Stinná místa v zahradě často představují výzvu pro zahradníky. Správný výběr rostlin, které prospívají v omezeném světle, je klíčem k vytvoření působivých a živých zákoutí. I tam, kam nemůže přímé sluneční záření, můžeme úspěšně vysadit keře, tedy dřeviny, ale jen některé. Především jde o stinné pozemky s vysokou budovou a zdmi, velkými stromy, ale i severní části zahrad. A právě stínomilnými keři snadno oživíme právě ta zákoutí, kam prostě slunce nemůže, nebo kam zasvítí jen na chvíli.
Výběr keřů vhodných pro stinná místa je přitom velmi široký. A pokud vybrané druhy ještě podsadíme vhodnými kvetoucími trvalkami či letničkami, dosáhneme báječného vzhledu a rovnováhy. Zvolené trvalky a letničky přitom musí mít podobné nároky jako stínomilné keře. Pozor musíme dát také na volbu keřů s jedlými plody, které chceme umístit pod ovocné stromy ošetřované postřiky proti škůdcům. Některým druhům mohou tyto postřiky škodit.
Půdokryvné keře zakryjí holé plochy, například pod stromy, přitom však pomohou udržet v půdě vláhu a to prospěje nejen jim samým, ale právě také stromům, jež se nad nimi tyčí. Volba půdokryvných rostlin má kořeny ve volné přírodě, a je proto ideální pro takzvané přírodní zahrady. Vždyť například v lese rostou pod stromy nekonečné trsy půdokryvného borůvčí.
Stinná místa, která jsou vydlážděná či vybetonovaná, můžeme osadit zelení pomocí mobilních nádob. Na výběr máme mrazuvzdorné druhy, kdy je třeba před zimou nádobu pouze obalit (tepelně izolovat, aby nepromrzaly kořeny), nebo druhy choulostivější, které je třeba zazimovat.
První otázkou je, zda chceme ve stinném koutě zeleň stále a nebo jen přes sezónu. Opadavé druhy budou vypadat v době vegetačního klidu smutněji, prostě se budeme dívat jen na opadané větve. Čímž se dostáváme k vzhledu zvolených keřů. Ty mohou být zdobné listy, květy, ale i plody. Stálezelené druhy budou svým listím či jehličím zdobit zahradu celoročně, ty opadavé nám pro změnu dopřejí nádherné podzimní barvy opadávajících listů. Je také třeba zaměřit se na nároky rostlin na půdu a také nároky na péči. Pokud nechceme zahradě věnovat příliš času, volíme druhy, které po nás nebudou nic chtít.
Čtěte také: Oživte zahradu s kvetoucími keři
Stálou klasikou, která nikdy neurazí, jsou stálezelené jehličnany. Jinou možností jsou jehličnany, mezi nimiž najdete také dost vhodných druhů se zajímavým zbarvením. Doporučujeme například tyto: Cryptomeria japonica 'Bandai-sugi', Picea glauca 'Alberta Globe', Tsuga canadensis 'Jeddeloh', 'Pendula' či 'Prostrata', Tsuga caroliniana, mertensiana či různé druhy tisů. Nejvíce však bude stinné místo prozářeno výběrem bohatě olistěných keřů s dlouhým obdobím kvetení. Zvolit můžeme například hortenzie a pěnišníky. Na méně stinná stanoviště se hodí třeba kalina, tavolník, fuchsie, pustoryl. A pokud si také chceme pochutnat na něčem dobrém, sáhneme po borůvkách a brusinkách.
Ovšem naprostou klasikou stinných stanovišť je buxus. Počínaje zimostrázem obecným, otužilým Buxus microphylla původem z Japonska, a konče zakrslými formami zimostrázu. Zimostrázy mají drobné listy, tuhé a vejčité, tmavě zelené. Ve stínu vypadají smutněji a proto jsou vyšperkovávány vhodným řezem. Zimostráz lze báječně tvarovat, přičemž to dokáže i začátečník. Vybrat též lze druhy zimostrázu s barevnými listy, třeba se žlutými lemy.
Barvou listů oživí stinné kouty také dřišťály. Opadavé dřeviny volíme i podle zbarvení listů na podzim. Není nad to, když se listy na podzim zbarvují například šarlatově.
Překvapivě existuje i poměrně velké množství rostlin, které kvetou, i když nemají příliš slunečních paprsků nad svými korunami. Než si však vyberete stromy a keře na stinná místa ve vaší zahradě, je důležité pochopit, jak moc stínu v zahradě máte. Jeden z nejlepších typů stínu v zahradě je ten pod vzrostlými listnatými stromy.
Jestliže jsou tyto listnáče dosti vysoké a vy jim pravidelně prostříháváte spodní větve, takže jejich kmeny jsou na určitou vzdálenost od země holé, znamená to, že za takovýchto okolností se sem světlo stejně dostane a dosáhne i k zemi na rostliny.
Čtěte také: Přečtěte si více o stromech a keřích v ČR
Taková výše jmenovaná situace nahrává všem keřům, které kvetou poměrně brzy na jaře. A které že to vlastně jsou? Jarní kvetoucí rododendrony a azalky, dřín květnatý (Cornus florida), halézie (Halesia Carolína), vaigélie růžová (Weigela florida), později kvetoucí, u nás méně obvyklý sturač (Styrax japonica), jochovec olšolistý (Clethra alnifolia ) a leycesterie krásná (Leycesteria formosa).
Tam, kde je více stínu, zvažte některé z druhů rododendrony, fotergila neboli kuska (Fothergilla major), magnólie (Magnolia virginiana) pro období jara a hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens) a dále hortenzie dubolistá (Hydrangea quercifolia), které těmto zahradním partiím poskytnou barvu o něco později. Vhodné stálezelené keře jsou mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), visící leucothoe (Leucothoe catesbaei) a vřesovištní keř mamota širokolistá (Kalmia latifolia). Obecně platí: čím hlubší je stín, ve kterém keře pěstujete, tím méně květů na nich je třeba očekávat.
To, že se některým rostlinám daří i bez slunečních paprsků, ještě neznamená, že k životu nepotřebují světlo. Proto při vysazování dbejte na to, aby ho i tyto druhy měly dostatek. Platí zásada, že alespoň z jedné strany nebo shora musí ke keři proudit dostatek světla. Uprostřed zahradního lesíka pod hustým příkrovem vzrostlých stromů nebo pod hustou korunou košatého jedince nebudou mít nízké keříky dostatek světla a s největší pravděpodobností ani vláhy.
Pokud neuschnou, budou na takovém místě živořit, jejich větve se budou táhnout za světlem a lístky na nich spočítáte hravě na prstech ruky. O nějakých květech či plodech si už budete moci nechat jen zdát. Pod stromy se tudíž hodí jen takové druhy, jež mají minimální nároky na osvětlení a pro rovinatý terén nebo na svah jen takové, které se spokojí s minimem vláhy.
Většina keřů z tradiční nabídky neklade velké nároky na péči; bývají středně až vysoce mrazuodolné, nejčastěji bez újmy přestojí teploty do minus dvaceti i více stupňů. Při silnějších mrazech ale mohou přijít o mladší výhody. Nebývají většinou náročné ani na půdu, rostou i v kamenitějších, méně úrodných půdách, ale samozřejmě se jejich kvalita projeví na vzhledu rostlin. Existují však i druhy, které jedině chudá půda donutí k sebezáchovné reakci, jakou je nasazení na květ. Pěnišníky, hortenzie, brusinky a borůvky vyžadují kyselou půdu. Hortenzie kvete jen v humózní půdě.
Čtěte také: Tipy pro zahradu s opadavými keři
tags: #kere #pro #stinna #stanoviste #pestovani