používaných například jako obaly na potraviny a nápoje.

Kromě nich brala Frederiksenová v úvahu i ftaláty, které jsou rovněž komponentou nejrůznějších plastů. Další látky, jež se ocitly ve středu zájmu studie, patří k polychlorovaným dioxinům vznikajícím spalováním organických látek a také při některých výrobních procesech, jako je například bělení papíru a textilií.

Vědce zajímal také butylparaben používaný jako konzervační činidlo do nejrůznější kosmetiky. Pozornost věnovali i paracetamolu, běžně užívanému k tlumení zánětů a bolestí.

Z vědecké literatury načerpali vědci údaje o povolené úrovni expozice vytipovaným látkám. Získali tak představu o potenciálních dopadech každé jednotlivé škodlivé chemikálie.

V moči stovky dánských mužů ve věku od osmnácti do třiceti let změřili množství devíti chemických látek a jejich metabolitů a z těch odvodili, jakým koncentracím látek jsou tito muži vystaveni a kolik endokrinních disruptorů denně přijmou do svého organismu. Ukázalo se, že všichni muži jsou vystaveni nebezpečným kombinacím chemikálií. Ten, který žil v nejhorším koktejlu endokrinních disruptorů, překračoval povolenou míru rizika stokrát. Nejčastěji žili muži v prostředí, kde byla přípustná míra rizika překročena sedmnáctkrát.

Na základě epidemiologických kalkulací vědci určili, které chemikálie mají nejvyšší potenciál k poškození spermií mužů. Bezkonkurenčně vedl bisfenol A, což bylo překvapení, protože cejch největšího škůdce spermií nesou ftaláty. Bisfenolu A se ročně vyrobí osm milionů tun a i z objemu jeho produkce je zřejmé, že má široké uplatnění.

Najdeme ho v řadě plastů, kde se používá jako tvrdidlo zvyšující pevnost. Vyskytuje se ale také v plastech, do nichž ho výrobci cíleně nepřidávají, což je například polyethylentereftalát známější pod populární zkratkou PET. S polyethylentereftalátem se nejspíš potkáme v láhvích balené pitné vody.

Jako další látky nebezpečné spermiím mužů vyšly z britsko-dánské studie polychlorované dioxiny následované bisfenoly S a F. Tyto bisfenoly se používají jako náhražky bisfenolu A. Jejich relativně menší škodlivost ve studii Frederiksenové a spol. lze ale přičíst na vrub tomu, že se o nich zatím zdaleka neví tolik co o bisfenolu A.

Experimenty na vajíčkách savčích samic, např. myší nebo prasnic, prokázaly, že bisfenol S je ve skutečnosti nejméně tak škodlivý jako bisfenol A.

Významný negativní vliv na spermie má i paracetamol, o němž je známo, že způsobuje pokles kvality spermií u laboratorních zvířat a zvyšuje riziko, že se matkám užívajícím tento lék během těhotenství narodí synové s varlaty nesestouplými do šourku. Tento vývojový defekt označovaný jako kryptorchismus je spojován s narušenou plodností a zvýšeným rizikem rakoviny varlat.

V roce 2021 vyzvalo devadesát vědců na základě hromadících se důkazů o rizicích spojených s užíváním paracetamolu v těhotenství, „aby těhotné ženy byly na začátku těhotenství upozorněny, že se mají vyhnout užívání paracetamolu, pokud ho nenaordinuje lékař“.

V případech, kdy se rozhodneme pro náhradu škodlivých látek, bychom si měli být jisti, že náhražka je skutečně lepší volbou. Před endokrinními disruptory dnes není úniku. Jsou doslova všude. Měli bychom ale pečlivě zvažovat, zda se jim nevystavujeme úplně zbytečně třeba tím, že bereme při sebemenších zdravotních potížích léky, jako je paracetamol.

Žijeme sice v „době plastové“, ale některým zbytečným kontaktům s plasty obsahujícími endokrinní disruptory se můžeme vyhnout. Plasty uvolňují endokrinní disruptory zvýšenou měrou při zahřátí. Obliba „kávy s sebou“ je v tomto ohledu skutečně alarmující fenomén.

Zásadní význam má i nakládání s plastovými odpady, protože plasty se v půdě rozkládají na mikroskopické částice, které se dostávají nejen do spodních i povrchových vod, ale třeba i do organismů rostlin a živočichů. Tzv. mikroplasty a nanoplasty s sebou nesou chemikálie s endokrinně disrupčním účinkem.

tags: #sperma #v #odpadu #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Využijte kompost na zahradě
• Stopy dravců v přírodě
• Věděli jste o problémech se stavebnictvím v Mongolsku?
• Příběhy pro děti
• Informace o svozu odpadu