Jednoduché malování přírody pro začátečníky

Malování není žádná alchymie. Už malé děti se výtvarně projevují, často kdekoli a bez zábran - na stole, na stěnách nebo na nábytku. S přibývajícím věkem však mnozí lidé dávají svou potřebu kreativního vyjádření do pozadí. A to je škoda! Vždyť kdo by si nechtěl vyzkoušet kariéru umělce, byť jen na chvíli?

Základy malování na plátno

Oblíbenou klasikou pro všechny začátečníky i pokročilé je malování na plátno. Důležité je zvolit vhodné plátno a barvy, které vám budou svým technologickým postupem vyhovovat. Také potřebujete adekvátní štětce, paletu na míchání barev a vhodnou nádobu s vodou nebo terpentýnem na vymytí štětců. V současnosti jsou dostupné i rozmanité sady pro malování na plátno.

Čím malovat na plátno?

Odpověď na otázku, čím malovat na plátno, se může lišit v závislosti na vašich zkušenostech. Materiály se mohou různě kombinovat, malířské plátno toho snese opravdu hodně. Pro začátečníky je díky jeho vlastnostem ideální akryl, lidé s většími zkušenostmi mohou vyzkoušet olejové barvy. Temperová barva se nepoužívá na plátno tak často, je však dostačující pro děti.

Výběr štětců

Ideální je vlastnit alespoň pět štětců různých velikostí, ty se mohou lišit v závislosti na velikosti plátna a zvoleném námětu. Pokud se chystáte k realizaci většího plátna, je dobré pořídit si také větší štětce. Na pozadí použijte širší ale plochý štětec, k vykreslení detailů je ideální kulatý tenký štětec.

• Syntetické štětce: Jsou ideální pro akrylovou, temperovou nebo olejovou malbu. Použít je můžete při malování krajiny, portrétu i abstrakce. Výhodou syntetických štětců jsou jemné štětiny, široká nabídka a příznivá cena.
• Štětce z prasečího vlasu: Jsou snadno dostupné a velmi levné, nejsou však natolik jemné a mají výrazné tahy. Přesto jsou štětce z prasečího vlasu oblíbené při olejové malbě, jelikož dokážou udržet větší množství barvy.
• Speciální štětce pro efekty: Pokud toužíte po vytvoření abstrakce, sáhněte po speciálních štětcích pro efekty.

Hotové napnuté plátno vs. Vlastní napínání

Malba na kupované napnuté plátno je ideální volbou pro začátečníky, jelikož odpadá povinnost vytvoření konstrukce plátna a následné úpravy povrchu. Takové plátno je již natřeno finálním šepsovým nátěrem a připraveno k okamžitému malování. Vybírat můžete ze širokého spektra různých velikostí, tvarů, ale i materiálů. Nejčastěji jsou v nabídce bavlněná plátna, o něco dražší jsou plátna lněná. Obezřetnost při koupi je však na místě - příliš levné plátno je podezřelé, rámy mohou být tenké a stáčet se.

Čtěte také: Recepty na jídlo s sebou do lesa

Pokud zatoužíte vyzkoušet si celý proces napínání plátna sami, určitě to zvládnete. Potřebovat budete čtyři obvodové blind rámy a v případě větších formátů alespoň jeden až dva středové. Menší formáty středový rám nepotřebují. Rámy je třeba poskládat a zkontrolovat, zda jsou pravoúhlé. Plátno se následně napíná za pomoci napínacích klešťí a sponkovačky. Nebo se rozhodněte pro poněkud méně známou alternativu - plátno na desce. Tato varianta má také své výhody.

Techniky malování

Akrylová malba

Akrylová malba patří mezi novější dostupné techniky. Výhodou akrylu je jeho stálost, rychleschnoucí schopnost, nepraskavost a také voděodolnost. Vzniká spojením pigmentu a akrylového polymeru. Nejste spokojeni s výsledným obrazem? Stačí počkat pár minut než barva zaschne a můžete původní námět podle libosti přemalovat. Zejména díky těmto benefitům a celkové jednoduchosti realizace je akrylová malba na plátno vhodná pro začátečníky.

Olejová malba

Olejová malba představuje tradiční techniku starých mistrů a těší se oblibě mezi zkušenými výtvarníky. Netřeba však věšet hlavu - po menším zaučení olejovou malbu zvládne i laik. Tento typ barvy vzniká spojením rozemletých pigmentů a rostlinných olejů. Ředí se s terpentýnem nebo speciálně upravenými médii. Tím pádem se nejedná o techniku vhodnou pro malé děti. Olejová barva je tvárná, zářivá a trvanlivá, je ovšem potřeba počítat s delší čekací dobou mezi nanášením jednotlivých vrstev. Realizace obrazu se tak může protáhnout na několik týdnů - kdo by však nechtěl vyzkoušet techniku typickou pro tolik slavných malířů?

Temperová malba

Temperová malba je další dostupnou variantou. Téměř každé malé dítě má zkušenost s touto technikou, většinou se jedná o realizaci školních prací na papír. Tyto barvy jsou velmi dobře ředitelné vodou, rychle schnou, následně se stávají matné a ne příliš světlostálé. Pokud ovšem hledáte vhodnou a finančně nenáročnou techniku malování na plátno pro děti, tempera je ideální.

Náměty pro malování

Už máte zvolenou techniku a materiál, zůstává jediná otázka - co na plátno namalovat? Podíváme se na několik základních námětů.

Čtěte také: Tapety s malbami pro váš mobil

• Zátiší: Představuje několik náhodně nebo stylizovaně seskupených předmětů. Důležitá je kompozice. Předměty by neměly být umístěny příliš daleko od sebe, také je třeba myslet na úhel světla.
• Malba krajiny: Realizuje se dvěma základními způsoby. Prvním je malování na plátno přímo v přírodě, tehdy mluvíme o plenérové malbě. Nechce-li se vám nikam cestovat, postačí i fotografická předloha krajiny.
• Abstrakce: Nemusí vyobrazovat nic konkrétního. Tento námět můžete také zvolit při malování na plátno pro děti. Ty se při realizaci spontánního díla mohou seznámit se samotným materiálem a zároveň se příjemně pobavit. Volba jednotlivých odstínů je spíše pocitová záležitost a neexistuje nic jako neúspěšný výsledek.
• Figurální malba: Zobrazuje člověka, ale také zvířete. Je to ideální námět pro trénování proporcí a perspektivy. Objektivně se jedná o náročnější námět, podstatná je ale radost z malby a případné postupné zdokonalování se. Koneckonců, kresby zvířátek a lidí představují první námět, kterým se děti zabývají.

Alternativní techniky a náměty

Stále si nejste jisti výběrem námětu? A co takhle zkusit něco nového? Potřebovat budete kromě akrylových barev také pouring médium. Jedná se o produkt, který je na trhu jen pár let a za tu dobu si získal spoustu přízně. Díky tomuto médiu můžete vytvářet zářivé abstraktní obrazy s efektem rozlité barvy.

Vyzkoušet můžete také Impasto techniku, a to za pomoci nožů na malování a hutných akrylových barev. Jedná se o nanášení barev v tlustých vrstvách. Tahy nože jsou viditelné a míchat jednotlivé barvy můžete také přímo na plátně. Na úvod si namalujeme jednoduché pozadí za pomoci hrubšího, plochého štětce. Naším námětem budou květiny. Můžeme mít i předlohu květin, ta ale bude sloužit jen jako vzdálená inspirace. Přímo z tuby vymačkáme akrylovou barvu různých odstínů tak, aby vznikly na plátně pastózní barevné plochy. Ty by měly alespoň přibližně evokovat tvar okvětních lístků. Následně si vezmeme kancelářský papír. Obraz na závěr už jen mírně upravíme. Tenkým štětcem domalujeme pár konkrétnějších okvětních lístků a také stonky.

Kreslení tužkou

Kreslení je člověku přirozené a blízké od nepaměti. A když nic jiného, můžete kreslit pro radost. Kreslení je významným pomocníkem pro většinu kreativců.

Druhy tužek

Není tužka jako tužka. Každá tužka disponuje označením stupně tvrdosti.

• Grafitové tužky: Běžné tužky pro kreslení.
• Mechanické tužky: S vyměnitelnými tuhy.
• Barevné tužky: Místo grafitu obsahují pigment.
• Akvarelové tužky: Lze používat s vodou i na sucho.

V evropském systému se tvrdost označuje čísly, ve spojení s písmeny B (black), H (hard) nebo F (firm).

Čtěte také: Magické bydlení díky malbě na zeď

• Tužky H: Využijete zejména pokud se chystáte rýsovat. Tuha obsahuje více jílu, má velmi jemnou stopu, nedrolí se, práce s ní je velmi čistá.
• Tužky F a HB: Někde uprostřed stupnice se nacházejí tužky s označením F a HB. Tuhy již vykazují určitou měkkost, tah je ovšem stále relativně jemný. Tužka ideální pro výtvarné účely, ocení ji i děti.
• Tužky B: Tuha je měkká a zajišťuje výrazné tahy bez přílišné námahy a tlaku na tužku - ruka tak může zůstat uvolněná. Čím vyšším číslem tužka disponuje, tím bude stopa tmavší a širší. Oproti tvrdým tuhám mají tyto tužky jednu nevýhodu v tendenci k drolení, lámání a rozmazávání (2B, 3B, 4B, 5B, 6B, 7B, 8B, 9B, 10B).

Papír a guma

Upřete pozornost na vhodnou strukturu papíru - ideální je jemná zrnitost. Gramáž volte podle toho, co jdete malovat - papíry naleznete v různých gramážových variantách. U kresby se bez kvalitní gumy neobejdete. Nejpopulárnější mezi výtvarníky je jednoznačně tvárlivá pryž, svoji funkci však splní i pryž standardní. Plastická guma je povinnou výbavou každého profesionálního kreslíře. Vyznačuje se jemností a tvarovatelností, takže na první pohled může evokovat plastelínu. Její velkou výhodou je, že se nedrolí a nenarušuje povrch papíru. Můžete ji trhat nebo krájet a tak si vytvořit několik samostatných gum.

Techniky kreslení tužkou

Existuje mnoho technik kreslení tužkou, které vám pomohou dosáhnout různých efektů a stylů. Zde jsou některé základní techniky:

• Stínování: Stínování používáme v případech kdy chceme aby se objekt jevil trojrozměrný. Klasické stínování - technika, kterou zavedli mistři renesance.
• Odstraňování stop gumou: Platí opačné pravidlo než při stínování, plochy se odstraňují.
• Perspektiva: Perspektiva bývá pro začátečníka tvrdým oříškem. Ne nadarmo se mnozí lidé jejím studiem zabývají celá léta.
• Kresba podle fotografické předlohy: Zaujala vás fotka země, zvířete nebo nějaký detail? Kreslete cokoliv pro radost - meze se v kresbě nekladou.
• Plenérová kresba: Plenérová kresba posouvá zážitek z kreativní tvorby na úplně jiný level. Stačí si vzít skicář, tužky a můžete vyrazit na dobrodružství do přírody!

Kreslení zvířat

Začněte s kreslením zvířat i v dospělosti, není to jen zábava pro děti! Můžeme kreslit naše mazlíčky, koně, exotická zvířata, které vidíme v zoo. Při kreslení obrázků zvířat je nutné zdůraznit jejich výrazné vlastnosti, které je odlišují od ostatních. Pokud kreslíme slona, bude mít samozřejmě chobot a velké uši.

Všechna zvířata se od sebe velmi liší, ale existují i zvířata navzájem podobná, například pes a vlk, tygr a lev. A dokonce i kočka vypadá velmi podobně jako tygr, pouze ve zmenšené verzi. Tuto vlastnost lze použít ke kreslení kočkovitých šelem. Totéž lze říci o kopitnících, například kůň se téměř neliší od zebry atd.

Je lepší pozorovat zvířata primo a rovnou je kreslit, ale jak jim vysvětlit, aby zůstala sedět nehybně modelem? Jediný spolehlivý způsob, jak nakreslit vašeho domácího mazlíčka, je, když bude spat. Rychle načrtnete obrys, protože zvíře může brzy vstávat. Aby bylo snazší kreslit zvířata, zejména pro děti a začátečníky, rozdělte obrys do samostatných částí s geometrickými tvary. Nejprve nakreslíte hlavu medvěda, pak třeba jednu tlapku a postupně pokračujete. Když nakreslíte obraz jako celek, aniž byste jej rozbili, musíte vidět celé zvíře, jako by stálo před vámi, což vyžaduje určitý trénink.

Zvířata mají zpravidla velmi světlé barvy, zejména exotická zvířata. Použijte tuto znalost, aby byl váš obrázek výraznější. Téměř beztvarý obrys tropické ryby, jednoduše nakreslený tužkou, se promění v elegantní krásnou rybu.

Kreslení krajiny

První věcí, když máme vše ke kreslení při ruce, je výběr námětu a kompozice. Zpočátku si vybírejme jednodušší náměty, třeba pole, louku s cestou, okraj lesa, v dálce jeden dva kopečky. Vyjdeme si do krajiny, většinou se na kresbu nepoužívá stojan, to spíše na malbu. Stačí tvrdý podklad.

Výtvarník vlastně nezná slovo “ošklivá krajina”, je jen krajina špatně namalovaná. A co to je špatně namalovaná? Chyby jsou hlavně v perspektivě, přemíře čar a v nevyvážené kompozici. Můžeme proto některé objekty jako siluety naznačit stínem. Zkuste při kreslení mhouřit oči a jakoby vytvářet v pohledu mlhu.

Vyvážit kompozici je někdy těžký oříšek, protože krajinu nejde upravovat jako třeba zátiší na stole nebo kytici. Lze například namalovat hrad na kopci uprostřed a do okrajů kresbu jen pozvolna rozprostřít, tzv. do ztracena. Nakreslíme-li takový objekt na okraji nebo v jednom koutě, obraz bude opticky převažovat na danou stranu.

Naše krajina by měla mít nějaký ústřední bod, většinou také v ústřední poloze, i když netvrdíme přímo na středu. Může to být hrad, ale také strom nebo nějaký okraj lesa či chalupa apod. Dokonce, když budeme malovat město nebo ves, měli bychom se zaměřit na jeden či dva objekty, velice to kresbu oživí. Postupně kresbu detailujeme, zkusme to dělat na celé ploše, ne tedy od jednoho okraje k druhému. Jak se kresba zaplňuje, začínáme se zajímat o detaily, hlavně ústředního objektu nebo objektů.

Platí, že to co je nejblíže je největší a věci v dálce se zmenšují, snažte se tomu přizpůsobit kresbu, nebojte se, malujte tužkou a zkoušejte různé varianty. Nejdříve si obrázek načrtněte, a poté jej stínujte a dokreslujte. Vše je dílem tréninku, a to platí i pro kresbu krajiny. Postupem času určitě dosáhnete lepších a lepších výsledků. Hrajte si se svou kresbou a snažte se jí co nejlépe propracovat.

Skicování přírody

Skicování přírody je jednou z nejpřirozenějších a nejpříjemnějších forem kreslení. Nepotřebujete žádné speciální vybavení - stačí skicák, tužka a trocha času stráveného venku. Krajina je ideálním motivem i pro začátečníky. Je tolerantní k nepřesnostem, nabízí nekonečné variace a učí vnímat kompozici, světlo i proporce. Kreslení v přírodě, má obrovskou výhodu - vnímáte světlo, atmosféru a prostor přímo. Ale pokud nemáte možnost vyjít ven, nezoufejte. I výhled z okna, fotografie nebo vzpomínka mohou být dobrým výchozím bodem. Základem je nebát se začít.

Vyberte si jednoduchý výhled: strom, pole, rybník, lesní cesta. Místo detailního vykreslování začněte lehkou skicou, která zachytí hlavní tvary a kompozici. Rozčlenění na plány: V popředí, středu a pozadí bude jiná úroveň detailu. Kreslení krajiny není jen o tvarech, ale i o světle. Naučte se rozlišovat světlé a tmavé plochy. Vždy si všímejte, odkud přichází světlo, a tomu přizpůsobte stíny.

Jedna z nejčastějších chyb začátečníků je kreslit stromy jako "oblak na klacku". Naučte se pozorovat tvary korun, jak větve vyrůstají, jak se mění obrysy podle perspektivy. Někdy je skvělý i časový limit - zkuste si dát třeba 10 minut na jednu krajinu. Nesnažte se o dokonalost. Každý skicák je cestovní deník, ne výstavní galerie. Všímejte si, co funguje, kde vám něco „ujelo“ a proč. Skicování krajiny je krásný způsob, jak se zastavit, vnímat přírodu a zachytit její atmosféru obyčejnou tužkou. Nejde o dokonalost, ale o přítomnost - o chvíli klidu mezi vámi a světem. Otevřete skicák, podívejte se kolem sebe a nechte ruku vést tím, co vidíte.

Malování v plenéru

Vyzkoušejte malování v plenéru po vzoru starých mistrů. Vypravte se za dobrodružstvím malování pod širým nebem s výtvarnicí Nikolou Havlíkovou. Podívejte se na její návod, jak si malbu či kresbu venku co nejlépe užít. Plenér je označení pro malbu či kresbu venku. Často se takto malují, případně kreslí krajinky, studie přírody, měst a podobně. Určitě si vzpomenete na nějaký film o známém malíři nebo na obrázek umělce v klobouku a se štětcem v ruce mezi stromy.

Koncept plenéru pochází z 19. století z Francie, kdy malíři chodili malovat do lesů a místo fantaskních výjevů malovali skutečné prostředí. Slovo plenér vychází z francouzského en plein air neboli "pod širým nebem". Na uměleckých školách se do plenéru jezdí hlavně kvůli studijním kresbám, což je disciplína, při níž autor studuje skutečnost, maluje (kreslí) podle reality, a tím se učí principy tvarů a stínů v přírodě.

Za prvé váš důvod může být čerstvý vzduch, změna prostředí nebo můžete plenér spojit s příjemnou procházkou. Na dovolené pak můžete místo kupování pohlednic nějaké přímo na místě ručně namalovat. Protože se však jedná o malbu v prostředí, které na to není primárně určeno, je jasné, že přípravu nesmíte podceňovat a musíte promyslet do detailů, co si s sebou vzít a co naopak nechat doma. Například vzít si rozhodně musíte vodu do sklenice na štětce, ale celou sbírku materiálů pravděpodobně nevyužijete. Proto vždy promyslete, s čím se chcete tahat.

Co s sebou na plenér?

Předtím, než se do plenéru vydáte, si promyslete techniku, kterou budete tvořit. Nejvhodnější jsou kresba, akvarel a akryl, ale i ten už vyžaduje mnoho pomůcek, které si musíte vzít s sebou. Něco na sezení je nutnost, nemusí to být zrovna židle, i když se prodávají skládací trojnožky nebo skládací křesílka na camping či rybaření. Je to však další velký předmět, který musíte vláčet s sebou, a to se snažíme eliminovat, proto doporučuji deku nebo košili, kterou můžete zamazat.

Sluníčko je pro nás v tuto chvíli nepřítel číslo jedna, je dokonce horší než déšť, protože před deštěm se můžete schovat pod stříšku. Sluníčko je zrádné z toho důvodu, že se neustále pohybuje. V plenéru člověk tráví hodiny na jednom místě, a tak se může stát, že tam, kde byl stín, je najednou naprostá výheň. Proto nikdy nezapomeňte na pokrývku hlavy a dostatek vody. A prozatím ta poslední rada. Pokud vám vadí nevyžádaný kontakt s lidmi, jděte malovat někam, kde nejsou. Lidé jsou velmi zvědaví, a i když na vás nemusí hned mluvit, rozhodně je bude zajímat, co to děláte, a budou vám koukat přes rameno.

• STOJAN: ideálním stojanem je polní nebo kufříkový, oba jsou totiž praktické na přenos a hlavně mají zvlášť nastavitelné nožičky, což velmi oceníte hlavně v nerovném terénu.
• PALETA: paletu raději větší než menší. Na větší ploše máte možnost vytvářet daleko více odstínů. Můžete také využít jakoukoliv pevnou a tenkou desku, kterou stačí překrýt potravinovou fólií. Tu jednoduše po ukončení malování sundáte z palety, zamotáte a v sáčku bezpečně vyhodíte. Ušetříte si tak práci s mytím palety od zaschnutých barev. Klasikové však dávají přednost dřevěné paletě, kterou na konci očistí hadříkem a doma pořádně vydrhnou.
• VODA: ideálně do lehké PET lahve si můžete vzít s sebou vody, kolik jen budete potřebovat.
• ŠTĚTCE a BARVY: pro malování v přírodě se doporučuje vzít si s sebou více štětců, které můžete během práce měnit, aniž by bylo potřeba je vymývat. Zvolte správné štětce podle typu techniky, kterou budete malovat. Vybrané barvy záleží na každém malíři a jeho uvážení, jaký motiv bude ztvárňovat. Nedoporučuje se předem omezovat škálu odstínů, k dispozici byste měli mít všechny základní barvy na paletě, i když se zrovna chystáte malovat „jen“ zelenou louku.
• DALŠÍ UŽITEČNÉ VYBAVENÍ: hadřík - ideálně větších rozměrů nebo více menších kousků, ať se Vám dobře vytírá štětec a na konci můžete utřít paletu téměř do čista. Nezapomeňte ani na své pohodlí, při slunečném počasí si nezapomeňte vzít pokrývku hlavy, idálně větší slamák, který Vás ochrání před sluncem. K sezení je dobré přibalit si skládací židličku (např.

Ten, kdo měl možnost malovat v přírodě, se do ní rád vrací.

tags: #jednoduché #malování #přírody #pro #začátečníky

Oblíbené příspěvky:

• Výskyt ropuch v ČR
• Tipy na svatbu v přírodě
• Recenze a tipy: Odpadkové koše
• Ellenbergovy indikační hodnoty
• Konec odpadu v ČR