Kdy přehazovat kompost: Průvodce pro optimální kompostování

Správně fungující kompost není jen náhodné seskupení organických zbytků, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tato hromada má svoje pevná pravidla, která podporují proces rozkladu a přeměny biomateriálu na kompost. Máte o tohle důležité téma zájem, což nám dělá obrovskou radost. Stejně jako pomáhat vám řešit všechny možné kompostovací zapeklitosti.

Co patří a nepatří na kompost

Na kompost patří všechny organické zbytky rostlinného původu, tedy veškeré slupky od ovoce a zeleniny, čajový sáček, kávová sedlina, ruličky od toaletního papíru či plato od vajíček. Na kompost nepatří materiály živočišného původu, to znamená maso, kosti a mléčné výrobky. Mohou totiž obsahovat patogenní látky.

Správný poměr uhlíku a dusíku

Důležité je materiály míchat tak, abychom podpořili správný poměr uhlíku (C) a dusíku (N). Kompostování pak bude probíhat, jak má a vznikne kvalitní kompost. Uhlíkaté materiály jsou suché, dřevnaté, hnědé materiály jako například dřevní štěpka, větvičky, piliny, proložka od vajíček nebo ruličky od toaletního papíru. Suché materiály, jako je štěpka či větvičky, pomáhají také v kompostu vytvářet pěknou strukturu.

Jak často přehazovat kompost?

Kompostování je aerobní proces, tedy potřebuje kyslík. Kyslík do kompostu dodáme pravidelným přehazováním kompostu. Ideálně alespoň 2x za rok na jaře a na podzim. Pro tyto účely jsou nejlepším nástrojem vidle.

Vlhkost kompostu

Kompost by neměl být příliš mokrý ani příliš suchý. Pokud dodržujeme správnou skladbu a mícháme „hnědé se zeleným“ (uhlíkaté materiály s dusíkatými), přirozeně bychom měli dosáhnout optimální vlhkosti. Pomůže nám pěstní zkouška, kdy kompost zmáčkneme v dlani. Pokud nám mezi prsty poteče voda, je příliš mokrý. Pokud se naopak v ruce drolí, je příliš suchý.

Čtěte také: Tipy pro kvalitní kompost

Teplota při kompostování

Při kompostování se materiál zahřívá, což je způsobeno činností mikroorganismů. Horká fáze probíhá několik dní až týdnů. Kompost se nám díky vyšším teplotám hygienizuje, tedy zahřívá na teplotu 50 až 70 °C.

Vermikompostování (kompostování se žížalami)

Kompostování se žížalami probíhá po celý rok. Vermikompostér můžete mít vevnitř i venku. Důležité je zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě je tedy nutné nenechávat vermikompostér venku bez izolace, aby nepromrzl, v létě ho nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání.

Problémy s vermikompostováním

Správně probíhající proces vermikompostování nezapáchá. Pokud ano, děláte někde chybu. Na vině může být vysoká či nízká vlhkost, nesprávná teplota či nevhodný odpad, nedostatek vzduchu (nedostatečné množství děr ve víku), uhynulé žížaly ve sběrné nádobě, přílišná plíseň či hniloba organických zbytků (lokální a malé výskyty plísně je možné zahrabat). Častým důvodem bývá nahromadění většího množství organických zbytků, které žížaly nestačily zpracovat. Nahromaděné organické zbytky rovněž zvyšují vlhkost substrátu, ten potom hnije a zapáchá. Doporučujeme důkladně prohlédnout celý vermikompostér a odstranit všechny kusy odpadu, které by mohly tento problém způsobovat.

Dejte žížalám čas na zabydlení a rozmnožení, nezahlcujte je potravou hned ze začátku. To, že jsou žížaly zabydlené, poznáte tak, že potravu, kterou jim dáte, začnou zpracovávat rychleji a vy je tak budete moci krmit častěji.

Suchý nebo vlhký vermikompostér

Kompostér ale nesmí ani přeschnout. Pokud je materiál ve vermikompostéru příliš suchý, vlhkost zvýšíte jeho navlhčením, například pomocí rozprašovače.

Čtěte také: Kompost a bohatá úroda

Přelézání žížal mezi patry

Přelézání žížal z patra do patra souvisí s oddělováním žížal od kompostu. Je tady hned několik způsobů, jak si s tím poradit. V tomto konkrétním případě navrhujeme nabrat několik hrstí žížal z prvního patra a vložit je do nového patra, aby se tam začala tvořit nová kolonie. Spodní patro by se mělo nechat pár týdnů bez povšimnutí, aby se dokompostovaly i ty nejčerstvější organické zbytky, dokud neuvidíme krásný tmavě hnědý vermikompost se žížalami.

Žížaly rády přelézají za čerstvým bioodpadem nebo pryč od světla. Využijte toho a zkuste tyhle postupy:

• Jakmile je první patro ze ¾ plné, je čas na sklizeň. Žížaly v něm přestaneme krmit a necháme jim pár týdnů, aby zpracovaly všechny zbytky. Čerstvý bioodpad mezitím putuje do nového patra (s nově založenou podestýlkou).
• To můžeme umístit: nad plné patro, které chceme sklízet -⁠ žížaly přelezou za čerstvým bioodpadem směrem nahoru, ale chce to trpělivost. pod plné plné patro, které chceme sklízet -⁠ žížaly přelezou směrem dolů. Výhodou je, že takto můžeme využít i působení světla. Stačí postavit kompostér k oknu nebo na terasu bez víka a v rukavicích vytvarovat kompost do tvaru pyramidy/hromady. Žížaly se budou stěhovat do nižších vrstev, aby se schovaly před světlem a suchým vzduchem. Díky tomu můžeme postupně sklízet vermikompost od vrcholku hromady.
• Další možností je vybrat všechen vermikompost i s žížalami na podložku a vytvořit si opět hromadu/pyramidu/kupičku jako v kompostárně. Žížaly vlivem suchého vzduchu a světla utíkají směrem dolů, a tak je možné z povrchu shrabávat kompost.

Kam zmizely žížaly?

Především v důsledku příliš vysoké teploty během letních měsíců mohou žížaly uhynout. Jejich křehká schránka se rozloží v kompostu, což může způsobovat nepříjemný a hnilobný zápach. Nyní nezbývá než obsah vybrat a kompostér vyčistit. Obsah včetně nezkompostované hmoty doporučujeme buď zakopat do země, nebo zanést na kompost.

Co když neteče žížalí čaj?

Mohlo by to být poctivěji založenou podestýlkou, která byla vytvořena vespod - ta nejprve musí prosáknout a pak pustí čaj. Někomu se spouští čaj později, třeba až za 6 měsíců. Případně zkontrolujte, jakou máte skladbu bioodpadu - jestli je to mix slupek ovoce a zeleniny a jestli tam třeba nedáváte nějaký materiál s vyšší savostí. A také jaké množství bioodpadu.

V jakém poměru ředit žížalí čaj?

Názory na ředění žížalího čaje se dost rozcházejí. Některé zdroje uvádějí 1:1, jiné zase třeba 1:10.

Čtěte také: Správný postup přehazování kompostu

Jak na občasnou plíseň a drobné pavučinky ze začátku vermikompostování?

Pavučinková plíseň se obvykle vyskytuje v několika prvních týdnech v souvislosti s vyšší vlhkostí a zahříváním bioodpadu. Brzy se však ve vermikompostéru vytvoří to správné mikroklima a pavučinky se přestanou vyskytovat. Doporučujeme každý den na 15 min pootevřít víko a nechat odvětrat. Jejich přítomnost je zcela v pořádku. Jsou to další přirození půdní živočichové, rozkladači organických zbytků. Jejich množství je proměnlivé - na venkovních velko-vermikompostech pozorujeme, že se objevují ve větší míře například po zimě, kdy je vyšší úhyn žížal a pomáhají tak rozkládat jejich těla.

Jak se zbavit koutulí a jiných mušek?

Mušky všeho druhu mají rády vlhkost, proto je dobré vermikompostér trochu vysušit. Osvědčila se nám pilinová terapie, kdy piliny zapracujeme v rukavicích do kompostu a následně nasypeme i souvislou cca 2 cm vysokou vrstvu na povrch, což zabrání muškám vlétat a vylétat. Nicméně aplikování pilin nebo natrhaného kartonu je spíše prevence. Stejně tak je důležité pravidelně odlévat žížalí čaj a udržovat sběrnou nádobu na čaj „čistou“ - dlouho stojící čaj v nádobě může být lákavou líhní pro hmyzáky.

Dále doporučujeme otírat víko zevnitř, kam některé mušky kladou vajíčka. Pilinová terapie se osvědčuje společně s dietou, to znamená zcela přestat krmit na pár týdnů.

Pokud je mušek příliš, chce to radikální zákrok. Vyberte celý obsah vermikompostéru, včetně žížal, a dejte jej do nádoby s víkem (například 10 l plastový kbelík) s pár menšími dírami na přísun kyslíku. Tento kýbl se odstaví na pár týdnů, mušky vyhynou, žížaly přežijí, jen je kontrolujte každý den. Žížaly v prvních dvou dnech odeberte - vylezou si nahoru pod víko, tak to jde snadno. Mezitím je potřeba vermikompostér zcela vyčistit, nejlépe osprchovat a ideálně pořídit novou násadu žížal.

Další dobrá prevence množení mušek je zahrabat při krmení čerstvý bioodpad do již vzniklého kompostu nebo přikrýt kartonem.

Na koutule funguje nízká teplota, až vymrznutí, což se dá dělat v zimních měsících.

Dále jsme testovali parazitické hlístice. Objednat si je můžete na e-shopu brněnské firmy Biocont Laboratory. Jsou to mikroorganismy primárně určeny na smutnice, ale my testovali i na octomilky a koutule. 65 % respondentů odpovědělo, že se mušek zbavili.

Bokashi kompostování

Jedná se o anaerobní fermentaci organických zbytků. Efektivní mikroorganismy ve směsi Bokashi se aktivují, když navlhnou. Následně pak fermentují organický odpad. V praxi to znamená, že organické zbytky prokládáme vrstvou směsi Bokashi, kterou vždy v nádobě stlačíme pomocí pěchovadla, aby se vyhnal vzduch a byly tak připraveny vhodné podmínky pro anaerobní fermentaci. Jakmile je nádoba naplněna, necháme ji 2 týdny stát/dozrát bez povšimnutí.

Co můžeme zpracovávat pomocí Bokashi?

V podstatě vše, co může kvasit, je vhodné umístit do Bokashi nádoby. Proto je tato metoda nejvhodnější a ideální pro zpracování organických zbytků, které vznikají při přípravě jídla v naší kuchyni.

Jaký výstup získám metodou Bokashi?

Metoda Bokashi je založena na anaerobním fermentování organických zbytků, tedy bez přístupu vzduchu. Nejedná se o klasické aerobní kompostování a výstupem není tmavě zbarvený kompost, jako jej známe ze zahradního kompostéru. Někdy se můžeme setkat s označením Bokashi kompost / Bokashi hnojivo / Bokashi výstup. Nicméně o kompost v pravém slova smyslu se nejedná.

Kromě pevného Bokashi hnojiva získáváme také tekutý výluh / fermentační tekutinu, která se z Bokashi nádoby stáčí kohoutkem. Tento výluh se někdy označuje jako Bokashi juice / Bokashi čaj. Měl by se objevit zhruba po 14 dnech od zahájení plnění nádoby. Následně jej můžete stáčet každých 3-5 dní. Tvorbu výluhu může ovlivnit více faktorů, jako např. vlhkost vkládaného materiálu nebo vnější teplota prostředí.

Co když se v Bokashi objeví plíseň?

Plíseň se může objevit ve dvou podobách - bílá a černá. Bílá plíseň může znamenat, že Bokashi nádobu plníte pomalu a je v ní hodně vzduchu. Tato plíseň je prospěšná a podporuje proces rozkládání. Pokud vás ale její přítomnost trápí, můžete na vrchní vrstvu směsi Bokashi položit kus silného papíru, který zabrání jejímu šíření.

Tmavá plíseň se obvykle objeví, když se při Bokashi metodě něco nedělá správně. Možná, že Bokashi nádoba nebyla dostatečně uzavřená, přidávali jste málo nebo nepravidelně směs Bokashi, anebo jste třeba zapomněli odčerpávat fermentační tekutinu. V takovém případě obsah kompostéru vyprázdněte, ideálně do nějaké náhradní nádoby s víkem, a přidejte stejné množství směsi Bokashi, aby pomohla zpracovat vaše organické zbytky. Navíc se doporučuje tento materiál zasypat půdou a nechat 4 týdny stát.

Klíčový moment pro výstupní materiál z Bokashi nastává, jakmile jej zakopete do půdy na zahradě nebo do zahradního kompostéru, kde se tento materiál rychle rozpadne a rozloží. Většinou v řádu několika dnů až týdnů (obvykle se uvádí 1-2 týdny), což závisí mimo jiné i na teplotě a ročním období. Půdu obohatí a v zahradním kompostéru působí jako urychlovač kompostu.

Kdo nemá k dispozici vlastní zahradu, tak se může podívat do online mapy a zkusit najít komunitní zahradu nebo pěstitele, který by od vás tento materiál rád přijal a využil. Pro odběratele kompostu jsme v mapě zavedli nový atribut „Příjem kompostu“.

Kompostování v zimě

Někteří z vás se stále mohou mylně domnívat, že v zimě nemá smysl vynášet bioodpad do kompostéru. To ale zdaleka není pravda. Kompostovací proces probíhá v každém ročním období. Tudíž ani v zimě nebuďte ke třídění bioodpadu lhostejní a poctivě ho vynášejte jednou za čas na zahradu. Stále je to kvalitní biologický materiál, který často zbytečně končí na skládkách nebo ve spalovnách.

V zimním období převládá v kompostérech biologický materiál z domácnosti, a to hlavně z kuchyně. Pro odkládání biologického odpadu z kuchyně je ideálním pomocníkem oblíbený Vintage koš nebo klasický koš na bioodpad a kompostovatelné sáčky, které se v kompostéru zcela rozloží.

Připomínáme jen, že trus masožravých zvířat a obsah z vysavačů do kompostu nepatří!

V zimním období vzniká v domácnostech více popela, který, pokud je čistě dřevní, je také vhodný v rozumné míře do kompostu. Část popela se může aplikovat přímo na zahradě. Promíchejte jen vrchní vrstvy kompostu.

Samozřejmě i v zimě platí pravidlo míchání dužinatých zelených dusíkatých materiálů se suchými hnědými uhlíkatými materiály. Proto je ideální vytvořit si na podzim zásobu odřezků větví, případně dřevní štěpky, a v zimě je postupně přidávat k odpadu z kuchyně.

Vždy, když přidáte do kompostéru čerstvý materiál, promíchejte ho s materiálem ve vrchní části kompostéru. Nikdy nezahrabávejte čerstvý materiál hluboko do kompostu.

Úplné překopávání kompostu v zimě taktéž nedoporučujeme. Mohlo by mít za následek výrazné zpomalení celého procesu kompostování.

Bakterie potřebují i během zimního období dostatek kyslíku, aby zůstaly aktivní, a je naší povinností jim ho zajistit a zároveň je nezahubit. Nejlepší způsob, jak toho docílit bez nutnosti přeházení kompostu, je použít kovový, spirálovitě zatočený provzdušňovač kompostu, tzv.

Pokud je okolo kompostéru napadaný sníh, neodhrnujte ho, působí jako izolant před prudkými mrazy. Nejlepší je počkat, až sám postupně roztaje.

Přeházení kompostu a jeho důkladné promíchání si odložme na jarní sezónu, kdy už bude teplota pro průběh kompostování příznivější.

Typy kompostérů

Kompostér na vlastní zahradě ušetříte peníze za hnojivo tím, že do své zahrady vnesete kompost bohatý na živiny. Kompostér je dřevěný nebo plastový kontejner určený k ukládání kompostu. Výběr místa je pro kompostér rozhodující. Nabízí se místo ve stínu nebo polostínu na rovné ploše.

Kompostér

Plastové nebo dřevěné kompostéry lze pořídit v různém provedení i velikosti. Stačí je postavit na zahradu, a jsou připraveny k použití. Výhodné je pořídit si hned dva, jeden plníme, ve druhém již naplněném kompost zraje. Nakonec kompostér otevřeme z boku a kompost snadno vybereme.

Výhodou kompostérů je, že drží materiál pohromadě a teplo, které tlení provází, tak snadno neuniká. Díky tomu snáze dosáhneme horké fáze zrání, při které teplota stoupne až na 65 °C a zlikviduje životaschopná semena i oddenky plevelů a zárodky houbových chorob. Abychom optimálního zrání dosáhli, je však třeba kompostér správně plnit. Ideální je směs tří čtvrtin suchých materiálů (listí, štěpky, pilin, slámy, papíru) a čtvrtiny či nejvýše třetiny zelených materiálů, bohatých na dusík (trávy a plevele, zvířecího trusu, většiny zbytků z kuchyně). V létě bývá přebytek trávy, na podzim listí. Pokud však trávu necháme předem proschnout, poslouží jako suchý materiál. Rovněž si můžeme uschovat podzimní listí ve vzdušné ohrádce a na jaře ho využít k mísení s trávou.

V ohrádce

Na větší zahradě bývá ke kompostování tolik odpadu, že bychom potřebovali celý zástup kompostérů. Než se materiál slehne, zabere mnoho prostoru. Vyplatí se tedy spíše prostornější ohrádky, které rovněž drží materiál pěkně pohromadě. Mezery mezi latěmi či prkny mohou být výhodou (přispějí k provzdušnění) i nevýhodou (materiál jimi vypadává, je třeba přidat pletivo). Je pravda, že pokud je kompost dobře namíchaný, bude pěkně zrát i v ohrádce bez mezer. Stejně jako u kompostérů se vyplatí mít ohrádek k dispozici více - nejjednodušší je vytvořit jednu opravdu velkorysou, podlouhlou s přepážkami. Odklopná nebo vysunovací přední stěna usnadní případné přehazování a poté vykládání hotového kompostu.

Na hromádce

Pokud nemáme připravenou ohrádku a kompostér je pro zahradu příliš malý, můžeme kompostovat i na hromadě. Měla by být nejvýše metr vysoká, metr a půl široká, dlouhá může být libovolně. Nevýhodou je, že při okrajích nebude rozklad probíhat tak rychle jako uvnitř. Hromadu je proto vhodné občas přeházet tak, aby se okrajové části dostaly dovnitř.

Otočný kompostér

Existují otočné kompostéry, ve kterých materiál provzdušníme otáčením. Ušetří nám práci a dobře pracují i v zimě. Nemají však kontakt s půdou, zrání proto urychlí, pokud přidáme kompostový startér nebo trochou surového kompostu (viz níže), který je na žádoucí mikroorganismy velmi bohatý.

Přehazování kompostu

Je nutné kompost přehazovat?

Přehazování kompost provzdušní, a urychlí tak jeho zrání. Ideální je kompost přeházet každý měsíc, postačí i jednou či dvakrát v průběhu zrání. Od podzimu do jara však přístupný kompost, ve kterém může spát ježek, ponecháme v klidu. Zimní přehazování navíc vede ke zbytečným ztrátám tepla.

Pokud je kompost dobře založen, uzraje i bez přehazování, jen za delší čas. A na jeho okrajích mohou zůstat nerozložené kousky.

Ovšem pokud si přejeme zlikvidovat semena plevelů a zárodky chorob při takzvaném horkém kompostování, kromě vhodné skladby materiálů tomu velmi napomůže i častější přehazování - v prvních dvou měsících jednou týdně. Bakterie totiž v této fázi spotřebují spoustu kyslíku. V další fázi stačí překopání jednou za dva týdny.

Jak často byste měli kompost přehazovat?

Na uvedenou otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Záleží vždy na tom, jestli je kompost správně založený, jaké materiály ho tvoří, jak moc je rozvrstvený, vliv má i kompostér, počasí... Obecně však platí, že čím častěji kompost přehazujte, tím dřív bude hotový. A také čím více strukturního materiálu obsahuje, tím je přehazování méně nutné.

Jak přehazovat kompost

Dřevěný kompostér postupně rozeberte a začněte jej sestavovat vedle. Postupně do něho přehazujte materiál, který leží na vrchu kompostéru. Tím se naposledy dodaný odpad dostane dolu a ten který je v kompostéru nejdéle zase úplně nahoru. Snažte se důkladně promíchat všechny části kompostu, abyste zajistil rovnoměrný rozklad materiálu. Na přehazování jsou vhodné vidle nebo lopata, která vám pomůže materiál z vnějších částí kompostu přehodit do středu a naopak.

tags: #kdy #přehazovat #kompost

Oblíbené příspěvky:

• Rizika kvasinkové infekce v těhotenství
• Příčiny a následky znečištění
• Skládka Buštěhrad hoří
• Ubytování pro školy v přírodě
• Informace o zimě v přírodě