Rozdíly Mezi Jedlí a Svízelem

Článek se zabývá rozdíly mezi jedlí a svízelem, a to jak z hlediska jejich charakteristik, tak z hlediska jejich potenciálního využití. Dále se zaměřuje na jedovaté rostliny pro králíky, sběr divokých bylin a endemity v České republice.

Jedle vs. Svízel: Stručné srovnání

Jedle jsou klasické jehličnany, které mohou být pro králíky zpestřením jídelníčku. Je však nutné ujistit se, že nebyly ošetřeny chemickými postřiky.

Svízel, na druhou stranu, je tradiční součástí lidového léčitelství. Obsahuje velké množství vápníku, mědi, železa, křemíku a sodíku.

Jedovaté Rostliny pro Králíky

Obecně je obtížné králíky jedovatými rostlinami otrávit. Jedovaté látky v rostlinách jsou jejich přirozenou obranou, jejich účinek je především odpuzující pro případné strávníky. Většina jedů tak činí rostliny nepoživatelnými a v přírodě se jim býložravci vyhýbají nebo sní jen určité bezpečné množství.

V případě nedostatku potravy však volí většina zvířat cestu pojídání jedovatých rostlin raději než smrt vyhladověním.

Čtěte také: Jedle: Přehled a popis druhů

Důležité faktory ovlivňující účinek jedovatých rostlin:

• množství snězené rostliny
• konkrétní části rostliny
• stáří rostliny
• stav rostliny
• zdravotní stav králíčka
• plemeno a DNA králíčka

Je důležité mít na paměti, že králíci neumí zvracet.

V případě otravy je vhodné podat králíkovi látky, které na sebe vážou toxické látky, jako např. aktivní uhlí nebo Enterosgel. Enterosgel je mnohem vhodnější - má větší adsorbční schopnosti než černé uhlí a na rozdíl od něj na sebe neváže živiny (vitamíny ani minerály), nemá žádné vedlejší účinky, nijak nepoškozuje střevní sliznici a je možné jej užívat dlouhodobě (černé uhlí jen v akutním případě, nikdy ne dlouhodobě).

Standardní dávka Enterosgelu pro králíky: 2,5 g (1/2 čajové lžičky).

Vánoční stromky jsou téměř vždy ošetřené toxickými chemickými přípravky a leskem, jsou pěstované v extrémně toxickém prostředí (vysoké dávky pesticidů, herbicidů, hnojiv, podpůrné prostředky, postřiky před uříznutím, lázně před převozem květin, důkazem jsou časté otravy pracovníků těchto skleníků např.

Čtěte také: Jedle korejská: Pěstování a stanoviště

Čirok obyčejný je silně toxický pro obsah nitrátů a kyanidů. U koně vyvolává poruchy dýchacího ústrojí, což může vést až ke smrti zadušením.

celá rostlina obsahuje silice, fenolické sloučeniny, nebo např. spousta druhů, patří sem i tzv.

Obsahuje velké množství glykosidů, saponinů, alkaloidů a tříslovin. Pro koně je značně jedovatá. Postižený kůň vrávorá, ztrácí rovnováhu, až padá.

Divoké Byliny

Divoké byliny byly dlouho opomíjené, ale nyní se zase vrací a s oblibou používají. Mají své místo v kuchyni, kosmetice i tradičním lidovém léčitelství. Díky obsahu vitamínů, minerálů a dalších cenných látek přirozeně posilují imunitní systém.

Ve většině případů jich obsahují mnohem více než všechny druhy pěstovaného ovoce nebo zeleniny. K tomu, aby rostlina přežila, potřebuje ochranné látky. Divoké byliny tuto výhodu nemají, takže si tyto ochranné látky musí sami vytvořit. Jakmile začnete takové rostliny konzumovat, přijímáte tím i tyto cenné látky, které mají blahodárný vliv na naše zdraví a obranyschopnost.

Čtěte také: Jedle: Druhy a využití - podrobný článek

Časně z jara můžeme sbírat známý medvědí česnek, později i česnáček nebo divokou pažitku, určitě také narazíme na bršlici, svízel, sedmikrásku, popenec, pampelišku, ptačinec nebo kopřivu . Sběr provádíme raději v lese nebo jiných odlehlých místech, kde rostliny nejsou kontaminované projíždějícími auty nebo zvědavými psy.

Medvědí česnek obsahuje vitamíny A, B a C, z minerálních látek železo, zinek, hořčík, vápník a jód. Roste hlavně v listnatých lesích, na stinných místech. Jejich listy jsou zaměnitelné s jedovatou konvalinkou, ale stačí jeden promnout mezi prsty a výrazné česnekové aroma mluví za vše. Jakmile začnou rostliny vykvétat, už není tak silný a je na čase se vrhnout na jinou bylinu.

Česnáček vydrží prakticky až do podzimu. Poznáte ho podle širokých listů s vlnitými okraji. K záměně s jedovatou rostlinou by dojít nemělo, ale přesto se můžete přesvědčit promnutím listu mezi prsty. Česnáček totiž také zavane česnekovou vůní. Obsahuje vitamíny A a C, dále saponiny a velké množství éterických olejů.

Divoká pažitka roste hlavně v parcích nebo na slunných místech v lese. Oproti pěstované pažitce má více vitálních látek, včetně těch ochranných.

Bršlice se hodí prakticky do všech pokrmů a roste od jara až do podzimu. Používám ji například do polévek, smoothie, do jarních nádivek nebo jako základ špenátu. Mladé rostliny jsou bohatým zdrojem vitamínu C, chlorofylu, železa, hořčíku a vápníku.

Svízel obsahuje velké množství vápníku, mědi, železa, křemíku a sodíku. Kombinace těchto minerálních látek zaručuje silné močopudné účinky. V lidovém léčitelství je čaj tradičně doporučován při opakované tvorbě ledvinových kamenů. Svízel se užívá ve formě šťávy, čaje nebo masti.

Sedmikráska vypadá skvěle na každém jídle! Na jaře se sbírají květy, které obsahují štědrou porci inulinu, silic a organických kyselin. Tvoří tak směs, která slouží jako dokonalé prebiotikum.

Popenec roste po celý rok, můžete ho najít dokonce i pod sněhem. Má drobné lístky s vlnitými okraji, po odkvětu listy tmavnou. Ve srovnání s jinými divokými bylinami obsahuje větší množství éterických olejů, což je znát hlavně na chuti.

Ptačinec je oblíbený hlavně mezi osobami trpící lupenkou nebo atopickým ekzémem. Z ptačince se připravuje kašovitá hmota, která se potírá na takto citlivá místa. Přináší okamžitou úlevu a mírní celkové projevy.

Pampelišek je mnoho a všechny jsou od sebe velmi těžko rozeznatelné. Jen v České republice roste přibližně 250 různých druhů. Všechny mají společný široký komplex účinných látek, a to vitamíny A, B a C, sodík, draslík a mangan, také třísloviny, hořčin a inulin.

Kopřiva je královnou mezi divokými bylinami. Má nespočet využití, vitálních látek, roste všude a můžete ji sbírat téměř po celý rok. Kopřivový čaj má navíc poměrně příjemnou chuť, dá se ve velkém množství nasušit na zimu, kdy vás zahřeje, povzbudí a pročistí močové cesty. Obsahuje vitamíny C, K a B2, kyselinu panthotenovou, draslík, železo a oxid křemičitý.

Endemity v České Republice

Endemické druhy s širokým areálem se označují jako euryendemity. Opačným příkladem endemických druhů jsou ty, jejichž areál je velmi malý, tzv. stenoendemity. Extrémním příkladem je jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica), který roste pouze ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku na ploše několika čtverečních metrů.

V České republice se vyskytuje několik desítek taxonů, které se nikde jinde na světě nevyskytují. Endemity omezené svým areálem na území České republiky obohacují biodiverzitu celé planety.

Základní předpoklad pro vznik endemických druhů je izolovanost populace. V Evropě se vysokým počtem endemitů vyznačují např. středomořské ostrovy (Kréta, Sardinie - několik desítek endemických druhů rostlin) a horské oblasti jižní Evropy (Sierra Nevada, Alpy, řecká pohoří - až stovky endemických druhů rostlin).

Taxony, které se vyvinuly až během čtvrtohor, se označují jako neoendemity. K nim patří zřejmě všichni endemité na území ČR. Většina z nich vznikla až během holocénu (po skončení poslední doby ledové). Druhy s delším vývojem se pak nazývají paleo­endemity.

Problém spočívá v tom, že taxonomové se často nemohou zcela shodnout, zda odchylky populace jsou na tolik významné, aby opravňovaly k vylišení nového taxonu, případně na jaké úrovni. V taxonomické klasifikaci tedy existuje subjektivita, a tudíž i počet poddruhů, druhů či rodů atd. je do jisté míry odvislý od subjektivního pohledu toho kterého taxonoma.

Kolik endemických druhů se v České republice nachází, zčásti záleží na pohledu taxonomů a prozkoumanosti jednotlivých skupin.

Mezi známé a českou odbornou veřejností akceptované rostlinné endemity České republiky patří tučnice obecná česká (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica). Řada dalších taxonů je sporná a vyžaduje další studium. Je to například kruhatka Matthiolova moravská (Cortusa matthioli subsp. moravica) z propasti Macocha v Moravském krasu. Hlavním znakem lišícím se od nominátní subspecie jsou tenké listy a olysávající řapíky.

Mezi další sporné taxony patří rovněž lipnice tlustonohá (Poa crassipes), prstnatec karpatský (Dactylorhiza carpatica) či taxony komplexu kosatce bezlistého (Iris aphylla).

Mezi rostlinami patří k taxonomicky nejobtížnějším skupinám tzv. apomiktické druhy. Apomixie je způsob nepohlavního rozmnožování rostlin, při němž jsou sice vyvinuty pohlavní orgány, ale ve skutečnosti k oplození vůbec nedochází a vzniklá semena jsou geneticky identická s rodičovskou rostlinou.

Podle současných poznatků se na území ČR a blízkém pohraničí sousedních států vyskytuje necelá stovka endemických a subendemických (majících na daném území většinu svých lokalit) druhů a podruhů cévnatých rostlin. Vzhledem k taxonomickým problémům kladu důraz na to, že tento počet je stále jen přibližný.

Nejvyšším počtem rostlinných endemitů se vyznačují Vysoké Sudety (zahrnují Krkonoše, Kralický Sněžník a Hrubý Jeseník), kterým pak jednoznačně vévodí Krkonoše. Jen v Krkonoších se nachází přibližně 25 endemických taxonů cévnatých rostlin, které se nikde jinde nevyskytují. Z tohoto množství připadá přibližně patnáct na jestřábníky. Vůbec nejhojnějším krkonošským endemitem je zvonek český (Campanula bohemica), který se z míst primárního vysokohorského bezlesí rozšířil i na sekundární horské louky. Naopak světlík krkonošský (Euphrasia corcontica) a kontryhel krkonošský (Alchemilla corcontica) patří již k vyhynulým druhům (kontryhel krkonošský v současnosti roste na polské straně Krkonoš, s vysokou pravděpodobností rostl v minulosti i na straně české).

V Hrubém Jeseníku je počet endemitů podstatně nižší. Výhradně jesenických endemitů je pět. Fenoménem je především lipnice jesenická (Poa riphaea) a zvonek jesenický (Campanula gelida) s výskytem na Petrových kamenech. Králický Sněžník má jen jednoho výhradně svého endemita. Je jím jestřábník sněžnický (Hieracium nivimontis).

Příkladem jsou endemity s výskytem na hadcovém podloží. Tyto druhy se vyskytují zejména v západních Čechách, kde je koncentrace hadců vysoká. Příkladem je rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium) a svízel sudetský (Galium sudeticum), který se ale nachází také v Krkonoších a Hrubém Jeseníku.

V Dokeské pánvi a na Českolipsku rostou tučnice obecná česká (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica) a prstnatec český (Dactylorhiza bohemica). Na píscích u Klenče u Roudnice nad Labem roste hvozdík písečný český (Dianthus arenarius subsp. bohemicus). Mnohé endemity jsou svým výskytem vázány na hluboké skalnaté svahy kaňonů velkých řek či oblasti výrazně teplomilné květeny. Příkladem je jeřáb český (Sorbus bohemica) v Českém středohoří.

V ČR jsou známy další populace jeřábů taxonomicky nejasného zařazení a pravděpodobně počet endemických druhů, kterých je u nás dosud zn...

tags: #jedle #vs #svízel #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Nebezpečný odpad Nymburk
• Průvodce výběrem tašky Dogsie
• Akvakultura podle Radka Kourila
• Údržba septiku: Rady a tipy
• Koupací jezírka a jejich ekologie