Ohrožení vnitřní validity výzkumu

Validizace je soubor způsobů, postupů a metod zvyšování validity, které se vážou na typ kritéria, podle kterého se posuzuje míra validity, a na druh operace či výsledné informace, která má být validizována. Validizaci lze v sociálních vědách uplatnit jako apriorní precizační techniku (např. formulační tříbení otázek v přípravné fázi empirického výzkumu), jako doprovodnou techniku při hlavním terénním šetření (např. testování informovanosti, lži-skóre a jiné psychologické testy) nebo po skončení výzkumu jako korekci výsledků.

V tomto posledním případě je nezbytným prvním krokem validizace zjišťování míry dosažené validity. Způsoby a metody validizace (které jsou někdy nazývány typy validity) vznikly postupně, nesystematicky a nelze je třídit podle jednotného logického klíče.

Typy validity

Existují různé typy validity, které lze rozdělit do několika skupin:

1. Validita bez použití vnějších kritérií: Zde je hlavním nástrojem logický úsudek. Hovoří se o validitě vnitřní (internal, intrinsic), obsahové (context), přímé (face) nebo validitě logické. Provádí se zejména precizací operacionalizace, prověřováním a korekcí logicko-sémantických pravidel používaných při transformaci pojmů a otázek z „jazyka teorie“ do „jazyka empirie“ a kontrolou zachování původního obsahu pojmů, při které se využívá metoda nezávislých soudců (viz techniky škálování) a statistické metody vyjádření reprezentativity obsahu zjišťované veličiny. Někteří autoři (např. B. S. Phillips) spojují přímou validitu s přímým pozorováním, které tím, že vyloučí řadu zprostředkujících článků mezi pozorovatelem a pozorovaným objektem, vyloučí i mnohá nebezpečí zkreslení (pokud je ovšem systém přímého pozorování dostatečně pojištěn proti subjektivním zkreslením skutečnosti pozorovatelem). U psychologických testů se většinou používají logické nástroje s použitím statistiky.
2. Vnější validita: Tato validita se opírá o vnější kritéria (criterion validity), resp. validitu souběžnou (concurrent) či validitu empirickou. Tyto typy validity v podstatě spočívají v komparaci s výsledky stejně zaměřeného výzkumu či s výsledky podobného (téhož) výzkumného nástroje, stejně cíleného výzkumu. Mezi nejjednodušší techniky validity zde patří tzv. křížová kontrola (např. při interview se srovnávají odpovědi stejně identifikovaných respondentů), frakční interview (aplikace stejného dotazníku u několika ekvivalentních skupin respondentů, aby se získaly „průměrné“ odpovědi, které se pak používají jako validizační kritérium) nebo srovnání se známou skupinou (zjišťují se korelace mezi měřenými hodnotami, příp. se počítá společná faktorová variance). Někteří autoři považují za empirickou validitu i testování hypotéz. Jestliže se výsledky daného výzkumu srovnávají s výsledky jiných výzkumů, hovoří se také o kumulativní validitě. Nejnáročnějším způsobem je použití tzv. nezávislých kritérií, jejichž nalezení je obtížné, protože musí splňovat podmínku prokazatelné validity (tzn. musí být bezprostředně pravdivá nebo již dříve validizovaná), musí být nezávislá na validizovaném údaji a na podmínkách, ve kterých se uplatňují, a musí s validizovaným údajem být identická v základních parametrech. Zvláštním druhem empirické validity je validita prediktivní, kde kritériem je splnění předpovědí chování, postojů, událostí apod. (podle některých autorů není vždy nutné hledat toto splnění v budoucnosti u zkoumaného jevu, stačí srovnání s důsledky podobných jevů v minulosti nebo přítomnosti), a validita pragmatická, jejímž kritériem je užitečnost získaných výsledků. V posledních letech se zejména v souvislosti s revitalizací kvalitativní metodologie používá také pojem ekologická validita, která je postavena na ověření výzkumu.
3. Konstruktová validita: Tato validita se považuje za nejpreciznější a spočívá v hledání, resp. konstruování faktorů ovlivňujících rozptyl výsledků měření a ve vysvětlování rozdílů v naměřených hodnotách v souvislosti s teorií, ze které výzkum vychází. Tato metoda (kterou navrhla jako konečnou validizační kategorii Americká psychologická společnost na přelomu 40. a 50. let, ale pojem sám použil již Dowers v r. 1936) se používá nejvíce v psychometrice, kde jde o faktory ovlivňující variance testů. V letech 1953-1959 ji rozpracoval zejm. D. T. Campbell. Konstruktovou validitu lze také chápat jako zdokonalení výše uvedených způsobů validity. Její předností je, že se pokouší o propojení více validizačních operací a o podchycení celého výzkumného procesu a že směřuje k revidování vstupní teorie tak, aby byla v souladu se všemi důkazy, které jsou k dispozici. V praxi sociologického výzkumu ovšem (zejm. u složitějších úkolů) zůstává často torzem nebo pouze indikuje potřebu náročných oprav, které nelze provést. Kromě toho do ní nepříznivě intervenuje nedokonalost běžného logického úsudku, bez něhož se ani zde nelze obejít. V r. 1985 postulovala Americká psychologická společnost požadavek tzv. validity zobecnění, při němž validita směřuje ke zvýšení míry platnosti použitých kritérií případ od případu.

Metody zvyšování validity

Validitu lze zvyšovat různými způsoby, které závisí na typu výzkumu a jeho cílech. Níže jsou uvedeny některé z technik validizace:

• Apriorní precizace: Formulační tříbení otázek v přípravné fázi empirického výzkumu.
• Doprovodné techniky: Testování informovanosti, lži-skóre a jiné psychologické testy během terénního šetření.
• Korekce výsledků: Úpravy po skončení výzkumu na základě zjištění o míře validity.
• Křížová kontrola: Srovnávání odpovědí stejných respondentů v interview.
• Frakční interview: Aplikace stejného dotazníku u ekvivalentních skupin respondentů pro získání průměrných odpovědí.
• Srovnání se známou skupinou: Zjišťování korelací mezi měřenými hodnotami.

Tabulka typů validity

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #ohrozeni #vnitrni #validity #vyzkumu

Oblíbené příspěvky:

• Moderní technologie Stop značky
• Více o charakteristice odpadu po spalování
• Vše o flexibilní odpadní trubce DN110
• Přírodě blízké pěstování lesů
• Význam základny pro pevné stanoviště