Výskyt a popis ropuchy obecné a ropuchy krátkonohé

Ropucha obecná (Bufo bufo) je naše nejobyčejnější žába. Přesto ji v přírodě vídáme vcelku zřídka, neboť po většinu roku vede samotářský a noční způsob života. Jako typicky suchozemská žába tráví den zalezlá v děrách, norách hlodavců, pod kameny a ve štěrbinách skal a teprve v noci se vydává za potravou. A tak se s ní ponejvíc setkáváme z večera na zahradách či dvorcích venkovských domů.

Žije na poli i v listnatém či smíšeném lese, u rybníka i v zahradě, na mezi i na louce, na vesnicích i ve městech, v nížinách i vysoko v horách. Ropucha obecná stěží najde mezi našimi obojživelníky konkurenta v přizpůsobivosti. Obývá různé typy prostředí - lidská sídla, zemědělskou krajinu i světlejší lesy.

Ropucha obecná je v ČR rozšířena celoplošně, chybí pouze v některých menších oblastech. Jde o nejběžnější naší žábu i obojživelníka a je zřejmě jediným druhem, který snese označení "obecně rozšířený". Narozdíl od jiných druhů obojživelníků neznamená téměř žádné obsazené mapovací pole jen jednu lokalitu výskytu, ale více lokalit, často více než deset.

Ustálená pravidla nočního života ropuchy porušují pouze zjara, obvykle v dubnu až květnu, v období rozmnožování. V té době se ve velkém množství stahují do rybníků, tůněk, zatopených lomů a pískoven či požárních nádrží. Zajímavé je, že mnohé ropuchy se každoročně vracejí do stejné nádrže, často té, ve které samy přišly "na svět". Rovněž rozmnožování probíhá v tradičně využívaných vodních nádržích.

Pokud vede poblíž vyvolené vodní nádrže frekventovaná silnice, mnoho jich zahyne pod koly aut. V některých zemích zavedli dopravní značky se žábou, která na taková místa řidiče upozorňuje.

Čtěte také: O ropuchách

Ropuchy kladou vajíčka do typických provazců, dlouhých až několik metrů, které zachytávají na vodní rostliny. Jakmile po dvou či třech týdnech čas rozmnožování pomine, ropuchy nádrže opustí a po zbytek roku k životu vodu nepotřebují.

Popis ropuchy obecné

Ropuchu obecnou poznáte snadno. Má nenápadné, hnědé až šedohnědé zbarvení, někdy i světle hnědé s tmavými skvrnami, poměrně širokou plochou hlavu a velké oči se zlatavou duhovkou. Přehlédnout nelze ani velké příušní žlázy (tzv. parotidy), které nápadně vystupují po stranách krku. K nehezkému vzhledu ropuchy obecné přispívá i silně bradavičnatá kůže, která vylučuje výměšek obsahující jedovaté bufotoxiny.

Dospělé samice ropuchy obecné dosahují velikosti až do 15 cm, samci do 10 cm. Tato žába je celkově robustní a má charakteristicky širokou hlavou s výraznými jedovými žlázami - parotidami. Parotidy nejsou umístěny při pohledu shora navzájem rovnoběžně, ale mírně se směrem k trupu „rozvírají“. Zornici má horizontálně elipsovitého tvaru. Oči jsou obvykle jasně měděné či zlatočervené. U většiny jedinců je dobře viditelný ušní bubínek. Kůže ropuchy je hustě pokryta většími bradavičkami, které jsou někdy zakončeny černou špičkou na vrcholu (zejména však v jižní Evropě). Svrchní strana je u ropuch často různě zbarvená - šedá, tmavošedá, světle hnědá, olivově zelená, nažloutlá či červenohnědá. Toto základní zbarvení je často doplněno tmavými skvrnami či černým, bělavým nebo načervenalým vzorováním různého typu. Na břiše je ropucha špinavě bílá, světle červenohnědá nebo šedám, často má na břiše i tmavé skvrny.

Samice ropuchy obecné dorůstají velikosti 12 až 15 cm, samci jsou výrazně menší. Samci jsou v dospělosti velcí mezi 40 a 70 mm, samice mezi 50 a 80 mm.

Ty sice pro člověka nepředstavují vážné nebezpečí, ale dostane-li se výměšek do oka, nosu či na jinou sliznici, vyvolá velmi nepříjemné pálení. Proto když budete na ropuchu sahat, hned si umyjte ruce. Ropuchám se tato ochrana osvědčuje a jen málokterý predátor je má na svém jídelníčku. Jednou z výjimek je tchoř tmavý, který ropuchy přímo vyhledává.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Samotné ropuchy se živí hlavně slimáky, žížalami a různými, spíše pomalu se pohybujícími členovci.

Ropucha krátkonohá (Epidalea calamita)

Ropucha krátkonohá se u nás vyskytuje ve výškovém rozmezí od 145 do 570 m n.m. Územím ČR prochází jihovýchodní hranice areálu výskytu. Souvisle se tento druh vyskytuje pouze v západních Čechách (Karlovarsko), v ostatních oblastech republiky je její výskyt pouze ostrůvkovitý. Většina ze stávajících lokalit je již zcela izolovaných a jednotlivé populace spolu nekomunikují.

Tento druh se vyskytuje od nížin až do výšky 1950 m n.m. Ropucha krátkonohá osidluje především otevřená, suchá a slunná stanoviště, výrazně lesnatá krajina jí nevyhovuje. Dává přednost oblastem s lehkou písčitou půdou. Tato ropucha vyžaduje přítomnost narušovaných ploch bez vegetace, které nejčastěji nachází v pískovnách, na vřesovištích, slaniskách, štěrkovnách, kaolínových lomech, ve vojenských prostorech, a v zahraničí často i v dunách podél pobřeží.

V těchto stanovištích se často ukrývají v různých skalních skulinách či pod různými předměty, které tu zůstaly po těžbě (trámy, prkna, panely, kolejnice, kameny atd.). V případě, že tyto stanoviště začnou výrazně zarůstat a zvyšuje se tak míra zastínění, vede to k migraci populace na jiné nezarostlé lokality. Obdobně jakouvedené narušované plochy mohou být pro ropuchy vhodná i pole s širokořádkovými plodinami, v ČR se dříve početně ropucha krátkonohá vyskytovala (i rozmnožovala) na zeleninových polích (řepa aj.) a chmelnicích (Maštera et al.

Zimoviště ropuch je většinou v těsné blízkosti od místa, kde se rozmnožují. Ropuchy krátkonohé upřednostňují pro rozmnožování malé a mělké tůně a kaluže bez vegetace nebo jen s malým množstvím vodní vegetace, často jde o dočasné tůně. V těchto vodách je totiž minimum predátorů a tak se zvyšuje šance na přežití vajíček a larev. Výjimečně se ropuchy kráítkonohé rozmnožovují ve větších tůních a tam se pak pulci pohybují v mělkých okrajích tůní.

Čtěte také: Proč studovat latinu?

Ve značné míře je to noční druh. Někdy můžeme ropuchu spatřit mimo úkryt i během dne. Často si hloubí mělké nory v lehké půdě a k tomu využívá velmi dobře přední a občas i zadní končetiny. V období velkého sucha se snaží zadržet co nejvíce vlhkosti tím, že jsou schované v úkrytu většinou po menších skupinkách, a tisknou se k sobě.

Vzhledem k tomu, že je často tato ropucha nucena vyhledávat v krajině vhodné obnažené a zatopené plochy, musí se v průběhu roku pohybovat v širokém rozsahu. Prokázané jsou migrace jedinců až do vzdálenosti 5 km. Často loví na otevřených plochách, kdy se někteří jedinci mohou vzdalovat až 2,5 km od svého teritoria.

Popis ropuchy krátkonohé

Na svrchní straně těla ropuchy často převažuje hnědá, šedá, nažloutlá či nazalenalá barva. Tyto podkladové barvy jsou posety tmavými skvrnami, které jsou občas tak výrazné jako u ropuchy zelené a může tedy i r. krátkonohá mít „maskáčový“ vzor. Ropucha krátkonohá má charakteristický jasně žlutý (citronově žlutý či žlutozelený) pruh, který vede od špičky čenichu středovou linií zad až ke kloace. Někteří jedinci tento pruh mají jen slabě vyvinut nebo jim dokonce úplně chybí. Povrch kůže je hrubý a vrásčitý. Bradavičky na kůži má ropucha někdy zbarveny kaštanově či načervenale. Samec je menší než samice, ne však tak výrazně jako v případě ropuchy obecné.

Ropucha krátkonohá kvůli krátkým končetinám běhá jako myš, namísto lezení či poskakování (ropuchy obecná i zelená neběhají, ale pouze lezou či skáčou). Také dokáže velmi dobře lézt na strmé svahy a zdolávat jiný těžký terén.

Její potravou jsou z 29 % mravenci, z 27 % brouci, 9-11% pavouci a z 3 % ostatní bezobratlí. Zbytek tvoří různý organický a anorganický materiál. Pulci se často živí odumřelou organickou hmotou, mikroskopickými řasami, a různými částmi vyšších rostlin. Velmi častý je u nich kanibalismus.

V případě, že se k ropuše přiblíží had či jiný predátor, zaujme tato žába výstražnou polohu. Výrazně se nafoukne, skloní hlavu a napne zadní končetiny. Snaží se tak vypadat vetší než je, a predátora se tím tak pokouší odradit. V případě, že už se predátor ropuchy dotýká, začne žába na obranu vypouštět bělavý, intenzivně páchnoucí kožní sekret, který obsahuje různé toxiny (nejznámější jsou Bufotalin, Bufotoxin, Bufotetin).

Období rozmnožování je u této ropuchy delší než u ostatních evropských druhů. Ve střední Evropě trvá od dubna až do září. Mohou se rozmnožovat až třikrát za sezonu. Proces rozmnožování se obvykle spouští vydatnými dešti. Většina samců přitahuje samice svým výrazným svolávacím hlasem z mělkých vodních ploch.

Rozmnožování

Samice se u nádrží vhodných pro reprodukci zdržují jen velmi krátce. Pár klade na dno tůně párový rosolovitý řetězec (šňůru) vajíček 1-2 m dlouhý a široký 4-6 mm. Průměr vajíčka je 1-1,7 mm.

Po vykulení z vajíčka jsou pulci velcí 6-8 mm. Proměna v malou žabku je dokončena po 3-12 týdnech. Larvy mohou v kalu tůně přežít při nedostatku srážek měsíc i víc. Pulci často tvoří shluky, aby zadržely vodu ve vysychající kaluži a také si často hloubí ve dně individuální jamky. Mladí jedinci čerstvě po metamorfóze jsou velcí cca 1 cm. Většina zvířat na severu areálu dospívá ve třetím roce života při velikosti 5-6 cm, ale na jihu areálu dospívají obvykle již ve druhém roce života.

Ropucha krátkonohá se ozývá hlasitým kovovým „arr…ARR…arr“, nebo „krrr...krrr...krrr“. Často je tento hlas přirovnáván k velikonoční řehtačce. Samci sedí se vzpřímeným tělem na dně mělké tůně nebo v mělkých částech podél břehů nádrže a sborově se ozývají. Jednotlivě se samci ozývají i během dne, je to ale méně časté. Sbory ropuch krátkonohých dosahují největší intenzity ve večerních a nočních hodinách. Volání je poměrně hlasité a bývá slyšet až do 2 km od místa výskytu.

Ropucha krátkonohá je v naší krajině výrazně ohrožena. Je typickým pionýrským druhem, osidlujícím biotopy v raných fázích vývoje (sukcese), nebo biotopy pravidelně a často nějak narušované.

Ohrožení a ochrana

Tak jako u jiných druhů obojživelníků je vhodná péče o biotopy ropuchy krátkonohé základem její ochrany. V oblastech jejího výskytu je nutné průběžně provádět zásahy, směřující ke vzniku obnaženého půdního povrchu. A alespoň na některých polích v Čechách hospodařit extenzivněji s podporou širokořádkových plodin (řepa, chmel, ale i kukuřice). Ke vzniku obnaženého půdního povrchu je velmi vhodná krátkodobá a maloplošná intenzivní pastva. Tu však mohou velmi dobře nahradit pojezdy vojenské nebo off-roadové techniky, pokud se však jezdí mimo hlavní období jejího rozmnožování, nebo se v době rozmnožování jezdí jen v menším rozsahu. Pokud tyto možnosti nejsou, je potřebné provádět občasné obnažování půdy např. za pomoci bagru nebo buldozeru. Při rekultivacích bývalých těžebních prostor je nutné vždy část vytěženého prostoru nezavážet a naopak zde nadále provádět nějakou formu péče.

Současné ohrožení 2018 = druh ohrožený vyhynutím; zákonná ochrana (Vyhl. EU: druh přílohy IV (sm.

Rozlišovací znaky ropuch

Pro snadnější rozlišení jsou zde uvedeny znaky ropuchy obecné, zelené a krátkonohé:

• Ropucha obecná (Bufo bufo) - zbarvení těla je většinou jednobarevné, hnědé až načervenalé, bez středového hřbetního proužku. Parotidní žlázy nemá umístěny při pohledu shora navzájem rovnoběžně, ale rozevírají se, a jsou také poměrně velké. Má delší zadní končetiny, takže dokáže skákat, neběhá.
• Ropucha zelená (Bufotes viridis) - zbarvení ropuchy zelené je často výrazně „maskáčové“ - tmavě zelené skvrny na světlém podkladě, bez středového hřbetního proužku. Parotidní žlázy má umístěny při pohledu shora navzájem rovnoběžně a jsou poměrně velké. Má delší zadní končetiny, takže dokáže skákat, neběhá.
• Ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) - na rozdíl od ropuchy obecné má ropucha krátkonohá výrazný citronově žlutý či žlutozelený pruh ve středové linii hřbetu. Zbarvení je celkově jiné, často světlé s tmavším (zeleným) skvrněním. Má velmi krátké zadní končetiny, díky čemuž neskáče, ale běhá. Parotidy má oproti r. zelené a obecné výrazně menší, trojúhelníkovitého tvaru a při pohledu shora navzájem rovnoběžně.

Země výskytu ropuchy obecné

Albánie, Alžírsko, Bělorusko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kazachstán, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Maroko, Moldavsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie.

Tabulka porovnání ropuch

tags: #ropucha #obecna #výskyt #popis

Oblíbené příspěvky:

• Dopady plastového odpadu
• Jaderný odpad a české obce
• Odpad bez sifonu: návod
• Možnosti likvidace odpadu v Podbřežicích
• Odpady a energetika v českém kontextu