Klokan Matschieův, známý také jako Dendrolagus matschiei, je neobvyklý druh klokana, který žije výlučně v horských lesích na východě Papua Nové Guiney. Klokan Matschieův je také známý jako klokan stromový Huon, protože pochází z lesů poloostrova Huon v Papui Nové Guineji.
Klokan Matschieův je kompaktnějšího těla s délkou okolo 41 až 70 centimetrů a váhou mezi pěti až patnácti kilogramy. Dospělý samci mohou vážit až 14 kg a měřit asi 76 cm na délku bez ocasu, samice dosahují hmotnosti těla 7-9 kilogramů. Délka těla se u dospělých zvířat pohybuje od 41 do 62 centimetrů a délka ocasu 41-69 centimetrů.
Jeho srst je krátká a měkká, převážně zbarvená do červenohnědých, žlutých nebo černých odstínů, které mu poskytují dokonalé maskování v hustém lese. Srst musí být hustá, drsná a nepromokavá. Klokan Matschieův a Goodfellowův patří k nejbarevnějším vačnatcům vůbec, s červeným nebo mahagonovým zbarvením hřbetu a výrazným žlutým osrstěním končetin, břicha a obličeje.
Má dlouhý, robustní ocas, který používá jako protiváhu při skákání mezi stromy a větvemi. Ocas klokana Matschieova může měřit až 68 cm a není ovíjivý a slouží ke kormidlování při skocích ve větvích stromů. Končetiny jsou silné, s ostrými drápy, které zlepšují přilnavost při lezení po stromech. Na předních končetinách má pohyblivý palec, ten umožňuje dobré uchopení větví. Jeho chodidla jsou široká a drsná, aby se udržel na stromech.
Přestože jsou stromoví klokani známí svou schopností skákat, klokan Matschieův je také schopen chodit po zadních končetinách, podobně jako ostatní savci. Je schopen skákat z větve na větev se vzdálenosti až 10 m. Neublíží si ani při skoku z výšky 20 m, ale většinou dává přednost klidnému sestupu pozadu. Jako kormidlo při skoku využívá ocas.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Díky svému přizpůsobení životu ve stromech, má klokan Matschieův velmi specifickou stravu, která zahrnuje listy, květiny, větvičky a ovoce. Živí se listy, výhonky a plody.
Tito klokani žijí ve východním cípu ostrova Nová Guinea. Vyskytují se hlavně v horách táhnoucích se až k severovýchodu s řekou Sepik. Hory vysoké až 4 000 m n. m. jsou skoro až ke špičkám prorostlé pralesy. Tudíž žijí v tropických lesích a zdržují se hlavně ve vrcholcích stromů. Na zem sestupují jen výjimečně v noci, kde se pohybují skákáním jako ostatní klokani.
Způsob života není moc prozkoumaný. V zajetí se chová jen ojediněle. Patří mezi samotářská zvířata.
Klokan Matschieův má jedno mládě, které kojí jeden rok. Samice tohoto druhu je březí 32 dní. Mládě měří pouhý jeden centimetr, a váží jeden gram. Ihned po narození dokáže vyšplhat do matčina vaku. Po roce mláděti narostou silné drápy a začne z matčina vaku vylézat.
Stejně jako u ostatních vačnatců se většina fyzického vývoje novorozence odehrává v matčině vaku. Vnitřní březost trvá jen necelých 6 týdnů. Při narození je klokánek velký asi jako lidský nehet, je slepý a bez srsti. Okamžitě proleze matčinou srstí, aby vstoupil do jejího vaku, kde se přisaje k mléčné žláze. Asi po sedmi měsících se teprve vynoří z vaku, ale často se vrací ke kojení.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Klokan Matschieův je dnes považován za zranitelný druh, hlavně kvůli ztrátě přirozeného prostředí v důsledku odlesňování. Jeho populace je také ohrožena lovem pro maso a kožešinu.
Podle klasifikace Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je to ohrožený druh, ve volné přírodě žije asi 2500 exemplářů.
Klokan Matschieův přišel o značnou část svého domovského pralesa na západě Nové Guineje, který vykácely různé těžební společnosti.
Čtěte také: Pracovní rizika
tags: #klokan #matschieuv #ohrozeni #informace