Reakce v anorganickém odpadu na skládkách

V dalším díle našeho seriálu se podíváme do útrob skládek. Zjistíme, z čeho jsou skládky vybudovány.

Životní cyklus skládky

Životní cyklus skládky probíhá v rámci několika jednoduchých fází. Skládka se postaví, poté se na ni naváží odpady a ve chvíli, kdy je kapacita skládky vyčerpaná, uzavře se a začne se rekultivovat.

Výstavba skládky

Při výstavbě tělesa skládky je nutné vybudovat několik prvků. Musí být vytvořeno vodohospodářské zabezpečení, dále drenážní, odplyňovací a monitorovací systém (podzemní a průsakové vody). Před tím, než se skládkování zahájí, proběhne první monitorovací kolo, prostřednictvím kterého se zjistí, jak daná lokalita vypadala před vybudováním skládky. Monitoringem se posléze dohlíží na to, zda skládka nezměnila poměry v okolním prostředí.

Z obrázku je patrné, že skládky nejsou pouhou dírou v zemi. Naopak disponují několika vrstvami těsnění, které brání úniku nežádoucích látek do životního prostředí. Úplně dole je patrný základ, na kterém je položeno minerální těsnění. K tomu se nejčastěji využívá jíl 3x20 cm, případně bývá nahrazen bentonitovou rohoží, která má podobné filtrační vlastnosti. Filtračními vlastnostmi je myšlena plastičnost - když dojde k prosevům, jíl je schopen je pojmout. Dále je umístěna polyethylenová fólie, která slouží jako vodní těsnění. Ekologové roli folie často vyzdvihují, důležitější je ale již zmíněný jíl.

V dalších fázích budování skládky je velmi důležité, aby ve skládce nezůstávala voda. Proto je třeba vybudovat drenážní systém, který neustále odvádí vodu pryč ze skládky. Polyethylenová fólie musí být chráněna geotextilií, na níž se pokládá odvodňovací vrstva. Jedná se o drenážní trubky, které otvory absorbují skládkovou vodu. Drenážní trubky jsou pak obsypané plošným drénem. Ten se vyrábí ze štěrku, respektive z kačírku.

Čtěte také: Použití hydroxidu sodného

Po všech vrstvách těsnění se pokládá jemná vrstva odpadu a na ní se pak začne ukládat standardní odpad. Důležité je umístění vybraného odpadu o velikosti cca jeden metr, aby nemohlo dojít k proražení folie. Na obrázku není vyobrazena jedna vrstva - poměrně často se přidává síť z měděných drátků, která slouží ke geologickému měření.

Provoz skládky

Svozový vůz dojede na určené místo, kde vyklopí nashromážděný odpad. O zmenšení jeho objemu se postarají speciální vozy, tzv. kompaktory, které odpad rozhrnou a udusají. Každá denní vrstva odpadu se pak zasype zeminou, aby kolem nepoletovaly kousky smetí.

Typy skládek

Aby to nebylo tak jednoduchý, skládek je navíc víc typů, a zas znova, prostě proto, že ne každý typ odpadu se může házet „jen tak“ někam. Tam ukládáme odpad, který není nebezpečný. Slouží prostě k ukládání takových těch nejběžnějších druhů odpadu a takový skládky jsou zabezpečený proti únikům znečišťujících látek do okolí. U nás jich je cca 170. Tyhlety skládky slouží k ukládání nebezpečnýho odpadu hlavně z průmyslu, ale také z obcí, a mají ty nejvyšší bezpečnostní pravidla, aby do okolí nemohlo nic nebezpečného uniknout. Někdy se dokonce některý druhy nebezpečnýho odpadu zalívají do skla nebo betonu, hustý, co?

Tam, kde není oficiální skládka, platí zákaz skládkování. Zákon o odpadech definuje černou skládku jako nelegálně nahromaděný odpad na místě, které není technicky ani jinak vybaveno odpad pojímat a skládkovat. Littering označuje „odpad, který je odhazován“, tento přístup definuje pojem „litteringové chování“.

Co se stane, když se skládka naplní?

Řádně se zakonzervuje a ještě několik let se monitoruje třeba stav podzemních vod a jímají se bioplyny. Cílem tohoto dlouhodobýho a náročnýho procesu je vlastně uvedení místa poznamenanýho naší činností do souladu s okolím.

Čtěte také: Analýza Máje od K.H. Máchy

Negativní vliv skládek na životní prostředí

Skládky nejsou jen odpuzující hromady v krajině. Zápach, nákladní auta, prach či poletující odpadky komplikují život lidem v okolí. Případné úniky kontaminují okolní zdroje vody. Vědci mají podezření, že toxické znečištění může znamenat častější výskyt některých zdravotních vad.

• Znečištění vody a půdy. Oficiální, tzv. zabezpečené skládky se sice stavějí na stabilním a málo propustném podloží a podkládají se izolační vrstvou jílu a plastovou fólií, ani to však nemusí stoprocentně zabránit úniku různých nebezpečných látek do půdy a vody. Plastová fólie má totiž omezenou životnost - zhruba 100 let.
• Zdravotní rizika. Řada studií ukázala, že skládky představují pro okolní obce zdravotní riziko. U obyvatel žijících nedaleko skládky se častěji objevují syndromy jako bolest hlavy, únava, podráždění očí, nevolnost a kožní efekty.
• Exhalace. Část odpadu se na skládce působením mikroorganismů bez přístupu vzduchu rozkládá, hnije.
• Změny klimatu. Oxid uhličitý i metan, obsažený ve skládkovém plynu, patří mezi skleníkové plyny, které způsobují globální změny klimatu. Podíl skládek na změnách klimatu není vůbec zanedbatelný: pochází z nich 20 % všech českých emisí metanu.

Skládkování odpadů pohledem zákona

Odpady mohou mít negativní vliv prakticky na všechny složky životního prostředí, neboť znečišťují ovzduší a kontaminují půdu, horniny i vodu. Jsou tedy rizikové pro všechny živé organismy, což samozřejmě platí především pro nebezpečné odpady. Proto je zásadně důležité, aby s nimi bylo nakládáno správně.

Co se týče samotných skládek, ty musí splňovat řadu zákonem předepsaných požadavků. Už k výstavbě skládky může dojít až po celkově náročném procesu, přičemž roli hraje např. zákon č. 100/2001 Sb. o vlivech na životní prostředí či č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění. Především se jedná o druhy odpadů, které je možné skládkovat (nesmějí se zde vyskytovat nejen nebezpečné odpady, ale také léčiva nebo nádoby a zařízení s obsahem plynu pod tlakem). Dále je určeno, kde je možné skládku vybudovat, a to především s ohledem na přítomnost podzemních vod či lidská sídliště. Podstatné je rovněž odplynění skládky. Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech potom vymezuje, jak zabezpečit skládku po ukončení jejího provozu. Zkrátka je učiněno vše proto, aby odpady měly co nejmenší dopad na životní prostředí. Problémem ovšem zůstávají tzv. černé skládky…

Problematika černých skládek

Jelikož jsou černé skládky nelegální, všechny výše zmíněné předpisy pro ně pochopitelně neplatí. Z toho vyplývá, že takové hromady odpadu jsou velice nebezpečné pro životní prostředí, tedy jak pro vodu, ovzduší a půdu, tak pro rostliny, zvířata a člověka. Černá skládka se může nacházet prakticky kdekoli (podél cest, v lese apod.), takže z ní může být kontaminována půda a ovzduší a nikdo pochopitelně nekontroluje, zda nejsou v nejbližším okolí přítomny spodní vody. Rovněž kategorie přítomných odpadů nejsou nijak řešeny. Na takových místech navíc často dochází k rozmnožení hlodavců, které může představovat další rizika.

Budoucnost skládek odpadu

V rámci Evropské unie, ale i České republiky se slova proměňují v činy, a tak se snahy o efektivnější nakládání a využívání odpadu promítly do legislativy. Jejím cílem je právě tlak na odklon odpadu ze skládek, a tedy zvýšení míry jeho materiálovýho využití zejména ve formě recyklace, příp. To by mělo vést k minimalizaci množství vyprodukovanýho odpadu, zejména toho, který skončí bez dalšího využití v odpadkovým koši a následně v popelnici, a tedy bez možnosti dalšího materiálovýho využití. Takže třiďte odpad, má to VELKÝ smysl!

Čtěte také: Využití exotermických reakcí v přírodě

tags: #reakce #v #anorganickem #odpadu #na #skladkach

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožené profese v Česku
• Recyklace a využití odpadu z demolice
• Význam ekologické sítě
• Aktuality Dobšice a okolí
• Rostoucí poptávka po zelených pozicích