Ochrana přírody v krasových oblastech a jeskyních

Významnou součástí ochrany přírody je péče o krasové oblasti a jeskyně. Podstatná část všech našich krasových jeskyní byla vytvořena v prvohorních, převážně devonských vápencích. Na východním území Moravy se nacházejí ostrůvky jurských vápenců karpatské soustavy.

Jeskyně Na Turoldu: Unikátní krasový systém

Tím nejrozsáhlejším je kras Pavlovských vrchů s naší největší jeskyní v druhohorních vápencích - soustavou Jeskyně Na Turoldu - Liščí díra. V oblasti kopce Turold, který se nachází v jižním okraji hlavního vápencového masivu Pavlovských vrchů, byla známa velká jeskyně, tzv. Turoldova. Dnešní prostory jeskyně Na Turoldu byly objeveny až v polovině dvacátého století. Musela být dost významná, protože její existenci zmiňuje již roku 1669 rakousko-moravský lékař, učenec a alchymista Jan Ferdinand Hertod z Todtenfeldu ve své publikaci Tartaro Mastix Moraviae (Podzemní bič Moravy).

Kniha je známa jako jedno z prvních děl souhrnně popisujících tehdy existující jeskyně na Moravě (propast Macochu, Sloupské jeskyně a mnohé další). Další velmi stručná zmínka o jeskyni nedaleko Mikulova pochází z pera K. J. Jurende (1835). Avšak ani v této době se nenašel badatel, který by jeskyni podrobně prozkoumal a zdokumentoval. Dle dalších nesourodých a útržkovitých zpráv z 19. století je zřejmé, že jeskyně byla velmi rozsáhlá, členitá, z povrchu do ní vedla propast (propasti) a že na dně prostor se nacházely kosti zvířat a údajně i lidí. Ve druhé polovině 19. století se v místě začal těžit vápenec. Postupující těžba trvala až do 30. let 20. století.

Objev a zpřístupnění jeskyně Na Turoldu

V roce 1951 se podařilo proniknout skalním oknem asi 3 metry vysoko nad úrovní již opuštěného lomu do jeskynní prostory. Průzkumu se ujali mikulovští speleologové pod vedením B. Závady. Objevenou prostoru nazvali „Stará síň“ a při kopání sond a rozvolňování sutí našli pokračování. Dne 27. 10. téhož roku pronikli do rozsáhlejších částí, dnešního Balvanitého a Netopýřího dómu. V nejnižší úrovni objevili vodou zatopenou propástku. Když v následujícím roce poklesla hladina vody, objevili Jezerní dóm a Bílou síň. Závada v dalších letech inicioval zpřístupnění jeskyně veřejnosti. Prostorám byl uchován původní přírodní ráz. Sestupné chodby byly opatřeny dřevěnými stupni schodů, dřevěnými zábradlími a elektrické osvětlení bylo spíše skromné. Provoz byl zahájen v roce 1958 a probíhal až do roku 1967, kdy hlavní protagonista B. Závada zemřel.

Další průzkumy a objevy

Poté co skončily veřejné prohlídky, byla jeskyně Na Turoldu volně přístupná, což se podepsalo na její devastaci. Byla vylamována sintrová výzdoba a na stěnách jeskyní přibývaly podpisy a nevhodné nápisy. Až v roce 1976 se jeskyně opět ujali členové mikulovické speleologické skupiny (dnes ZO - ČSS 6-13 Jihomoravský kras). Vchod do jeskyně opět uzamkli a začali provádět další systematický speleologický výzkum. Postupně pronikali do dalších částí celého jeskynního systému. V roce 2002 se jim podařilo propojit jeskyni Na Turoldu s nedalekou jeskyní Liščí díra. Vznikl tak systém, který má v současné době celkovou délku 3 100 metrů s výškovým rozpětím 47 metrů.

Čtěte také: Kouzlo přírody na zdi

Prostory celé podzemní soustavy mají charakter řícených dutin s balvanitou výplní. Klasická krápníková výzdoba zde není úplně běžná, nachází se převážně ve veřejnosti nepřístupných částech. Podstatnou část sekundární krasové výplně tvoří sintry připomínající květák a mořské korály. Tato výzdoba patří k atypickým formám, která nemá v České republice obdoby a je označována jako „turoldská výzdoba“. K nejvzácnějším formám patří shluky drobných paličkovitých výrůstků.

Nesmírně zajímavá je hydrologická situace v jeskyni. Kolísání hladiny v Jezerním dómu zcela nekoresponduje s vodním stavem na povrchu. Před 10 lety a dříve byly prostory Jezerního dómu z velké části zaplaveny. Později voda v nejnižších částech postupně mizela a v dnešní době se nenachází ani v propadu Bílých síní, což je dosud zjištěná nejnižší úroveň systému. Dle nedávných výzkumů charakteru jeskynních prostor a sekundárních výplní vznikla teorie, že na vývoji jeskyně se podílely mj. hydrotermální procesy.

Znovuzpřístupnění jeskyně

Členové speleologické skupiny, kteří měli jeskyni Na Turoldu v péči, začali na počátku 21. století zvažovat možnost opětovného zpřístupnění podzemních prostor veřejnosti. Části, které byly zpřístupněny v 50. a 60. letech, byly již uměle upraveny, takže stačilo prvky návštěvní trasy zrekonstruovat dle současných pravidel bezpečnosti provozu v podzemí. Jeskyňáři zároveň zahájili práce k rekultivaci jeskyně. Odstranili nežádoucí zásahy a prvky z předchozího zpřístupnění a také z doby, kdy byla jeskyně volně přístupná. Z velké části se také podařilo odstranit nápisy a podpisy ze stěn. Během legislativního procesu možnosti zpřístupnění jeskyně bylo nakonec rozhodnuto, že jeskyni Na Turoldu převezme do péče a provozu Správa jeskyní České republiky. To nastalo v roce 2004. Byly zrealizovány další úpravy a postavena nová provozní budova.

Samotná jeskyně Na Turoldu má celkovou délku 1 650 metrů. Z toho je 280 metrů zpřístupněno veřejnosti. Prohlídka trvá cca 40 minut a teplota ovzduší činí 7-10 °C. Relativní vlhkost je nižší než v běžných jeskyních, 70-90 %, podzemní prostory tak působí suchým, prašným dojmem. Prohlídka začíná ve Staré síni, kde už je patrný typický charakter prostor s mohutnými odlomenými balvany. Trasa pokračuje do hloubky kolem míst s jehličkovitou a paličkovitou sintrovou výzdobou do Balvanitého dómu, který vznikl na křížení tektonických puklin. Další strmé schodiště vede návštěvníky do dalších níže položených prostor. Stěny a stropy pokrývá již zmíněná typická turoldská výzdoba. Soustava prostor plynule ústí do Netopýřího dómu.

Jeskyně Na Turoldu je největším zimovištěm letounů na jižní Moravě. Nejpočetnější skupinou je vrápenec malý (Rhinolopus hipposideros), který zde každým rokem zimuje v počtu kolem dvou set jedinců. Z Netopýřího dómu pak vedou odbočky postupně do síně Konce, kde je instalována malá geologicko-mineralogická expozice, dále do Jezerního dómu a nakonec do Pohádkové síně. Jeskyně je otevřena od dubna do poloviny listopadu.

Čtěte také: Jeskynní fototapety pro interiér

Krasové oblasti Gruzie: Bohatství a ochrana

Gruzie, země s bohatým přírodním a kulturním dědictvím, se v posledních letech těší stále rostoucímu zájmu domácích a především zahraničních turistů. K velmi atraktivním a často navštěvovaným patří jako všude ve světě krasové oblasti a jeskyně. Zároveň se zvyšující se návštěvností dochází často i k nenávratnému poškozování těchto geologických fenoménů, proto se zavádějí různá omezení a je zajišťována jejich zákonná ochrana. Nejvýznamnější gruzínské krasové oblasti se převážně staly součástí chráněných území.

V Gruzii je v současné době vyhlášeno 13 národních parků, 14 státních (přísných) přírodních rezervací, 24 obhospodařovaných rezervací, 4 chráněné krajinné oblasti a 40 přírodních památek (24 z nich zahrnuje jeskyně a další krasové útvary). 15 jeskyní je spravováno Správou chráněné jeskynní oblasti Imereti (ICPAs), o další přírodní památky (tři kaňony, pět vodopádů a čtyři jeskyně) pečuje Správa přírodních památek Martvili a Okatse v regionu Samegrelo.

Kde najdeme kras v Gruzii

Krasové oblasti Gruzie se táhnou jižním předhůřím Velkého Kavkazu v délce více než 320 km. Na západě je vymezuje údolí řeky Psou (na rusko-abcházké hranici), na východě vyznívají v oblasti Ertského jezera (Jižní Osetie). Jejich celková plocha činí více než 4 470 km2, což je téměř 6,5 % celkové rozlohy země. Kras tam má i značné vertikální rozpětí. Najdeme jej jak na pobřeží Černého moře mezi městy Gagra a Gantiadi v oblasti s mohutnými podmořskými vývěry, tak i ve vysokohorských masivech ve výškách nad 2 500 m n. m. V podhůří a mezihorských sníženinách (do 1 000 m n. m.) se nacházejí rozsáhlé krasové planiny (např. Okriba-Argvetská planina, Gagrebský hřbet, Bzybiský hřbet a Svanetský hřbet).

Třetí typ krasových oblastí představují plošiny vytvářené vápnitými konglomeráty reprezentované náhorními plošinami Bach-Otkhara a Duripshi v Abcházii a rozsáhlou klasto-krasovou oblastí Odishi v centrálním Samegrelo. Z geologického hlediska je převážná část krasových oblastí budována různými typy svrchně-jurských, křídových až eocenních karbonátů. Svrchnojurské a paleogenní horniny bývají většinou tence vrstevnaté a méně zkrasovělé. Pseudokrasový reliéf je rozvinutý jak v sedimentárních horninách, jako jsou jíly a pískovce s obsahem sádrovce, tak i ve vulkanických horninách na značném území, a to jak ve východní, tak v západní Gruzii.

Z historie výzkumu jeskyní a jejich zpřístupňování veřejnosti

V roce 1958 vznikla z iniciativy akademika Alexandera Javakhišviliho a profesora Levana Maruašviliho Laboratoř karsologie a speleologie Geografického ústavu Gruzie. V této době byl položen základ pro systematický výzkum krasových jeskyní v zemi. V krátkém časovém období byl zveřejněn „Katastr krasových jeskyní Gruzie“ (1966), ve kterém bylo zaregistrováno na 300 v té době známých krasových jeskyní. Nové vydání publikace z roku 2009 již obsahuje údaje o více než 1 300 jeskyních a propastech.

Čtěte také: Jaderný odpad a jeskynní úložiště

Slibně se rozbíhající speleologický výzkum však ztěžoval velmi omezený počet místních aktivních speleologů a karsologů. V současné době jsou jeskyně a propasti předmětem zájmu nejenom gruzínských odborníků, ale i speleologů z různých zemí světa. Řada jeskyní byla turisticky zpřístupněna veřejnosti nebo byly jejich prostory využívány jiným způsobem. První monumentální zpřístupněnou jeskyni v Gruzii představovala jeskyně Novoafonská, objevená v roce 1961 a umělým tunelem zpřístupněná veřejnosti v roce 1975.

V 80. letech 20. století se centrem turistického ruchu staly krasové oblasti v regionu Imereti. V této době tam byla provozována zpřístupněná jeskyně Sataplia, která se nachází v centru stejnojmenné přírodní rezervace vyhlášené v roce 1935. Přírodní rezervace Sataplia patří ke světovým unikátům. Předmětem ochrany je v ní původní kolchidský les, jeskyně a zejména ve 30. letech 20. století odkrytá vápencová vrstva se zachovanými stopami několika druhů dinosaurů. Na okraji vyhlášeného lázeňského města Tskhaltubo byla otevřena jeskyně Tetra (Bílá). Ve své době sloužila díky vhodným mikroklimatickým podmínkám především k léčebným účelům. V roce 1983 se 10 km východně od Kutaisi turistům otevřela jeskyně Navenakhevi. Čtvrtou jeskyní, kde v 80. letech probíhaly zpřístupňovací práce, byla Satsurblia. Práce však nebyly plně dokončeny. V rámci potravinového programu se v ní uvažovalo o pěstování žampionů.

Nový impulz jeskynnímu turismu daly objevy a následné zpřístupnění části jeskynního systému Tskhaltubských jeskyní (dnes jeskyně Prometheus) v roce 1989 a zprovoznění vodní plavby v nich v roce 2011. Péči o významné imeretské jeskyně včetně zajištění provozu jeskyní zpřístupněných veřejnosti má na starosti od roku 2007 regionální pracoviště Agentury chráněných území Správa chráněné jeskynní oblasti Imereti. Ta postupně, i díky přílivu často zahraničních investičních prostředků, zahájila obnovu povrchové infrastruktury a rozsáhlé rekonstrukce zařízení jeskyní. S pomocí expertů Správy jeskyní České republiky byl vypracován projekt znovuzpřístupnění jeskyně Satsurblia, která bude nově sloužit především léčebným účelům (speleoterapie). V roce 2019 byla zrekonstruována návštěvní trasa a vybudován nový povrchový areál jeskyně Navenakhevi.

Spolupráce českých jeskyňářů při výzkumu krasu a jeskyní

V současné době je z hlediska výzkumů krasového podzemí nejvýznamnější Sataplijsko-Tskhaltubská krasová oblast v Imereti. Rozprostírá se na ploše téměř 100 km2 severně od města Kutaisi v nadmořské výšce 200-500 m. Území protíná několik vodních toků, které jsou v některých částech hluboko zaříznuty a vytvářejí síť kaňonů, krajinu pokrývají pastviny i rozsáhlé lesní porosty. V oblasti je známo několik hydrografických soustav, jejichž podstatnou součást představují krasové jeskyně. Asi nejlépe prozkoumaný je již zmiňovaný Tskhaltubský jeskynní systém. Jde o komplex ponorových a paleoponorových jeskyní, které odvádějí vody z krasové plošiny Melouri do vývěrových jeskyní ve spodní části obce Kumistavi. Součástí celého systému je i dnes veřejnosti zpřístupněná jeskyně Prometheus.

Gruzínští speleologové předpokládají, že celý systém má délku několik desítek kilometrů. Dosud je však prozkoumána pouze jeho čtvrtina. Na objevování, průzkumu a dokumentaci zatím neznámých částí systému spolupracují v posledních několika letech týmy českých speleologů. Hlavním cílem speleologických prací vedených českými jeskyňáři je jeskyně Bgheri. Dostupné a běžně publikované informace o jeskyni pocházely z doby jejího prvního průzkumu v roce 1987. Tehdy byla odhadovaná délka 1 700 m.

Vchod do jeskyně leží v závěru slepého údolí říčky Bgheristskali a v důsledku častých přívalových dešťů dochází pravidelně k jeho zaplavení, zatarasení kládami a k celkovému ucpání splavenými sedimenty. Přístup do jeskyně je tak velmi problematický. Přestože má povodí říčky plochu pouhých 2,5 km2, přitéká ke vchodu jeskyně ležícímu v nejnižším místě slepého údolí (402 m n. m.) velké množství vody. Při extrémních srážkách, které tam běžně dosahují 100 mm za den a při bouřkách i 4 mm za minutu, se zaplavuje nejenom jeskynní vchod, ale i široké ploché dno údolí a vodu do podzemí odvádí řada občasných ponorů v erozních rýhách a propadech podél závěrové stěny údolí.

Úvodní úzké a zaplavované části jeskyně brzy přecházejí v chodbu zakončenou 20 m vysokým vodopádem. Následuje 80 m dlouhý úsek 6-10 m vysoké kaňonové chodby s řadou drobných kaskád a vodních tůní, který ústí do prvního většího dómu. Teprve tam asi 300 m od vchodu dostává jeskyně Bgheri svůj pravý charakter. Vývojově mladší přítokové chodby, které v současné době přivádějí podzemní vody říčky Bgheristskali, tam ústí do mohutných prostor „Starého řečiště“. To tvoří na sebe navazující dómy o rozměrech až 60 × 40 m, které jsou až 40 m vysoké, přičemž místy se paprsek laseru odrazil i z výšky 70 m. Hlavní tah jeskyně pokračuje asi 500 m západním směrem.

Objevy přinesla až česko-gruzínská expedice, jejímž členům se podařilo speleoalpinistickým výstupem překonat 25 m vysoký koncový zával. Za ním se otvírá pohled do divokého dómu o délce více než 100 m a šířce okolo 30 m. Mezi bloky se v úseku dlouhém asi 50 m znovu objevuje říčka Bgheristskali. Její vody ale mizí v odtokovém sifonu a již nikde se v celém dalším 1,5 km dlouhém průběhu jeskyně neobjevují. Následují podobně veliké mírně klesající podzemní prostory střídající se s krátkými užšími partiemi, často s nezvyklými formami krasových výplní. Výše položené police a kameny tam pokrývají bílé povlaky velmi jemných krystalků, v některých případech vytvářející několik cm mocné nesoudržné vrstvičky jemného bílého prachu. Mineralogický rozbor vzorku potvrdil, že se jedná o nezvyklou formu sádrovcových jeskynních výplní (95 % CaSO4, 4 % dolomit CaMg (CO3)2, 1% křemen SiO2 a kalcit CaCO3).

Současný konec jeskyně tvoří opět přes 30 m vysoký a 70 m dlouhý dóm, který na svém západním konci přechází ve stupňovitě klesající prostoru uzavřenou sintrovými kaskádami s jezírky. Sintrové kaskády jsou sice posledním a zároveň nejvzdálenějším místem, kterého bylo v Bgheri dosaženo, ale zdá se, že by to nemuselo být na dlouho. V jeskyni je známo ještě několik nezdokumentovaných odboček, ale hlavně 40 m vysoko ve stěně posledního dómu se černá zatím nedostupné okno, které by mohlo být klíčem k dalším objevům. Dalším nedořešeným problémem bezesporu zůstává voda. Při velkých deštích dochází v Tskhaltubské krasové oblasti k výraznému vzestupu podzemních vod, které mohou zaplavit nejenom jeskynní chodby, ale i venkovní infrastrukturu.

Jeskyně jako přírodní pokladnice Gruzie

Přírodní bohatství Gruzie zahrnuje rozsáhlé krasové oblasti s velkým množstvím dosud ne zcela dobře zdokumentovaných jeskyní a s velkou perspektivou nových objevů. Řada jeskyní je volně přístupná a využívána k adrenalinovým návštěvám. Pouze několik jeskyní je klasicky zpřístupněno veřejnosti.

Vzhledem ke své atraktivitě mají gruzínské jeskyně i mimořádně vysokou návštěvnost, která s sebou přináší i mnoho otázek, jak jeskyně lépe chránit a jak o ně pečovat, aby bylo možné je udržitelně turisticky využívat i nadále. V současné době je řada krasových masivů součástí stávajících nebo připravovaných chráněných území a 24 nejvýznamnějších krasových objektů je chráněno jako přírodní památky. Na zpracování podkladů pro zajištění a zlepšení ochrany jeskyní a zvýšení efektivnosti provozu zpřístupněných jeskyní spolupracuje s gruzínskou Agenturou chráněných území (APA) řada zahraničních partnerů, mezi nimi od roku 2012 i Správa jeskyní ČR.

Ochrana jeskyní v České republice

Jeskyně jsou přirozeně vzniklé podzemní prostory. Jeskyně samotné i jejich výplně a výzdoba (krápníky, sintry) jsou dokladem geologického vývoje, procesů vytváření morfologie krajiny i vývoje života na povrchu. Pro průzkum a výzkum jeskyní je třeba povolení orgánu ochrany přírody. Existuje povinnost zajistit průzkum a dokumentaci jeskyní zjištěných při těžbě nerostných surovin a při provádění geologických prací. Povinnost upřesňuje vyhláška MŽP č. 667/2004 Sb., kterou se stanoví obsah a rozsah dokumentace jeskyní.

AOPK ČR povoluje a koordinuje provádnění průzkumu a výzkumů v jeskyních, shromažďuje výsledky těchto aktivit. Prevencí před poškozováním nejcennějších jeskyní, jejich výzdoby a jeskynních uloženin nebo před rušením netopýrů je budování uzávěr jeskyní. AOPK ČR odstraňuje pozůstatky nevhodných starších zásahů do jeskyní, např. pozůstatků po historických speleologických průzkumech. Opatřením pro ochranu závrtů a ponorů je odstraňování naplaveného odpadu.

AOPK ČR vede Jednotnou evidenci speleologických objektů (JESO) jako nedílnou součást Informačního systému ochrany přírody (ISOP). JESO představuje ucelený informační systém o krasových a pseudokrasových jevech na celém území České republiky. Obsahuje informace o přírodních podzemních prostorách, jako objekty JESO jsou evidovány jeskyně a vstupy do nich, závrtové a jim příbuzné formy reliéfu na povrchu a hydrologické objekty - ponory, vývěry - a další krasové objekty. JESO slouží pro potřeby orgánů státní správy, odborných organizací, pro výzkumnou činnost a monitoring, pro územní plánování a pro účely výkonu státní správy. V neposlední řadě je využíváno pro plánování péče o jeskyně a celá krasová území. Při vedení evidence AOPK ČR spolupracuje se Správou jeskyní České republiky a s Českou speleologickou společností.

Zamýšlíte provádět průzkum nebo výzkum jeskyně a zároveň se na vás nevztahuje žádná ze zákonných výjimek. Kdykoliv během roku. vaše úplná identifikace - jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování, resp. Žádost o povolení k průzkumu nebo výzkumu jeskyně můžete předat osobně nebo zaslat poštou místně příslušnému orgánu ochrany přírody, v jehož územním obvodu záměr zamýšlíte uskutečnit.

Chráněné krajinné oblasti - zde žádost podáváte Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti. Národní přírodní památky, národní přírodní rezervace a jejich ochranná pásma - zde žádost podáváte Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti. Přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma (mimo území chráněné krajinné oblasti - CHKO) - zde žádost podáváte krajskému úřadu. Přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma (na území chráněné krajinné oblasti - CHKO) - zde žádost podáváte Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, resp. jejímu regionálnímu pracovišti.

Zákon nedefinuje přesný výčet dokladů, kterými lze prokázat naplnění kvalifikačních předpokladů. Odborně kvalifikovanou osobou se zpravidla rozumí specializované vědecké pracoviště nebo osoba s odpovídajícím vysokoškolským vzděláním. Mapové zobrazení veřejnosti přístupných jeskyní je veřejně přístupné v Mapomatu AOPK ČR.

tags: #jeskyně #ochrana #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Znečištěné ovzduší a zdraví
• Cíle a strategie ČR v energetice
• Komunální odpad Karviná
• Metodika výzkumu klimatu
• Recyklace papírových ubrousků v Česku