Co dělat, když v přírodě narazíte na skřítka? A další zajímavosti z Lamacentra

Aktuality z mateřské školy nám přinášejí zajímavý pohled na to, jak se děti učí o naší planetě a o tom, jak se chovat k přírodě. Skřítek, který za nimi přišel na návštěvu, vyprávěl dětem, jak se musíme chovat k přírodě, aby se nám zde líbilo. Co naopak nesmíme dělat, co přírodě škodí. Důležité je i třídění odpadu.

Už se Vám někdy stalo, že jste na výletě v přírodě našli zraněné zvíře nebo zdánlivě opuštěné mládě? Věděli byste, co v takovém případě dělat?

Lamacentrum leží na kraji jedné z přírodovědně nejúžasnějších lokalit. A právě příroda nás inspirovala. Její proměny, pestrost, tajemní obyvatelé. Rozhodli jsme se přinášet vám průběžně od jara 2021 aktuální zajímavosti z přírody v Lamacentru a jeho okolí. Chceme vám tím také nabídnout inspiraci pro vaše vlastní dobrodružné výpravy a motivaci pro vás a vaše děti přírodu pozorovat a zkoumat.

Liška partyzánka v Lamacentru

Tak to vypadá, že máme v Lamacentru lišku partyzánku. Nebo se prostě jen nerada fotí. :-D Pořídili jsme letos dvě fotopasti, abychom vám mohli ukázat i divoká zvířata, která se nám tu prochází. Jenže nám plán někdo začal sabotovat. Mizí kabely propojující fotopast s akumulátorem. Zpočátku jsme z loupení kabelů podezřívali kunu, byť jsme nechápali, co ji láká na káblíku uprostřed přírodního areálu Lamacentra. Právě kuny jsou totiž známé tím, že likvidují startovací kabely v autech. Vlezou pod kapotu a když už tam jsou, tak si žvýkají. A pozor - teplo motoru často zláká i kočku bez domova. V zimě prosím věnujte pár vteřin nahlédnutí pod kapotu. Děje se opravdu mnoho případů, kdy se řidič rozjel i s kočkou v motoru.

Podezřívali jsme kunu, ale jednou fotopast pořídila výmluvné tři poslední fotografie, než se odmlčela. Už jsme vyzkoušeli ukrýt kabel do hadice, pak jsme ji ještě omotali páchnoucím hadrem, ale kdepak. Liška jedna podšitá. Dva kabely jsme časem našli v poněkud použitém stavu (rozžvýkané na několik kousků).

Čtěte také: Třídění odpadu: Jak na to?

Tak se tu tak bavíme a snažíme se přechytračit lišku. :-D A tak nás napadl námět pro vás. Zaměřte se taky na tohle chytré zvířátko. Můžete zkusit na procházce najít liščí stopy. Případně zkuste určit stopy jiného zvířete, které potkáte. A nebo si aspoň s dětmi pusťte nějaký liščí dokument nebo si přečtěte pohádku... Tip: Liščí stopa je takřka stejná jako psí, čili (na rozdíl od kočičí) uvidíte otištěnou tlapku i s drápky. A mějte oči otevřené. Liška Bystrouška, Liška a vrána... liška vystupuje v mnoha příbězích.

Další zvířata v Lamacentru

Naše fotopast občas zachytí i srnky, které se kradou Lamacentrem na návštěvu. Jsou to ale hbitá a opatrná stvoření, takže na mnoha záběrech jsou jen šmouhy. Něco se ale povedlo. :-) Kdy jste naposledy spatřili srnku? Zkuste se s dětmi vydat na "loveckou" výpravu. Jestlipak se dokážete pohybovat v přírodě tak tiše, abyste měli šanci? Nenatrefíte-li na srnky, hledejte aspoň pobytová znamení jako je stopa v blátě. Na Hádech je teď potkáváme všude, i na frekventovaných cestách. A budete-li mít štěstí, odnesete si z vycházky trofej v podobě shozeného srnčího parůžku.

Tip: Vydáte-li se teď na Hády, z jižního svahu, například z placu pod PP Kavky, je výhled nejen do dalekého kraje, ale i na "divočinu" mezi Hády a Vinohrady. (Přinejhorším si po cimrmanovsku řeknete "Pozorovali jsme srny tři dny a tři noci a na vlastní oči jsme se přesvědčili, jak jsou plaché.

Srnci shazují své parůžky od října do prosince. "Vyzrálé a vytlučené parůžky nosí srnci od jara do podzimních až zimních měsíců. Koncem září a začátkem října se pučnice začínají připravovat na tvorbu nových parůžků. Jejich dřeň se činností zvláštních buněk postupně rozrušuje, přičemž se odbourává zejména tenká vrstva kostní tkáně v horní části pučnice. Vytvořením tzv.

Ptačí abeceda - bonus

V rámci naší ptačí abecedy přinášíme ještě jeden bonus! Představili jsme si tu postupně jedenáct druhů ptáků, kteří se nám tuto zimu ukázali na našem on-line krmítku. Byli to babka, brhlík, dlask, koňadra, modřinka, pěnkava obecná, sojka, stehlík, strakapoud, vrabec a zvonek. V minulosti jsme ale pozorovali ještě šest dalších druhů, na které letos zatím čekáme. Určitě se s nimi taky můžete potkat, takže si zmíníme ještě ty. :-) Fotografie všech si můžete prohlédnout na našem fb profilu.

Čtěte také: Přecitlivělost k přírodě: Nový pohled

A co vy? Kolik druhů ptáků už jste letos v zimě pozorovali? A který pták navštívil vaše krmítko úplně nejčastěji? Až si budete zítra krátit čekání na Ježíška sváteční procházkou, zkuste se zaměřit na ptáčky. Barevní opeřenci jsou nejhezčí ozdoby zimní přírody. Tip: Nezapomeňte, že ptáci potřebují nejen jíst, ale taky pít! Zrovna dnes je den, kdy to mají těžké. Mrzne celý den a není žádný sníh. Krom krmítka tak připravte pro ptáčky i pítko!

• Čečetka zimní obývá především severskou tajgu, ale pravidelně hnízdí i v Čechách. Snadno ji poznáme podle karmínové skvrny na hlavě. V Brně je stejně jako čížek k vidění vzácně. Spatřili jsme ji tu jen jednou, a to v únoru 2018.
• Červenka obecná je moc pěkný ptáček. Hnědá zádíčka a cihlově červený hrudník. Samečci jsou velmi teritoriální a svůj domov si urputně brání. Samotářky žijí i mimo hnízdní období, takže i na krmítko vám bude obvykle zaletovat jen jedna červenka. Tak jsme to vždy měli i v Lamacentru, jen letošní zimu červenku zatím marně vyhlížíme.
• Čížek lesní se v ČR vyskytuje celoročně, hnízdí však převážně ve vyšších polohách v jehličnatých lesích. V Brně se tak s ním můžeme potkat jen v zimě u krmítka. Hejnko se jich u nás objevilo v únoru 2018.
• Kosa černého zná každé malé dítě. Na on-line krmítku se nám ještě neukázal, ale poletuje kolem. Má radši jablíčka a bobule.
• Pěnkava jikavec hnízdí v lesích severní Evropy. U nás je pouze tzv. zimní host a k vidění je dost nepravidelně.
• Strnad obecný je krásný žlutý ptáček. Je to milovník otevřené zemědělské krajiny a křovinatých mezí. Na Hádech se mu tedy samozřejmě líbí.

Zazvoní zvonec - zvonek zelený

S písmenem Z přilétá zvonek zelený. :-) Šviháka v zeleném kabátku s výrazně žlutým pruhem v křídle a se silným kuželovitým zobákem jistě poznáte. Interně zvonkům říkáme "zlounci", protože mají poněkud naštvaný výraz a na krmítku se s ostatními hašteří. :-) Tak co? Než u vás zazvoní Ježíšek, zkuste najít létajícího zvonka.

DŮLEŽITÉ! Populace zvonků v posledních letech významně poklesla v důsledku šíření trichomonázy, které se taky říká "KRMÍTKOVÁ NÁKAZA". Nemoc způsobuje parazitický prvok bičenka. "Jde o parazity, kteří žijí v zobáku a jícnu, kde likvidují tkáň. Je to bolestivé, pták nemůže přijímat potravu, polykat a uhyne hladem. Parazité nevydrží dlouho na vzduchu, musejí se předávat z ptáka na ptáka přímým kontaktem. Parazit napadá i další ptáky.

OPRAVDU DŮLEŽITÉ! Pokud na krmítku nebo poblíž něj uvidíte načepýřeného ptáka (zvonka nebo i jiného), který se spokojeně neživí, ale působí smutně, nemocně, případně pokud najdete u krmítka ptáka uhynulého, okamžitě krmítko zrušte, důkladně ho umyjte a vysušte a vraťte nejdřív za dva týdny! Lépe nechat ptáky poradit si bez krmítka než je nakazit smrtelnou nemocí! Je záhodno upozornit i sousedy a výskyt nemoc také ohlásit.

• Pokud na krmítku uvidíte jaksi nezářivého šedozeleného zvonka, tak to je "paní zvonková". Začíná zpívat již brzy zjara a zpívá pak velmi vytrvale.
• Starší podoba jména zvonka je čvunče.

Vrabci

Teď je řada na pánech v pěkných hnědých kabátcích, totiž na vrabcích. Konkrétně nám létají na krmítko vrabci polní. Vrabčáci patří k našim nejběžnějším ptákům a obvykle se vyskytují v hejnech, takže... Zahrajte si takhle při pondělku hru a zkuste počítat, kolik za den potkáte vrabců. A dávejte pozor, jestli je to vrabec polní nebo domácí. :-) Doma můžete u našeho on-line krmítka číhat, kolik jich uvidíte v záběru najednou.

Čtěte také: Dřevnice oživena pstruhy

Tip: Vrabec polní nebo domácí, kdo se v tom má vyznat. Malí a hnědí jsou oba. Ale přitom je to úplně jednoduché - vrabec polní má hlavičku hnědou jako pole, zatímco vrabec domácí má hlavičku šedou jako chodník.

Vrabčáci s oblibou využívají ke hnízdění budky (což se nám v Lamacentru jenom potvrzuje). Za sezónu stihnou vyhnízdit až třikrát. To dá panečku nějakého starání. Stejně jako ostatní ptáci ptáčata krmí hmyzem, byť dospěláci se živí semeny.

Strakapoud

Přichází na řadu velký elegán - strakapoud velký. Resp. na krmítku je zachycena samička. Sameček by totiž měl v týlu ještě červenou skvrnu. Na rozdíl od černého datla jsou tihle černo-bílí krasavci docela nápadní. Zkuste se po nějakém poohlédnout a dobře naslouchejte zvukům přírody.

• I na našich záběrech si můžete všimnout, že u strakapouda míří dopředu jen dva prsty. Druhé dva směřují dozadu. To je typické postavení prstů pro naše šplhavce - strakapouda, datla, žlunu - výhodné při pohybu po svislých kmenech. Tuhá ocasní pera navíc slouží jako opora.
• Na jaře samci strakapoudů lákají samičky a odstrašují ostatní samce hlasitým bubnováním do dutých stromů, ale pro tento účel začali využívat i kovové konstrukce.
• Strakapoudi opravdu aktivně vytváří hnízdní dutiny. Ty pak přichází velmi vhod i dalším ptákům, plchům nebo netopýrům.
• Vletový otvor ptačích budek pro sýkorky apod. je vhodné oplechovat, aby se dovnitř strakapoudi nedostali.
• Do exotického příbuzenstva strakapoudů patří tukan.
• Strakapoudi jsou velmi užiteční "lesní doktoři", ale člověka umí i potrápit, když začnou rozklovávat zateplení domů.

Stehlík

Na písmeno S začíná i stehlík. Těm se k nám tuto zimu zatím moc nechce. Na on-line krmítku jsme přistihli jen jednoho, a to ještě pouze v letu, takže na snímku připomíná spíš brunátného anděla. :-D A jak u vás, létají u vás stehlíci? Často se sdružují do malých hejnek. Pohled na tyhle "české papoušky" je opravdu kouzelný. Červeno-černo-bílá hlavička a černo-žluto-bílá křídla dělají ze stehlíků nápadné a velmi půvabné ptáčky. Zkuste je s dětmi nakreslit.

Tip: Stehlíci milují hlavně drobná semínka. Dobrou službu jim uděláte, když jim na zimu nasušíte různé "bodláky", ze kterých si budou semínka obratně vylupovat.

Stehlíci patřili v minulosti k nejoblíbenějšímu artiklu ptáčníků.

Sojka

Následuje písmeno S a s ním asi největší pták naší abecedy - sojka. Sojku hlídačku zná jistě každý fanda večerníčků s Krakonošem. :-) Se sojkami se v Lamacentru potkáváme úplně běžně celý rok, ale zdá se nám, že na naše krmítko letos létají víc než dříve. Viděli jsme tu minimálně tři současně. A co vy? Už jste viděli Krakonošovu pomocnici? Tak šup ven a koukat. :-) Nebo s dětmi zkuste sojku namalovat nebo třeba vyrobit modré sojčí peříčko do čepice.

Tip: Sojka na sebe v přírodě nejčastěji upozorní silným varovným pokřikem, po kterém často následuje trochu nemotorný přelet mezi větvemi stromů.

• Sojka patří mezi pěvce, ale nad jejím zpěvem se bude sotva kdo rozplývat. V repertoáru má velmi širokou škálu zvuků včetně jakéhosi mňoukání, hvízdání, vrzání nebo skřehotání a je schopna imitovat různé zvuky odposlechnuté ve svém okolí.
• Na zimu si vytváří zásoby. Za hojné úrody žaludů si jich spoustu poschovává a v zimě se k nim vrací. Přece jen si ale nikdy nevzpomene na všechny, a tak vlastně sází duby.
• U sojek je známé tzv. mravenčení. Ptáci posedávají u mraveniště nebo jej přímo rozhrabávají a nechají si mravence nalézt do peří nebo se jimi dokonce rovnou potírají.

Poznej ptáčka

Pokračujeme naší ptačí abecedou. A teď trochu jinak. Poznáte ptáčka, kterého jsme přistihli na krmítku tentokrát? Rozluštění přidáme pod obrázek. Je to jeden z našich nejhojnějších ptáků. Uznáváme, že se nám ho nepodařilo zachytit v nejlepším úhlu, ale ostatně při pozorování v přírodě vám taky ptáci nebudou pózovat a čekat, až si je najdete v atlase. :-) Vidět tohoto ptáčka na krmítku není úplně běžné, protože o mnoho raději hopká pod krmítkem a zobe ze země. Patří k těm druhům, pro které je vhodné udělat na zemi zásyp (šikmo umístěná deska, pod kterou sypete krmení na zem).

Tip: Pro určení ptáčka je důležité soustředit se na šedomodré zbarvení horní a zadní části hlavy, oranžovočervené zbarvení obličeje a spodní části těla a bílé pásky v křídle.

Hledaný ptáček krásně pěje (což trochu zaznívá i jeho jméně; nápověda ;-)) a patří k těm druhům, u kterých vědci zkoumali různá nářečí. Ptáci z různých oblastí zpívají trochu jinak. Mladí samečci odposlouchávají způsob zpěvu od starších samců ve svém prostředí. (Pokud vás ptačí zpěv a dialekty zajímají, pak např. Rozluštění: Ptáčkem je pěnkava obecná.

Modřinka

Za sýkorou koňadrou přilétá sýkora modřinka. Také modřinku potkáte na každém krmítku. Patří k nejmenším, ale také nejhezčím ptačím hostům. Krásně modrý baretek a pirátský černý proužek přes oko v bílém obličeji, to je modřinka. Čiperné modřinky jsou také vyhlášení akrobaté. Když zavěsíte na strom držák s lojovými koulemi (nebo vlastnoručně vyrobené tukové krmítko), uvidíte to představení.

Schválně třeba dvě minuty pozorujte krmítko ve vašem okolí a počítejte - navštívilo ho víc koňader nebo modřinek? :-) Jestli se nedostanete ven, nevadí, koukejte na naše on-line a zkoušejte "chytat do printscreenu" zajímavé záběry.

Tip: Pokud při sledování on-line krmítka postřehnete zajímavou scénu, ale printscreen se vám úplně nepovede, není vše ztraceno. Když najedete na obraz, dole se objeví červená linka průběhu vysílání.

Britské modřinky se nejen ve vědeckých kruzích velmi proslavily svou schopností otevírat hliníková víčka na lahvích s mlékem, aby se dostaly k tučné smetaně. Nejen že musely projevit značnou inteligenci, aby na to přišly, ale ještě tuto novou dovednost dokázaly mezi sebou šířit - okoukávala ji jedna od druhé. To vůbec není samozřejmé a biologové a behaviorální ekologové mají dodnes nad čím přemýšlet.

Koňadra

Po dlaskovi skáčeme na koňadru. Tu zná opravdu každý. Vždyť sýkora koňadra je vůbec nejčastější návštěvník ptačích krmítek. A proto taky tentokrát nebudeme vyzývat, abyste při procházce nebo na krmítku nějakou koňadru odhalili, ale spíš nás zajímá, kolik jich uvidíte. :-) Musíte-li být doma, zkuste jich co nejvíc "ulovit do printscreenu" na našem on-line krmítku.

Tip: Koňadry můžete k sobě na zahradu dobře nalákat i na lojové koule. Nezapomeňte je ale vybalit ze síťky, protože by se opravdu mohlo přihodit neštěstí.

Při počítání koňader už můžete pěkně trénovat na lednové oficiální veřejné sčítání ptáků na krmítkách. Je to zábavné, zajímavé a užitečné.

Dlask

S písmenem D přilétá v naší ptačí Abecedě dlask. Nemůžete si ho splést, protože tenhle pták nemá zobák, ale zoban. :-) Na krmítku nepotkáte majestátnějšího hosta. Ostatně nechová se tu jako host, ale jako pán u svého stolu. Mohutné tělo s ještě mohutnějším zobákem budí zasloužený respekt. Přestože to není žádný drobeček, všimnout si dlaska v přírodě není nic jednoduchého, takže nejlepší je číhat na něj u krmítka. Tak si počíhejte. Ať už venku nebo u toho našeho on-line.

Tip: Na procházku ale i ke krmítku si berte dalekohled.

Dlask tlustozobý je semenožravý a používá svůj mocný kuželovitý zobák jako louskáček.

Brhlík

Před pár dny jsme začali Abecedu ptáčků na krmítku. A po babce přichází brhlík! Tohoto ptáčka si na krmítku nemůžete splést. Šedomodrá horní polovina těla, oranžovožlutá spodní polovina a dlouhý černý pruh od zobáku přes oko až za krk, k tomu protáhlá hlavička pokračující delším špičatým zobákem. Vyrazte na procházku "ulovit" brhlíka do své pomyslné sbírky. :-) Je to moc pěkný pohled, jak šmejdí po kmeni stromu a hledá zapomenutého hmyzáčka. Pokud se ven nedostanete, zkuste aspoň udělat kvalitnější ...

Změřte si ar v přírodě

Děti někdy ani netuší, že podobná jednotka existuje. A ty, které to vědí, si ji dovedou těžko představit. Zkusíme změřit a zažít si, jak velký je ve skutečnosti 1 ar. Naši předci byli velmi moudří a vynalézaví, inspirujme se od nich. Znáte sáhoměr? Pomůcku, která se využívala dříve při měření například polí? Víte, jak dlouhý je sáh? (Sáh je odvozený od rozpětí paží dospělého člověka. Rozpětí rukou je stejné jako výška, tedy 1 sáh = výška dospělého člověka. V Česku je to 1,79 m, ale v Číně jen 1,66 m a v Anglii 1,83 m).

Sáhoměr pomáhal rychlému měření na delší vzdálenosti. Bude potřeba sehnat si tři pevné, rovné větve. Ty svážeme do trojúhelníku tak, aby dolní rozpětí větví bylo od sebe vzdáleno přesně jeden metr. Hodí se, aby jedna větev/proutek byl delší a nahoře vyčníval, jako pohodlné držadlo, kolem kterého se naše měřidlo bude točit.

V rovném velkém prostoru zkusme nejprve odhadnout, jak velký je podle nás jeden ar. Tedy čtverec 10 × 10 metrů. Vyznačíme si počáteční roh čtverce (batohem, kamenem, šátkem atd.). Od tohoto místa měříme jedním směrem 10 metrů. Tedy 10 × otočíme náš měřicí přístroj. Stačí pohodlně jít, držet měrku za nejdelší větev a otáčet ji ruce. Po deseti metrech / deseti přetočeních vyznačíme druhý vrchol čtverce.

Teď bude důležité udržet pravý úhel při měření další stěny čtverce. Pokud si nejsme jistí, můžeme využít opět fígl našich předků zahradníků. Vezmeme si provaz, který svážeme do kruhu a rozdělíme ho na 12 stejných částí, můžeme si je označit uzlíky nebo fixou. Z tohoto svázaného provazu pomocí uzlíků vytvoříme pravoúhlý trojúhelník. Jak dlouhé bude mít stěny?

Hurá, podařilo se nám označit 1 ar. Můžeme porovnat náš odhad a měření, ale hlavně si ho teď musíme dostatečně zažít: Jak je to velký prostor? Jak rychle ho oběhneme? Jak rychle přeběhneme? Kolik skoků musím udělat, abych přeskákal 1 ar?

V závěru aktivity můžeme udělat krátké zhodnocení. Jak přesný byl náš odhad jednoho aru? Jak se nám měřilo? Narazili jsme na nějaké zádrhele či výzvy? Můžeme si položit další zvídavé otázky k tématu, např. Kolik látky by bylo potřeba pro překrytí 1 aru? Jaké postupy se používají pro vyměřování prostoru dnes?

Aktivní turistická zóna u Světa vznikla v roce 2018 v lázeňském parku. Náš průvodce pro děti, skřítek Milda Dubulík, vás zve na zdejší hřiště pro malé i velké.

Rád bych vám představil svého nejlepšího kamaráda. Znám ho od narození, protože právě pod ním jsem se narodil. Myslím si, že je to nejmoudřejší strom na Třeboňsku, protože ví snad úplně všechno, co se tady za posledních 400 let událo. A umí o tom krásně vyprávět.

tags: #našli #jsme #v #přírodě #skřítka #co

Oblíbené příspěvky:

• Více o skládce Hořovice
• Definice a význam kas divoké přírody
• Odpadkový koš do linky – 35 litrů
• Problém naší civilizace
• Podíl obnovitelných zdrojů energie