Klub přátel historie a přírody Úval a okolí: Odkaz minulosti a ochrana přírody

18.04.2026

Spolek Klub přátel historie a přírody Úval a okolí, z. s., byl založen 24. listopadu 2005 a zapsán pod značkou L 16202/MSPH Městským soudem v Praze. Poslední změna byla provedena 10. dubna 2019. Spolek aktivně podporuje a propaguje poznávání místní a regionální historie a přírodních památek. Podílí se na péči a ochraně historických a přírodních památek ve městě a v okolí a vyvíjí činnost k připomínání historických událostí a osobností. Seznamuje veřejnost s pozapomenutou historií města Úvaly a regionu.

Cíle a činnost spolku

Hlavním cílem spolku je ochrana přírody a krajiny na katastru města Úvaly. Mezi další cíle patří:

Podpora všestranné spolkové činnosti a aktivit organizováním brigád, společenských a kulturních akcí pro děti, mládež i dospělé.
Podpora promyšlených zásahů do stavebního rozvoje obce s důrazem na ochranu přírody a krajiny a rozkvět veřejného prostoru.
Podpora publikační nebo nakladatelská činnost.

Hlavní činnost spolku může podporovat výsadba stromů nebo odhalování informačních tabulí.

Statutární orgán a jednání jménem spolku

Statutárním orgánem spolku je Rada klubu. Jménem spolku jsou oprávněni jednat předseda, pokladník a člen výboru. Ve zvláštních případech jsou oprávněni jednat jménem spolku další členové spolku pověřeni Radou klubu. K platnosti úkonů je třeba alespoň jednoho z výše uvedených funkcionářů.

Zajímavosti z historie Úval a okolí

Úvaly a okolí se pyšní bohatou historií a mnoha zajímavými místy. Níže je uveden přehled některých z nich:

Čtěte také: Klub Ochránců Přírody Habrov

Hostín: První zjistitelná zmínka o Hostíně pochází z doby vlády Karla IV. a je starší než o Úvalech. Roku 1361 kupuje Velfín Menhart Olbramovic panství, kde jsou uvedeny půl městečka Úvaly a Hostín. Až v roce 1441 je doloženo, že Hostín vlastnil Petr ze Škvorce a Hostína, který se tak jako Úvaly stal součástí škvoreckého panství. Dlouho se uvádělo, že Hostín u Úval je rodištěm prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1297-1364).
Hřbitov: V letech 1893 - 1894 byl na východním okraji Úval zřízen nový hřbitov, který funkčně nahradil nevyhovující středověké pohřebiště u kostela Zvěstování P. Marie.
Cihelny: Pamětníci vědí, že přímo v Úvalech byly v provozu dvě cihelny. Skeříkova cihelna dala pojmenování celé čtvrti a dnes je to méně známý místopisný pojem než Radlická čtvrť. Druhá cihelna - Rosenbaumova - se nacházela přibližně v místě dnešního Horního úvalského rybníka. Skeříkova i tato dodávaly jak plné a děrované cihly, tak náročnější tenkostěnné zboží - střešní tašky. Využívaly zde těžené cihlářské hlíny. Provoz v nich byl ukončen začátkem 2. světové války.
Cukrovar: Oblast mezi Fabrákem a křižovatkou u Penny, kde stával skutečný cukrovar založený v 70. letech 19. stol. Malý rybník, nazývaný „Smradlavý“, později Kalák, dodnes svým názvem napovídá, jaký byl jeho původní účel. Vypouštěné vody odtékající z výroby cukrovaru podporovaly hnilobné procesy a rybník byl jakousi primitivní čisticí stanicí, v okolí se ale šířil zápach.
Továrna Elektronspol: V meziválečném období továrna Cléo bratrů Janouškových na výrobu mýdel a jiných toaletních potřeb zkrachovala a v roce 1942 souhlasily okupační a protektorátní úřady s rekonstrukcí bývalé továrny Cléo a se stavbou výrobních objektů firmy Elektronspol v dnešní Klostermanově ulici. Po dokončení přestavby budov zde ještě v roce 1942 zahájila firma výrobu součástek pro vojenské účely, především pro automobily a letadla. Ihned po osvobození v roce 1945 byla válečná výroba nahrazena výrobou lamelových čističů, vzduchových čističů a leteckých podvozkových kol pro závody Avia a Aero. Od roku 1947 přešel závod do působnosti národního podniku HEFA Praha, který vyráběl čerpadla a díly pro čerpací a měřící zařízení. Nejvyšší výroby bylo dosaženo v roce 1955.
Parketárna: Podnik patřil k nejstarším průmyslovým výrobám v Úvalech. Za jeho počátek lze považovat rok 1884, kdy Jan Netušil zřídil strojní kolářství v dnešní ulici 5. května. V roce 1949 byl podnik převzat do národní správy podniku Středočeské pily se sídlem v Praze, který se v roce 1954 transformoval na Středočeské dřevařské závody. Na začátku 60. let byl instalován i nový podélný parketářský stroj z TOS Svitavy a byla provedena modernizace sociálního zázemí pro zaměstnance. V té době Parketárna se svými 44 (později 66) zaměstnanci vyráběla okolo 100 000 m2 parket, zatímco v roce 1945 to bylo 45 000 m2.
Hotel U Českého lva: Reklama z 20. let vystihuje vše: „ Doporučujeme hotel U ČESKÉHO LVA na Palackého náměstí číslo 9, telefon číslo 9. Pěkné čisté pokoje. Výborná domácí kuchyně podává v každé denní době studené a teplé pokrmy. Dobře vyleželá piva českobrodská (obyčejné, ležák, granát). V letní sezoně plzeňský prazdroj. Kuželník, kulečník, piano, šachy a tenisové hřiště. Obsluha vzorná, ceny mírné. O hojnou přízeň prosím J. Chroust, majetník.“
Vidrholec: Největší díl lesa Vidrholce patřil k lichtenštejnským velkostatkům ve Škvorci a Uhříněvsi, severní část k šestajovické tvrzi a severovýchodní cíp k velkostatku v Jirnech. Jižní výběžek lesa Vidrholce mezi Úvaly a Újezdem byl ohrazen zdí a nazýval se Obora. Zeď byla vystavěna z kamene a hliněné malty v dobách roboty za panství Lichtenštejnů. Kámen na stavbu byl asi brán také z opuštěného hradu Skara. V Oboře se chovala lovná zvěř.