Produkce komunálního odpadu v České republice: Statistika a trendy

Česká legislativa i EU nově za komunální odpad považuje nejen odpad z domácností, ale i jemu podobný vznikající u firem, pokud jeho složení odpovídá tomu odpadu z domácností.

Údaje o produkci odpadů v ČR naleznete na webu Ministerstva životního prostředí ČR nebo Českého statistického úřadu. Po sjednocení definice v EU se už data z obou institucí výrazně neliší.

Podle MŽP je produkce komunálních odpadů v ČR přibližně 550 kg/obyvatel/rok, podle ČSÚ je to kolem 500 kg/obyvatel/rok. Přímo obce produkují podle ČSÚ zhruba 360 kg/ob/rok, asi 40 kg/ob/rok jde do výkupen.

Celková produkce komunálních odpadů mírně roste. Je to dáno ale především tím, že evidujeme víc odpadů z údržby zeleně a zahrad. Produkce směsného odpadu mírně klesá či stagnuje.

V roce 2024 zveřejnilo MŽP (VISOH 2) informace o produkci odpadů v obcích za rok 2023 v jednotlivých ORP. Data jsme pro Vás zpracovali a přepočetli na 1 obyvatele.

Čtěte také: Česká republika a produkce domovního odpadu

Informace o produkci komunálních odpadů v jednotlivých evropských zemích jsou zveřejňovány na webu Eurostatu.

V ČR podle údajů MŽP bylo v roce 2020 skládkováno 47,8 %, energeticky využito 12,6 % a materiálově využito 38,6 % komunálních odpadů. ČSÚ vykazuje podle nás přesnější údaje, podle kterých bylo skládkováno téměř 48 %, energeticky využito téměř 17 % a materiálově využito cca 35 % komunálních odpadů.

Oproti průměru EU ČR skládkuje v průměru víc než dvojnásobek komunálních odpadů. Materiálové využití komunálních odpadu v EU je vyšší asi o 10 %.

Produkce SKO v ČR v roce 2019 byla cca 262 kg/ob/rok. Obce produkují cca 193 kg/ob/rok, firmy 69 kg/ob/rok. Kromě toho produkujeme ještě cca 30 kg/ob/rok objemného odpadu.

Tato produkce SKO je vysoká, je to zhruba o 100 kg/ob/rok víc než je tomu v Německu (tabulka 32121-0001) či Rakousku. Nejlepší regiony dnes produkují dokonce pod 100 kg/ob/rok SKO (příklad z Německa). Oproti průměru EU skládkujeme a spalujeme asi o 70 kg/ob/rok více odpadu (viz předchozí graf).

Čtěte také: Evidence odpadu: Co musíte vědět

Pozitivní zprávou aktuálních odpadových dat je, že celková produkce odpadů i produkce komunálního odpadu v roce 2022 klesla, konkrétně o 879 tisíc tun u celkového odpadu a o 155 tisíc tun u komunálních odpadů oproti roku 2021.

Vzrostl podíl materiálového využití komunálních odpadů.

„Na skládkách v roce 2022 skončilo 45 % komunálních odpadů, což je nejméně za posledních deset let. Meziroční snížení u komunálu ukládaného na skládku o 185 a půl tisíce tun považuji za příznivý trend. Ukazuje nám, že se začíná dařit odklon odpadů od skládek. Přidat potřebujeme v předcházení vzniku odpadů a v jejich využívání, ať už materiálovém nebo energetickém. MŽP proto z Operačního programu Životní prostředí sedmimiliardovou alokací podává ruku obcím a masivně podporuje výstavbu nebo modernizaci třídicích a dotřiďovacích linek na separaci odpadů, sběrné dvory, oddělený sběr a svoz odpadů, bioplynové stanice, re-use centra, systémy vratných obalů a nádobí, kompostérů pro předcházení vzniku odpadů a výstavbu a modernizaci zařízení pro materiálové využití odpadů a také podporu výstavby moderních zařízení pro energetické využití odpadu z Modernizačního fondu,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) s tím, že zatěžkávacím bude pro obce i stát příští rok, kdy povinné cíle EU míří na 55% recyklaci komunálního odpadu a pro obce bude závazný cíl 60% vytřídění odpadu produkovaného domácnostmi.

V roce 2022 Česká republika vyprodukovala 39,1 milionů tun všech odpadů, to je o 879 tis. tun méně než vloni. Z toho činily 1,6 milionů tun nebezpečné odpady a 37,5 milionů tun ostatní odpady. Odpady obecně dokáže ČR využívat. Z 39,1 milionů tun všech odpadů bylo využito 86 %, z toho 83 % materiálově a 3 % energeticky.

Podíl komunálních odpadů na celkové produkci odpadů zaujímá 14,8 %. Obyvatelé ČR jich v roce 2022 vyprodukovali 5,8 milionů tun, to je o 155 tisíc tun méně než v roce 2021. Každý občan ČR tedy v průměru ročně vyprodukuje 553 kg komunálního odpadu.

Čtěte také: Česká republika a produkce odpadu

V roce 2022 jsme využili 53 % vyprodukovaných komunálních odpadů, z toho 41 % materiálově a 12 % energeticky.

Na skládkách v roce 2022 skončilo 45 % komunálních odpadů (pro srovnání - průměr v EU je 23 %), meziročně došlo k poklesu množství komunálních odpadů ukládaných na skládku o 185,5 tisíc tun, což je příznivý výsledek a ukazuje, že se daří odklon od skládkování.

V roce 2022 se podařilo vyseparovat z obcí 1,1 milionu tun surovin (papír, plasty, sklo, kovy).

Do dat za rok 2022 se promítají pozitivní efekty přijatých opatření, jakými jsou nový legislativní rámec pro nakládání s odpady z roku 2020, vzrůstající skládkovací poplatek a blížící se zákaz skládkování směsného komunálního odpadu, recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2030. Obce se mj. začínají připravovat na rozšíření tříděného sběru textilního odpadu od roku 2025 a biologického kuchyňského odpadu.

Dopady plastového odpadu na životní prostředí

Špatné nakládání s plastovým odpadem má nepříznivé účinky na životní prostředí a klima, vznikají ložiska plastů a mikroplastů, které se objevují na souši a v řekách a oceánech po celém světě. Plast přispívá ke změně klimatu prostřednictvím emisí skleníkových plynů z výroby a nakládání s odpady a škodlivých účinků používáním chemikálií a spotřebou vody.

Na začátku roku 2019 vyvezla EU měsíčně přibližně 150 000 tun plastového odpadu. Toto číslo bylo v letech 2015 a 2016 přibližně dvakrát vyšší - až 300 000 tun měsíčně, když vývoz směřoval především do Číny a Hongkongu. Zákaz dovozů do Číny (2018) byl důvodem snížení a přesunu vývozu plastového odpadu do jiných zemí v Asii.

O tom, jak se s plastovým odpadem dováženým z EU nakládá v jiných zemích, existuje jen málo informací, spíše neexistují. Pro země v Asii je dovoz možný, protože velká množství plastového odpadu mají ekonomickou hodnotu. Pokud mají plastové odpady ekonomickou hodnotu, proč si je EU nenechá a ekonomicky je nevyužije?

Na celosvětové úrovni bylo recyklováno méně než 10 % z přibližně 6 300 milionů tun plastového odpadu vyprodukovaného v letech 1950 až 2015. Více než 60 % plastu, který byl kdy vyroben (od roku 1950), je na skládkách nebo v přírodě, včetně oceánů. Podle odhadů OSN je každý rok do oběhu uváděno do oběhu až 5 bilionů plastových sáčků. Více než polovina všech plastů jde do spotřebních výrobků, zejména obalů pro jedno použití a 99 procent plastu je vyrobeno z fosilních paliv.

Statistika nám říká, že v roce 2013 vyprodukoval každý občan Evropské unie 481 kilogramů komunálního odpadu. To je o 46 kilogramů méně než v roce 2002. Jednotlivé členské státy se ale mezi sebou v produkci odpadků dost liší. Nejvíce komunálního odpadu vytvořili Dánové- přibližně 750 kilo na osobu. Překročili tak průměr Evropské unie o polovinu. A co že to vlastně komunální odpad je? Podle definice použité při výpočtu unijních statistik se jedná o odpady z domácností a podobné odpady od drobných živnostníků a ůřadů.

V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný. V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu. Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny.

Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá. Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky.

Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují.

Recyklace plastů v České republice

V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití. V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové). I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče. Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU.

Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít. Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod. Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí.

Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

S ohledem na rostoucí vědecké poznání bude v dalších letech nutné některé typy recyklačních aplikací podrobit větší míře předběžné opatrnosti, a to zejména s ohledem na nové objevy obsahu mikroplastů v některých výrobcích. To se netýká plastů používaných jako kostrukční materiály pro využití v klasickém prostředí (stavebnictví, nábytek, automotive, apod.), ale týkat se to může například plastů, ze kterých jíme, či pijeme.

Mikroplasty a nanoplasty: Nové hrozby

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích.

Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus. Obecně se uvádělo, že většina mikroplastů se z organismu vyloučí.

Výzkumníci analyzovali balené vody od tří nejběžnějších výrobců prodávaných vod v USA na přítomnost plastových částic o velikosti pouhých 100 nanometrů. Zjištěno bylo množství 110 000 až 370 000 plastových úlomků v každém litru (33,8 fl oz) - tj. Kromě polyethylentereftalátu (PET), ze kterého byly lahve vyrobeny a který se pravděpodobně dostal do vody při zmáčknutí láhve, vystavení teplu nebo při odšroubování a nasazování uzávěru, bylo nalezeno dále vyšší množství polyamidu, což je typ nylonu, pravděpodobně z plastových filtrů používaných k čištění vody před jejím plněním do lahví.

Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců. Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku - a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně, což vedci podrobně popsali v samotné studii.

Při zkoumání myší si vědci všimli také zánětů v jejich mozku. Zaznamenali rovněž pokles jednoho proteinu, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně myších verzí Alzheimerovy choroby.

Alternativy k plastům a podpora recyklace

Znečištění obalovými odpady je jedním z největších ekologických problémů naší doby. Podle dat Evropské komise, každý obyvatel Evropy vyprodukuje v průměru až 180 kilogramů obalového odpadu ročně. Pokud dle prognózy nebudou přijata žádná preventivní opatření, vzroste v roce 2030 objem obalového odpadu o 19 %, objem plastového odpadu až o 46 %.

Jedním z kroků, jak přispět k udržitelnosti a snížit negativní vliv na ekologii, je využívat nové, a k přírodě šetrnější postupy výroby zboží. Takovým materiálem je například hliník, který je dnes klíčovým prvkem nízkouhlíkového oběhového hospodářství. Je to vůbec nejrozšířenější kov na světě, pro své vlastnosti je velice vhodným obalovým a konstrukčním materiálem.

„Produkt může být udržitelný pouze tehdy, jsou-li při jeho výrobě zohledněny všechny ekologické a energetické aspekty. Výroba nového hliníku je energeticky velice náročná, až několikanásobně vyšší než výroba plastů nebo skla. Z toho je patrné, že je dnes recyklace hliníkového odpadu důležitá, neboť recyklace jedné plechovky ušetří až 95 % energie. V současnosti je tento proces jednou z nejoblíbenějších forem recyklace a je hojně využívaný po celé Evropě,“ vysvětluje Jaroslav Dušek, country manager HELL ENERGY Česká republika.

Podle statistik se v roce 2021 třídění odpadu věnovalo 73 % obyvatel Česka, v průměru vytřídili 71,8 kg recyklovatelných materiálu. Například v třídění plastu se Česká republika řadí mezi evropskou špičku. V případě třídění kovu už to ale tak pozitivní není - ve většině českých domácnosti končí plechovky namísto žlutých kontejnerů zmačkané v koši. Zatímco třeba v Německu nebo Belgii míra recyklace hliníkových plechovek dosahuje až 95 %, v Česku je to pouze 47 %. Je tady velký prostor ke zlepšování, a to pomocí neustálé edukace správných postupů třídění.

„Drtivá většina našich produktů se nyní prodává ve 100 % recyklovatelných hliníkových plechovkách. Do roku 2025 si klademe za cíl zvýšit podíl hliníkových plechovek v našem portfoliu na alespoň 99 %. Chceme tak podpořit recyklační infrastrukturu v Evropě.

tags: #kg #mesicne #na #osobu #produkce #komunalniho

Oblíbené příspěvky:

• Význam emisí obecních obligací
• Elegantní řešení pro tříděný odpad
• Postup ohlášení měření emisí
• Více o agrotechnice v ekologickém zemědělství
• Průvodce tříděním odpadu