Kde se v České republice vyváží radioaktivní odpad?

Ulm - Celá desetiletí vyrábí Německo jaderný odpad - otázka, kam s tímto v jaderných elektrárnách vyrobeným odpadem, však zůstává celou tuto dobu nezodpovězená. Před rokem a půl byla z tohoto důvodu ustanovena komise složená z politiků, zástupců ekologických sdružení, energetických společností, která pracuje na stanovení kritérií, které bude muset budoucí úložiště splňovat.

Proces hledání úložiště je velmi složitý a pomalý. I když se všichni zúčastnění nakonec dohodnou na těchto kritériích, odpor ve státem vybraných lokalitách by mohl být velký. Proto nyní spolumajitel elektrárenské společnosti EnBW - OEW přišel s návrhem, který se vždycky považoval za nouzové řešení: vyvážet radioaktivní odpad do zahraničí.

„Jsem si celkem jistý, že se politikům nepodaří prosadit v hustě obydleném Německu geologicky vhodnou lokalitu pro konečné úložiště,“ řekl zástupce Hornošvábských energetických závodů (OEW) Heinz Seiffert německé tiskové agentuře v Ulmu.

Nyní využívá Německo - alespoň ve chvílích, kdy samo nemá dostatek elektrické energie - jaderný proud ze zahraničí. „Proto není zcela nelogické, abychom jim tam poslali i náš jaderný odpad - i v této oblasti existuje světový trh,“ řekl Seiffert.

Obává se, že i za třicet nebo čtyřicet let budou v Německu pouze mezisklady radioaktivního odpadu, protože se prostě v Německu místo pro konečné uložení jaderného odpadu nenajde.

Čtěte také: Tříděný odpad v Prostějově

Ministr životního prostředí a energetiky Báden - Würtemberska Franz Untersteler (Zelení) tento návrh kategoricky odmítá. „Je zcela zcestné přemýšlet o tom, že budeme převážet jaderný odpad přes půl světa a problém skladování jaderných odpadů tak vyřešíme,“ řekl mluvčí ministerstva.

Současná situace v České republice

Česká republika vyrábí více než třetinu elektřiny v jaderných elektrárnách. Každý rok tak vznikne zhruba 100 tun vyhořelého jaderného paliva. To je potřeba izolovat od životního prostředí po velmi dlouhou dobu - až jeho aktivita poklesne natolik, že nebude představovat riziko pro okolí.

Naše legislativa - podobně jako v jiných zemích Evropy - zakazuje vývoz radioaktivních odpadů za účelem uložení. V současnosti se vyhořelé jaderné palivo skladuje v tzv. meziskladech přímo u jaderných elektráren. V JE Temelín je jeden, v JE Dukovany jsou dva. Jedná se o kryté haly, kam se palivo ukládá ve speciálních dvojstěnných kontejnerech CASTOR. Ty zajišťují dokonalé odstínění radioaktivity.

Ukládání RAO je konečným krokem v posloupnosti pečlivě kontrolovaných činností. Praxe posledních třiceti let jednoznačně prokázala, že vyhořelé jaderné palivo a vysokoaktivní odpady (které v ČR, stejně jako v jiných zemích existují) lze bezpečně ukládat v hlubinném úložišti.

Hlubinné úložiště je nejbezpečnějším řešením, které vyhořelé jaderné palivo a další odpady bezpečně oddělí od životního prostředí na stovky tisíc let. Připravují ho všechny země, které provozují jaderné elektrárny. A i kdybychom přistoupili k přepracování a dalšímu využití vyhořelého jaderného paliva, hlubinné úložiště je nutné postavit.

Čtěte také: Kam putuje český odpad?

Státní energetická koncepce ČR prezentuje jadernou energetiku jako jeden z pilířů výroby elektřiny v ČR. Navíc máme zodpovědnost vůči budoucím generacím za likvidaci odpadu, který sami vyprodukujeme. Vedeme své děti k recyklaci, stavíme moderní a ekologické spalovny komunálních i nebezpečných odpadů, snažíme se vyrábět a používat věci ze snadno rozložitelných materiálů a to vše proto, abychom zamezili negativnímu vlivu námi vyprodukovaných zbytků na okolí.

Nikde ve světě úložiště zatím nemají. Všechny státy, které vyrábí elektrickou energii v jaderných elektrárnách, řeší, kam trvale uložit radioaktivní odpady. Většina z nich vybudování hlubinného úložiště považuje za nejlepší možné řešení. Z těchto důvodů se úložiště připravuje i v řadě dalších zemí. I když existují metody na jeho přepracování a opětovné použití v některých typech reaktorů, určité množství odpadu vždy zůstane.

I podle Evropské komise a odborníků na danou problematiku z celého světa je hlubinné úložiště nejbezpečnějším a nejekonomičtějším řešením pro tento typ odpadů. Například ve Finsku již stavbu 1. hlubinného úložiště zahájili.

Trvalým uložením radioaktivních odpadů do země nedává stát budoucím generacím možnost rozhodovat za sebe. Tím, že bezpečně uložíme odpady z jaderných elektráren, jejichž elektřinu nyní využíváme my ve svůj prospěch, se zodpovědně stavíme k budoucím generacím. Úložiště nijak neovlivní život budoucích generací, protože bude půl kilometru pod zemí bezpečně uzavřené na stovky tisíc let.

Když problém s odpady řešit nebudeme a přesuneme jej na další generace, budou se muset právě naše děti postarat o to, co vyprodukovali minulé generace. Technologie na efektivní přepracování vyhořelého jaderného paliva v dnešní době sice již existuje, ale je ekonomicky velmi náročná.

Čtěte také: Zábavné aktivity pro třídění odpadu dětí

Vše okolo úložiště se děje formou „o nás bez nás”. Příprava hlubinného úložiště je dlouhodobý proces. Stanovisko dotčených obcí bude tvořit součást návrhu dvou kandidátních lokalit předložených vládě. Je zájmem SÚRAO vést s obcemi transparentní dialog a dohodnout se. SÚRAO trvale usiluje o dialog s obcemi, pořádá besedy a jedná se zástupci obcí.

Základní informace o radioaktivním odpadu

Produktem provozu jaderných elektráren je vyhořelé jaderné palivo. Za radioaktivní odpad (RAO) se podle IAEA (MAAE) považují látky, u kterých se už nepředpokládá další využití a které vykazují hodnoty radioaktivního záření ve větších koncentracích než příslušné úřady označí za povolené.

Všechny státy EU by měly do konce roku 2015 představit své plány pro nakládání a uskladnění radioaktivního odpadu podle norem vytvořených v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA, MAAE). Návrh směrnice počítá i s vytvořením společných úložišť, na kterých se může dohodnout více států.

Národní plány pro nakládání s jaderným odpadem EK vyhodnotí a bude mít i právo je vetovat. Za nejvhodnější a nejbezpečnější způsob ukládání RAO se nyní pokládají hlubinná úložiště. V přípravnách na jejich vybudování zatím nejdále pokročilo Finsko (hotovo do roku 2020), následuje Švédsko (2023) a Francie (2025).

Hledání vhodného úložiště v ČR

Správa úložišť radioaktivních odpadů zahájila první geologické mapování lokalit, které připadají v úvahu pro stavbu hlubinného úložiště. Ideálním prostředím jsou například uzavřené lomy. Zkoumání horninového složení a spodních vod zatím geologové provádějí v oblastech u Březového potoka na Horažďovicku a Janoch u Temelína. S plánovanými hloubkovými vrty ve vybraných lokalitách ale obce nesouhlasí.

Finální místo, kde by měl stát postavit úložiště radioaktivního odpadu, má být vybráno v následujících pěti letech.

Co je to jaderný odpad?

Termín „jaderný odpad“ se často objevuje v mediálním prostoru v souvislosti s vývojem hlubinného úložiště, ale legislativa ČR tento termín nezná. Věcně i formálně správné jsou pouze termíny „radioaktivní odpad“ a „vyhořelé jaderné palivo“.

Zákon č. 263/2016 Sb. definuje radioaktivní odpad jako „věc, která je radioaktivní látkou nebo předmětem nebo zařízením ji obsahujícím nebo jí kontaminovaným, pro kterou se nepředpokládá další využití a která nesplňuje podmínky stanovené zákonem č. 263/2016 Sb. pro uvolňování radioaktivní látky z pracoviště.“

Stejný zákon definuje vyhořelé jaderné palivo jako „ozářené jaderné palivo, které bylo trvale vyjmuto z aktivní zóny jaderného reaktoru.“

„Do doby, než vyhořelé jaderné palivo jeho původce označí záznamem do průvodního listu radioaktivního odpadu za radioaktivní odpad nebo než Úřad (SÚJB) rozhodne, že vyhořelé jaderné palivo je radioaktivním odpadem, se na nakládání s ním, kromě požadavků vyplývajících z jiných ustanovení tohoto zákona, vztahují také požadavky na radioaktivní odpad“ (§ 110 odst. (1) zákona č. 263/2016 Sb.).

Z výše uvedeného je zřejmé, že vyhořelé jaderné palivo není v současnosti ani radioaktivním, ani „jaderným“ odpadem, ale při nakládání s ním je nutno plnit všechna ustanovení, jako kdyby radioaktivním odpadem byl. Kromě jiného to znamená, že je zakázaný dovoz vyhořelého jaderného paliva ze zahraničí a jeho uložení na území ČR.

Hlubinné úložiště vs. sklad radioaktivního odpadu

Hlubinné úložiště je typem úložiště radioaktivního odpadu; tj. je určeno k trvalému, časově neomezenému umístění radioaktivního odpadu bez úmyslu jej vyjmout. Sklad radioaktivního odpadu nebo vyhořelého jaderného paliva je určen k dočasnému, časově omezenému, umístění těchto materiálů s úmyslem jej znovu vyjmout.

Skladování a ukládání radioaktivního odpadu je v zákoně č. 263/2016 Sb. jednoznačně definováno a liší se časovým rámcem těchto činností a posloupnosti dalších činností. Zatímco skladování je časově omezeno a počítá s dalším nakládáním s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem, ukládání se týká pouze radioaktivního odpadu a je časově neomezeno, bez úmyslu uložený materiál vyjmout.

Nakládání s radioaktivním odpadem je v zákoně č. 263/2016 Sb. definováno jako „všechny činnosti, které souvisí se shromažďováním, tříděním, zpracováním, úpravou, skladováním a ukládáním radioaktivního odpadu, s výjimkou přepravy mimo prostor zařízení, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.“

Proč je v ČR nutné vybudovat hlubinné úložiště radioaktivního odpadu?

Na základě mezinárodních právních úprav, jimiž je ČR vázána, odpovídá ČR za vlastní radioaktivní odpad a nese všechny náklady s ním spojené. V podmínkách ČR je hlubinné úložiště jedinou reálnou a technicky a ekonomicky realizovatelnou možností, jak uzavřít palivový cyklus jaderných elektráren a výzkumných reaktorů; tj. jak dlouhodobě (navždy) naložit s vyhořelým jaderným palivem.

Navíc musí být v HÚ uložen i radioaktivní odpad, který nelze uložit v již provozovaných úložištích. Vývoj HÚ je současně i jedním ze způsobů, jak zabezpečit, aby budoucím generacím nebyla způsobena nepřiměřená technická, ekonomická a společenská zátěž.

Minulé i stávající právní úpravy zakazují dovoz radioaktivního odpadu k uložení na území ČR a nejsou žádné indicie, že by se tyto zákazy v budoucnu zmírnily.

Proč se neuvažuje o vyvezení vyhořelého jaderného paliva do zahraničí a jeho uložení tam?

Dovoz radioaktivního odpadu, včetně bývalého vyhořelého jaderného paliva, ze zahraničí pro potřeby jeho uložení na území ČR je ze zákona zakázán. Identický zákaz je součástí legislativních ustanovení všech zemí, využívajících jadernou energii a zdroje ionizujícího záření pro mírové účely, včetně např. Slovenska. Zákon č. 263/2016 Sb., v § 7 odst. 3 zakazuje dovoz radioaktivního odpadu nebo vyhořelého jaderného paliva na území ČR.

Nastavený režim vychází z premisy, dle níž každý stát odpovídá primárně za vlastní radioaktivní odpad a nese náklady s ním spojené (jež jsou značné a měly by být neseny především původcem tohoto odpadu), proto je dovoz do ČR zakázán.

Proč nelze uložit vyhořelé jaderné palivo ve stávajících důlních dílech, např. na Ostravsku?

Vyhořelé jaderné palivo je nutno bezpečně izolovat po dobu řádově stovek tisíc let od složek životního prostředí. Geologické prostředí, ve kterém bude hlubinné úložiště umístěno a které se spolupodílí na této izolaci, smí být porušeno přírodními nebo lidskými aktivitami zcela minimálně. Proto nelze stávající podzemní díla, která vykazují značný stupeň „poškození“ důlní činností, pro uložení vyhořelého jaderného paliva využít.

Jaké jsou další možnosti nakládání s vyhořelým jaderným palivem?

Dlouhodobě, cca od 60. let minulého století, jedinými dvěma možnostmi, jak bezpečně naložit s vyhořelým jaderným palivem, jsou jeho přímé uložení nebo přepracování. Obě tyto možnosti vyžadují výstavbu hlubinného úložiště. V prvním případě pro vyhořelé jaderné palivo a ve druhém minimálně pro vysoce radioaktivní odpad, který při přepracování vzniká a vyhořelé palivo typu MOX a ERU, pokud bude využíváno.

Žádná možnost „bezodpadového“ nakládání s vyhořelým jaderným palivem neexistuje, a s vysokým stupněm pravděpodobnosti v budoucnu ani existovat nebude. Jediné dvě reálné možnosti zneškodnění vyhořelého jaderného paliva jsou jeho přímé uložení nebo přepracování.

Producenti vyhořelého (použitého) jaderného paliva tvrdí, že se jedná o cennou surovinu. Proč se pak uvažuje o jeho „zahrabání“ do hlubinného uložiště?

ČEZ, a. s., jako jediný producent vyhořelého jaderného paliva z energetických reaktorů v ČR, označuje vyhořelé jaderné palivo jako použité palivo, protože „obsahuje ještě značné množství energie“ (viz. webové stránky ČEZ, a. s.). Současně ale nerozporuje nutnost výstavby hlubinného úložiště, ať už pro přímé uložení „použitého“ paliva, nebo vysoce radioaktivního odpadu vzniklého z jeho přepracování, kdy pouze izotopy uranu a plutonia lze dále využít jako zdroje energie.

Typy radioaktivního odpadu a jejich zpracování

Podobně jako v jiných průmyslových odvětvích vznikají i při výrobě jaderné energie a používání radioaktivních nuklidů odpady nejrůznějšího druhu. Z praktických důvodů se radioaktivní odpady třídí na nízko (N), středně (S) a vysoce (V) aktivní odpad. Hlavním kritériem pro zařazení odpadu do těchto tříd je jeho měrná aktivita nebo teplo uvolňované v jeho hmotě při absorpci emitovaného záření.

• Nízkoaktivní odpady: Tvoří asi 90 % veškerých radioaktivních odpadů. Z radioaktivních provozů, jako jsou drtě, kovy, papírové a plastikové obaly, nářadí a ochranné oděvy tvoří objemově značnou část radioaktivních odpadů jako celku. Tyto látky lze ukládat do povrchových úložišť. Spalitelná část těchto odpadů bývá před uložením zpopelněna.
• Středně aktivní odpady: Tento odpad nemůže být zařazen do kategorie nízkoaktivního odpadu, ale zároveň nevyžaduje speciální zacházení jako vysokoaktivní odpad. Při manipulaci a přepravě středně aktivního odpadu je nutné stínění, ale uvolňované teplo je malé. Jedná se o servisní materiály, jako jsou povlaky paliva, konstrukční materiály palivových souborů, nečistoty ve formě kalů, náplně kolon chemické úpravy chladiv, moderátorů, ale i zařízení na úpravu vyhořelého paliva.
• Vysokoaktivní odpady: Tento odpad uvolňuje značné množství tepla - vyžaduje chlazení a stínění. Více než 90 % tohoto druhu odpadu tvoří vyhořelé palivové články z jaderných elektráren. Zásadním nebezpečím vysoce aktivních odpadů je velká koncentrace radioaktivních a extrémně dlouhodobých radionuklidů, s poločasem rozpadu sto tisíc i více let. Odborníci uvádějí, že nejnebezpečnější doba je prvních zhruba 300 let. Ze všech radioaktivních odpadů představují vysoce aktivní odpady nejmenší množství co do objemu, ale obsahují 90 % veškeré radioaktivity.

Úprava a zpracování radioaktivního odpadu před jeho uložením závisí na typu a skupenství odpadu. Úprava N a S aktivních pevných odpadů spočívá pouze ve zmenšení jejich objemů lisováním do ocelových sudů nebo beden. Sudy se většinou umísťují do větších sudů a zalévají se betonovou směsí tak, aby mezi stěnami obou sudů vznikla betonová vrstva několik centimetrů silná.

Typy úložišť radioaktivního odpadu

Radioaktivní odpady nízké a střední aktivity z průmyslu, výzkumu, nemocnic, … se obyčejně skladují v podzemních úložištích (např. bývalé solné doly, hlubiny skalních masívů, …).

• Jednoduchá podpovrchová úložiště: Příkopy (nejlépe v jílovitém terénu) zahloubené několik metrů pod povrch země.
• Úložiště s betonovými jímkami: Jímky jsou obdélníkové prostory s podložní deskou, které jsou umístěny na povrchu terénu nebo zahloubeny pod jeho povrch. Ukládají se do nich sudy nebo bedny s odpadem.

Ukládání vyhořelého jaderného paliva (VJP)

Vyhořelé jaderné palivo obsahuje přibližně 1 % 235U, 93 % 238U a přibližně 1 % 239Pu. Tedy stále kolem 95 % paliva je nevyužité. Nicméně vyhořelé jaderné palivo se z technických a ekonomických důvodů v ČR a ani ve většině jaderných zemí, tj. V současné době je v České republice vyhořelé jaderné palivo skladováno v areálech jaderných elektráren.

Po vyjmutí VJP z jaderného reaktoru se umístí do bazénu skladování VJP vedle reaktoru, kde je umístěno 5-10 let, kdy dochází k jeho dochlazování. Stíněním a odvod zbytkového tepla zabezpečuje vodní náplň bazénu. Poté je VJP přesunuto do typově schváleného přepravního a skladovacího obalového souboru a přesunuto do skladu VJP, přímo v areálu jaderné elektrárny, na dalších přibližně 50 let.

Bezpečnost skladování VJP

Sklady VJP jsou jaderným zařízením a vztahují se na ně všechna ustanovení atomového zákona, včetně vydání příslušných povolení SÚJB. Současně i přepravní a skladovací obalové soubory musí být typově schváleny SÚJB. Těmito procesy je zabezpečeno, že skladování VJP je bezpečné.

Uvolnění radioaktivních látek z úložiště brání soustava bariér, které se vzájemně doplňují, ale zároveň jsou na sobě nezávislé. Jinými slovy, i v případě, že jedna z bariér přestane plnit svou funkci, jsou tu další, které úniku radionuklidů zabrání.

Hlubinné úložiště (HÚ)

Vysokoaktivní odpad a vyhořelé jaderné palivo, u něhož musí být při skladování a ukládání zohledněno i uvolňování tepla z přeměny v něm obsažených radionuklidů, musí být uloženo do hlubinného úložiště umístěného v geologicky stabilním prostředí, v hloubkách řádově několik set metrů pod zemským povrchem. HÚ je určeno k trvalému umístění RAO.

Na základě dlouhodobého vývoje byl navržen multibariérový koncept. Jeho základní bariérou je ukládací obalový soubor, další bariérou jsou nepropustné materiály s těsnící a tlumící funkcí (buffer) a třetí bariéru tvoří stabilní horninové prostředí cca 500 metrů pod povrchem země.

Aktivita vyhořelého jaderného paliva

Aktivita jaderného paliva v aktivní zóně reaktoru je značná, nicméně již během čtyř dní po odstavení reaktoru a před zahájením vyvážení jaderného paliva klesne jeho tepelný výkon o řád na hodnotu desítek kW na jeden palivový soubor. Vyhořelé jaderné palivo se poté přesunuje do bazénu skladování, kde je několik let chlazeno.

Hydrogeologické podmínky a bezpečnost HÚ

Dlouhodobá stabilita a vývoj hydrogeologických podmínek jsou v procesu výzkumu a vývoje HÚ studovány především prostřednictvím paleohydrogeologických procesů, resp. vlivu změn vlastností geosféry na vývoj transportu z prostoru HÚ do biosféry. Cílem těchto prací je výzkum možných dlouhodobých geologických, geomorfologických a klimatických změn a jejich vlivu na vývoj transportu radionuklidů z prostoru HÚ do biosféry.

Využití betonu v HÚ

Beton představuje v HÚ důležitou komponentu. Využívá se pro imobilizaci vysoko a středně aktivního odpadu, výplně volných prostor úložiště a další konstrukční prvky úložiště. Velkou výhodou betonu pro imobilizaci radioaktivního odpadu je jeho vysoké pH, které snižuje mobilitu velkého množství různých radionuklidů.

Úložiště v ČR

V České republice jsou v současnosti (2024) v provozu tři úložiště nízko a středně aktivních odpadů. Jedno se nachází v bývalém vápencovém dole u Litoměřic je to úložiště Richard. Druhé v uranovém dole u Jáchymova Bratrství. A poslední se nachází v jaderné elektrárně Dukovany. Úložiště Hostim nedaleko Berouna je již uzavřeno (zahájilo provoz již v roce 1959). Odpady jsou do těchto úložišť ukládány podle původu a aktivity. A obce, v jejichž katastru se nacházejí, dostávají kompenzaci.

tags: #kde #se #vyváží #radioaktivní #odpad

Oblíbené příspěvky:

• Umění a vesmír v přírodě
• Údržba odpadu pračky: prevence problémů
• Hlubinná ekologie a Arne Naess
• Fakta a inspirace pro zahradní design s loukou, sluncem a přírodou
• Výroba raketového padáku krok za krokem