Kapitoly z kulturní ekologie: Přehled

Tato studijní pomůcka je výstupem z grantového projektu FRVŠ č. Projekt má řešit problém nedostatečných bazálních znalostí a to formou vypracování interaktivní studijní pomůcky, která by srovnala úroveň znalostí studentů z různých oborů či fakult na úroveň požadovanou. Tato interaktivní studijní pomůcka je členěna do celku UČEBNICE (představující text propojený hypertextovými odkazy s řadou obrázků a schémat pro snadné pochopení studované problematiky) a celku TEST.

Celek UČEBNICE je členěn do KAPITOL představujících větší tématické celky učiva. KAPITOLY jsou členěny dle KLÍČOVÝCH STRUKTUR na dílčí problematiky. Celkový přehled zpracované problematiky je patrný z OBSAHU.

Celek TEST je zpracován v online a offline formě (blíže viz tlačítko TEST). Testové otázky se vztahují k jednotlivým kapitolám. Tímto způsobem je TEST provázán s UČEBNICÍ.

Pro vyhledávání konkrétních slov (resp. klíčových slov) a slovních spojení v KAPITOLÁCH lze použít kombinaci kláves CTRL+F.

Témata Kapitol

1. Pre-antropologické antecedenty ekologické antropologie (obecná ekologie-základní pojmy, antické a novověké představy o vlivu prostředí na člověka - Hippokrates, Platón, Aristoteles, Ch. Montesquieu aj.); zavedení pojmu ekologie (A. van Leeuwenhoek, E. Haeckel); různé definice (vymezení) pojmu ekologie; rozdělení ekologie; ekosystémy a jejich (auto)regulativní funkce a paralela v sociální antropologii - pojem ekvilibrium u A. A. Radcliffe-Browna; různé přístupy ke studiu ekosystémů (V. I. Vernadskij, G. E. Hutchinson, S. Forbes); optimální populační hustota pro člověka (T. Malthus, E. Odum); užitá ekologie člověka (G. P. Marsh, W. L. Thomas) - historický přehled (K. W. Butzer, C. O. Sauer, Ch. F. Bennett aj.).
2. Evolucionismus a ekologie - Darwinova teorie; gastreová teorie a princip biogenetického zákona (E. Haeckel); evolucionismus v sociologii - pozitivismus A. Comta; cyklický evolucionismus (H. Spencer); mechanická a organická solidarita (É. Durkheim); Gemeinschaft vs. Gesellschaft (F. Tönnies); teorie kulturního opožďování (cultural lag) - W. F. Ogburn); evolucionismus a strukturální funkcionalismus (T. Parsons); J. Fourastié a optimistický přístup při studiu moderních společností; teorie industriální společnosti (R. Aron); teorie postindustriální společnosti (D. Bell, A. Toffler); tradice vs. inovace v archeologii G. Clark); pesimistický přístup při studiu moderních společností (E. Fromm); hlubinná ekologie (A. Naess).
3. Sociálně/kulturně antropologické a sociologické zdroje ekologické antropologie - unilineární vývojová teorie (E. B. Tylor, L. H. Morgan); "adaptacionistické" definice kultury (B. Malinowski); strukturalismus a ekologie (C. Lévi-Strauss); sociální ekologie chicagské školy (R. E. Park, R. D. McKenzie, E. W. Burgess) - urbánní sociologie; kritika chicagské školy, definice ekologie a ekologie člověka (A. H. Hawley); nové vymezení sociální ekologie (J. Musil); environmentální determinismus a posibilismus v US kulturní antropologii (B. Meggersová, E. N. Ferdon, A. L. Kroeber).
4. Multilineární evoluce a teorie kulturní změny - počátky kulturní ekologie - kulturní taxonomie; metoda a metodologické místo kulturní ekologie; úroveň sociokulturní integrace jako operacionální koncept - case study: "folk society" jako úroveň integrace; sociokulturní úrovně v akulturačních studiích - case study: akulturace západních Šošonů, změny v incké říši aj.; národní sociokulturní systémy - case study: analýza současné komplexní společnosti - Portoriko (J. H. Steward); kulturně ekologické studium venkovských pospolitostí (R. Redfield, R. West aj.).
5. Kritická reflexe Stewardovy koncepce kulturní ekologie - verifikace Stewardovy teorie - E. Service; mezinárodní sympozium Člověk a lovec - základní rysy moderních sběračských populací; ekologie jako věda biosociální (A. P. Vayda, R. A. Rappaport); kulturní materialismus (M. Harris) - case study: aztécký kanibalismus jako cesta za získáním proteinů (M. Harner); kritika Harrisovy a Harnerovy hypotézy (W. Arens a mýtus kanibalismu).
6. Úvod do studia adaptací - ekologická nika (ecological niche) jako výsledek evoluční kreativity (D. Hardesty); microenvironment (K. Flannery, M. Coe); sociobiologická koncepce adaptací (E. O. Wilson); adaptivní dynamika, imaginace a kreativita a adaptivní strategie; klasifikace (typy) adaptací - individuální vs. skupinové; adaptace mezidruhové; problematika adaptací v kulturní antropologii - industriální adaptivní systém; behaviorální adaptace jako hlavní předmět antropologického výzkumu (J. W. Bennett).
7. Kulturologická koncepce adaptací - adaptogeneze a kultura - archeologické výzkumy (R. Leakey, R. Lewin); preadaptace (E. Mayr), postadaptace (Simpson); neoevolucionistický přístup při studiu adaptací - archeologie (V. G. Childe - neolitická a městská revoluce), kulturní antropologie (L. A. White - varianta teorie technologického determinismu).
8. Adaptace a distribuce v sociální a kulturní antropologii - způsoby realizace kulturně ekologického výzkumu; adaptivní oblasti (R. B. Mazess); 3 základní úrovně adaptace - reagenční (behaviorální), fyziologická, genetická a demografická; 3 základní organizační formy distribuce - reciprocita - kompenzovaná a negativní - case study: N. Chagnon a jeho výzkum mezi Yanomamy, altruistická reciprocita u Kungů; redistribuce - case studies: potlač (SZ pobřeží, polynéské ramage - M. Sahlins); trh - case study: výměnný cyklus te u Mae Engů.
9. Energetika a intervence člověka - typy lidské intervence - case studies: přírodní impulzy - fluviální llano - varzea (B. Meggersová); umělé impulzy - JV Asie (C. Geertz); manipulace ekologického pořádku -kočovné zemědělství - case studies: bornejští Ibanové aj.; potlačení restriktivních faktorů - různé hydraulické systémy - case studies: západní Monové, Papagové, aztécké chinampas aj.
10. Adaptabilita na různé ekosystémy - arktická oblast, vysokohorské oblasti, pouštní oblasti, oblast tropických deštných lesů aj.; case studies u různých kulturně ekologických (subsistenčních) skupin: lovecko-sběračské populace, preindustriální pěstitelé, pastevci, moderní zemědělci - např. ekologie a etnicita v alpském údolí jako případ studia adaptace v komplexní společnosti (J. W. Cole, E. R. Wolf) apod.
11. Speciální témata v ekologické antropologii - nové impulzy v ekologické antropologii - "procesuální" ekologická antropologie (B. Orlove, R. Netting); etnoekologie (H. Conklin), etnografická ekologie (Frake) či "cognized environment" (R. Rappaport); case studies: klasifikace rostlin u Tzeltalů (B. Berlin, D. Breedlove, P. Raven, D. G. Casagrande); paleoekologie; urbánní ekologie.
12. Tarahumarové - specifický případ adaptace Indiánů v severozápadním Mexiku - severozápadní Mexiko jako kulturní (sub)areál - etnogeneze, jazyková distribuce; adaptace jako výsledek koloniálního tlaku; základní kulturní rysy tarahumarské kultury - transhumance "ranchería" systému jako výsledek kulturní změny; tesgüinády jako adaptační strategie.

Kulturní ekologie: Historický kontext a vývoj

Kořeny kulturní ekologie nalézáme již v terénních výzkumech kulturních oblastí Ameriky, které provedli v prvních desetiletích 20. století Alfred Louis Kroeber a Clark David Wissler. Za zakladatele kulturní ekologie je považován Julian Haynes Steward, který ve 30. letech zkoumal vliv přírodního prostředí na životní způsob indiánských kmenů.

Čtěte také: Kapitoly z environmentální vědy

Ve svém díle Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution (1955) položil základy kulturní ekologie jako vědní disciplíny. Jako předmět studia kulturní ekologie pak Steward vymezuje studium procesů probíhajících v rámci určité kultury, které byly vyvolány potřebou adaptace na přírodní prostředí. Toto prostředí chápe jako důležitý, nikoli však absolutně determinující faktor. Kulturní a přírodní vývoj jsou v jeho pojetí spíše dva odděleně probíhající procesy, které se více či méně ovlivňují.

Dnešní obecná teoreticko-metodologická východiska kulturní ekologie je možné shrnout do čtyř základních premis (podle Malina, J. Stewardův přístup, který dobře zapadl do doby vzniku environmentálního hnutí, ovlivnil řadu ekologů, antropologů i archeologů druhé poloviny dvacátého století. Kulturně ekologické přístupy a výzkumy však neušly kritice.

Kulturní ekologie nalezla své využití zejména ve výzkumech lokálních sběračsko-loveckých nebo pasteveckých společností, v nichž vztah k přírodnímu prostředí vystupuje nejvýrazněji a nejbezprostředněji. Řada kulturních ekologů nezůstává pouze u výzkumu, ale věnuje se i dalším aktivitám. Vědci pracují jako dobrovolníci (např. v neziskových organizacích zaměřených na lidsko-právní problematiku), zabývají se enviromentálním vzděláváním a angažují se v environmentáních hnutích.

Současné aktivity v rámci kulturní ekologie se pak snaží také zprostředkovávat dialog mezi odborníky a širší veřejností, stavět mosty mezi narůstajícím vědeckým poznáním a vzděláváním občanské společnosti a pomáhat při etablování tzv.

Vztah k dalším oborům

Zájmy a postupy kulturní ekologie se často prolínají s těmi, kterými se zaobírá sociální ekologie nebo lidská ekologie (human ecology). Hranice mezi těmito směry jsou velice křehké (občas jsou používána jako synonyma) a spolupracují mezi sebou i s dalšími obory (např.

Čtěte také: Definice Ekologického Luxusu

Kulturní ekologie v České republice

Kulturní ekologie se v ČR začala etablovat v devadesátých letech, konstituování vědního oboru do určité míry reflektovalo vývoj environmentálního hnutí. Na rozvoji oboru se významně podílela Jitka Ortová, která napsala první díla zaměřená na kulturní ekologii: Kulturní a sociální ekologie, Kapitoly z kulturní ekologie. Ortová začala také vyučovat kulturní ekologii na Katedře kulturologie FF UK.

V roce 1998 založila Hana Librová Katedru environmentálních studií na MU FSS v Brně, v roce 2001 pak vznikla pod vedením Ivana Ryndy na FHS UK v Praze Katedra sociální a kulturní ekologie, kde kulturní ekologii vyučuje známý antropolog Václav Soukup.

Doporučená literatura

• Clark, G., Prehistorie světa. Praha: Orbis 1973.
• Darwin, Ch., O původu člověka. Praha: Academia 1970.
• Farb, P., Ekologie. Praha: Mladá fronta 1977.
• Fromm, E., Anatomie lidské destruktivity. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1997.
• Kottak, C. P., Anthropology: The Exploration of Human Diversity. 1991.
• Kuhn, T., Struktura vědeckých revolucí. Praha: OIKOYMENH 1997.
• Lévi-Strauss, C., Smutné tropy. Praha: Odeon 1966.
• Lorenz, K., Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta 1997.
• Morris, D., Lidský živočich. Praha: Euromedia Group, k. s. 1997.
• Murphy, R. F., Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON 1998.
• Musil, J., Nové vymezení sociální ekologie. In Sociologický časopis 1991, 1: 69-89.
• Odum, E., Základy ekologie. Praha: Academia 1977.
• Ortová, J., Kapitoly z kulturní ekologie. Praha: Nakladatelství Karolinum 1999.
• Parsons, T., Společnosti. Vývojové a srovnávací hodnocení. Praha: Svoboda 1971.
• Patočka, J., Přirozený svět jako filozofický problém. Praha: Čs. spisovatel 1992.
• Sklenář, K., Za jeskynním člověkem. Praha: Čs. spisovatel 1984.
• Soukup, V., Dějiny sociální a kulturní antropologie. Praha: Karolinum 1994.
• Soukup, V., Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál 2000.
• Soukup, V., Dějiny antropologie. Praha: Karolinum 2004.
• Toffler, A., Šok z budoucnosti. Praha: Práce 1992.
• Votrubec, C., Lidská sídla. Jejich typy a rozmístění ve světě. Praha: Academia 1980.
• Wilson, E. O., O lidské přirozenosti.

Čtěte také: Eshop pro ekology rostlin

tags: #kapitoly #z #kulturni #ekologie #přehled

Oblíbené příspěvky:

• Data o kvalitě ovzduší Liberec
• Článek o ohrožení medvědího česneku
• Bezdotykové koše: Test
• Uprchlíci z Ukrajiny a životní prostředí v ČR
• Zatížení životního prostředí zemědělstvím