Recenze knihy Eva: Kontroverzní pohled na mateřství a budoucnost planety

Román Eva od Vereny Kesslerové (nar. 1988) otevírá aktuální otázku mateřství, vymezuje jeho vliv na klimatické změny a přezkoumává jeho hodnotu v dnešní společnosti. Autorka střílí v románu vskutku ostrými náboji, když si bere na paškál pro mnohé nedotknutelný úděl ženy jako matky. Kesslerová k předestření možných odpovědí zvolila čtyři částečně propojené příběhy s rozdílnými protagonistkami. Každá z nich nabízí jednu variantu, jak vnímat mateřství, žádná však nemá dle autorky za úkol ukázat jedinou správnou cestu, ale pouze přimět čtenáře o tématu přemýšlet a dojít k vlastnímu rozhodnutí.

Obsah a témata románu

Oceány jsou již téměř vylovené, plocha obdělávatelné půdy se nebezpečně zmenšuje a nad lidstvem visí hrozba války o důležité zdroje. Jediné východisko proti tragickým dopadům klimatické krize nachází Eva, hrdinka stejnojmenného románu Eva (2023, č. 2024), v redukci porodnosti. S každým nepočatým dítětem se totiž ročně dá ušetřit 58,6 tun CO2, čímž se může snížit ekologická stopa a oddálit vyčerpání přírodních zdrojů.

V kontroverzní eseji Ochrana před otěhotněním zachraňuje život hlásá hrdinka, že každé nově narozené dítě bude strádat v nedostatku a čelit tvrdým důsledkům neekologického stylu života předchozích generací. Článek společnost odsuzuje jako neetický, neboť ženám odpírá primární roli matky, a provází jej řada agresivních reakcí, z nichž některé končí i výhružkou smrti.

Kromě zmiňované ekologické aktivistky a učitelky Evy Lohausové, která se dobrovolně zříká vlastních dětí, se v románu setkáváme se sestrami Sinou a Monou a bývalou sekretářkou z Eviny školy. Úvodní kapitolu otevírá rozhovor Evy s novinářkou Sinou, který zásadním způsobem ovlivní její osobní život. Sinino vyprávění v první osobě pojednává o zprvu idylickém vztahu s Milem, nedaří se jim však počít potomky. Sina si po setkání s Evou čím dál více uvědomuje, že s ní v mnohém souhlasí a že ji do role matky více než vlastní přání nutí touha uspokojit přítele. Autorka jejich cestu za početím popisuje realisticky (hlídání ovulace, nechuť k ovulačnímu sexu, návštěva lékařů, opakovaná zklamání z negativních těhotenských testů) a věrohodně, jako by vše sama prožila.

Následuje kapitola o Evě psaná ve třetí osobě, jež po vydání Sinina provokativního článku musí odejít z práce ve školství a odstěhuje se na venkov. Přechod do er-formy působí příjemně, neboť se postavy od sebe jasně oddělí. Zároveň však vyprávění zůstává velmi osobní a dává nám nahlédnout do Evina nitra. Poznáváme ji jako obyčejnou ženu (po rozchodu si vybije vztek na staré zdi, do které mlátí bouracím kladivem), jejíž názor nepramení ze zahořklosti a ani není extremistický, nýbrž nabízí alternativu k řešení klimatické krize.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Průlomovou informaci představuje pro Sinu (a pravděpodobně i pro čtenáře) porovnání uhlíkové stopy dětí narozených ve vyspělých a rozvojových zemích. Děti žijící v Německu spotřebují dle Evy v průměru třicetkrát více zdrojů než děti ze subsaharské Afriky, čímž nabourává mylnou představu o tom, že by se omezení natality mělo týkat výhradně zemí třetího světa. Hrdinku Evu staví autorka výmluvným názvem románu Eva na úroveň biblické první ženy, pramatky veškerého lidstva, a prezentuje ji jako první ženu hlásající stop stav porodnosti za účelem uchování kvalitního života budoucí generace.

Třetí hrdinka, Sinina sestra Mona, vypráví opět v první osobě a chvílí při četbě trvá, než si její hlas oddělíme od první vypravěčky Siny. Mona má tři krásné děti a moderního partnera podílejícího se na výchově, ale potřebuje pauzu. V jejím příběhu se stáváme svědky náročného a mnohdy hektického rodinného života, ve kterém se ženy snaží být dokonalými matkami (ale i manželkami a zaměstnankyněmi). A mnohdy si čas strávený s dětmi ani nedokáží užívat, protože se ocitají na konci svých sil. S každým Moniným dítětem se životy sester od sebe vzdalují, a i když jedna druhé trochu závidí, převážně se vzájemně spíše litují. Jejich protichůdné životní styly místy připomínají sestry z románu australské spisovatelky Meg Masonové Trýzeň a touha (2020, č. 2023), ve kterém bezdětná novinářka Marta přihlíží tomu, jak její vyčerpaná sestra rodí jedno dítě za druhým.

Závěrečná kapitola je v mnohém překvapením. Po Monině vypravování může čtenář nabýt dojmu, že už Kesslerová vyčerpala základní typy přístupů k mateřství a poslední část bude pouze jakýmsi shrnutím, ale čtvrtá hrdinka - svobodná matka - dává předchozím příběhům další rozměr. Děj zde nebudeme vyzrazovat, snad jen že některé pasáže v ich-formě střídá nevšední du-forma, čímž se autorce daří nejen navodit intimní tón, ale také kapitoly znovu stylisticky odlišit.

Postavy a jejich role

Ačkoliv se děj románu točí okolo ženských postav, prostor v něm dostanou také děti a muži. Ti zde vystupují jako nezávazní milenci, otcové od rodiny nebo partneři, pro které k úplnému naplnění vztahu dochází až s potomky. V Evině příběhu zaujme postava holčičky Josi, která jí pomáhá při rekonstrukci starého venkovského domku a která Evu ukazuje jako vnímavou, empatickou bytost. Eva sice nejdřív rozšlape Josin dětský sen o práci badatelky v pralese, když jí řekne, že žádné džungle brzy existovat nebudou, avšak nakonec jí pomůže najít novou naději. (Josi vlastní slepičku, kterou pojmenovává Pepička.

Kesslerová vypráví zcela přirozeně, nenuceně a píše s neuvěřitelnou lehkostí. Vidí hluboko do duše svých hrdinek, vyzná se v zapeklitých partnerských vztazích a má smysl pro autentický popis detailů všedního dne. S každou z protagonistek se lze v něčem ztotožnit, a i když se nejedná o humoristický román, některé situace a podobnosti s našimi životy působí až úsměvně. Autorka nechává vyřčené otázky záměrně otevřené a probouzí celou plejádu intenzivních emocí.

Čtěte také: Recenze čtenářských zážitků

Zamyšlení nad problematikou

Jaké jsou argumenty pro a proti, aby se dnes rodily děti? Verena Kessler vypráví s podmanivým stylem a nijak nepřikrášleným jazykem příběh v mnohém velmi odlišných žen, které na tuto otázku nacházejí vlastní odpovědi. Co kdyby Sina nemohla otěhotnět? Co kdyby Mona nikdy neměla děti? Byl by svět v důsledku toho lepší?

Zatímco ona se potýká s důsledky své vize, pro mnohé lidi v jejím okolí radikální, sestry Sina a Mona bojují se svými vlastními životními plány. Zdálky si závidí, zblízka se litují a společně se snaží vzdorovat odpovědnosti a tlaku očekávání.

Titutní Eva Lohausová veřejně razí názor, že porodnost by se měla v zájmu udržitelnosti omezit. Názory této svobodné učitelky budí mnoho emocí, včetně nenávistných reakcí na sociálních sítích. Zájem o Evu totiž živí také různá média. Jednou z novinářek, která se o ni zajímá, je Sina. Ta s partnerem dlouhodobě usiluje o dítě. Poté, co Sina Evu v kontroverzním interview označí za pokrytce, rozpoutá se ve společnosti doslova peklo: Protesty rodičů Eviných žáků na sebe nenechají dlouho čekat, Eva musí odejít ze školy a její život se zcela obrátí naruby. Mezi mnohými, koho rozhovor zasáhne, je též Sinina sestra Mona: Matka tří dětí, žijící v neustálých obavách, že nezvládne výchovu a nedá svým dětem do života to, co by jako správná matka měla. Bezdětné Sině závidí, tak jako Sina jí, aniž by jedna tušila, co starosti té druhé skutečně znamenají.

V umě a barvitě vyprávěném příběhu se osudy všech čtyř žen ovlivňují a vzájemně propojují a proplétají, mnohdy netušenými a nepředvídatelnými způsoby. Autorka v nich předkládá pohled na budoucnost lidstva a vybízí čtenářky a čtenáře k zamyšlení, aniž by podsouvala, jaký přístup k životu považuje za správný.

Čtěte také: Kniha "Jeskyně a člověk"

tags: #kniha #eva #priroda #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Torricelliho barometr a ekologie
• Využití popínavých rostlin
• Kdo vychovává mláďata?
• Plži v českých vodách
• Třídění nebezpečného odpadu v ČR