Klasická Ekologie a Sociologie: Rozdíly a Propojení

Studijní obor sociologie je vedle psychologie a politologie jedním z nejvíce oblíbených humanitně zaměřených oborů budoucích vysokoškolských studentů. Vedle tradičních oborů jako chemie a technologie ochrany životního prostředí se objevují nové přístupy, které rozšiřují jejich záběr o nová témata, konkrétně o problematiku produktové ekologie.

Produktová Ekologie: Nový Pohled na Environmentální Problémy

V současné době se odborníci věnují environmentálním souvislostem produktů, které tradičně chápeme jako konkrétní výrobky hmotné povahy, např. obaly, stavební materiály či elektroniku. Mezi produkty, které hodnotíme co se jejich environmentálních aspektů týče, však řadíme i technologie či služby.

Zde nás zajímá například nakládání s odpady, odstraňování nebezpečných odpadů, doprava či logistika anebo hodnotíme environmentální dopady výrobních postupů. V tomto bodě se vzdalujeme klasické environmentální chemii se zkumavkou v ruce. Náš cíl je stejný, snižování zátěže životního prostředí při uspokojování lidských potřeb, nicméně začínám mít pocit, že větší tah na branku mají jiné nástroje než čistě chemicko-technologické.

Produktová ekologie používá chemii jako jeden z nástrojů, přičemž je do ní zapojeno více disciplín: od environmentalistiky přes znalosti technologií, sociologie, ekonomie, managementu až po design, architekturu a urbanismus.

Interdisciplinární Přístup k Řešení Problémů

Pokud designér navrhne výrobek z šetrnějších materiálů, uspořádá ho tak, aby bylo možné jej lépe rozebrat a jednotlivé součástky oddělit, vyměnit, opravit, tak tím můžeme významně ovlivnit jeho konec na skládce či na spalovně. Designér zde ovlivňuje to, s čím bude environmentální inženýr následně pracovat. A ve stejné roli vedle designéra můžeme dnes vidět i architekta, urbanistu, kuchaře, vývojáře farmak a další.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Pokud bychom změnou spotřebitelského chování změnili to, co na skládku vyhazujeme, tak konečný dopad na životní prostředí můžeme významně ovlivnit. Ze stejných důvodů řešíme stravovací návyky obyvatel a jejich nutriční vzorce. Chceme ukázat, že různý způsob stravování má různou zátěž pro životní prostředí.

Každá potravina má jinou environmentální zátěž. Náš postup dokáže odlišit environmentální zátěž veganů, vegetariánů, těch, kteří jí maso jednou týdně či každý den. A rozdíly jsou signifikantní. S tím souvisí i problematika obalů, což je pro nás spíše věc popularizace, než že by to byla nějaká velká věda. Na druhou stranu to začíná být pro veřejnost zajímavé, tak proč neukázat, že i k tomu máme co říci.

Z pohledu environmentální zátěže je dnes na prvním místě energetika. Teprve na druhém místě stravovací návyky a vše co souvisí s výrobou potravin a odstraňováním nespotřebovaného jídla. Osobní doprava a obaly jsou na škále environmentální závažnosti mnohem dále.

Přesto se obalům věnujeme a hodnotíme, zda je vhodnější si odnést nákup v papírové nebo plastové tašce. Zde jsme si uvědomili, že na to nemůžeme koukat jako chemici, kteří něco zváží a změří a myslí si, že je to objektivní pravda. Vliv spotřebitelských návyků vám výsledky chemických analýz může posunout doslova o řád vedle. Je to vidět na nákupních taškách, ale i na spalovacích motorech.

Je třeba si přiznat, že dobří studenti z jiných univerzit mají některé dovednosti komplexnější než naši chemici. Velká témata, která se nyní v ochraně životního prostředí, či šířeji v managementu udržitelnosti otvírají, nyní nestojí na chemických kompetencích. Je třeba s chemií pracovat, využívat její potenciál, ale nesmíme zavírat oči před dalšími disciplínami a metodickými přístupy. Například spolupráce na designu výrobku či architektonickém pojetí stavby.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Produktoví ekologové mohou architektům ukázat, jak je jejich práce důležitá jako celek. I dům je vhodné naprojektovat s ohledem na minimalizaci zátěže pro životní prostředí. Určitě je možné navrhnout dům tak, aby nebylo nutné jej zateplovat polystyrenem, který je hořlavý, a i jinak problematický. Často se ukazuje, že sofistikovaná řešení jsou z environmentálního pohledu záplatou na záplatu.

Úhelným kamenem produktové ekologie je lidská spotřeba. Neporovnává se kilo jedné a druhé látky, nebo jedna či druhá technologie. Snažíme se uspokojovat lidské spotřeby tak, aby byla antropogenní zátěž pro životní prostředí co nejnižší. Environmentální chemie tu začíná prosakovat do oborů, kde byste to před pár lety nečekali.

Sociologie a Environmentální Problémy

Sociologické výzkumy jsou pro nás velmi přínosné. Chybí nám znalosti geografické, demografické, legislativa. Před 15 lety jsem říkal, že nemůžete dělat životní prostředí bez chemie.

V kurzu účastníky učíme chápat udržitelnost nikoli jako checklist, kde si budete odškrtávat splněné položky, ale jako systematický přístup k managementu a fungování činností s ohledem na klíčové oblasti udržitelnosti. Udržitelnost jako přístup není statická, vyvíjí se v čase, jak se mění společenské, environmentální i ekonomické podmínky a potřeby. Zavádění udržitelnosti do praxe je dynamický proces.

Vždy je třeba vycházet z kontextu - někdy daná technologie nebo výrobek pomáhá a jindy je na obtíž. To vlastně známe z toxikologie u jedů - někdy pomáhají, jindy škodí. Stejné je to ve velkém, například v technologických řešeních - někdy je stejná technologie na místě, jindy je environmentálně těžko přijatelná. A proto se nám stává, že výsledky naší práce jsou někdy pro průmyslovou stranu příliš „zelené“, ale u stejné analýzy nás zase ekologové vidí jako zaprodance průmyslu.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Spotřebitelská Optika a Udržitelnost

Ale také jsem se naučil na věci nahlížet spotřebitelskou optikou. Elektrická auta nám nabízí nové spotřebitelské vzorce. Podobně jako přechod od drátových telefonů k současným smartphonům nešel cestou snižování ekologické zátěže, ale zvyšování spotřebitelských funkcí. Dnes si již nekupujete telefon podle toho se kterým se nejlépe dovoláte, ale který má lepší fotoaparát či jiné funkce.

V oblasti autonomní dopravy a souhry dopravních prostředků se otevírají nové možnosti řešení dopravy jako celku, zvýšení plynulosti či bezpečnosti dopravy. Jestliže 60-70 % lidí žije ve velkých městech a většina osobní dopravy se odehrává přes město, tak elektromobilita by mohla vyhostit část emisí mimo město, kde chodíme a dýcháme je. Uhlíková stopa se zatím příliš nesníží, ale zlepší se nám prostředí uvnitř měst.

Naopak snížení škodlivých látek vypouštěných výfuky do prostoru, kde se pohybují lidé mi přijde jako velice vhodné. Ve veřejné diskusi týkající se elektromobility jsem zaznamenal zajímavý paradox. Zájmové skupiny, které kritizují snahy po snižování množství emisí CO2 často jako argument proti elektromobilitě používají právě nárůst uhlíkové stopy.

Opět je potřeba nahlížet na konkrétní výrobek a jeho spotřebitelskou či společenskou funkci. Já osobně si myslím, že bez brčka se můžeme docela dobře obejít. Brčka vznikla před sto lety jako zážitkový produkt, s cílem navodit vám nějaký pocit. U těchto výrobků je nutné vědět, proč je lidi chtějí a nabízet jim řešení, která jim ten pocit dají.

Brčka byla spojována s prožitkem, s lahví orosené Coca-Coly nebo s long drinkem na baru. Ale jejich použití se posunulo, dávají se malým dětem, jsou ve fastfoodech a jejich cílem je rychlá spotřeba, rychle vypít a zahodit. Pokud by se stále brčka používala jen u long drinků, které stojí samozřejmě jinou částku než sladká voda ve fastfoodu, tak se baru vyplatí udělat skleněná nebo ocelová designová brčka a nabízet ...

Současný Výzkum Udržitelnosti

Současný výzkum udržitelnosti zdůrazňuje, že pokud chceme lépe odolávat společenským i environmentálním problémům, musíme být schopni kombinovat různé typy znalostí z výzkumu s každodenní zkušeností.

Abychom byli schopni řešit dalekosáhlé sociálně-ekologické problémy, je nutné podporovat společenskou a environmentální odolnost (resilienci), tedy vytrvalost tváří v tvář nejrůznějším změnám, zároveň však musíme být také schopni se učit, pružně přizpůsobovat a adaptovat na nové podmínky.

Jedním z klíčových zdrojů odolnosti vůči současným sociálně-ekologickým problémům se ukazuje schopnost společnosti kombinovat a efektivně využívat znalosti z různých oblastí lidské činnosti, různých odborností nebo znalostních systémů.

Kromě toho je jejich cílem šířit získané poznání mezi odbornou i širokou veřejnost a školit uživatele nových informací. K příkladům podobných platforem orientovaných na sociálně- ekologické problémy dneška patří např. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC, Intergovernmental Panel on Climate Change) či Mezinárodní vědecko- politická platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES, Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services).

Individualizace a Environmentální Problémy

Jakkoli je téma individualizace v sociologii klasické a v současnosti nově zpracovávané, v oblasti environmentálních studií jeho systematické uchopení chybí. Jak nepřímo ukazují útržkovitá odborná pojednání i prostá logika věci, jde přitom o fenomén ekologicky relevantní.

Výsledky studie, spolupráce s externí agenturou a metodické konzultace přinesly řadu námětů k dalšímu zefektvnění práce v získávání potřebných informací pro rozhodnutí a pro komunikaci s občany.

Sociologická studie přináší jasné odlišení názorů nátlakových skupin, lobbingu, aktivních skupinek prosazujících svůj názor na jedné straně a objektivní postoj široké veřejnosti (hlasité, tiché i "mlčící" - vždy voliči) na straně druhé.

tags: #klasicka #ekologie #sociologie #rozdily

Oblíbené příspěvky:

• Použití silikonů a lepidel Schönox
• Nový zákon o odpadech a plastech
• Emise z uhelného prachu v ČR
• Pěstování jahod: Ideální podmínky
• Skládkování skelné vaty