Odpadky se staly průvodním jevem současné civilizace. Jak bude Země vypadat za sto či dvě stě let? Bude člověk stále pánem tvorstva, nebo se utopí v hromadách odpadků?
Globální rozsah problému
V Tichém oceáně mezi Kalifornií a Havají plave umělý ostrov o rozloze dvakrát větší než Texas. Ostrov je tvořen ohromnou masou odpadků a neustále nabírá na objemu. V současné době tvoří tento ostrov 3,5 milionu tun s koncentrací 3,34 milionu kusů odpadků na kilometr čtvereční.
Někdy se o těchto obřích plovoucích skládkách, díky jejich značné rozloze, mluví jako o „plastových kontinentech“. Toto označení je však poněkud mylné, protože ve skutečnosti se jedná o celou galaxii odpadků na hladině, nebo pod ní. Pokud by se jednalo o souvislý plovoucí ostrov, řešení by nebylo tak složité, protože by stačilo jej naložit a odvézt.
Velká tichomořská odpadková skvrna představuje gigantickou oblast v severním Pacifiku, kde se v důsledku proudění vody usazuje smetí - a převážně plast. Rozloha skvrny je sezonní, neboť se odvíjí od hustoty znečištění. Podle výzkumníků z organizace The Ocean Cleanup však k roku 2016 zaujímala přibližně 1,6 milionu kilometrů čtverečních, což odpovídá více než dvacetinásobku území Česka, a tvořilo ji až 129 tisíc tun odpadků.
Podle Matthiase Eggera, který pro The Ocean Cleanup pracuje, bychom o tichomořské skvrně neměli uvažovat jako o plovoucím ostrově: „Přímo na místě uvidíte jen krásný modrý oceán. Lepší je skvrnu přirovnat k obloze. Když se na nebe podíváte v noci, bude poseté hvězdami - a podobně vypadá skvrna z plastů. Jejich koncentrace sice není tak vysoká, ale jakmile si jich ve vodě všimnete, začnete jich pozorovat stále víc.“ Na vině je nehostinné oceánské prostředí, které plasty zvolna rozkládá na tzv. mikroplasty s rozměry do pěti milimetrů. Pouhýma očima se pak dají ve vodě zahlédnout jen stěží, ale dopad mají obrovský. Ostatně nacházejí si cestu dokonce i do našich těl, jelikož je přijímáme spolu s jídlem.
Čtěte také: Přehled klimatických stanic Karibik
Dopady na mořský život
Asi netřeba dodávat, že takto gigantické smetiště zásadně ohrožuje mořský život. Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají. Ptáci si zase plovoucí smetí pletou s kořistí, jenže jejich trávicí ústrojí si s víčky, nedopalky a kusy obalů neporadí. Plasty se tak v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem.
Škála problému a jeho následků však může být mnohem širší, než jsme si původně mysleli. Oceány představují nejméně prozkoumanou část planety a tamním ekosystémům nerozumíme ani zdaleka tolik jako těm suchozemským. Pacifická skvrna by přitom mohla sehrát významnou roli v jejich rozvracení. Ačkoliv se její rozloha v závislosti na sezoně mění, faktem zůstává, že plasty vytvářejí relativně stabilní prostředí pro život. Do srdce oceánu se pak na nich přesouvají živočichové, kteří se za normálních podmínek drží na pobřeží či v jeho blízkosti.
„Když jsme prozkoumali kusy plastů z tichomořské skvrny, zaskočilo nás, kolik jsme na nich našli pobřežních organismů,“ uvádí Linsey Haramová ze Smithsonian Environmental Research Center.
Takřka na všech prozkoumaných plastech objevili vědci oceánské tvory, což není nijak výjimečné - vždyť některé kusy odpadu tvoří součást skvrny i déle než 50 let. Na 70 % smetí však výzkumníci identifikovali alespoň jeden druh, který uprostřed oceánu běžně nežije a daří se mu pouze na pobřeží. Dvě třetiny vzorků pak sloužily coby domov pro oceánské i pobřežní „nájemníky“.
Boj o přežití
Popsané ekosystémy se ovšem neutvářejí ve vzduchoprázdnu a o prostor k životu bojují se stávajícími společenstvími: V lepším případě žijí po jejich boku, v tom horším je připravují o potravu, nebo je rovnou pojídají.
Čtěte také: Dopad znečištění na karibské pláže
„Velmi pravděpodobně tam probíhá boj o životní prostor a také o potravní zdroje. Organismy se zřejmě rovněž požírají navzájem. Tamní interakce se zatím těžko určují, máme však důkazy, že se některé pobřežní sasanky krmí oceánskými živočichy. Mezi původními obyvateli a novými komunitami tak rozhodně dochází k určité formě predace,“ vysvětluje Haramová.
Změna prostředí přesto mnoha pobřežním tvorům nebrání v rozmnožování. Zmíněná badatelka s kolegy objevila na kusech plastu například členovce, kteří se starali o čerstvě nakladená vajíčka, nebo sasanky množící se nepohlavně klonováním. Nelze přitom vyloučit, že mořské proudy nějaký kus odpadu ze skvrny vytrhnou a zanesou jej k pobřeží. Druhy, jež umělý ostrov obývají, se tak mohou dostat do nepůvodní lokality, kde nenaleznou přirozené predátory a naruší místní rovnováhu.
„Když se dovedete množit, dovedete se také šířit. A když se umíte šířit, umíte i dobývat,“ dodává Linda Amaral-Zettlerová z nizozemského institutu pro mořský výzkum NIOZ. „Pro pobřežní organismy nejde o ‚poslední štaci‘. Jejich cesta do srdce oceánu nemusí nutně skončit smrtí.“
Karibik: Zavaleni plastem
Karibik není jen lahodný rum, doutníky pro gurmány a bílé písčité pláže s průzračným mořem. Oblast má i své stinné stránky, mezi které patří například znečištění moře. Karibské ostrovy považuje řada lidí za symbol čisté přírody a ideální dovolenkovou destinaci. Bohužel, realita je jiná. Už i tento mnohými vzývaný tropický ráj je zatížen obrovskými nánosy odpadků, především těch vyrobených z plastu. Místo idylického pohledu na karibské pobřeží přinášejí vlny na břehy Dominikánské republiky stovky tun plastů.
Experti předpokládají, že se jedná o odpad z Guatemaly, kterou zasáhlo období vytrvalých dešťů, jež zvedly hladinu řek. Podle ostříleného znalce oceánů Johna Houstona ze společnosti Blue Planet Society je to nejhorší znečištění vody plastem, jaké kdy viděl. Podle něj se plast rozkládá na mikroskopické částice, které vstupují do potravinového řetězce prostřednictvím planktonu a ryb.
Čtěte také: Dopad kosmetiky z Mrtvého moře na životní prostředí
Podle vědců z University of California bylo k roku 2017 na světě vyrobeno astronomických 8,3 miliardy tun plastu. Recyklace při tak masivním objemu plastového odpadu přestává být považována za efektivní řešení. Je tedy zapotřebí začít bojovat jinak - účinněji. Jako optimální řešení se jeví precyklace - omezení výroby plastů na jedno použití.
Dominika odolná vůči klimatu
„Dominika se hrdě hlásí k označení ‚Ostrov přírody‘, musíme se proto všemi možnými způsoby snažit si toto označení zachovat,“ uvedl premiér ostrova Dominika Roosevelt Skerrit. Zákaz jednorázových plastů, který bude zahrnovat plastová brčka, tácky i příbory, polystyrenové boxy na jídlo a šálky, je součástí dlouhodobé strategie ostrova, podle které se Dominičané stanou národem odolným vůči změnám klimatu a následným přírodním katastrofám.
„Dominiku odolnou vůči klimatu zajistí udržitelný přístup ke společnosti i ekonomice, který ochrání naše přírodní zdroje a bohatství a zajistí rozvoj, který, jak je to jen v lidských silách možné, nelze změnit nebo zvrátit změnami klimatu,“ shrnuje své představy o odolné Dominice premiér.
Snahy o vyčištění oceánů
Zatímco jedna skupina vědců se snaží rozložit plastový odpad na benzín ještě než se dostane do našich oceánů, druhá se snaží vyčistit nepořádek, který již v oceánech nějakou dobu plave. Na podzim roku 2018 organizace The Ocean Cleanup oficiálně spustila systém na vyčištění tak zvané velké pacifické skládky mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy, ve které pluje odhadem asi 1,8 bilionů kusů plastu. Pro představu, rozlohou je tato plovoucí skládka asi dvakrát větší než Francie.
Nezisková organizace The Ocean Cleanup byla založena v roce 2013 teprve 18ti letým Boyanem Slatem za účelem testování jeho technologie na vyčištění oceánů od plastů. Toto zařízení je ve skutečnosti 600 metrů dlouhá plovoucí hráz, která se automaticky formuje do tvaru U a sbírá plastový odpad těsně pod hladinou. Dle tvůrců má tento systém potenciál vyčistit půlku pacifické skládky v průběhu pouhých pěti let.
Další výhodou zařízení je šetrnost k životnímu prostředí a živočichům žijícím v oceánu. Zatímco plast se zachytává, ryby a další mořští živočichové se velmi snadno vyhýbají. Pro představu, celé zařízení se za pomoci proudu, vln a větru velmi pomalu pohybuje vpřed, nicméně pohyb je tak pomalý, že živočichové mohou velmi snadno odplavat jinam. Navíc u pevné třímetrové stěny, která je zavěšena pod plovoucím zařízením nehrozí, že by se do ní živočichové zamotali jako u běžných sítí. Vodní proud pak zařízení „podplouvá“ a stahuje s sebou i mořské živočichy do volného oceánu.
Po úspěšném otestování nové technologie v podobě 100 km dlouhých norných stěn, bude spuštěn sběr plastového odpadu v Tichém oceánu. Po jeho dokončení v roce 2018, budou následovat ještě 4 zbývající světová plovoucí smetiště.
Produkce odpadu v číslech
Podle loňské studie Global Plastics Outlook vyprodukuje průměrný obyvatel USA za rok 221 kilogramů plastového odpadu, u Evropanů se jedná o přijatelnějších 114 kilogramů a nejšetrnější jsou Japonci a Korejci s 69 kily. Z globálních 353 milionů tun odpadních plastů se pouze 9 % recyklovalo, 19 % putovalo do spaloven, 49 % se vyvezlo na skládky a celých 22 % proniklo do neregulovaného prostředí včetně oceánů.
V roce 2019 se podle uvedené studie dostalo do vodních toků 6,1 milionu tun plastů, z toho 1,7 milionu skončilo v oceánech. Ze světových měst nejvíce odpadků vyprodukuje New York, na druhém místě je Mexico City a za ním Tokio.
Japonská řešení
A proto v hustě zalidněném Japonsku přišli japonští inženýři s důmyslným řešením. Jak píše The Japan Times, ostrov je vybudován z popela z vysokoteplotních spaloven odpadu a z kalu z čističek smíchaného se zemí. Až bude ostrov zcela přeplněn, jeho západní část by měla sloužit jako překladní terminál pro nákladní lodě. Ostrov začali Japonci budovat již v 70. letech, nedlouho potom, co tehdejší guvernér vyhlásil „válku odpadkům“.
Japonci navíc poctivě třídí. Spalitelný odpad (například zbytky z kuchyně, papír a oblečení) pak putuje do výhní spaloven, kde je vystaven teplotě až 850 stupňů Celsia. Popel se pak vyváží na ostrov v Tokijské zátoce.
Dopady na životní prostředí
Každá čtvereční míle oceánu je podle OSN zároveň místem, kde se nachází téměř 50 tisíc kusů odpadků, z nichž většina ohrožuje živočichy v moři - buď plasty požijí, nebo v nich uvíznou. Větší kousky plastů, především zbytky rybářských sítí, mohou zvířata uvíznout - savcům a ptákům brání v pohybu a dýchání, ryby si o pevná plastová vlákna sítí zase mohou pořezat citlivé části těl.
Plasty se v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem. Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají.
Úsilí o udržitelnost v Japonsku
Výstava Expo 2025 v Ósace se stala nejen místem setkání kultur, ale také ukázkou inovativního přístupu k udržitelnosti. Demontáž ikonického dřevěného kruhu Grand Ring a dalších pavilonů je součástí ambiciózního plánu snižovat odpad a znovu využít materiály. Japonská asociace pro světovou výstavu si klade za cíl znovu použít více než 20 % stavebních materiálů z pavilonů. I když některé exponáty a zbytky materiálů se stanou odpadem, plánuje se recyklovat až 98 %.
Světový den oceánů, který připadá na pátek 8. června, byl oficiálně uznán OSN teprve před 10 lety, ačkoliv jej kanadské organizace International Centre for Ocean Development a Ocean Institute of Canada navrhly již v roce 1992. Loni se celém světě pořádalo více než tisíc akcí ve 118 zemích světa s jasným cílem - upozornit na důležitost podmořského světa, jeho ekosystému a boj s odpadky.
Nanoplasty a jejich chování
Nanoplasty, které v potocích a řekách míří do oceánů, mají tendenci shlukovat se kolem pevných objektů. Tvrdí to nová studie, kterou zveřejnil odborný časopis Environmental Science & Technology. Podle vědců to může znamenat, že většina těchto částic tak zůstává zachycená u ústí řek nebo pobřeží.
Plasty v současnosti představují velký environmentální problém. Zamořují už i odlehlá místa na Zemi a výjimkou nejsou ani oceány. Když k nim původně velké umělohmotné kusy plují, postupně se rozpadávají na menší a menší úlomky. Někdy přitom skončí až v nano velikosti.
Mezi obrovským množstvím umělohmotného odpadu, které se dostává do řek a potoků, a tím, co vědci našli v oceánech, přitom existuje značný nepoměr. To, kde velká část nanoplastů končí, tak pro ně až doposud zůstávalo záhadou.
tags: #karibské #moře #znečištění #plasty
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]