Kniha osmi českých autorů přibližuje populárně-naučnou formou nové pohledy ze sféry vědecké komunity - biologů - na ochranu naší přírody. Od obecných problémů ohrožení biodiverzity se dostává k ochraně konkrétních populací, stanovišť i celé české krajiny. Kniha tak představuje propojení vědní disciplíny ochranářské biologie s aktuálními problémy ochrany přírody a krajiny v České republice.
Důraz přitom klade na nové vědecké poznatky a z nich vyplývající mnohdy i netradiční přístupy k našemu přírodnímu bohatství a jeho ochraně. Díky neformálnímu a srozumitelnému jazyku je určena širokému okruhu čtenářů od pracovníků ve státní ochraně přírody přes studenty biologických oborů po laické milovníky české krajiny, kterým není jejich okolní přírodní bohatství lhostejné.
Jedním ze základních úkolů vědců a vědkyň v dnešní době je kromě poctivého bádání a publikování výstupů v ryze odborných časopisech i kvalitní popularizace, tedy šíření poznatků přístupným a laickému publiku srozumitelným jazykem. Mělo by dokonce platit, že u projektů, které jsou financovány z veřejných peněz, a takových je u nás zatím ještě drtivá většina, by popularizační výstupy měly být samozřejmostí.
Pokud jde o onu nezbytnost popularizace vědy ve společnosti, zdá se mi, že v oblasti ekologie a ochrany přírody je dokonce nebývale silná, neboť - jak se můžeme opakovaně přesvědčovat na tištěných i virtuálních stránkách českých deníků a týdeníků - jen opravdu malá část lidí v naší zemi ví, čím skutečně se „ekologové“ a „ochranáři“ zabývají. V této situaci je každá kniha, již mohou příslušníci takzvané laické veřejnosti vzít do ruky bez obav ze zavalení odbornou terminologií, velmi potřebná.
Kniha Ochrana přírody z pohledu biologa má jasnou a přehlednou strukturu. Snaží se totiž postupně odpovědět na tři základní otázky:
Čtěte také: Knižní publikace o právu a ochraně přírody
Přičemž autoři se věnují především otázce třetí, při jejímž zkoumání postupují od problematiky ochrany druhů přes populace až ke krajině. Samostatnou kapitolu věnují rovněž tzv. ekologii obnovy a právní stránce ochrany přírody a krajiny v České republice.
Záměr autorského kolektivu, tedy připravit výukový text pro širokou veřejnost, je asi nejzřejmější v závěrech hlavních kapitol knihy, kde je vždy připojeno stručné shrnutí všeho podstatného z předchozího oddílu. Čtenářský komfort zajišťuje především umístění řady „rámečků“, tedy krátkých samostatně stojících textů, které buď dále rozšiřují informace hlavního textu nebo přinášejí příklady z praxe.
Čtenář se jim může při četbě knihy bez obav vyhnout, neboť pro pochopení hlavního textu nejsou podstatné, mají funkci spíše jakéhosi bonusu pro zvědavce. Odpovídají totiž na otázky typu: Jak spočítat motýly?; Proč jsou evropské smíšené lesy tak druhově chudé? nebo Proč mizí orchideje?
Celkově lze říci, že autorský kolektiv ve vztahu k ochraně přírody vyznává důležitost principu diferenciace. Nepřináší proto žádné jednoduché univerzální rady a spíše upozorňuje, že je vždy třeba navrhovat způsoby ochrany daných území v souladu s podmínkami konkrétní lokality a stanovenými cíli. Ochranu přírody proto autoři v žádném případě neztotožňují s její konzervací, nýbrž ukazují, že musí být často, nikoli však samozřejmě vždy, spojena s aktivním přístupem ochranářů, popřípadě dalších zainteresovaných osob.
Velké množství biotopů bylo totiž vytvořeno zemědělskou činností člověka a bez této péče se neobejdou. Kosení luk, vypalování, pastva, včetně té lesní, se tak pomalu stává součástí plánů péče o jednotlivá chráněná území, což autoři jednoznačně podporují. Proto do knihy zařazují i kapitolu o historickém vývoji české krajiny, v níž upozorňují, že chceme-li „chránit nějakou část naší přírody, musíme chápat, jak vznikla, a napodobovat dřívější způsob hospodaření (či nehospodaření)“.
Čtěte také: Moravský kras a jeho příroda
Čtěte také: Územní plánování v praxi
tags: #kniha #ochrana #prirody