Libeček, kterému se říká také maggi koření, je statná bylina s naprosto nezaměnitelnou vůní, výjimečnou chutí i léčivými benefity. V českých zahradách se těší velké popularitě a nachází hojné uplatnění v kuchyni. Listy lze používat nejen čerstvé, ale i sušené. Poradíme, jak ho pěstovat na zahradě i v květináči, na co se dá použít a jak ho uchovat na zimu.
Libeček lékařský (Levisticum officinale) je u nás nejstatnější a nejmohutnější bylina. Může vyrůst až do výšky dvou metrů. Je to vysoká a rozložitá, vytrvalá rostlina z čeledi miříkovitých (lat. Apiaceae) - pomalu rostoucích rostlin, dorůstající do výšky až 2m. Pěstuje se pro aromatické listy.
Libeček je 100-200 cm vysoká aromatická vytrvalá rostlina, výrazné kořenné chuti a celerového aroma. Má dlouhou, přímou lodyhu, která je dutá a oblá a rostou na ní vstřícné až přeslenité větve s listy uskupenými po třech. Dolní listy mají řapík, horní jsou přisedlé a mají blanitě lemované pochvy. Listy jsou dlouhé a ploché, ostře lemované a zelené.
Květenství je okolík složený z 12-20 okolíčků rostoucích na tlustých paprscích. Paprsčité květy jsou pětičetné s pestíkem a nezřetelným kalichem. Mají žluto-zelenou barvu a kvetou na konci jara či začátku léta. Na konci léta se poté objevují žluto-hnědé plody, kterými jsou elipsoidní hladké dvounažky.
Svým aroma připomíná celer. Listy jsou zelené a rostou na větvičkách po třech.
Čtěte také: Mango: Pěstování od semínka
Původně pochází z oblasti Středomoří. Libeček je rostlinou pocházející ze Středomoří. Byl znám již v 16-tém století.
Původem pochází ze starověké Persie (dnešní Írán a Afghánistán), odkud se rozšířil do celého Středozemí. V dnešní době se pěstuje po celé Evropě a v Severní Americe. Do Evropy se dostal díky mnichům, kteří jej ve středověku pěstovali v klášterních zahradách, do Ameriky byl rozšířen díky emigrantům. V České republice se volně v přírodě nevyskytuje, ale je celkem snadné si jej vypěstovat.
Pěstování libečku na zahradě je poměrně nenáročné. Libeček lékařský není náročný na umístění na záhonu ani na zeminu. Můžeme ho pěstovat jako bylinku v květináči za oknem. Tady nevyroste do závratných výšek.
Vzhledem k své mohutnosti libeček potřebuje na záhoně dostatečný prostor. Libeček nevyséváme a nevysazujeme na místo, kde byly v loňském roce mrkev, petržel, pastinák, celer, kopr či koriandr. Omezíme tak možný výskyt nemocí a škůdců.
Co se půdy týče, libeček vyžaduje hlubokou půdu, která bude průměrně vlhká a dobře zásobená živinami. Na půdu je libeček nenáročný, postačí mu běžná zahradní a dostatečně hluboká zemina (to se týká hlavně při pěstování v květináčích), ale humózní půda s dostatkem živin podpoří růst, takže se doporučuje před zasetím půdu prokypřit a přihnojit. Další přihnojování v průběhu růstu není třeba. Stejně tak nenáročná je i na stanoviště, které může být slunné i polostinné, pouze úplný stín nesnáší příliš dobře.
Čtěte také: Rostlé dřevo a ohrožení
Buď můžete přistoupit k přímému výsevu semen, nebo využít již předpěstované sazenice. V případě, že se rozhodnete pro výsev semen, učiňte tak v březnu nebo na podzim. Pokud se rozhodnete pro přímý výsev semen na venkovní stanoviště, učiňte tak na jaře (v březnu nebo dubnu) či na podzim (v září a říjnu). Semena vysévejte do skupin po pěti až šesti kusech.
Semena se vysévají do hloubky asi 1 cm, řádky by měly být od sebe nejméně 60 cm. Semínka Libečku lékařského vyséváme na jaře nebo na podzim. Doporučujeme sazenice předpěstovat v teple. Po té vysazujeme na záhon do sponu 40x40 cm.
Větší rostlinky vyjednotíme na vzdálenost asi 30 cm. Po výsevu semínka klíčí velmi pomalu, rostlinky vzcházejí zhruba měsíc i déle, proto se vyplatí vysévat je s rychle klíčící značkovací plodinou (např. Mladé sazenice můžete do venkovního prostředí přesunout zhruba v červnu.
Libeček je vhodné zastřihávat pomocí nůžek. Tato bylinka má tendenci se poměrně hodně rozrůstat. Když rostlina vyroste do výšky asi 25 cm, ostříháme ji. Pak ji necháme vyrůst do zhruba jednoho metru a opět ostříháme. Každé prořezání podpoří růst nových aromatických listů. Pravidelným stříháním listů a úpravy výšky rostliny zajistíte kvalitní stále nové listy. Zastřiháváním zpomalíte její růst a květenství.
Nezapomínáme na pravidelné hnojení organickým hnojivem. Během pěstování je vhodné libeček přihnojovat. Díky tomu podpoříte správný vývoj kořenového systému a docílíte vyšší produkce listů.
Čtěte také: Výskyt Reishi
Květní stonky jsou krásné, chceme-li však mít co největší množství aromatických listů, květenství před rozkvětem odstraníme.
Libeček lze podobně jako další bylinky pěstovat také v květináči za oknem. Semínka libečku do nádob vyséváme na jaře do zahradního substrátu. Do připravené nádoby lze buď přímo zasadit sazeničky, nebo si je vypěstovat ze semínek. Druhá varianta je pochopitelně časově náročnější, ale určitě ne nemožná. Ke klíčení semínek využijte menší nádobu, kterou umístíte na teplé a slunné místo. Nezapomeňte na pravidelnou zálivku, ale dejte si pozor na přemokření. Nezapomeňte volit dostatečně velkou a hlubokou nádobu a pamatujte na pravidelnou zálivku.
Květináč se semínky zakryjeme fólií, aby zemina zůstala stále vlhká. Pravidelně stříháme nať, aby byla rostlina košatější. Jednou za čas se doporučuje rostlinu celou ostříhat, aby vyrazila znovu a její listy byly opět čerstvé. Platí totiž, že novější listy jsou jemnější a měkčí než ty staré.
V našich podmínkách libeček většinou bez problémů přezimuje. V případě, že budete bylinku pěstovat ve venkovním prostředí, budete pochopitelně řešit také její zazimování. Rostlina je schopna bez problémů přezimovat a není potřeba ji na to nijak zvlášť připravovat.
Jakmile na podzim po prvních mrazících stonky zaschnou, je vhodné nať odstřihnout.
Mezi časté choroby libečku patří hnědé skvrny objevující se na listech. Objeví-li se na listech hnědé skvrny, patrně jsou popálené přímým sluncem. Mezi další nemoci se řadí rzivost, kterou rozeznáte podle drobných skvrnek na listech, které mají tendenci se rozrůstat. List následně hnědne a odumírá. Pokud si této nemoci všimnete, je vhodné napadenou část rostliny odstranit až u země a spálit ji. V případě, že zpozorujete díry na listech, může za nimi stát lalokonosec libečkový. Za kroucením listů pak mohou nejčastěji stát svilušky nebo mšice.
A kdy sklízet libeček? Sklízí se hlavně mladé listy před květem, které lze usušit, nebo uchovat mražením.
Libeček nemusíte vždy zpracovat zcela čerstvý. Pro budoucí použití a uskladnění jej můžete snadno usušit. Libeček přitom dobře schne i bez využití pomocníků v podobě sušiček. Rostlinu před sušením omyjeme, osušíme a natrháme na menší svazky. Zavěsíme je na suchém a vzdušném místě, ideálně v průvanu ve stínu. Případně je můžete svázat dohromady a zavěsit v prostoru. Usušený libeček uchovávejte v dobře uzavíratelné nádobě, do které se nedostane vlhkost. Usušený libeček nadrobno rozdrtíme a uložíme do čistých a suchých, nejlépe tmavých uzavíratelných sklenic.
Pokud chceme zachovat svěží barvu a aroma libečku, je nejlepší mražení. Čerstvě nasbírané lístky, opláchnuté a osušené, nadrobno nasekáme. Rozdělíme na jednotlivé porce, dáme do menších sáčků a dáme zamrazit. Nebo nasekané listy libečku vložíme do tvořítek na led, zalijeme studenou převařenou vodou a zmrazíme.
Chuť libečku je specifická, výrazně aromatická, hořce nasládlá. Listy v kuchyni se využívají mladé a čerstvé. Větší a starší listy mohou mít nahořklou chuť.
Libeček se jako koření používá prakticky celý - čerstvé (i sušené nebo zmrazené) listy, ale i kořen a plody. Stačí přidat pouze trošku libečku, protože je velmi aromatický a jeho chuť je velmi výrazná. Na dochucení pokrmu stačí jen malé množství libečku.
Listy jsou skvělé do masových i zeleninových vývarů a polévek, jako je například česká bramboračka, omáček k masu, salátů, marinád, nádivek, k dochucení rýže, brambor, masa i ryb, využít je lze i při pečení. Přidání libečku do starých brambor při vaření zlepší jejich chuť. Stejně jako listy lze použít i kořen, který má ještě výraznější chuť.
Libeček se dává do bylinkových olejů a domácích bylinných octů.
Libeček obsahuje vitaminy A, B a C, hořčiny, pryskyřici, silice, třísloviny a organické kyseliny. „Důležité je zastoupení ftalidů, které uvolňují křeče. Ftalidy obsahuje ještě celer, jinak jsou v rostlinách vzácné. Je výborný na očistné kúry ledvin. Jako léčivka má účinky antibakteriální, antioxidační a protizánětlivé.
Libeček má vysoký obsah vitaminů a je močopudný. Tím čistí krev i celý organismus, zlepšuje krevní oběh, léčebně prospívá při srdečních chorobách, dně, revmatismu a onemocnění ledvin. Působí jako mírné rozpouštědlo žlučových a močových kamenů. Celkově posiluje organismus, hlavně nervovou soustavu a svalstvo, působí též jako mírné afrodiziakum.
Bolí vás klouby a trápí revma ? Pak vyzkoušejte lázeň z odvaru ze semene libečku. Čaj z kořene libečku je silně močopudný, pomáhá při dně. Prý pomáhá rozpouštět ledvinové a močové kameny. Podporuje činnost trávících šťáv.
Podle webu Verywell Health by s libečkem měly zacházet opatrně těhotné a kojící ženy. Obezřetní by měli být i lidé s onemocněním ledvin.
Silice libečku mohou dráždit ledviny, proto rostlina není vhodná pro lidi, kteří trpí vážným postižením ledvin. Dále není vhodný pro těhotné a kojící ženy, protože vylučuje z těla toxiny, které mohou přejít do mléka či na plod.
Svazek libečku (asi 20 stonků s listy) a asi 3 listy celeru rozmixujeme asi v 500 ml vody. Povaříme asi 20 minut. Potom přecedíme přes plátýnko a dobře libeček a celer vymačkáme. Přidáme 1 lžičku soli a 2 lžíce kvalitního oleje. Znovu přivedeme k varu a necháme redukovat, až se dostaneme do konzistence tekutého polévkového koření. Hotové polévkové koření nalijeme do čistých skleniček, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. Polévkové koření uchováváme v chladu.
Do misky vlijte smetanu, přidejte 2-3 lžíce nasekaného libečku, stroužek česneku a červenou papriku (koření). vše promíchejte. Do vzniklé marinády vložte kuřecí prsa. Takto naložené prsíčka můžete grilovat, nebo dát do zapékací misky. Pokud budete maso zapékat rozložte na něj cibuli a na závěr pečení položte plátek sýra.
Na webu Bylinky pro všechny se uvádí, že pokud chtěla získat žena nebo dívka nějakého chlapce nebo muže, měla nosit pod levým prsem lístek libečku. Ten pak měla vytáhnout a strčit ho vysněnému muži do kapsy...
Libeček je bylinou známou už od starověku. V antice se využíval v medicíně, Řekové žvýkali listy na podporu trávení a zmírnění nadýmání. Je zmíněn také v kuchařce Apicius ze 4. století, Karel Veliký nařídil pěstování libečku na svých statcích. V 16. století se používal jako účinné afrodiziakum.
Výrazné vůně se může využít jako deodorantu do bot. Jedna snítka stačí na pohlcení nevábného pachu z bot. Takto jej používali poutníci již ve středověku.
Nejvýraznější chuti libeček získá v kombinaci se sýrem.
U nás byl libeček rozšířen nejdříve v Podkrkonoší, kde se mu říká vopich a dodnes se z něj vaří polévka nazvaná vopiška.
tags: #kde #roste #libeček #v #přírodě