Kam jde odpad z lidí: Průvodce tříděním a nakládáním s odpady v České republice

Uklízecích projektů je v České republice hned několik. Každý si však může udělat svou uklízecí akci. Lidi jsou prasátka, nechávají po sobě v přírodě hrozný binec. O bordelu v lese jsem se už několikrát zmiňoval. Dnes se mrkneme na daleko menší odpad. Petky, plechovky, obaly od jídla, tatranek anebo od cigaret a pak také brčka a vajgly.

To je jen malá ukázka toho co se dá v přírodě najít. Lidi se sem chodí procházet, sportovat a koupat. Vede tu i klasická stezka a cyklostezka. Dětem se snažím od malička vysvětlovat, že tohle do přírody nepatří. Od řečí není k činům daleko. Ten pocit, když odnášíte z přírody pytle botelu, je k nezaplacení.

Holky to mají jako zábavu, vypráví o tom ve škole a doufám, že se někdo z jejich spolužáků zapojí. Ale hlavně musí začít sami dospělí, tedy jít příkladem. Připojte se taky. Nic to nestojí. Nejsem naivní, abych si myslel, že zachráním svět před odpadky. Ale snažím se i to málo, co pro to děláme ukazovat na sítích, sdílet a šířit. Spousta lidí dělá to samé, ale tajně.

Osobně si myslím, že je to chyba. No a pak je tu ještě jeden nešvar, kapesníčky u všech turistických tras. Asi je velký problém kapesníček zahrabat, hodit pod kámen či mech. Docela by mě zajímalo, kolik lidí, co čte tyhle stránky, dělá podobné věci. Hoďte, prosím, po přečtení dolů komentář. Sbíráte odpad? Čistíte přírodu?

Je důležité vědět, jaké druhy odpadu patří do jednotlivých nádob. Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je každý povinen zbavovat se odpadů předepsaným způsobem. Zákon o odpadech stanovuje povinnost třídění pro domácnosti i firmy a podnikatele.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Třídění odpadu v Brně

ZMĚNA V TŘÍDĚNÍ V BRNĚ! Sklo se vhazuje do zelenobílého DUO kontejneru či popelnic. Třídíme podle barev: barevné sklo do zeleného kontejneru, čiré do bílého.

• Bioodpad: Bioodpad (biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu) pocházející především z kuchyně patří do hnědé popelnice.
• Patří sem: kuchyňské zbytky (slupky, jádřince, pecky, odřezky ovoce a zeleniny), pokojové rostliny, zemina z květináčů, popel z dřevěného uhlí, kávová sedlina
• Nepatří sem: rostliny napadené plísní, živočišné zbytky (maso, kosti, kůže), skořápky od vajíček, mléčné zbytky (sýry, jogurty, mléko), oleje ze smažení, exkrementy, uhynulá zvířata, cigaretové nedopalky

Bioodpad je nutné vyhazovat bez sáčků, i když jsou kompostovatelné. Zahradní odpad, jako je listí, tráva, spadané ovoce, posekané větve či plevel vkládejte do černých kontejnerů s hnědým víkem o objemu 1100 l. V případě, že tento kontejner nemáte poblíž, prosím odevzdejte zahradní odpad na sběrná střediska odpadu.

V Brně najdete nespočet stanovišť podzemních kontejnerů. Každé se skládá ze tří zásobníků na odpad o objemu od 3 do 6 m3 umístěných pod úrovní terénu a se třemi vhozy (sloupky) nad úrovní chodníku. Do těchto kontejnerů můžete odkládat stejný odpad jako do barevných kontejnerů.

Velkoobjemový odpad je část komunálního odpadu obsahující věci, které nelze vzhledem k jejich rozměrům, hmotnosti či objemu ukládat do běžně používaných sběrných nádob.

Kovy patří na sběrná střediska odpadu, která nejsou výkupnami druhotných surovin. Do sběrných středisek odpadu můžete zdarma odložit baterie, zářivky a malé i velké domácí elektrospotřebiče - vše, co lze zapojit do elektrické zásuvky nebo co funguje na baterie. Jedná se výhradně o celé kusy bez vyjmutých částí.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

• Patří sem: elektrozařízení (chladničky, pračky, myčky, sušičky, sporáky, mikrovlnné trouby, vysavače, topinkovače, fény, holicí strojky, televize, rádia, mobilní telefony, počítače, pily, vrtačky, elektrické hračky aj.), baterie, „obyčejné“ žárovky, reflektorové a halogenové žárovky, výbojky, trubicové zářivky (lineární, kruhové), úsporné zářivky, LED žárovky
• Nepatří sem: velká chladicí průmyslová zařízení (vitríny apod.) - ty je možné odevzdat na sběrném dvoru Jedovnická 4

Další místa zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení, zářivek, výbojek a baterií:

• Prodejny - Při nákupu nového zařízení můžete v dané prodejně odevzdat to staré.
• Speciální kontejnery či boxy na elektrozařízení a baterie umístěné v prodejnách či ve veřejně přístupných prostorách i školách.
• Drobná elektrozařízení lze odložit do červeného stacionárního kontejneru (kontejner na drobná elektrozařízení a baterie od společnosti Asekol). Jedná se o odpad bez příměsí.

Odběr stavební suti je zpoplatněn a odebíráme ji pouze na vybraných sběrných střediscích odpadu. Poplatek činí 1,20 Kč/kg suti.

Jedlý olej z fritéz nebo přebytečný olej z pánve nepatří do výlevky, ale na sběrné středisko odpadu.

Odběr pneumatik s diskem i bez něj zajišťují téměr všechna sběrná střediska odpadu.

Nebezpečné odpady

Nebezpečné odpady nebo obaly jimi znečištěné mají nebezpečné vlastnosti, které mohou ohrozit zdraví lidí a životní prostředí.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

• Patří sem: barvy, kyseliny, zásady, laky, lepidla, rozpouštědla, pesticidy, motorové a jiné minerální oleje, domácí chemikálie a podobně
• Nepatří sem: munice a další

Nepoužitelná léčiva včetně jejich obalů jsou nebezpečným odpadem.

No a potom pořád existuje tzv. směsný odpad, kam patří třeba vlhčené kapesníčky (nikoli do papíru!). Název “směsný” je však poněkud nešťastný.

Kompostování je velmi slibný obor. Jídlo na smetišti totiž produkuje metan, což je mohutně potentní skleníkový plyn. Není problém si domluvit s Pražskými službami odvoz bioodpadu jednou týdně, spousta vnitrobloků má kompostárny. Co kam patří lze najít na webových stránkách Samosebou.cz.

“Kdybychom už dnes přestali odvážet na skládku 40 procent bioodpadu, jsme schopni získat tolik biometanu, že by to v běžném městě stačilo na provoz MHD. Jedna z největších kompostáren u nás je v pražském Slivenci. V roce 2020 zde přijali 3400 tun bioodpadu, z toho polovinu přivezly firmy a polovinu běžní občané. Kompostárna využije naprostou většinu flory i jídla, ale nepatří do ní plevel, slupky z ovoce, kosti, pecky a kusy masa.

Zero Waste je styl nakupování, při němž víme, že materiál neskončí na skládce. Dá se tedy recyklovat, znovu použít nebo někde darovat. Jedním z příkladů, jak dosáhnout “nuly”, je třeba “rekrabička” a “rekelímek”. Plast, který používáme dokola. Při stravování sto lidí tak lze ušetřit 300 obalů za den.

Česko ročně zrecykluje asi 40 % komunálního odpadu. Zbytek z větší části skončí na jedné ze 180 skládek nebo taky v pecích. Do nich putuje skoro 700 tisíc tun odpadků, zejména plastů, po nichž ročně zůstane 200 tisíc tun škváry. Recyklovat se daří zejména kovy, sklo a papír. Skoro nedaří plasty.

Co se děje s odpadem? Putuje nejprve na třídící linky, které se dělí na “špinavé” a “čisté” (dotřiďovací). Na první směřuje netříděný odpad, na druhé tříděný. Třídící linka druhotné suroviny dále prodá skutečným zpracovatelům druhotných surovin.

Kontejnery na tříděný odpad už mají více barev než pastelky v penále. Odpady však nejsou jen o třídění a recyklaci.

Zákon o odpadech definuje odpad jako něco nepotřebného, čeho se lidé chtějí zbavit. Pokud ovšem v určitém místě a čase přiřadíme nějaké věci nálepku „nepotřebné“, v jiném místě či čase, pří­padně pro jiného člověka může ta samá věc být naopak užitečná. Co je pro někoho odpadem, je pro jiného pokladem. Pojem odpad je relativní.

Podle české legislativy jím je „každá movitá věc, které se osoba zba­vuje nebo má úmysl či povinnost se jí zbavit“.

Zákon o odpadech uvádí nejen, jaké druhy odpadů existují, ale také jak s nimi nakládat, jak je skladovat, převážet či likvidovat. Rovněž jaké jsou sankce v pří­padě jeho porušení. Vyhláška, která kla­sifikuje jednotlivé typy odpadů, takzvaný Katalog odpadů, uvádí řádově stovky podkategorií.

Pojem odpad je velmi flexibilní a může se chápat různě. Jednoznačně říct a defino­vat, co je odpad, je velmi těžké. Daniel Sosna přidává ještě další příklady - exi­stuje i myšlenkový odpad, můžeme tak označit články v bulváru, dokonce máme na ploše počítače ikonu koše, kam míří odpad „z jedniček a nul“.

Chceme-li jeho prostřednictvím poro­zumět společnosti (což je hlavním cílem antropologie), je možná lepší poznat procesy, které souvisejí s tím, jak odpad vlastně vzniká, transformuje se a zaniká. Jako antropolog se Daniel Sosna snaží pochopit různorodé významy, které toto téma může generovat. Zajímá ho, jakým způsobem se o odpadu mluví, píše v médiích, ve vyhláškách. Zkoumá, jak o něm hovoří konkrétní lidé. Nahlíží do světa dělníků, techniků, zaměstnanců, kteří pracují v odpadovém hospodářství a o fenoménu sami uvažují. To, co nikdo nevidí, jsou právě oni. Lidé přicházející denně do styku s odpadem.

Osobách pracujících na skládkách vše­obecně panují zkreslené představy, co je to za lidi, proč tam jsou, jaké jsou jejich motivace. Navzdory stereotypnímu oče­kávání - ten, kdo se špatně učil, a nemá tudíž jinou možnost - na skládkách často lidé pracují, protože jim toto zaměst­nání poskytuje benefity, které nejsou na první pohled viditelné.

Další moti­vací může být snaha něco si bokem při­vydělat. Zde však vstupujeme na pole neformální šedé ekonomiky. Střetávají se tu dva principy. Ten první, legislativní, říká, že vše na skládce je majetkem provozovatele a že odsud nesmí nic „unikat“. Druhý princip je morální. Pojí se s šetrností. Na sklád­kách se nachází spousta věcí, které jsou pro někoho využitelné.

Věci, o které už nikdo nestojí, je možné rozdat jako dary, prodat, případně přetvořit v něco jiného, užitečného. Anglicky se tato činnost nazývá upcycling. Upcycling i jako forma umění.

Analýzou vlastních materiálních zbytků konzumace se dozvídáme něco o současné společnosti. Co lidé nakupují, co vyhazují.

V jednom z výzkumů se spolu se svým týmem zabýval potravinovým odpa­dem. Nejprve svezli odpad, půl tuny až tunu materiálu. Vyklopili ho a analyzovali slo­žení. Zjistili mimo jiné, že ačkoli jsou Češi v recyklaci na špici, stejně zůstává velké množství materiálu, které by bylo možné vytřídit a znovu využít.

Dva roky zkoumali malou českou ves­nici. Zjistili, že na venkově je ve srovnání s evropským průměrem minimum potra­vinového odpadu, přibližně desetina. Jak je to možné? Na vsi mají zvířata, která zkonzumují zbytky potravin, ty se jinak ve městě vyhazují. Také pěstují vlastní ovoce a zeleninu, které pak chápou jako výrazně hodnotnější. Je tu silnější morální apel: být šetrný a neplýtvat.

Někteří lidé si dokonce šetrné a smysluplné nakládání s odpady zvo­lili jako svůj životní styl. Propagují život bez odpadu, takzvaný zero waste, nulový odpad. Ti nejlepší „zerowasteři“ doká­žou vším, co za celý rok vyhodí, naplnit pouhou zavařovací sklenici!

Zjistili jsme, co nám odpad může říci o lidech, a naopak lidé o odpadu, stále se však pohybujeme v mezích vztahu k běžnému člověku a hovoříme o komu­nálním odpadu (nám nejznámějším typu). Ten ale tvoří jen nepatrnou část celosvětové produkce. Data za rok 2018 dokládají dramatický nepoměr. V České republice se vyprodukovaly čtyři miliony tun komunálního a dvacet čtyři milionů tun podnikového odpadu.

Ve veřejné sféře se uměle vytváří před­stava, abychom se jako běžní lidé cítili vinni, že svým konzumním stylem života zaplavujeme planetu tím, co vyhazujeme. „Nikde se také explicitně nehovoří o tom, že je to jen část příběhu. Tím rozhodně neříkám, že třídění nemá smysl, naopak, má. Aby se člověk cítil zodpovědný, aby žil se světem v rovnováze. Je však důležité zmínit, že existuje velmi významná část reality, která se netematizuje, protože je to svět silných hráčů,“ upozorňuje Daniel Sosna.

Jinými slovy, odpadové hospodář­ství je byznys. Je třeba vnímat jej nejen ekologicky, ale také ekonomicky. I nepotřebné, odložené věci totiž musejí vydělávat. Je třeba zaplatit svozy, třídění, recyklaci, kompostování, skládkování, spalování. Personál, stroje, technologie a tak dále.

Navíc se odpad mnohem více pohybuje, než tomu bylo dříve. „Ještě v osmdesátých letech existovalo velké množství menších, lokálních skládek, jejichž počty se v devadesátých letech zredukovaly; vznikly velké skládky, kam se odpad svážel z celého regionu,“ říká Daniel Sosna. Navíc určitá část míří i za hranice, protože některé státy nemají na zpracování kapacitu. Do jihovýchodní Asie plují obří lodě naložené evropskými či americkými plasty.

Významný antropolog a odborník na problematiku odpadů Michael Thompson tvrdí, že status člověka (ale i celé společnosti), jeho bohatství či chu­dobu poznáme podle toho, kolik odpadu produkuje. Čím bohatší člověk, tím vyšší spotřeba a zároveň i množství odpadu. Zdá se tedy, že žijeme v blažené době.

Tematiku odpadů a odpadového hos­podářství jsme probrali z mnoha růz­ných úhlů. Znovu jsme si uvědomili, že odpady jsou globální celospolečenský problém, který je třeba řešit.

Především se netvařme, že tento pro­blém neexistuje. V praktické rovině odborníci nabízejí několik jednoduchých doporučení: třídit a recyklovat (pokud je to možné); používat věci opakovaně, a nehodí-li se nám, poslat je dál, třeba je ještě někdo jiný využije. V ideálním případě nevy­tvářet odpad žádný! Angličané hovoří o třech „R“ - recycle, reuse, reduce.

Říká se, že v tom, co jeden jako bezcenné vyhodí, může druhý vidět nesmírné bohatství. Pro pochopení stačí, když si uvědomíme, že v podstatě každý výrobek můžeme opravit či recyklovat tak, abychom alespoň některou z jeho částí mohli dál smysluplně používat. Nejinak je tomu i v případě hospodaření s odpady v našich domácnostech. Při prvním pohledu do odpadkového koše vidíme blíže nespecifikovanou směs vyhozených odpadků, zbytků jídel či starých věcí, kterých se chceme především co nejrychleji zbavit.

Pod pojmem „využitelný odpad“ si můžeme představit všechno, co je možné dále zpracovávat. Jedná se tedy konkrétně o papír, sklo, plasty, nápojové kartony, kompostovatelný kuchyňský odpad, textil nebo nejrůznější druhy elektrozařízení včetně případných baterií. Všechny tyto kategorie odpadu bychom měli třídit už přímo v naší domácnosti. Ideální je k tomu použít speciálních košů, pytlů nebo krabic na jejich ukládání.

Naopak „nevyužitelný odpad“ zůstává v domácnosti po vytřídění všeho, co lze recyklovat. K nevyužitelnému odpadu řadíme vše, co je nějakým způsobem znečištěné, například mastné obaly od potravin, nebo např. porcelán, žárovky nebo popel.

Žijeme v zemi, kde nás od kontejnerů na tříděný odpad dělí v průměru vzdálenost 99 metrů a kde 72 % lidí odpad aktivně třídí a považuje to za naprosto běžnou součást každodenního života.

„Češi mají překvapivě stále rezervy v nakládání s některými druhy odpadů. Třídění odpadů tedy má v praxi mnohem širší obsah, než jakým je obvyklé dělení na papír, plasty, sklo a zbytek, co se vejde do každé popelnice.

Mobilní telefony však rozhodně nejsou jedinými elektrozařízeními, jejichž komponenty vyrobené z cenných surovin lze s úspěchem recyklovat. Dalšími spotřebiči, které by neměly končit jen tak na smetišti, jsou třeba staré sekačky, elektrické pily, pračky, televize, monitory, počítače, fény, rychlovarné konvice, autobaterie či zářivky, ale také baterie, tonery z tiskáren, CD a DVD nosiče.

Snadnou cestu, jak je odvézt na místo, odkud jejich hodnotné součásti zamíří k recyklaci, nabízejí speciální služby v oblasti odpadů. „V rámci celé republiky je možné odeslat stará elektrozařízení kurýrní službou či si při větším objemu objednat svoz.

Drobní hříšníci za sebou zanechají papírový kapesníček, jiní sáčky a někteří se s tím nepářou a odhodí tam PET láhve. Při té lehkomyslnosti si my, lidé, často neuvědomujeme důsledky našeho chování. Může se stát, že ten námi odhozený odpad po nás možná budou sbírat naše prapravnoučata…

Pokud odpad produkujeme, měli bychom dbát na jeho správné třídění - důvodů je celá řada.

tags: #kam #jde #odpad #z #lidi

Oblíbené příspěvky:

• Nový hybridní trajekt v Baltu
• Stav ovzduší Černčice u Loun
• Jak vybrat stojan na odpadkový pytel
• Průvodce výběrem drtiče
• Definice emise dluhopisů