Říká se, že příroda je mocná čarodějka, ale i ona má svůj kryptonit. Smrtící rány, ze kterých se sama nedokáže zotavit, jí zasazuje lidská bezohlednost. Jedovaté ovzduší, otrávená jezera či oceány odpadků sužují naši Zemi. A přestože environmentalisté bijí na poplach, některým místům už nelze pomoci. Živé tvory ohrožují na životě a pohled na ně vhání slzy do očí každému, komu není osud zeměkoule lhostejný.
Místa nejvíce postižená znečištěním
Která místa rozhodně nestojí za návštěvu a s jakými přijdete do kontaktu, aniž byste překročili státní hranice?
Sedmý kontinent
Protože pokrývá zhruba 1,6 milionu kilometrů čtverečních, přezdívá se jí občas sedmý kontinent. Masa odpadků nashromážděná v severním Pacifiku váží kolem 79 000 tun (některé zdroje uvádí rozpětí mezi 45-129 tisíci tuny) a skládá se z obrovského množství plastů a mikroplastů. Právě tyto částice pak pronikají i do potravinového řetězce. Živočichové, kteří se živí planktonem, nedokážou malé kousky od přirozené stravy oddělit a spolu s ní se jim dostávají do těla. Na nich si pak pochutnají další tvorové, kteří následně skončí na menu vaší oblíbené restaurace. A přítomnost mikroplastů byla objevena i v mořské soli.
Jezero Karačaj
Rozprostírá se na relativně malé ploše 0,13 kilometrů čtverečních a momentálně je zasypáno, ale stále se jezero Karačaj považuje za jedno z nejnebezpečnějších míst na Zemi. V minulosti stačilo u jeho břehů strávit pouhou hodinu, abyste schytali smrtelnou dávku radiace. Až do roku 1957 sloužila tato bezodtoková vodní plocha jako odkladiště radioaktivního odpadu. V její blízkosti byl vybudován komplex Majak, který Sověti využívali k výrobě jaderných zbraní. Totální ignorace k nakládání s nebezpečným odpadem a lhostejnost k životnímu prostředí vedla až ke Kyštymské katastrofě v roce 1957, kdy nádrž vybuchla a zamořila celou oblast v okolí, včetně řeky Teča. Jezero Karačaj bylo zasypáno betonovými bloky, ale tamní půda je stále kontaminovaná a oblast veřejnosti není dostupná dodnes. Horší jaderné havárie byly už jen ty v Černobylu a Fukušimě.
Město La Oroya
Mezi nejznečištěnější města světa se pravidelně řadí La Oroya v Peru. Leží vysoko v Andách, má 35 000 obyvatel a od roku 1922 tu prakticky nepřetržitě probíhá těžba a hutní zpracovávání kovů, jako jsou olovo, zinek a měď. Ty se dostávají nejen do atmosféry, ale také do vody i půdy. Naděje okolí města La Oroya začala svítat v roce 1997, kdy se vlastníkem dolu stala společnost Doe Run. I když se cíle projektu nepodařilo zcela naplnit, byly významně sníženy hladiny olova, kadmia a arsenu. Problémy však stále přetrvávají v oblasti emisí oxidů síry.
Čtěte také: Praktické informace o svozu komunálního odpadu
Černobyl
Na datum 26. 4. 1986 celý svět asi jen tak nezapomene. Toho dne došlo k (naštěstí prozatím) největšímu neštěstí od doby, kdy lidé díky fyzikům získali schopnost získávat energii z jaderného štěpení. Několik měsíců po havárii byl zničený reaktor zalit do betonového sarkofágu. Byl zbudován narychlo a navíc z velké části pouze na dálku řízenými roboty. Pod praskající vrstvou betonu je stále uloženo 95 % paliva reaktoru.
Dzeržinsk
V roce 1941 započala v Džeržinsku výroba jedné z nejobávanějších válečných zbraní - bojových plynů. Přetrvávala zde prakticky po celou dobu trvání »studené války«. Mezi plyny dominovaly dva. V roce 2003 došli odborníci k závěru, že budete-li mužem z Džeržinsku, můžete očekávat smrt ve 42 letech, budete-li ženou, pak ve 47. Od té doby se však situace pomalu vylepšuje - stojí za tím především postupný krach zdejších chemických továren.
Kabwe, Zambie
Nedaleko města Kabwe, které leží asi 150 km severně od hlavního města Zambie Lusaky, byla v roce 1902 objevena bohatá naleziště olova a zinku. Největším nebezpečím pro obyvatele okolí Kabwe je prach, kvůli němuž se kovy dostávají prakticky kamkoliv a nelze před nimi utéct. Zdroje surovin jsou dnes prakticky vytěženy a život na severu Zambie tak má šanci vrátit se do normálu.
Provincie Šan-si, Čína
Provincie Šan-si v centrální oblasti Číny má pro Číňany asi podobný význam jako pro nás dříve Ostravsko. Ovšem i ve městě Lin-fen, které se v žebříčcích nejznečištěnějších míst objevuje dlouhodobě, se začíná blýskat na lepší časy. Napomoci by mohlo i zavedení centrálního vytápění pro rozlehlé obytné oblasti.
Norilsk, Sibiř
Město Norilsk, které leží na Sibiři za polárním kruhem, bylo založeno teprve ve 20. letech minulého století. Důvody pro jeho zbudování nebyly nijak vznešené. Není těžké odhadnout, že nejvýznamnějšími znečišťujícími látkami jsou v okolí Norilsku zejména mikročástice kovů, těžených v místních dolech. Těžba bude však jistě pokračovat nadále, i když vězně už dávno nahradili profesionálové.
Čtěte také: Udržitelnost a voda
Rudnaja Pristaň
Zpracování olověné rudy zde započalo již v roce 1930. K postupnému zamořování okolí olovem a dalšími těžkými kovy tedy dochází přes 80 let. Je však třeba dodat, že ruští ekologové se proti zařazení Rudnej Pristani na seznam nejznečištěnějších míst světa zásadně ohradili!
Sukinda, Indie
Dobývání chromové rudy v okolí města Sukinda ve státě Orissa na východě Indie má pro celou tuto zemi obrovský význam. 12 z místních dolů však stále funguje bez jakékoliv kontroly znečišťujících výstupů. Celých 70 % povrchové a 60 % pitné vody v údolí je proto znečištěno šestivazným chromem. Alespoň částečné napravení důsledků znečištění v oblasti Sukinda je skutečně tvrdým oříškem. Velké naděje na odstranění kovů z půdy (zejména niklu) vkládají místní vědci do několika druhů hub (kropidlák, štětičkovec).
Sumgait, Azerbajdžán
V době, kdy všechny zpracovatelské závody pracovaly v Sumgaitu na plné obrátky, chrlily do ovzduší podle odhadů něco mezi 70 000-120 000 tun odpadu ročně. Doslova požehnáním se pro tuto oblast stal rozpad Sovětského svazu. V dnešní době je oproti době největšího »rozkvětu« v provozu už jen asi 20 % závodů.
Tchien-jing, Čína
Město Tchien-jing v jinak poměrně zaostalé provincii An-chuej na východě Číny má pro tuto zemi zvláštní význam. Koncentrace tohoto těžkého kovu zde překonává národní limity až desetinásobně. Mnohonásobné překonání limitů pro koncentraci olova má za následek zejména řadu vývojových poruch u dětí. Řada z nich proto trpí nejrůznějšími formami mentálních i tělesných retardací.
Textilní průmysl a jeho dopady
Textilní průmysl je jedním z odvětví nejvíce zatěžujících naší planetu. Má na svědomí 20 % celosvětového znečištění vody a 10 % všech CO2e emisí. Zároveň 65 % materiálů je vyráběno z fosilních paliv a každý rok končí na skládce 92 mil. tun oblečení. Bez změny tohoto stavu nelze čelit ekologickým výzvám jako je globální oteplování, nedostatek vody či ztráta biodiverzity. Do nových oděvů se recykluje pouhé 1% oblečení a zbytek končí na skládkách nebo ve spalovnách. Negativní dopady textilního průmyslu se odrážejí také ve spotřebě surovinových zdrojů. Více jak 65 % oděvů je stále vyráběných z ropy, u bavlny je zase problematická vysoká náročnost na spotřebu vody nebo znečištění způsobené používáním pesticidů při jejím pěstování.
Čtěte také: Ekologická likvidace
Společnost NIL Textile na trh uvedla plně cirkulární řešení v oblasti textilu. Nekončí pouze u inovativních cirkulárních materiálů z kukuřice, cirkulárního polyesteru, oceánského odpadu nebo bavlny. NIL Textile se věnuje celému životnímu cyklu oděvů a zasazuje se o to, aby oblečení nikdy neskončilo jako odpad. Oděvy jsou tak nejen recyklované, ale také plně recyklovatelné. Veškeré produkty mohou zákazníci po obnošení vrátit skrze NIL Circular System. NIL Textile je recykluje a vyrobí z nich nové oděvy stejné kvality. To vše díky revoluční technologii molekulární recyklace bez ztráty kvality textilu. Díky cirkularitě a etické výrobě v České republice NIL Textile produkty dosahují nejen radikálně nízkých enviromentálních dopadů, ale nepodílejí se ani na vytváření sociálních nerovností.
Společenská odpovědnost a přirozený vztah k přírodě vedla majitele společnosti k podpoře a propagování tématu její udržitelnosti.
Ubývání biodiverzity
Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety. To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních - od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek.
Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky. Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí. Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde.
Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN, zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší. Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.
Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně. Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy. Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek.
Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou. Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout. Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu).
Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru. Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků.
Biotop označuje prostředí, které k životu potřebuje určitý konkrétní druh (například biotopem konipasa horského jsou rychle plynoucí vodní toky). Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí - proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy. Ty totiž nemohou přežít bez vhodných podmínek neživé přírody a jemného přediva vztahů s jinými druhy. Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu. Ztráta jednoho či několika druhů ještě nemusí být pro biotop katastrofou, nicméně často znamená jeho významnou proměnu či ohrožení, a to zejména pokud jde o druh z hlediska biotopu klíčový, jakou jsou třeba mangrovníky v mangrovových pobřežních lesích. V našich podmínkách může být příkladem buk lesní, který je zásadním druhem pro biotop bučin (velká část těchto biotopů byla u nás v 19. a 20.
Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.
Znečištění a luxus
Dobývání surovin, průmyslová výroba či získávání energie dokážou otisknout svou často i nepříjemně páchnoucí stopu do ovzduší, vod i půdy. Vždy je však třeba mít na paměti, že znečištění životního prostředí není ničím jiným než rubovou stránkou života v luxusu, který žádná generace před námi nepoznala. Dobrou zprávou je, že řada institucí - počínaje místními úřady a konče např. Světovou bankou - na výzvu skutečně zareagovala a situace se pomalu mění k lepšímu.
tags: #kde #probíhá #znečištění #naší #planety #nejvíce
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]