Kámen: Živá nebo neživá příroda – rozdíly

Nežijeme jen mezi lidmi, ale jsme součástí přírody. Příroda se skládá ze živých i neživých prvků. Každý prvek přírody je nezastupitelný a důležitý. Každá součást dává člověku něco důležitého, obohacujícího. Neživá příroda tvoří nerostné bohatství, krásu hor a naopak živá příroda vše, co je živé, pohybující se.

Živá příroda

Živá příroda se skládá z jednotlivých živých bytostí. Navzájem podobní jedinci jsou příslušníky jednoho druhu. Druh nezůstává stále stejný, ale pozvolna se v čase mění. Jedinec a druh jsou tedy základní soustavy, na které je život vázán. Současně vznikají druhy nové. Život je tak neustále udržován. Existence organismů je závislá na vnějším prostředí.

Z fyzikálních podmínek je to především teplota prostředí. Dalším důležitým fyzikálním faktorem prostředí je atmosférický tlak. Slunce přeměňuje tuto energii v chemickou energii. Z látek, které se tvoří v organismech, jsou potřebné chemické prvky z vnějšího prostředí.

Obecné vlastnosti organismů:

• Vysoká organizovanost živých soustav je podmínkou pro průběh všech životních dějů, které se v organismech uskutečňují.
• Udržet tuto uspořádanost vyžaduje nepřetržitou výměnu látek, energií a informací mezi živou přírodou a okolím.
• Z fyzikálně chemického hlediska jsou tyto soustavy otevřené soustavy dále nerovnovážné a dynamické.
• Od neživých soustav se liší organismy svým aktivním vztahem ke svému okolí: přijímají z prostředí jen látky a energii, kterou mohou využít.
• Do prostředí naopak vylučují látky a energii, kterou již nepotřebují.

Biologická organizovanost živých systémů

Živé systémy se vyznačují vysokým stupněm vnitřní složitosti a funkčního uspořádání. Lze rozlišit různé úrovně: buněčná, orgánová. Živé organismy se brání nárůstu neuspořádanosti tím, že ze svého okolí přijímají energii a různé látky.

Metabolismus - přeměna látek a energií

Je soubor chemických dějů katalyzovaných enzymy (přeměna chemických sloučenin na prvky použity ke stavbě svého těla, k vývinu, růstu) k těmto přeměnám potřebují energii: energie chem.vazeb, energie světelná. Nevyužitou energii předávají do okolí v podobě tepla, energii chemickou navázanou ve zplodinách metabolismu.

Čtěte také: Kompost a zahrada

Dráždivost a pohyb

Představuje schopnost živých organismů přijímat a následně reagovat na podněty z vnějšího prostředí, tedy podněty, které by mohli narušit homeostázu. Díky dráždivosti se dokáží organismy přizpůsobit vnějším podmínkám - adaptabilita organismů. Dráždivost nevyvolávají jen nežádoucí podněty, ale také podněty biologicky prospěšné, nezbytné pro život (světlo, potrava, teplota prostředí). Některým podnětům se mohou organismy částečně přizpůsobit změnou a úpravou životních dějů, na jiné reagují pohybem.

Růst a vývoj

Všechny živé organismy mají v delším časovém úseku schopnost vývoje, během něhož si druhy osvojují nové, efektivnější způsoby získávání a využívání dostupných zdrojů látek i energií. Každý organismus prochází během života mnoha kvantitativními a kvalitativními změnami = růst a vývoj, jsou navzájem neoddělitelné. Růstem rozumíme zvětšování buněk rozvojem organel a jejich následné rozmnožování.

Neživá příroda

Neživá příroda - rozlišujeme nerosty (sůl kamenná, křemen, zlato), horniny (žula, čedič, pískovec). Řada neživých systémů se vyznačuje některými charakteristikami, typickými pro živé organismy, nikdy však všemi dohromady.

Kamenictví má své kořeny v přírodě, kde se s horninami setkáváme v podobách, kterým obvykle říkáme „skály, balvany a kameny“. Horniny těžíme v lomech a používáme je jako stavební materiál, obkladový materiál, na štěrk na stavbu silnic a dálnic, jako plnivo do některých stavebních materiálů, na výrobu vápna, cementu, popřípadě jako výchozí surovinu pro výrobu dalších složitějších výrobků (horninové litiny, vlákna). Některé horniny jsou těženy jako ruda, z níž jsou získávány kovy jako např. železo, hliník, měď, nikl, cín, zlato či platina.

Kamenictví definuje horniny dle toho jak jsou tvořeny minerály, a to buď více druhy minerálů (jde o jakési směsi minerálů) nebo méně často jenom jedním minerálním druhem (monominerální horniny, např. vápenec, kvarcit aj.). Minerály jsou přírodní krystalické látky. V kamenictví se pracuje s informací, že minerály (nerosty) vznikají krystalizací z taveniny nebo z roztoku. Krystalizace je proces, při němž se molekuly chemických látek shlukují do uspořádané pravidelné pevné struktury (krystalu). Krystal vzniká (roste) postupným přikládáním atomů (molekul), tzn. že roste od středu ven, na jeho povrch se přikládají další a další vrstvy atomů.

Čtěte také: Jak na ekologické čištění kamene?

Třídy minerálů

1. Prvky: dělí se na kovy: měď (Cu), stříbro (Ag), zlato (Au), železo (Fe), platina (Pt) a polokovy a nekovy: uhlík (C), olovo (Pb), fosfor (P), síra (S). Příklady minerálů: diamant, grafit (tuha), měď, síra, stříbro, zlato.
2. Sulfidy: nahradí-li telur v sulfidu síru, je výslednou sloučeninou telurid, nahradí-li ji arsen, vytvoří se arsenid. Příklady minerálů: antimonit, cinabarit (rumělka), galenit, chalkopyrit, markazit, pyrit, sfalerit.
3. Halogenidy: fluorit vzniká také z horkých roztoků a nacházíme ho na rudních žilách. Příklady minerálů: fluorit, halit (sůl kamenná).
4. Oxidy: Příklady minerálů: hematit, kasiterit (cínovec), korund, křemen, limonit, magnetit, opál, rutil, uraninit.
5. Uhličitany: vznikají vylučováním z chladných i horkých roztoků (najdeme je na rudních žilách). Příklady minerálů: aragonit, azurit, kalcit, magnezit, malachit, siderit.
6. Sírany: Příklady minerálů: baryt, chalkantit (modrá skalice), sádrovec.
7. Fosforečnany: na korálových ostrovech v Tichém oceánu jsou významné usazeniny guana (trusu mořských ptáků s velkým obsahem fosforu). Příklad minerálu: apatit.
8. Křemičitany: Příklady minerálů: albit, amfibol, augit, beryl, biotit (tmavá slída), epidot, granát, kaolinit, mastek, muskovit (světlá slída), olivín, ortoklas, staurolit, topaz, turmalín.
9. Organolity: mnohé z nich mají velký praktický význam. Příklad minerálu: jantar.

Aktivity pro předškolní děti

V předškolním věku je kladeno důraz na prozkoumávání světa kolem nás a rozvíjení základních badatelských dovedností. Děti předškolního věku jsou v procesu, kdy začínají chápat základní rozdíly mezi živou a neživou přírodou.

Pohybová hra

Jedním z nejlepších způsobů, jak děti zapojit, je pohybová hra. Když učitel řekne „ŽIVÉ!“, děti začnou pohybovat jako zvířátka nebo rostliny, běhají, skáčou, lezou po zemi. Naopak, když zazní „NEŽIVÉ!“, děti ztuhnou a „zastaví“ se na místě, například jako kámen nebo strom.

Pozorování a tvoření

Po sběru přírodnin je důležité dát dětem prostor k detailnímu pozorování. Lupy a přenosné mikroskopy jim umožní nahlédnout do světa, který by normálně neviděly. Můžete pozorovat strukturu listů, pavučiny, nebo různé textury kamínků a větviček. Po pozorování se mohou děti pustit do tvoření koláže, která reflektuje to, co našly. Na papírech rozdělí prostor na dvě části - jednu pro živou přírodu a druhou pro neživou přírodu.

Jednoduchý pokus

Na závěr jsme si připravili jednoduchý pokus, který dětem ukázal, jak rostliny reagují na změny v prostředí. Do sklenice s vodou jsme dali pampelišku, která se okamžitě zatáhla. Po všech aktivitách je důležité, aby děti měly možnost sdílet své pozorování. Co je zaujalo? Jaké věci našly? Co je překvapilo?

Čtěte také: Postup likvidace kamen

tags: #kámen #živá #nebo #neživá #příroda #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Důležité informace pro studenty FŽP
• Mikrovlnná recyklace PET lahví
• Problémy životního prostředí Nový Bor
• Bezpečnostní opatření
• Opatření pro prevenci požárů při recyklaci plastů