Kam s bavlnou do odpadu? Průvodce tříděním textilu

Bez oblečení by to nešlo, tedy alespoň ne dnes. Doby, kdy po světě lidé běhali v rouše Evině, jsou dávno pryč. Lidé se začali oblékat z různých důvodů, primárně však proto, že oblečení bylo ochrannou vrstvou proti poranění a také poskytovalo teplo. Postupem času se stalo oblékání společenskou normou a také vyjadřovalo určitý status. Ať to kdysi bylo jakkoli, ty doby jsou již dávno pryč, ale jedno zůstává - i oblečení se časem stane odpadem. Dnes je oblečení nepostradatelnou součástí našich životů a s rozmachem textilního průmyslu je právě oblečení typickým představitelem konzumního chování.

Proč je textilní průmysl problematický?

Výroba textilu s sebou ale přináší značné negativní dopady na životní prostředí - patří mezi jeho největší znečišťovatele… Mnoho údajů o negativním dopadu výroby textilních produktů zaznělo výše. Podle dostupných dat z roku 2020 byl textilní průmysl třetím největším znečišťovatelem vody a příčinou degradace používání půdy. K výrobě textilu z přírodních vláken jsou potřeba suroviny - například bavlna, len či konopí se pěstují na obřích plochách namísto plodin k jídlu, umělá vlákna se získávají náročnými procesy při recyklaci plastového odpadu.

V rámci dílčích kroků se spotřebovává obrovské množství energie (pohonné hmoty, elektřina), ale také vody a nebezpečných a chemických látek - každý dílčí proces s sebou nese znečištění s negativním dopadem na životní prostředí. Další zátěž pak představuje logistika - je potřeba dopravit primární suroviny (bavlna, len, konopí atd.), druhotné suroviny (například umělá plastová vlákna získaná recyklací plastového odpadu - polyester, polyamid, silon apod.), potřebné komponenty (knoflíky, zipy, cvoky atd.) ke zpracovatelům. Zboží pak ještě čeká dlouhá cesta, než doputuje na pulty k zákazníkům. A nesmíme zapomínat ani na různé druhy obalů, které výrobky chrání před zničením…

Zátěž životního prostředí je s výrobou, distribucí a likvidací textilních produktů provázána v nemalé míře ve všech krocích od vzniku textilního produktu až po jeho likvidaci.

Oblečení a textil v číslech

Dostupná data z roku 2017 uvádějí, že neuvěřitelných 10 % emisí skleníkových plynů na celém světě souvisí s výrobou oblečení a obuvi - v přepočtu je to více, než společně vyprodukují všechny mezinárodní lety a námořní doprava. Podle výpočtů Evropské agentury pro životní prostředí (European Environment Agency - EEA) z téhož roku připadalo v souvislosti s nakupováním textilu v průměru 654 kg emisí CO2 na osobu ročně. Odhady uvádějí, že výroba spojená s produkcí textilu stojí z 20 % za celosvětovým znečištěním vody. Děje se tak kvůli náročným zpracovatelským procesům a látkám používaným k barvení a konečné úpravě výrobků.

Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady

Ekologická stopa textilu v souvislosti s vodou je značná i proto, že dle údajů EEA z roku 2019 skončí v oceánu každý rok cca 0,5 milionu tun textilních mikrovláken, která se uvolní při praní. Na výrobu 1 trička se průměrně spotřebuje 2 700 l vody, v přepočtu by toto množství vody stačilo 1 člověku na pokrytí pitného režimu na 2,5 roku, některé zdroje uvádějí až 7 000 l vody! Mikroplasty jsou obrovským problémem - neumíme je jednoduše odstranit a s vodou se stávají součástí potravního řetězce.

Co (ne)patří do kontejneru na textil?

Do sběrných nádob na textil můžeme třídit oblečení, ložní prádlo, do některých je možné třídit i obuv a plyšové hračky. Pokud textil vytřídíme, může podle stavu posloužit dalším lidem nebo ho lze využít i materiálově. Další osud vytříděného odpadu z textilu tedy může každý z nás částečně ovlivnit tím, kam ho odložíme.

Z hlediska materiálového využití může být textilní odpad rozřezán a použit například jako příměs v kartonech. I díky moderním technologiím se neustále objevují nové způsoby recyklace textilu, a tak je dnes možné jeho využití jako druhotné suroviny například při výrobě koberců, izolací, čisticích textilií, nábytku, cihel atd. Pokud textil vyhodíme do černých popelnic na směsný komunální odpad, pak může putovat do spalovny nebo na skládku odpadu - jako palivo má výhřevnost srovnatelnou s hnědým uhlím. Jedná se ale o nejméně vhodný způsob využití odpadu, který by v mnoha případech bylo možné využít mnohem efektivněji s méně nepříznivým ekologickým dopadem.

Jaké jsou možnosti využití textilního odpadu a nepotřebného textilu v ČR?

U nás máme několik možností, jak naložit s nepotřebným textilem. Třídění oblečení a jiných textilních výrobků je možné do sběrných kontejnerů na textil v různých barvách - setkat se můžeme se žlutými, zelenými, modrými, oranžovými. Nejvíce z nás si ale zřejmě vybaví červené kontejnery na textil, běžné jsou i bílé kontejnery na textilní odpad. Cílem těchto sběrných kontejnerů na textil je umožnit třídění textilu.

Na webu jaktridit.cz je podrobný rozpis subjektů, které se sběrem vytříděného textilu u nás zabývají, a také jsou tam uvedeny barvy kontejnerů, do kterých textil sbírají.

Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?

Co je zařazeno do kategorie textilního odpadu?

Nejedná se jen o oblečení, patří sem i boty, tašky, kabelky, batohy, šály a šátky, čepice a rukavice atd. Stejně tak se jedná o bytové textilie, například lůžkoviny (povlečení, potahy, deky), záclony a závěsy, ubrusy, utěrky, ručníky apod.

Odpadní textil - tedy staré oblečení - je jedním z nejproblematičtějších odpadů. Nelze ho jednoduše recyklovat. Jedinou možností je znovupoužití. Naprostá většina nepoužitelného textilu se skládkuje a pálí. Už v roce 2019 měl být textil zařazen mezi komodity, na které se vztahuje zpětný odběr. Nestalo se tak. V roce 2025 přišel příkaz, kterým se má umožnit použitý textil třídit. Jelikož neexistuje funční recyklační infrastruktura, získáme tisíce tun odpadu, který se z naprosté části musí zlikvidovat.

SBĚRNÉ KONTEJNERY, které se od prosince 2007 začaly objevovat jsou určeny ke sběru použitého textilu a doplňků, které ještě mohou najít využití. POZOR! Tyto kontejnery neplní stejný účel jako například kontejnery na sklo nebo plast. Jsou primárně určeny k vytřídění ještě použitelných textilií.

Mějte na paměti, že oblečení, které do kontejneru vložíte, by mělo dál plnit svůj účel, pro který vám již nevyhovuje. Auta obsah kontejnerů svezou do třídírny. Zde se ručně roztřídí na desítky různých kategorií podle materiálu (může jich být až 150!). Vyřazují se nenositelné / nepoužitelné kusy. Převážně se vaše oblečení bude dál nosit. To znamená, že bude nějakým způsobem předáno dalším organizacím, vyveze se, přeprodá. Nepoužitelné kusy oblečení a další doplňky budu předány k energetickému zpracování (spálení) a nepatrné množství se downcykluje na hadry, pucvol, výplně nebo izolace.

Především to, že vhodnější než konečná likvidace textilu je jeho opětovné nošení. Tedy princip REUSE. Toto má logicky význam pouze tehdy, pokud se tak děje v rámci jedné země. Ovšem charita s oblečením dost často funguje na principu, kdy se sebrané zboží „prodá“ do jiné země. Například se sebere v Anglii a vyveze se do Angoly. Jako u všech ostatních činností je základem kvalita sebraného materiálu - tedy oblečení. V ČR není kvalita a hodnota sebraného textilu na vysoké úrovni. Pomineme-li skutečnost, že jsme „konfekčním odkladištěm“, pak běžné konfekční kousky nemají žádnou hodnotu. Sebraný laciný textil nemá žádnou hodnotu. Poněkud jiná situace pak nastává v zemích s vyšší úrovní, kde obsah kontejnerů vykazuje vyšší hodnotu - rozuměj kvalitu.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Lze tedy říci, že textilní průmysl je z pohledu tzv. V neposlední řadě je možné některé textilie kompostovat. Ovšem pouze za předpokladu, že se jedná skutečně o 100% přírodní suroviny, za které lze považovat třeba skutečnou bio bavlnu, vlnu, len, konopí, bambus anebo jutu. Bohužel, používání těchto materiálů je velmi vzácné. Většina konfekce tzv. rychlé módy je dnes vyrobena z nezpracovatelných materiálů jako jsou polyester, polyamid, akryl nebo nylon.

Milovníky konfekce a dobře viditelných značek výrobců asi nikdo nepřesbvědčí o skutečnosti, že samotné logo výrobce na teplákové bundě nebo rukávu z nich módní vizionáře neudělá. Nechtějí slyšet, že i ten nejdražší kousek je dost často bezcenný šunt vyrobený v manufaktuře někde v Číně, Indii, Pákistánu nebo Malajsii. Jsou oběťmi systému a věří tomu, co jim nakuká reklama a kdejaká pomatená celebrita nebo časopis. Výroba textilu je stejně jako každá jiná výroba nového zboží zátěží pro životní prostředí.

Tabulka značení obalů textilu

Na obalech najdete symboly, které poradí, kam je vytřídit. Informace, co konkrétně můžete dávat do příslušného kontejneru, získáte na obecním úřadě nebo od příslušné svozové firmy. Tyto údaje se mohou u jednotlivých svozových firem a v jednotlivých oblastech ČR lišit.

Fast Fashion v.s. Lineární textilní nadprodukce je něco, co prokazatelně poškozuje tzv. životní prostředí. Její závislost na uměle vytvářených trendech ji dala přezdívku Fast Fashion - rychlá móda. Proto není divu, že se objevil i její protiklad. A sice tzv. móda pomalá SLOW FASHION. „Pomalá móda je o navrhování, výrobě, spotřebě a lepším životě výrobku. Pomalá móda není založená na bázi času, ale kvality (která má nějaké časové komponenty). Pomalá není opakem rychlé (nejde o dualismus), ale odlišný přístup, ve kterém si jsou designéři, podnikatelé, maloobchodníci a spotřebitelé více vědomi toho, jaké mají výrobky dopady na pracovníky, společnost a ekosystémy…Slow fashion, přecházející od kvantity ke kvalitě, snižuje tlak času.

tags: #kam #do #odpadu #patří #bavlna

Oblíbené příspěvky:

• Xiaomi sluchátka: Recenze
• Happy Hemp deodorant – recenze
• Význam přírody
• Časová osa dopadu spalování fosilních paliv
• Plyšáci v Zabcicích: Více informací