Odpovědnost jednatele za testy ovzduší

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Filipa Dienstbiera a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: ADM Olomouc s.r.o., IČO 28937996, sídlem Hamerská 681/50, Holice, Olomouc, zastoupena Mgr. Viktorem Duškem, advokátem, sídlem Pobřežní 648/1, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2017, č. j. 38602/17/5300‑21442‑712226, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j.

Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2017, č. j. 38602/17/5300‑21442‑712226, kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti třem platebním výměrům vydaným Specializovaným finančním úřadem (dále jen „správce daně“). Těmito platebními výměry správce daně rozhodl o tvrzených nadměrných odpočtech žalobkyně na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období březen až květen 2014.

Platební výměry byly vydány na základě zjištění učiněných v rámci daňové kontroly navazující na postupy k odstranění pochybností, z nichž dle správce daně vyplynulo, že se žalobkyni nepodařilo unést důkazní břemeno stran přijetí zdanitelného plnění tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech, tedy že jí zboží (slunečnicová a řepková semena) dodala společnost GREAT CONSULT s.r.o. (dále jen „dodavatel“ či „Great Consult“). V rámci odvolacího řízení žalovaný formuloval odlišný právní názor, tedy že transakce mezi žalobkyní a dodavatelem byla zatížena podvodem na DPH, přičemž chybějící daň identifikoval u dodavatele společnosti Great Consult, společnosti VIA GROUP s.r.o. (dále jen „Via Group“).

Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně o své účasti na daňovém podvodu mohla a měla vědět, neboť existovaly objektivní okolnosti, které tomu nasvědčovaly, přičemž žalobkyně neučinila dostatečná opatření, která po ni mohla být rozumně vyžadována, aby své účasti na podvodu zabránila.

Nejvyšší správní soud pro lepší srozumitelnost následujících odstavců podotýká, že z judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) vyplývají podmínky, za jejichž současného splnění lze dovodit, že se daný subjekt vědomě účastnil podvodu na DPH. Souhrnně je někdy užíváno označení jako tzv. třístupňový test, přičemž prvním krokem je zjištění, zda byl řetězec transakcí stižen podvodem na DPH, druhým existence objektivních okolností svědčících o vědomosti daňového subjektu o podvodném jednání a třetím zjištění, zda daňový subjekt přijal adekvátní opatření, která po něm mohla být v dané věci vyžadována, aby zabránil své účasti na podvodu.

Čtěte také: Ekologické povinnosti německých jednatelů

Posuzovat otázku, zda daňový subjekt mohl a měl vědět o účasti na daňovém podvodu a zda přijal dostatečná opatření, aby své účasti na něm zabránil, lze jen ve vzájemných souvislostech (společně), tyto otázky nelze od sebe oddělovat. Rozlišovat zmíněné roviny má význam toliko při hodnocení otázky unesení důkazního břemene, které je rozděleno mezi správce daně a daňový subjekt.

Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že existenci podvodu nasvědčuje řada okolností. Společnosti Great Consult, Via Group a předchozí dodavatel žalobkyně společnost CORNECO SLOVAKIA s.r.o. (dále jen „Corneco“) byly personálně propojeny a vznikly jako tzv. ready‑made společnosti. První dvě jmenované společnosti mají virtuální sídla. Společnost Via Group je pro orgány finanční správy nekontaktní. Jejím jediným společníkem i jednatelem je Robert Bodor, občan Slovinska, přičemž podle sdělení slovinské finanční správy tato osoba vůbec neexistuje. Žalovaný rovněž poukázal na nesrovnalosti týkající se dopravy zboží, jeho častý přeprodej a na skutečnost, že faktury byly společností Via Group vystavovány v češtině, i když její jediný jednatel je slovinské národnosti; společnost Great Consult měla jednatele maďarské národnosti, ale faktury vystavovala ve slovenštině.

Co se týče vědomostního testu, žalovaný konstatoval, že v rámci transakcí existovalo množství okolností, které nasvědčovaly tomu, že jsou součástí podvodu na dani, a žalobkyně tak o spáchání podvodu měla a mohla vědět. Žalobkyně vstoupila do lukrativního obchodního styku (zakázky v řádu milionů korun) s dodavatelem, který se jí nemohl jevit jako spolehlivý. Dodavatel nezveřejňoval účetní závěrky, byl relativně novou ready‑made společností, nedisponoval reálným sídlem ani jinými obchodními prostory. Společnost Coface, která prověřuje důvěryhodnost společností, žalobkyni obchody nedoporučila a odmítla dodávky pojistit.

Žalobkyně dříve obchodovala se společností Corneco se sídlem na Slovensku, za kterou stály stejné fyzické osoby jako za společností Great Consult (pozdějším dodavatelem se sídlem v České republice). Pro změnu dodavatele však nebyly praktické důvody; za novým dodavatelem navíc stály výhradně fyzické osoby cizí (maďarské) státní příslušnosti neznalé českých poměrů, které hovoří toliko maďarsky a lámanou angličtinou. Dodavatel měl dále údajně pro uzavření obchodů najmout zprostředkovatele (pan M., též maďarské státní příslušnosti, rovněž nerozumí česky). Zprostředkovatelské oprávnění však vůbec neexistovalo, což si žalobkyně neověřila. Pan M. uvedl, že jednatele dodavatele ani nezná. Různé osoby uváděly v rámci výslechů jeho jméno ve zkomolených tvarech. Žalobkyně tedy dost možná vůbec nejednala s panem M., z čehož vyplývá, že si ani neověřila totožnost osoby, se kterou jedná.

Žalovaný poukázal i na nestandardní způsob navázání spolupráce žalobkyně s dodavatelem, na rozpory ohledně původu zboží, pochybné signatury na dokumentech (nesprávně uvedená obchodní firma dodavatele, známky manipulace s razítky), nestandardní přejímku a kontrolu zboží (zaměstnanci žalobkyně zboží při přejímce nezkontrolovali, resp. toto zboží bylo fakticky dodáváno přímo jejímu odběrateli, společnostem ADM Prague a ADM International, přičemž zbožím fakticky nedisponoval ani dodavatel žalobkyně), nedostatečnou dokumentaci ke zboží, která by nestačila ani k prokázání udržitelnosti biomasy ve smyslu § 21 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a na rozdíly mezi kupní a prodejní cenou zboží (žalobkyně zboží přeprodávala i se zápornou marží).

Čtěte také: Možnosti studia na UHK

Žalovaný taktéž naznal, že žalobkyně nepřijala rozumná opatření, aby se vyhnula účasti na daňovém podvodu. Dle jeho názoru měla postupovat s péčí řádného hospodáře a věnovat pozornost výše popsaným podezřelým okolnostem.

Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu. V té namítala, že žalovaný neprokázal existenci daňového podvodu (nevedl po změně právní kvalifikace žádné dokazování). I kdyby dotčené transakce byly zatíženy podvodem, žalovaný neshromáždil takové důkazy, z nichž by bylo patrné, že by žalobkyně měla a mohla vědět o podvodu.

V době započetí obchodování s dodavatelem nemohla tušit, že jí přijímané plnění bude zasaženo chybějící DPH v předchozích článcích obchodního řetězce. Řetězec nevykazoval typické znaky podvodného řetězce, kterých by si žalobkyně mohla povšimnout. Dále se v žalobě věnovala jednotlivým okolnostem. Uvedla, že žalovaný některé z nich nesprávně vyhodnotil jako nestandardní, u některých se dopustil dezinterpretace nebo nesprávného hodnocení důkazů. Zpochybnila roli vyjádření společnosti Coface, které se dle jejích slov týkalo toliko rozsahu důležitého pro pojistná rizika.

Žalobkyně dále uvedla, že přijala veškerá opatření, která po ní bylo rozumné požadovat, aby zamezila své účasti na podvodu, a nikdy nepostupovala v rozporu se zásadou péče řádného hospodáře. Závěrem žalobkyně namítla, že ve věci došlo ke změně právní kvalifikace na daňový podvod. O tom byla žalovaným zpravena v seznámení se zjištěnými skutečnostmi ze dne 13. 7. 2017, přičemž jí žalovaný dal pouze 15 dní na vyjádření. Dále namítala neoprávněný přenos důkazního břemene stran prokázání okolností relevantních ve smyslu vědomostního testu.

Městský soud rozhodl o žalobě nejprve rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. 9 Af 45/2017‑107, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud tehdy naznal, že žalovaný neprokázal existenci daňového podvodu ani to, že o něm žalobkyně mohla a měla vědět. V rozsudku uvedl, že na obchodování žalobkyně s dodavatelem neshledal ničeho nestandardního.

Čtěte také: Význam testů toxicity pro vodní ekosystémy

Městský soud žalobu svým v pořadí druhým rozsudkem zamítl V jeho odůvodnění nejprve shrnul průběh dosavadních řízení a důvody zrušení původního (zrušujícího) rozsudku Nejvyšším správním soudem. Dále popsal podání procesních stran doručená v rámci nového projednání věci a skutečnosti vyplývající ze správního spisu. V bodě 47 rozsudku uvedl, že nevidí důvod odchýlit se od závěrů rozsudku krajského soudu č. j. 65 Af 32/2018‑127, takový postup konvenuje principům předvídatelnosti soudních rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání.

K otázce existence podvodu na DPH odkázal v bodě 68 rozsudku na souhrn skutečností, které Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku jmenoval jako okolnosti, které mohly svědčit o spáchání daňového podvodu.

Ve vztahu k otázce, zda žalobkyně přinejmenším měla a mohla vědět, že se transakcemi s dodavatelem účastní daňového podvodu, městský soud zdůraznil, že jednotlivé okolnosti nelze posuzovat izolovaně, ale v jejich souhrnu. Žalovaný identifikoval množství takových okolností a městský soud se ztotožnil s jeho hodnocením, že žalobkyně si musela být svého zapojení do podvodu vědoma. Městský soud mezi těmito okolnostmi v bodě 77 výslovně uvádí nedůvěryhodnost dodavatele, způsob zahájení obchodní spolupráce, neznámý původ zboží, nesrovnalosti razítek a podpisů, nesprávné označení smluvních stran na dokumentech, nedostatečnou dokumentaci zboží a záporný rozdíl mezi kupní a prodejní cenou zboží.

Městský soud uvedl, že bylo na žalobkyni, aby svého dodavatele kvalitně prověřila, což měla učinit zejména tehdy, odmítla‑li dodávky z důvodu nedostatku informací o dodavateli pojistit společnost Coface. Dále městský soud opětovně cituje rozsudek krajského soudu, který se věnuje konkrétním skutečnostem, jež měly žalobkyni vést k větší obezřetnosti.

Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Předně stěžovatelka namítá, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný. Městský soud totiž k některým rozhodným okolnostem věci zaujal zcela nový (opačný) hodnotící postoj, aniž by tento názorový posun jakkoli zdůvodnil. Neodůvodněný názorový obrat stěžovatelka demonstruje na odlišném posouzení vyjádření společnosti Coface (viz výše). Městský soud ve svém rozsudku nepředestřel žádnou vlastní úvahu, co se týče splnění podmínek vědomostního testu, přičemž toliko odcitoval pasáže rozsudku krajského soudu. Nevypořádal se tak s konkrétními námitkami stěžovatelky uvedenými v žalobě, a to včetně námitek, které vznesla v reakci na druhý (zamítavý) rozsudek krajského soudu.

Dále stěžovatelka namítá nezákonnost rozsudku městského soudu.

tags: #jednatel #odpovědnost #za #testy #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• KIS Compatta Recycling: Průvodce výběrem
• Klimatické změny a MUNI
• Všestranné využití Duct Tape
• Kosmetické produkty
• Spolehlivá taxislužba na Florenci