Jste přecitlivělí vůči přírodě? Studie odhaluje, co to znamená

Jste extrémně citliví na hluky a světlo, máte sklony k úzkostem a z každé hádky se dlouho vzpamatováváte? Pak možná patříte do skupiny hypersenzitivních jedinců.

Pokud jste o hypersenzitivitě nikdy neslyšeli, rozhodně nejste výjimkou. Podle Aleny Wehle, která se tímto tématem zabývá, je totiž osvěta v této oblasti stále velmi malá. „Dokonce ani sami hypersenzitivní lidé většinou nevědí, že takoví jsou. To má bohužel za následek, že se k sobě snaží přistupovat stejně jako většina ostatních a nerespektují své specifické potřeby. Potom jsou samozřejmě více unavení a dostávají se do energetických propadů,“ vysvětluje mi Alena.

Že je sama hypersenzitivní, zjistila Alena asi před pěti lety. „Když jsem četla svou první knížku o tomto tématu Přecitlivělost není slabost, měla jsem pocit, že je napsaná o mně,“ říká a pak popisuje, proč se vysoké citlivosti začala věnovat i profesně. „Chtěla jsem chodit na přednášky, semináře, potkávat se s lidmi, kteří to mají podobně. Zjistila jsem ale, že se tomuto tématu u nás nikdo nevěnuje. Že pro vysoce citlivé lidi neexistuje ani speciální terapie. Tak jsem s tím začala sama.

Přecitlivělost je stav, který lze změnit. Dejme tomu, že přecitlivělá je žena v šestinedělí. Přecitlivělí jsme, když zažijeme nějaké trauma, když nám třeba někdo zemře a potřebujeme se s tím vyrovnat. Jsme plačtiví, věci se nás víc dotýkají. Ale pak se zase srovnáme do normálu.

Podle studie psycholožky Elaine Aronové z 90. let je vysoká citlivost (odborně senzitivita senzorického zpracovávání, nepřesně a zastarale hypersenzitivita) běžným darem, který dostal do vínku téměř každý pátý člověk (odhaduje se 10-20 % světové populace).

Čtěte také: Lamacentrum a skřítci: Zajímavosti

Citlivými se rodí lidé od pradávna, díky moderním technologiím a EEG jsme měli možnost vysokou citlivost v 90. letech 20. století konečně i „uvidět“. Některé části mozku vysoce citlivých jsou prokazatelně aktivnější a přijaté informace zpracovávají do větší hloubky, což potvrzují vědecké studie.

O vysoké citlivosti se ale na veřejnosti stále příliš málo ví a mluví. Nebo se za tento rys v našem hlučném extrovertním světě spíš stydíme a neumíme využít její výhody. Přitom soucit a hlubší vnímavost jsou dovednosti, jež náš uspěchaný svět velmi potřebuje.

Typy hypersenzitivity

To záleží na tom, o jaký typ hypersenzitivity se jedná. Existují tři typy:

• První skupina jsou fyzicky vnímaví jedinci. Jsou to lidé, kteří vnímají emoce a pocity druhých lidí skrze vlastní tělo. Když například nějaký člověk vedle nich fyzicky trpí, můžou se příznaky bolesti nebo nemoci projevit na jejich vlastním těle.
• Druhým typem jsou emočně vnímaví lidé, takové „houbičky“, které vnímají emoce a nálady ostatních a nedokážou příliš rozlišovat, co je jejich a co cizí. S tím je třeba samozřejmě pracovat a zabere nějaký čas, než v tom najdeme cvik.
• Třetím typem jsou pak intuitivní jedinci s telepatickými schopnostmi, kteří dokážou rozmlouvat třeba s rostlinami, se zvířaty, s lidmi z druhého břehu, což je pro spoustu lidí z okolí nepředstavitelné. Ale i takoví lidé za mnou někdy chodí. Znám několik jedinců, kteří třeba mají velmi silné předtuchy. Než se sebou začali pracovat, tak to pro ně bylo velmi zatěžující a nevěděli ani, odkud tyto informace pochází. Teď už své předtuchy berou jako výhodu.

Existují samozřejmě i tací, kteří mají kombinaci několika uvedených typů a prožívají od každého něco.

Terapie a kurzy pro hypersenzitivní jedince

Kurzu říkám tichý pochod - je to částečně putování v tichu, které je zaměřené na sebeuvědomování. Protože citliví lidé mají většinou obrovskou touhu poznávat sebe sama. Terapie také probíhají v přírodě a trvají čtyři hodiny. Vlastní zkušenost mě totiž naučila, že do hloubky se člověk dostane třeba až po dvou hodinách, na což většinou na běžných terapiích není prostor. Po této době tedy většinou začneme zjišťovat, proč tomu člověku není dobře, proč se mu daná věc děje. Ve zbylém čase pak vyvozujeme závěry a třeba i vytváříme způsob nových návyků, řešení situace.

Čtěte také: Třídění odpadu: Jak na to?

Intenzita prožívání

Určitě. Intenzita našeho prožívání je extrémně vysoká. Na jedné straně je tedy krásné, jak silně dokážeme prožívat radost. Je to často euforie, která je pro mnoho lidí nepochopitelná. Ale potom se stejnou intenzitou prožíváme i to negativní.

Ano a až zpětně jsem si uvědomila, jak málo jsem se sama sebe ptala, co vlastně v životě chci. Zjistila jsem, že dělám spíš věci, které pro mě chtěli jiní, ale sama o ně vlastně vůbec nestojím.

Potřeby hypersenzitivních lidí

Hypersenzitivní lidé celkově většinou potřebují dělat něco smysluplného s přesahem. Nemohou do práce chodit jen za tím účelem, že na tom firma vydělá a oni se budou mít dobře. Mají obrovskou touhu pomáhat lidem a měnit svět. Navíc je pro spoustu z nich také zatěžující pracovat v klasické kanceláři, kde na sebe lidé neustále mluví a kde jsou přehlceni vnějšími podněty.

Dobré jsou například pauzy během dne. Pokud nejsme kuřáci, často nás nenapadne věnovat několik minut jen sobě, přitom je to nesmírně důležité. Určitě výrazně pomůže například každé tři hodiny odejít a na chvíli jen tak pobýt v klidu. Někdo to může zvládnout venku před budovou, někdo v parku a pro jiné je jedinou možností zavřít se na záchodě.

Taky je mimochodem vhodné udržovat stabilní hladinu cukru v krvi správnými stravovacími návyky a pitným režimem. Tak se vyhneme energetickým propadům, které jsou v našem životě větší než u ostatních lidí.

Čtěte také: Dřevnice oživena pstruhy

Mnoho hypersenzitivních jedinců se i ptá, zda vůbec partnerský vztah zvládnou. Bereme totiž za své to, co partner prožívá, ať už je to radost, smutek či vztek. Všechno s ním často i nevědomky prožíváme, a to je velká zátěž. Pak samozřejmě také záleží na tom, jaký typ hypersenzitivního člověka jsme.

Problém je, že tyhle typy se na hypersenzitivní lidi vyloženě lepí. Jsme terčem energetických upírů, protože se na ně umíme nacítit, chápeme je. Mají to s námi jednoduché. Neustále je omlouváme a pak si třeba až po roce uvědomíme, že máme vedle sebe manipulátora nebo narcistu. Tihle lidé totiž umí úplně mistrovsky skrývat svoje záměry. Vyvolávají v nás pocit, že je zajímáme, že je zajímá celý svět, zdají se být velmi empatičtí. Přitom je to jen zástěrka k tomu, aby od nás dostali, co chtějí - naši energii.

Doteď jsme řešily spíš nevýhody. Má hypersenzitivita i něco pozitivního? Já považuji za výhodu to, že máme obrovské množství informací o ostatních lidech. A pokud sami sebe pochopíme a najdeme způsoby, jak hospodařit se svou energií, máme možnost mít mnohem pestřejší život než ostatní.

Vysoká citlivost: Test a diagnostika

Vysoká citlivost se orientačně testuje 27 bodovým dotazníkem, který můžete najít třeba tady. Někdy se vysoká citlivost může prolínat nebo naopak plést s diagnózou ADHD, autismem nebo třeba sociální fóbií. Máte-li pochybnosti, přesnou diagnostiku v tomto případě učiní psychiatr nebo klinický psycholog.

Podobné projevy jako vysoká citlivost může mít i tzv. přecitlivělost, která není vrozená, ale získaná - psychickým zraněním, dlouhodobým životem v zátěži apod. - a lze ji tudíž v terapii zmírnit a někdy i odstranit. Přecitlivělost přichází také přirozeně díky hormonálním změnám v těhotenství a šestinedělí, a podporuje proces ladění na signály a potřeby miminka.

Jak vypadají vysoce citliví lidé?

Základními znaky vysoké citlivosti je intenzita smyslového vnímání a hloubka prožívání. Silněji vnímají třeba prudké světlo, zvuky a pachy, bývají citliví na dotek a bolest. Zejména ve městech nebo na místech, kde se koncentruje hodně lidí, se rychle přehltí a vyčerpají.

Často už od dětství vysoce citliví lidé slýchávají, že „všechno moc řeší a prožívají”, a ať nejsou tak „přecitlivělí“. Vydrží méně stresu než průměrná populace, zato mívají obrovský dar imaginace, kreativity, myšlení „out-of-box“, bývají často obdařeni uměleckým talentem, mají dar empatie a péče o své bližní a svět.

Emoční hloubka a síla prožívaných pocitů je také jedním z nejcharaterističtějších znaků. Kromě silného smutku či hněvu umí prožívat hlubokou radost a uspokojení z obyčejných každodenních věcí. Mají silnou empatii a „čich“ na emoce druhých. Jednou z největších výzev vysoké citlivosti je odlišovat, které emoce patří mě a kterou prožívá druhý člověk nebo prostě „visí ve vzduchu“.

Bývají velmi citliví na nedostatek jídla a spánku, na kofein a další psychoaktivní látky.

Další tipy pro vysoce citlivé osoby

• Kreslete, skládejte hudbu, pište.
• Svou vysokou empatii využijte ke zlepšení vztahů ve vašem okolí.
• Nestyďte se za to, že jste vysoce emotivní. Narodili jste se tak, naučte se s tím žít.
• Buďte ohledně své vysoké citlivosti upřímní, především v blízkých vztazích.

tags: #jsme #přecitlivělí #vůči #přírodě #studie

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní využití odpadního tepla
• Vztahy v Přírodě
• Veronika Doubravská's environmental activism
• Základy ekologického pěstování zeleniny
• Bezpečné koupání ve volné přírodě