Jelen ve volné přírodě: Troubení jelenů a zajímavosti

V naší přírodě lze kromě majestátního „krále lesa“, jelena evropského (Cervus elaphus), vidět i další druhy z čeledi jelenovitých, z nichž některé nejsou původní.

Jelen evropský

Jelen evropský (Cervus elaphus) je, vedle navracejícího se losa, naším největším druhem vysoké zvěře. Podle ročního období rozlišujeme u jelenů nejčastěji dvojí zbarvení, tedy letní červenohnědé a zimní šedohnědé, mláďata do tří měsíců věku jsou výrazně skvrnitá. Dospělým samcům každoročně vyrůstá na hlavě paroží dosahující délky až 120 cm a váhy až 8 kilogramů.

Jeleni žijí v menších stádech, která se hlavně za soumraku a v noci pasou na paloucích a lesních mýtinách. V dospělosti žijí obě pohlaví po většinu roku odděleně - samci a samice s mláďaty si tvoří vlastní stáda.

Říje jelena evropského

V době říje, která začíná navzdory lidskému kalendáři již v září (a někde i dříve), se samčí skupiny rozpadají. Jeleni pak mezi sebou bojují o skupinky laní, o které náležitě pečují po celou dobu říje.

S polovinou října přichází vrchol jelení říje. Během čtyř časných rán a pozdních večerů jsem měl mnoho příležitostí vidět výrazné projevy chování jelenů lesních. Stáda velkých samců doprovázená dvěma desítkami laní, osamělé jedince, kteří občas zkoušeli předvést, že i oni mají nárok, mladíky, kteří se na kraji stáda “přifařili” a doufali, že na ně něco zbude, nebo jen osamělé skupinky laní bloudících lesem.

Čtěte také: Odpadové hospodářství Horní Jelení

Mnohokrát jsem byl svědkem jak silný jelen zuřivě zahnal svého soka do lesa. Jen na fotografování soubojů to nebylo, přes vzrostlou trávu by nebyly šarvátky se skloněnou hlavou a propleteným parožím vůbec vidět.

Říje začíná zhruba v polovině září a končí v listopadu, s tím že se postupně oba druhy vystřídají. Důležité je poznamenat si místo, kde byla nahrávka pořízena (ideální je samozřejmě s sebou mít zařízení vybavené GPS), a datum. Vítané, ovšem nikoli nezbytné, jsou samozřejmě i fotografie či videozáznamy, pokud to světelné podmínky dovolí. Záznamy opatřené fotodokumentací poskytneme projektu BioLib.cz, kde poslouží k mapování výskytu obou druhů jelenů v Česku.

Starý jelen má hluboký, sebevědomý hlas a zní mohutně. Mladší jeleni mají hlas o půl až 2 tóny vyšší. Troubení jelenů má v průběhu říje různé hlasové zabarvení i výraz.

Jelení říje se projevuje i zvýšenou migrací jelení zvěře. Proto by měli v tomto období zvýšit svoji pozornost řidiči v horských oblastech zvláště v lesních úsecích.

Možnosti pozorování jelení říje

Milovníci přírody nemusí ale za jelením troubením do lesů a na posedy. Stačí zajet do obory ve Skalici u České Lípy, kde už skoro patnáct let funguje nejmenší obora Českolipska.

Čtěte také: Ochrana přírody

Ne vždy a všude se ale naskýtají optimální podmínky ke sledování jelení říje. Říje může být totiž hlučná (halasná), nebo naopak i téměř tichá. Vše záleží jednak na populační hustotě a poměru pohlaví, ale především na průběhu počasí. V letech s teplým a vlhkým počasím v září je říje tichá a nenápadná. Podobně může probíhat i v místech s nízkou populační hustotou anebo v místech s výraznou převahou laní.

Jelen sika

Jelen sika vypadá jako neviňátko, menší bráška našeho jelena evropského. Pod roztomilou maskou se však skrývá duše Kaina, který svého evropského příbuzného ohrožuje. Pro většinu myslivců není tajemstvím, že u nás žije kromě našeho „krále lesa“, jelena evropského (Cervus elaphus), i jeho menší asijský příbuzný sika japonský (Cervus nippon).

Jelen sika se sice na rozdíl od původního jelena nemůže honosit žádnými šlechtickými tituly, přesto je se šlechtou neodmyslitelně spjat. První sikové se nadechli evropského vzduchu v roce 1860 na irském panství Powerscourt, k nám se pak dostali o 30 let později. V roce 1891 se skupinka tří laní a jednoho jelena stala novým přírůstkem obory Kluk na panství knížete Hohenlohe u Poděbrad. Později se stádo siků rozrostlo dalšími dovozy zejména díky činorodému obchodníkovi s divou zvěří - Němci Carlu Hagenbeckovi.

Až do druhé světové války sikové na svět hleděli téměř výhradně zpoza ohrad obor a byli tak drženi v bezpečné vzdálenosti od volně žijící populace původního druhu.

Jelen sika (Cervus nippon) tvarem těla na první pohled připomíná jelena evropského. Při bližším zkoumání však vyplyne celá řada rozdílů. Prvním je velikost - i největší poddruh siky dosahuje sotva poloviny hmotnosti dospělého jelena evropského. Rovněž paroží je kratší (max. 90 cm) a méně košaté - u geneticky čistých siků mívá nanejvýše osm výsad. Zatímco puntíkaté zbarvení mají u jelena evropského jen kolouši, sikům zůstává v letní srsti po celý život.

Čtěte také: Říje jelenů v Česku

Oproti jelenu evropskému je sika méně náročný na potravu a přiživuje se například okusem letorostů.

Říje jelena sika

Sičí říje probíhá hned po říji jelena evropského, tedy zpravidla od října do listopadu. Samci se ozývají podstatně výše laděným pískáním. Za vysoké populační hustoty se sika stejně jako například daněk páří v takzvaných lecích. Skupiny samců zůstávají na předem vybraném místě, kde je vyhledávají říjné laně.

Křížení jelena evropského a jelena sika

Že na našem území není odjakživa, by mu člověk nemusel mít až tak za zlé, kdyby se choval, jak se sluší a patří. Sika má však svou hlavu. Jedním z nejvážnějších problémů je, že původním jelenům nasazuje druhé parohy, rozuměj, paří se s jeho laněmi. V tomto ohledu bohužel ani jelen evropský nezůstává pozadu, k vlastní škodě (viděnou optikou druhu). Vzniklí kříženci jsou totiž dále plodní a díky opakovanému zpětnému křížení tak postupně degraduje genofond původního jelena. Jelen sika si mimo jiné i díky této aktivní účasti na pozvolné likvidaci původního druhu vysloužil čestné místo na listině 100 nejhorších invazních druhů v Evropě podle databáze DAISIE.

I když se oba druhy liší velikostí těla, ekologickými nároky, dobou říje či hlasovými projevy, které samci v říji vydávají, dochází mezi nimi ke křížení. Již děti se ve škole učí, že existují přirozené biologické bariéry, jež by takto odlišným druhům zvěře měly bránit v páření a plození potomstva. Realita je však jiná. Existuje mnoho příkladů, kdy ke křížení dochází i u velmi vzdálených druhů, a to nemusí přikládat „ruku k dílu“ ani šílený vědec. Vhodným příkladem je právě křížení u jelenů, nebo spíše jelenovitých.

I když máme první zprávu o křížení obou druhů již z roku 1884, dlouho byl tento fakt zlehčován a doklady odbývány coby kuriozity. Málokdo tehdy dokázal předvídat rozměr budoucího problému. Na sklonku 20. století se sice pod tíhou dalších důkazů veřejné (snad většinové) mínění posunulo k názoru, že o problém jde. Přesto se dodnes najdou lidé, které nepřesvědčí nic, ani genetické testy, ani jedinci nesoucí znaky obou druhů. Stále v některých mysliveckých periodicích vycházejí články, které křížení popírají. Pochybovat je lidské, avšak právě dlouhodobé popírání existence problému umožnilo, aby se rozvinul do současných rozměrů.

Každoročně myslivci zastřelí přes 12 tisíc kusů siků, jejich populace se však navzdory tomu dále rozrůstá. Právě myslivecká obec by mohla napravit předchozí nedůslednost. V myslivecké tradici se při průměrném odstřelu prvně posuzují parametry trofejí samců. Vše ostatní bývá druhořadé. A právě to může řešení situace značně ztížit. Při křížení se totiž u potomků mohou některé znaky oproti rodičovským druhům výrazně zlepšit. Hybridní samci tak mohou být klamně považováni za nadějné trofejní kusy a jako takoví ponecháni v chovu.

V zájmu zachování původního druhu jelena evropského byly otestovány různé metody k odlišení kříženců. Jsou však buď velice drahé (genetické metody), nebo vyžadují mnohaletou zkušenost a expertizu (morfologie).

V praxi by to ovšem bylo velmi obtížné, neboť samci obou druhů migrují na vzdálenost až stovek kilometrů. Velký přínos by tedy jistě přineslo důsledné sledování těchto zatoulaných jedinců a vyhodnocování výskytu případných hybridů. Díky opakovanému zpětnému křížení však došlo u některých jedinců k takovému promísení genů, že je těžké takové mnohonásobné křížence od geneticky čistých jedinců odlišit jen na základě morfologických znaků.

Identifikace hybridů podle hlasových projevů

Na pomoc by mohla přijít mnohem dostupnější a levnější alternativa, využitelná alespoň u samčí zvěře. Výzkumy naznačují, že během křížení dochází ke změnám také v hlasových projevech samců. Podle studie Longa a kol. z roku 1998 lze křížence jelena evropského a siky při říji od obou rodičovských druhů odlišit - a to zejména na základě fundamentální frekvence.

Jelen evropský se v říji ozývá velice hlubokými zvuky, pohybujícími se kolem 174 Hz. Troubení zahrnuje jak velmi čisté, tak vcelku neharmonické zvuky (například při sbíjení laní). Sikové se ozývají poměrně pestrou škálou zvuků, které jsou velmi vysoké (mezi 600 a 1200 Hz) a převážně harmonické. Mladí jeleni hvízdají a jakoby „zpívají“. Naproti tomu hlas staršího samce často náhle přechází z vysokofrekvenčního hvízdání v hlubší a delší zvuky. Velmi staří jeleni již skoro nehvízdají, jen krátce „houkají“ či „mručí“.

Zvuky kříženců, frekvenčně někde mezi sikou a jelenem evropským, jsou velmi variabilní a nejspíše budou znít podle toho, jaká krev u jelena převažuje. Kříženci tak mohou znít jako sika, něco napůl mezi rodičovskými druhy, nebo jako jelen evropský. Dá se tedy předpokládat, že na mnohonásobně prokřížené hybridy bude krátká i bioakustika.

Projekt Hlasy jelenů

Za účelem zmapování jeleních druhů a jejich kříženců na území České republiky podle hlasových projevů v době říje vznikl projekt Hlasy jelenů. Do projektu se může zapojit každý a ani není potřeba mít speciální zařízení. Stačí, když na jakékoliv zařízení schopné zvukového záznamu (mobilní telefon, kamera, fotoaparát) nahrajete hlasové projevy vámi sledovaného jedince a záznam pošlete na internetové stránky projektu www.hlasyjelenu.cz.

Pro úplnost informací je třeba zadat datum a místo nahrávky, a pokud to bude možné, i fotografii jelena. Vaše příspěvky budou postupně přiřazovány pod příslušné druhy a výsledky se budou průběžně zobrazovat na mapě. V současné době máme 52 příspěvků z různých koutů České republiky.

Zajímavosti

Napodobení hlasových projevů jelena lze provádět na řevnici (název pro vábničku na jeleny z velké mušle, volského rohu či stvolu bolševníku). S pomocí řevnice dokáže zkušený myslivec přilákat jelena až na velmi krátkou vzdálenost. Není to ale tak snadné, jak si mnozí představují. Dotyčný se musí v hlasových projevech jelenů dokonale vyznat, starší jelen se totiž jen tak snadno ošálit nedá. Neuvážené napodobení jelena jenom zradí a působí rušivě.

V pátek 27. září proběhla na Kladské v centru CHKO Slavkovský les autobusová exkurze za poslechem jelení říje. Na exkurzi se v čas srazu v půl sedmé večer na Kladské sešlo na osmdesát posluchačů všech věkových kategorií. Jeden z průvodců a pamětník zdejší krajiny Václav Procházka na úvod uvedl: „K nezapomenutelné podzimní atmosféře na Kladské a Slavkovskému lesu patří jeleni. V polovině září les ožívá hlasy jelení říje, která vrcholí právě kolem svátku svatého Václava, proto jsme toto datum pro exkurzi zvolili. Když nám přeje počasí, tak říje v horských terénech je obzvláště působivá! Troubení jelenů se patřičně rozléhá a často i s ozvěnou.“

Tomáš Fiala, průvodce a lesník Správy CHKO Slavkovský les, představil návštěvníkům zástupce řádu jelenovitých ze severní polokoule. Ti si také mohli prohlédnout zblízka jejich paroží. Především dětští návštěvníci, kterých byla více než třetina příchozích, byli z potěžkání a osahání paroží nadšeni. „Vyzkoušeli jsme si letos proměřit trofej z jelena evropského, tak jak se hodnotí na profesionálních soutěžích. Podle aktuálních tabulek jsme lidem ukazovali trofej, jež by získala bronzovou medaili,“ říká Tomáš Fiala.

tags: #jeleni #ve #volne #prirode #troubeni #jelenu

Oblíbené příspěvky:

• Článek o historii a tvorbě skupiny Komunál
• Efektivní třídění odpadu
• Cestování po Burgundsku a Franche-Comté
• Význam ADR pro odpady
• Ubytování v okolí Želivky pro školy v přírodě