Příběhy o matce přírodě pro děti

Přírodu ji naučil znát a milovat dědeček, ke kterému často na vesnici jezdila a tam se utíkala do své oázy klidu. Vždycky mezi stromy našla útočiště před světem města, před učiteli, kteří ji zesměšňovali, před spolužáky, kteří se jí smáli. Tam v přírodě si snila své romantické sny o nekonečných prériích, koních a indiánech.

Díky těmto chvilkám získávala sílu a víru, že situaci jednou vyřeší. A opravdu, jednoho dne se obrátila na místní azylový dům a požádala o pomoc. Aničce se podařilo od násilného partnera i s dětmi odejít.

Anička se začala postupně zklidňovat, ale ještě měla před sebou velký kus cesty k úplné svobodě. Dnes žije Anička sama s dětmi v bytě organizace Acorus a připravuje se na skutečný samostatný život. Děti navštěvují kroužky, jsou pohybově nadané, baví je jezdit na skatu. Anička našla sama sebe - vyrábí nádherné šperky, maluje hedvábné šátky, dělá keramiku, chodí s dětmi do přírody, poslouchá hudbu a medituje. Možná opět sní o indiánském životě, ale již dovede rozpoznat signály rizikového vztahu a podruhé už by nenaletěla.

Příběhy dětem i dospělým odpoví na sedm všetečných otázek. A tak jestli vás zajímá, proč vrabec vypadá, jako by spadl do louže, proč stromy nemluví nebo proč mouchy nemají královnu, určitě se to dozvíte v Příhodách matky Přírody. A nakonec se dozvíte i to, proč matka Příroda neměla zaspat....

Posledních deset let v Česku stoupal počet vydaných knih pro děti a mladé čtenáře a rozšiřovala se tematická a žánrová pestrost původních knih. Jako by se vracel duch 60. let, kdy byly české (i slovenské) tituly v první desítce překládaných knih na světě a byly známy svou výtvarnou invencí a aktuálními náměty, což doznívalo i v pozdější normalizaci v 70. a 80. letech.

Čtěte také: Chris Priestley a jeho Příšerné příběhy z Černé lodi

V roce 2018 se nakonec ustálil počet „dětských knih“ na 1800 až 2000 titulů ročně z 1100 knih z roku 2009. S těmito čísly souvisí i rozšiřování a zakládání nových nakladatelství a edic. Velké nakladatelské domy reagovaly na odpovídající trendy v zahraničí; Albatros Media, a. Na přelomu tisíciletí se objevují malá, alternativní nakladatelství (Baobab, edice Labyrint-Raketa, Meander, Brio nyní jako součást Slovartu, Petrkov), která se snaží vydávat knihy esteticky vyvážené, neopomíjející kvalitní ilustraci, grafiku a typografický design.

Vedle toho do vydávání knih pro děti výrazně vstupují zavedená nakladatelství, jako jsou Argo, Host a Paseka anebo menší Práh. V tematickém zaměření souzníme s evropským trendem, současná vizualizace umění ovlivňuje snad všechny žánry: zvyšuje se obliba bilderbuchů, komiksů a komiksových románů (grafické novely), fantasy, literatury faktu.

V posledních letech se vydávají také výtvarné průvodce, v nichž otevřeli galerijním návštěvníkům skrytou invenci současní ilustrátoři a kunsthistorici. Jedná se zejména o publikace Ondřeje Chrobáka, Rostislava Koryčánka, Martina Vaňka: Jak se dělá galerie (ilustrace David Böhm, 2016, 2019) a oceněných Ondřeje Horáka a Jiřího Franty Proč obrazy nepotřebují názvy (2015). Objevují se nové tituly pro dospívající, které posunují věkové rozmezí literatury pro mládež i mladé dospělé (young adult literatura).

Od roku 2013 existují elektronické a tištěné katalogy výběru knih z české produkce, měly by sloužit jako dostupný a snad i fundovaný orientátor v širokém záběru původních českých titulů, kterých je kolem 150 ročně (kromě autorky tohoto textu na něm spolupracují Petr Matoušek a Milena Šubrtová). Podíváme-li se na vývoj posledního desetiletí autorsky, již na jeho počátku vstoupili razantně do tvorby pro děti slovesní tvůrci píšící pro dospělé: opětovně Daniela Fischerová a Ivan Binar, Pavel Brycz, Radek Malý, Markéta Pilátová a Martin Vopěnka. Postupně se v prostoru dětského čtenáře zabydlují další výrazné autorky a autoři: Petra Dvořáková, Vratislav Maňák, Petra Soukupová, Jana Šrámková, Petr Stančík, Marek Toman a v poezii Robin Král.

Výlučně se věnují literatuře pro děti Olga Černá, Marka Míková, Eva Prchalová, plodně do ní zasahují Ivona Březinová, Miloš Kratochvíl, Daniela Krolupperová a Ivana Peroutková.

Čtěte také: Statistiky ohrožení v ČR

I když je tvorba Daisy Mrázkové (1932-2016) uzavřena, v posledním desetiletí se opakovaně vydává v nově upravených reedicích. Zasněný a jímavý svět slova i obrazu se v autorčiných knihách objevuje již od 60. let (debut Neplač, muchomůrko, 1965). Poslední její vydanou knihou z rukopisu jsou Písně mravenčí chůvy (2009) a nedávno byl reeditovaný titul v nové grafické úpravě Juraje Horvátha Co by se stalo, kdyby (původní vydání 1980, nově 2012). Její detailní pozastavení u pomíjivých, ale přitom zásadních situací v životě dítěte, jsou pozoruhodná.

Knihy Petra Síse, které začal tvořit po svém exilu do USA v 80. letech, upomínají na jedinečný svět pražských pověstí, vzpomínek na dětství a mládí v komunistickém Československu. Roku 2012 byl Petr Sís poctěn Cenou Hanse Christiana Andersena v kategorii ilustrace, nejvyšším oborovým vyznamenáním udělovaným IBBY. Své ilustrace a celostránkové malby Sís tvoří z různých perspektiv. V životopisné knize Pilot a Malý princ (2014) připomněl humanistický odkaz letce a literáta Antoina de Saint-Exupéryho. V Robinsonovi (2017) se zhmotňuje aura nesmrtelného dobrodružného románu živená záviděníhodnou fantazií chlapectví.

Petr Nikl, spoluzakladatel umělecké skupiny Tvrdohlaví a laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1995, se věnuje mnoha uměleckým formám od malby, přes loutkové divadlo až po hudební projekty. Ve vzpomínkovém cyklu Foukací povídky (2013) se držitel Zlaté stuhy, nominovaný na Cenu Astrid Lindgrenové, inspiroval hračkami své matky, výtvarnice Libuše Niklové. Niklova tvorba v autorské ilustrované podobě nemá, co se týče kvantity a různorodosti námětů, obdoby. Od snových „rybabích“ knih se posunul k vynalézavým jazykovým experimentům v souboru Lingvistické pohádky a hlavně v Záhádkách (Magnesia Litera 2008), až k poezii, u níž se stále dohadujeme, zda ji jeho novotvary ještě unesou. Námět posledních autorských knih Jinotaje opic a Jiné taje opic (2017) prozrazuje, jak nevyčerpatelnou studnici inspirace představují pro tohoto všestranného umělce zvířata a přírodní úkazy. Tentokrát jeho imaginaci upoutali živočichové našemu druhu nejbližší - v dokonalých kresbách tužkou předkládá atlas patnácti opičích druhů.

Téma odvahy a chlapecké fantazie je vlastní Pavlu Čechovi, který je autorem dvacítky autorských knih a komiksů pro děti a mládež, mj. Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009) či pásma Dědečkové (cena Muriel za nejlepší kresbu 2011). Mezi jeho poslední díla patří cenami ověnčený komiks A (cena Muriel za nejlepší původní knihu a Zlatá stuha za komiks). Bezeslovným příběhem v něm navazuje nejen na orwellovsky ponurou notu, ale upomíná též na animovaný snímek Ruka Jiřího Trnky. V autorově podání ji ztělesňuje všudypřítomné a jediné povolené písmeno A. Album A burcuje a varuje přede všemi formami totality.

V průvodci Obrazy světa (2016) se Tereza Říčanová vrací k albu Noemova archa (2010) a k jeho výtvarné kompozici, abstrakci i symbolice. Jedna z nejmladších výtvarnic, Aneta Františka Holasová, oživuje v uměleckonaučném titulu Lumír včelaří (2013) dávné řemeslo - chov včel. Naučný přístup je vlastní i velkoformátové knize Evy Macekové pro prvňáčka (Dvanáct hodin s Oskarem, 2012), kde kombinace retro kresby s nádechem typografie typické pro život ve městě působí uklidňujícím dojmem. V loňském roce vydala pokračování Prázdniny s Oskarem (2018, text napsala Tereza Horváthová). Nakladatelství Pop Pap se soustřeďuje na hravé a originálně řešené knihy na jednoduché náměty pro malé děti, v nichž se vystřihuje, rozevírá a posunuje: Martina Kurková Nožičková v bilderbuchu Oskare, plav!

Čtěte také: Jitka Havlová a její život mezi indiány

Významným autorem jedinečných ilustrovaných knih je Chrudoš Valoušek oceněný za Chrudošův mix přísloví (2008) Nejkrásnější knihou světa v Lipsku. Chrudošův zvěřinec (2013) obsahuje blok, sešit a dvojitou masku-omalovánku pro celou rodinu. Pokud si ho detailně prohlédneme, nemůžeme neocenit jarmareční vizi šelmovského tvůrce, jenž nás nabádá si prohlédnout, co všechno se na svět hrne. Představuje válečnou vřavu, život v konzumu od DPH přes ČT1, ČEZ, BIS a spol. až po neúprosnou smrt, hovnivály koulející si českou korunou či kapry, kteří si nás obalí, aby si na Štědrý den taky pošmákli… Také celostránkové barevné linoryty a komiksové vstupy Chrudoše Valouška vynesly knize Panáček, pecka, švestka, poleno a zase panáček (2017) vítězství v soutěži o nejkrásnější českou knihu 2018 pro děti a mládež a hned nato vydání v Nizozemsku.

Původní uměleckonaučná tvorba pro menší děti se rovněž rozvíjí. V Hravouce (2016)5německy: Komm mit raus, Entdeckermaus: Ein Bilderbuch über die Wunder der Natur (2019). Terezy Vostradovské předává myška informativní tok svými slovy, pozoruje, komentuje přírodu pod zemí i nad ní. Vždyť jí na návštěvu přijedou tetičky z města a měly by vědět, jak to chodí v lese nebo v rybníce. Autorskou ilustrovanou tvorbu uzavíráme křehkým obrazem naší existence od narození až do smrti: Martina Špinková v knize O tajemství (2018) oslovuje všechny, kdo v sobě najdou kuráž k průzkumu sebe sama.

Z obrázkových knih autorských dvojic se vyjímají Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem Ester Staré s ilustracemi významné slovenské výtvarnice Martiny Matlovičové (2012). Putování prasátek krajinou nástrah i mnoha výtvarných alotrií nabízí předškolním dětem křišťálově čisté podobenství o nesmyslnosti blýskavých chimér a o smyslu trvalých hodnot. Tandem kreativního výtvarníka Davida Böhma a básníka Ondřeje Buddeuse přináší zase uměleckonaučnou „hlavopedii“ Hlava v hlavě 6německy: Kopf im Kopf: Wissen, Spielereien und Poesie über den Kopf (2016).(Magnesia litera 2014, Nejkrásnější kniha ČR), přibližující řídící centrum lidského těla formou dialogu textu s obrazem. Nezávazná hra tvůrců s představami, které hlava na našem krku nabízí, má však přesný řád i promyšlenou strukturu a přiměje čtenáře být ustavičně ve střehu. Texty umělecké i odborné se ve výkladu střídají s rozmanitými výtvarnými technikami: od ilustrovaných básní přes filmové plakáty až po komiksy.

Spíše výjimečně se objevují autorské adaptace klasických námětů. V roce 2009 vydal básník Karel Šiktanc soubor Hrad Svícen (2009), ilustrovaný Františkem Skálou. V nakladatelství Verzone vycházejí svazky pohádek, které zůstaly v pozůstalosti vypravěče evropských pohádek Jana Vladislava, jako je Propánakrále! Výjimečná pohádková novela Lenky Brodecké Hledá se hvězda (ilustrace Tereza Ščerbová, 2015) představuje novátorsky pojaté podobenství o boji dobra se zlem. Pohádky, které bychom snadno mohli zaměnit s bajkou, stvořil Radek Malý v Příhodách Matky přírody (ilustrace Nikola Hoření, 2014). V sedmeru kiplingovsky laděných příběhů z říše živých tvorů a zdánlivě neživých přírodnin si jejich představitelé si chodí pro rady k Velké matce. Dozvíme se v nich třeba, jak bobři přišli k placatému ocasu anebo proč stromy nemluví a „dnes už nanejvýš tak šumí“.

Vratislav Maňák pohádku Muž z hodin aneb proč se na podzim mění čas (ilustrace Juraj Horváth, 2014)7německy: Der Mann in der Uhr oder: Warum im Herbst die Zeit verstellt Word. Ilustrace Igor Kuprin, 2018. zasadil do atmosféry c. a k. mocnářství, kdy ještě doznívá století vynálezů a parních lokomotiv. Jeho osvobodivé, uvolněné vypravěčství navozuje na experimentální poetiku 60. let dvacátého století. Ve městě Makovíně jednoho podvečera vystoupí z rychlíku mírně potrhlý vynálezce Leoš Šína s chotí a dcerou Lenkou, jež je hned v nádražní hale vystavena podivnému setkání s mužem zastupujícím ručičku na hodinovém ciferníku. V další oceněné pohádce Překlepu a Škraloupu (Magnesia litera a Zlatá stuha 2017) Tomáše Končinského a Barbory Klárové (ilustrace Daniel Špaček, 2016) si berou na paškál rozkladné procesy skřítci entropíci. Jiří Dědeček v pohádkovém putování Život a cesta hrocha Obludvíka (ilustrace Petr Nikl, 2013) připravil jedno překvapivé setkání za druhým. Postupně se k Obludvíkovi připojují kamarádi Vařihouska, Složsitričko a hlavně Prachzkříd, takže si čtenáři všech věkových kategorií přijdou na své, až budou ochutnávat místopisné názvy i výroky aktérů, okořeněné nespoutanými hrátkami nonsensu. Nebude škodit, když si připomeneme i pár pohádek s naučným poselstvím, které píše Daniela Krolupperová.

V poslední ze série knih Taje olivového háje (2018, předchozí Zákeřné keře, 2010; Jde sem lesem, 2016, všechny s ilustracemi Evy Chupíkové) se setkáme s drobounkými vílami, které přivál mistrál na zahradu jednoho domu. Některé pohádkové romány zasazují své fantaskní postavy nebo prostory do realistických dějů. Přinášejí zřetelné etické poselství , zasahující každodennost našich ratolestí. Petra Soukupová v pohádkově laděné próze Bertík a čmuchadlo (ilustrace Petr Korunka, 2014) vypravuje o spleti mezilidských vztahů v mikrosvětě současné rodiny. Své dětské drama prožívá i devítiletý Bertík, jemuž přijde na pomoc tajemné čmuchadlo. Marka Míková se v tvorbě pro děti a mládež neomezuje pouze na prostor české kotliny, naopak postavy jejích fantazijních próz brázdí daleký Island (Knihafoss, 2007) nebo se přímo ocitají za velkou louží (Mrakodrapy, 2012). V příběhu Škvíry (ilustrace Tereza Ščerbová, 2014) o osmileté Matyldě si ale vystačí s kulisami jednoho jediného domu. Iniciačnímu vyprávění se podařilo skloubit všednodenní realitu se snovými vizemi, které nás provázejí v hladině vědomí i podvědomí. Zajatci stříbrného slunce Miloše Kratochvíla (ilustrace Iku Dekune, 2015) jsou pohádkově laděnou dystopií, v níž si zkoušíme představit, co by se stalo, kdyby se kulisy akčních počítačových her zhmotnily v realitu. Šestiletý Marek žijící v blízké budoucnosti dostává od otce DVD s hrou Město (nad nímž se tyčí Hrad) a ponoří se do ní s vervou.

Neutuchající popularitu si udržují televizní pohádkové večerníčky, které buď vycházejí z klasické knižní předlohy, anebo téměř současně vznikají nové večerníčkovské seriály a knihy. Významným průkopníkem této fúze byl Václav Čtvrtek, jehož tvorba patří do klasického fondu české literatury pro děti, je potřeba zmínit i legendárního a světově oblíbeného Krtka výtvarníka Zdeňka Milera s celou řadou scenáristů (Eduard Petiška, Hana Doskočilová, Jiří Žáček aj.). Ve vědomí generací zůstávají postavy, tvořené autorskými dvojicemi spisovatel-výtvarník, jako např. Křemílek a Vochomůrka Václava Čtvrtka a Zdeňka Smetany (Pohádky z pařezové chaloupky); Mach a Šebestová (Miloš Macourek - Adolf Born); Maxipes Fík (Rudolf Čechura - Jiří Šalamoun).

Výrazným autorem byl nedávno zesnulý Jiří Kahoun (1942-2017), podle jehož námětů byly natočeny seriály Příhody včelích medvídků, Včelí medvídci od jara do zimy, Jak se mají včelí medvídci? (knižně 1992, 2005 a 2009; výtvarník Ivo Houf). Později se Jiří Kahoun vracel k harmonizujícím jistotám pohádek o zvířatech (Co se zdá medvědům, 2015).

Jaroslava Lainesová patří k autorům, které literární agentura Mám talent zastupovala několik let, než se podařilo najít nakladatele pro její vydařené Pohádky matky přírody. Právě vám u nakladatelství Albatros vyšla první kniha. Díky agentuře Mám talent. Sama bych asi neměla tu trpělivost, a přiznejme si to, ani čas obesílat nakladatelství. Proto jsem byla moc ráda, když se na mne paní Dočekalová obrátila s nabídkou „Pohádky matky přírody“ zastupovat.

tags: #příběhy #o #matce #přírodě #pro #děti

Oblíbené příspěvky:

• Třídění plechovek
• Historie Šáreckého divadla
• Význam slova ekologie
• Živočišný průmysl a ovzduší
• Ohrožení vlka obecného