Kniha Odpad: Uryvky a Recenze

Někteří čtenáři považují knihu za tragédii a odpad, dokonce ji ani nedočetli. Označují ji za dílo magora, který se považuje za spasitele a hvězdu. Autorovi upírají inteligenci a tvrdí, že jeho kniha není propracovaná ani logicky, ani psychologicky. Domnívají se, že Hitler pokřivil myšlenky inteligentních lidí a že nacismus byl poražen kvůli jeho megalomanství.

Jiní čtenáři se snaží odprostit od autorova pozadí a hodnotit knihu jako takovou. Přiznávají, že pisatel byl sociopat a zřejmě trpěl bipolární poruchou, postrádal empatii, ale nebyl hloupý a měl hluboké znalosti. Některé myšlenky považují za hluboké a hodnotné, zbytek za propagandu a touhu ovládat.

Čtení knihy je těžké a ne pro každého, vyžaduje orientaci v souvislostech a reáliích dané doby. Jedná se o filozofické a politické čtení, nikoli o večerníček. V každém případě stojí za to moci si udělat vlastní názor, od toho literatura existuje. Kdo se o osobu A. Hitlera zajímá, měl by přečíst - z první ruky, kromě propagandistickým nesmyslů, cenné zejm.

Kniha může sloužit pouze jako studijní materiál psychických patologií. Většina knihy je politická propaganda a je to nudné, nudné, nudné. Píše se o knize jako o bibli nacizmu, což je pravda. Je zde rozepsána vize této strany tak dopodrobna, že pro politologa (a také psychologa) může být tato kniha skutečně zajímavá.

Pokud si chce člověk z nějakého důvodu přečíst tuto knihu jen pro tu část, která je silně diskriminační, tak mu postačí v první části najít 11. kapitolu "Národ a rasa". Celkem zajímavá je 12. kapitola v první části "Počátky a vývoj Německé národní socialistické dělnické strany" z pohledu toho, jak se vlastně Hitlerovi podařilo přesvědčit tolik Němců, aby ho následovali. A v druhé knize 3. kapitola "Státní příslušnost a státní občan" popisuje Hitler jeho představu, jak je možné si v Německu získat příslušnost a občanství. Zajímavá kapitola je to s ohledem k dnešní situaci, která panuje v Německu s ohledem na migrační politiku.

Čtěte také: Cesta do Compostely: Recenze

Jsou knihy, které nemá smysl hodnotit v rámci nějakých procent nebo hvězdiček, jsou knihy, které bych snad ani knihou nazvat nechtěl a tohle je jeden z těch případů, resp. první záležitost o které podobným způsobem uvažuji. Trvalo mi dlouho než jsem se k tomu abych svůj čas věnoval četbě nečeho co chápu jako syrový historický dokument své doby a co jsem považoval za nutné přečíst z toho důvodu abych aspoň z části pokročil v pochopení toho, proč se některé události staly tak jak se staly. Musím říct, že četba mě dost psychicky deptala a vysilovala, nejen naprosto těžkopádným slovosledem, myšlenkovými obraty a celkovou zmateností, ale hlavně tím, že z textu se v určitých pravidelných intervalech vylouplo to, co se nakonec o několik let později stalo realitou.... Nemá smysl se rozepisovat a snažit se tady o svůj vlastní výklad toho, co tento spisek obsahuje, ale jsem přesvědčen o tom, že právě z důvodu ucelenějšího obrazu něčeho, co se tehdy stalo a jak se to vlastně mohlo stát, nestačí jen mít načtený sled historických událostí nebo Hitlerův životopis.

Ten je ovšem dobré znát právě třeba z toho důvodu abyste při četbě Mein Kampf mohli srovnat to, jak Hitler nakládal z fakty ze svého života pro potřebu vykreslení sebe sama jako rodilého vůdce a génia. Máchání transparentním hodnocením odpad, aby se neřeklo, aníž by byla kniha přečtena, se mne zdá poněkud nešťastným. Již z barevné a velmi objemné skladby vět (sic jsem četl v AJ) je zcela evidetní sečtělost autora, která se projevila nejvíce v jeho orátorských schopnostech, tolik označovaných jako model řečníků kdekoli jinde. Všeobecný přehled se nedá upřít a nezávisle na obsahu, kniha je čtivá. Kniha je určitě čtivá, pakliže máte aspoň průměrný přehled o událostech oné poválečné doby, popř. předválečné, ke které se autor místy vrací. Ba co víc, jakkoli je to zarážející, především v první polovině se dá s autorem v lecčem souhlasit.

Dám pro příklad třeba systém parlamentu ve státě a chování jeho členů v něm, co se týče většinové zodpovědnosti, popř. nemožnosti schopných individualit se v něm trvale prosadit. Také bych zmínil třeba zmínku o destruktivní "Nenárodní" politice Habsburgů, prvek sociální demokracie a odborů, který státní moc oslaboval, popř. neněmecký vliv, především slovanských národů, v parlamentu Rakouska. Jsou zde dobré postřehy a střízlivé ohodnocení věcí kolem. Méně vážnějším aspektem budíž kritika architektury, kterou, jako její student, autor nesnáší, a pakliže jste odpůrce moderny, možná najdete jeden z mála styčných bodů. Dalším plánem byla reformace vzdělání. Pakliže pomineme ideologickou notu, je taktéž velice trefná, vzpomínajíc degradaci vysokoškolského vzdělání, přílišnou obecnost a detailnost a ryzí nepraktičnost.

Problém samozřejmě nastane, že při zmínění např. soc. demokracie, potažmo odborů, jako prvků topících rakouskou monarchii, posléze Výmarskou republiku, jsou zmíněni židé, popř. Marxismus, jako jejich nástroj k ovládnutí světa a destabilizaci národních států. V žádném z těchto případů zde není poskytnutý konkrétní důkaz, popř. vysvětlení. První náznaky se zde objevují při Hitlerově pobytu ve Vídni a utváření názoru o tomto etniku na základě povídaček a několika setkání na ulici, při kterých byl cítěn jejich zápach, pakliže to zjednoduším.

Trefná je zmínka, že pouze člověk árijský je schopen efektivního hospodaření s půdou, kterou již v té době uvedl jako nedostatkové zboží, především s fenoménem přelidnění (což je dnes velice aktuální téma hlavně z hlediska ekologie), ovšem v té době zřejmě ještě nepočítal s nástupem intenzifikace zemědělství po druhé světové válce. Druhá část knihy monitoruje již vývoj Hitlerovy strany a jeho kroky již se dějící, nebo plánované. Pozdější industriální bestiálnosti z časů války zde nejsou naznačeny ani v nejmenším, poněvadž v té době bylo nejnutnější nejdříve nastoupit na cestu k moci. Celý proces tohoto politického boje vyznívá velice pečlivě a uniformovaně a organizovaně, což je náznak toho, co dodnes mnoho lidí přitahuje v souvislosti s vizuální atraktivitou a schopnostmi pozdějších útvarů Wermachtu, potažmo SS.

Čtěte také: Werther – kniha o přírodě

Uznáte, že, krom řečnických schopností, se autor dokázal obklopit lidmi, kteří se na konkrétní schopnosti hodili nejvíce, na počátku zejména v oblasti propagandy. Sám detailně popisuje umění dialogu a řečnického přednesu, při kterém jsou argumenty upozaděny před formou!!! Zejména v oblasti vojenství můžeme být tak jen rádi, že uchopoval poslední slovo, v druhé polovině 2. sv. v. Popis tehdejší situace v Evropě, a následné predikce, určitě také stály za přečtení. Do očí bijící je zmínka, že spojenectví s Ruskem je naprosto nemožné, a povede ke skáze Německého národa. Velice technicky vzato, vyplnilo se. Vtipné je zamyšlení, zda-li sovětská vláda tuto knihu vůbec kdy četla, když došlo na předválečné paktování (konspirační nota). Všeobecně za to, pakliže by okolnosti a impulsy neumožnily Hitlerovi pokračovat do fáze, do které se dostal, kniha by samozřejmě nedosáhla takového "Ohlasu", a nejspíše upadla do zapomenutí, ovšem příjmuta by byla mnohem pozitivněji.

K zamýšlení je fakt, kolik lidí známe, píšících v současností tituly společensko-politické, které uznáváme jako myslitele a intelektuály, by bylo schopno realizovat svou myšlenku až do nejkrajnějších limitů, pakliže by se jim naskytlo stejných impulzů a motivací jako Adolfu Hitlerovi. Jejich krátké analýzy a zamyšlení by se v onen moment také transformovaly do jisté formy bible a její ideologie. Toto téma je stále aktuální, také u nás v Čechách, při současné názorové vlně anti-imigrace a xenofobie.

Pokusím se napsat komentář coby historik, který se poněkud orientuje v dějinách Německa a Rakouska od 80. let 18. století (což je časově nejhlubší odkaz v knize) přes fin de siècle po 20. Předně mě napadá zdánlivě nesouvisející historka. Když byl za první republiky jmenován ministrem války básník Josef Machar, smáli se mu, že je pro takovou pozici nekompetentní, a noviny zesměšňovaly jeho projevy v parlamentu. Machar si tedy přeložil z angličtiny text jistého britského generála a přednesl ho pod vlastním jménem. Teprve když noviny další den zase strhaly jeho "nekvalifikované žvásty", odtajnil jim, že šlo naopak o žvásty vysoce kvalifikované. Otázka zní: kdyby vám někdo předložil kus Mein Kampfu a podepsal pod to Moltkeho, Friedricha II., Pufendorfa nebo Schopenhauera, byli byste si jistí, že byste to poznali? A kdyby vám naopak někdo dal úryvek z těchto válečných teoretiků, právníků a filosofů a tvrdil, že je to úryvek MK, jste si jistí, že byste se nerozčilovali nad "Hitlerovou" perverzitou a nevzdělaností?

Teď k vlastní knize. Překlad je ostudný: překladatel špatně přepisuje i vlastní jména (např. Boklizius místo Böcklin, Feders místo Feder atd.), občas vynechá ve větě zápor, jindy je vidět, že sám nerozuměl smyslu textu, a tak přeložil jednotlivá slova mechanicky, tu a tam zaměňuje podobná slova odlišných významů (držba a država), ... Na základě této verze si nikdo neudělá obrázek o originálu, pokud tedy hned vedle na stole nemá otevřenou německou verzi a slovník.

Z knihy jasně vyplývá, že nacismus nespadl z nebe jako destilát zla. Naopak se vyvinul z materie tohoto světa. Metody Hitler přebírá od sociální demokracie a komunistů, počínaje násilím jako prostředkem politického boje a konče utvářením veřejného mínění pomocí propagandy v novinách. Sám říká, že jeho hnutí je vyšší syntéza Schönererovy všeněmecké politiky a Luegerovy křesťanské demokracie. Asi těžko bychom hledali politika, který měl tak hluboké zkušenosti s praktickým životem. Není pravda, že kniha je prolhaná. Naopak je upřímná tam, kde by to člověk nečekal. Zajímavé mi přišlo i to, že si očividně dost váží Britů a na rovinu řekne, že nepřítel byl v něčem lepší (zejména v propagandě).

Čtěte také: Knihy o technikách přežití: recenze

Kromě Lenina a Hitlera mě nenapadá žádný politik-myslitel, který by vytvořil originální filosofický systém a dovedl do něj vtáhnout všechno, od evoluce po boha, načež by z něj konzistentně odvodil politickou a vojenskou taktiku. Občas to skřípe (nemůžu se ztotožnit s teorií tvůrců, nositelů a bořitelů civilisace, protože mezi prvními mně scházejí třeba Číňané nebo Mínojci, kteří neměli árijský původ), ale většinou to překvapivě dobře funguje - jistě i proto, že Hitler postuluje účelné uspořádání světa racionálním stvořitelem. Nacismus je zkrátka systém, který chce prosadit vítězství kvalitativního principu nad kvantitativním, a to na historické (národy), politické (nacismus) i metafysické (rozumný boží řád) úrovni.

Nelze zapomínat na to, že nacismus je adaptace na komunismus: taktika se mu přizpůsobuje, aby ho mohla porazit, kdežto strategie se s ním bytostně rozchází. Můžeme s touhle myšlenkou nesouhlasit, jak chceme, ale nelze jí upřít velikost a dobovou úspěšnost. Kritika parlamentní demokracie mi přišla geniální a univerzálně platná. Přesně tak: poslanci nejsou odborníci na to, o čem rozhodují, nenesou osobní zodpovědnost a bývají voleni lidmi, kteří nerozumějí politice a nerozeznají génia od žvanila, tj. občany. Autor není žádný hlupák, a už vůbec ne nevzdělanec. Nevím, kolik odkazů na architekturu a filosofii, případně kolik biblických citátů a parafrází Schopenhauera a Goetha má ve svých dílech Churchill, ale silně pochybuji, že jich bude víc než v MK. Kdo se například dostal k pasáži, v níž Hitler vysvětluje, že stát je prostředek, a nikoli účel, mohl si všimnout, že se tady inspiruje Nietzscheho kritikou Hegela. Myslíte, že by byl něčeho takového schopný Churchill?

Má smysl pro humor. Je to snad jediný autor, který na pěti stech stran dokáže mluvit téměř bez přerušení ironicky. A občas jsem se srdečně zasmála, například karikaturám parlamentářů. Nebo tomu, že spojenectví Německa a Ruska by bylo jako smlouva stromu se jmelím. Ano, jazyk je excentrický a silně metaforický i v originálu, nejen v tomto zprzněném překladu. V každém případě byl Hitler jeden z mála politiků, který nepoužíval klišé, což je zajímavé. Nejprve řeknu, čím kniha není - není instantní příručkou nacizmu.

Recyklované pohádky

Soubor Recyklované pohádky z produkce nakladatelství Albatros nabízí celkem přijatelnou cestu, jak dětem začít vštěpovat ekologické myšlení. Úroveň jednotlivých pohádek se liší, ale většina zpracovává téma recyklace nenásilnou, hravou formou. Kniha je jedním z výstupů programu ministerstva školství s názvem „Recyklohraní aneb ukliďme si svět“. Pohádkami do ní přispěli autorka románů pro ženy Barbara Nesvadbová, hudebník Milan Cais, herec Lukáš Hejlík a jeho žena Klára, fotografka Sára Saudková, ředitelka o. p. s. Recyklohraní Ilona Koukalová a básník Karel Hynek. Vesměs jde tedy spíše o celebrity, které měly projektu dodat lesk, než o autory vybrané na základě jejich předchozí tvorby pro děti.

Nejslabší pohádkou je první - Velký bílý dům, která paradoxně pochází od jediné profesionální prozaičky mezi autory, Barbary Nesvadbové. Jedná se o úryvek z její knihy Garpíškoviny, kterou vypráví pes Garp. Za prvé není zcela jasné, proč byl text do souboru zařazen, jelikož téma recyklace v něm skoro chybí. Garp jde pouze jednou s někým z rodiny „vyhazovat plast“, jenže dál se s tímto motivem nijak nepracuje. Garpova rodina se sice přestěhuje do starého (tedy svým způsobem „recyklovaného“) domu na venkově, ale to je spojitost příliš volná. Garpovi navíc vůbec nesejde na tom, v jakém bydlí domě, pouze si po přesunu z města těžce zvyká na venkovské prostředí (kde se mu nakonec samozřejmě zalíbí). Úryvek z Garpíškovin je také částečně problematický, co se týče jazyka.

Výchozí situace Pohádky o tom, jak se hrášek kulička těšil na jaro od Milana Caise nevypadá dvakrát nápaditě: rodina se dvěma dětmi snídá a tatínek vysvětluje, k čemu je dobrá recyklace. Potom ale začne vyprávět pohádku o hrášku kuličkovi, v níž recyklaci funkčně přirovná k přírodním procesům. V pohádce Svět z pytlíku od Lukáše a Kláry Hejlíkových vystupuje mluvící igelitový pytlík, který dětské hrdince Lucce vypráví, čím vším v životě byl. Pohádka je sympatická tím, že v ní nefiguruje (ostatně stejně jako ve Velkém bílém domě) bezproblémová úplná rodina, nýbrž že zachycuje den, kdy je Lucka zrovna u svého tatínka. Ten ji vezme do supermarketu, přestože „vedle u strejdy Vietnamce“ by nakoupili daleko rychleji, a v obchodě se oba seznámí s mluvícím pytlíkem.

Omezení spotřeby prosazuje pohádka Karla Hynka s názvem Recyklopraní, jejíž vypravěč posílá svá oblíbená stará trička „na dovolenou“, tedy k dalšímu vlastníkovi. Také se toho snaží „mít k recyklaci doma co nejméně“ a zdůrazňuje, jak je recyklace snadná, mnohdy dokonce snadnější než pořizování stále nových produktů. Celkem šťastná pohádka z odpadků od Sáry Saudkové je postavena na myšlence, že v kontejnerech na tříděný odpad žijí trpaslíci, kteří z odpadků vytvářejí nové věci, a dokonce píšou pohádky o tom, co od vyhozených věcí zaslechnou.

Jednoduché, jasně barevné ilustrace Aleny Schulz výrazněji nezaujmou, ale pohádky dobře doplňují. Stojí za otázku, jestli Albatros pro vydání knihy neuvažoval o recyklovaném papíře. Soubor je sice celý laděn do zelena, ale jinak moc ekologickým dojmem nepůsobí. Celkem vzato Recyklované pohádky neurazí, avšak ekologicky uvědomělejší rodiče asi nenadchnou.

Další Recenze a Názory

• Ladislava Chateau připomíná život a dílo Simone de Beauvoir.
• Za knižním veletrhem Svět knihy se ohlíží Michal Škrabal, Ján Chovanec polemizuje.
• O vztahu Josefa Váchala a Bedřicha Beneše Buchlovana píše Ladislav Vágner, úryvek z korespondence J. V.
• Beletrii zastupuje generační báseň Jana Těsnohlídka, bezručovsky laděná poezie Roberta Vlka a dvě povídky Mořice Kleina.
• Ten, kdo se nemůže dočkat dalšího vývoje událostí v továrnách, nebude pochopitelně zklamán.

Recenze:

• Seymour Chatman: Příběh a diskurs. Narativní struktura v literatuře a filmu. (rec. Veronika Košnarová)
• Simone Lia: Flafík (rec. Štěpánka Pašková)
• Gabriel García Márquez: Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce (rec. Petr Šimák)
• Hana Frejková: Divný kořeny (rec. Jiří Rambousek)
• Cormac McCarthy: Cesta (rec. Martin Svoboda)
• Petr Esterka: Rozhodni se pro risk, Karel Pilík: Není trní bez růže (rec. Karel Kolařík)
• Pavel Šrut: Šišatý švec a myšut (rec. PaTvar (což je rubrika určená pro literární odpad), fejeton Václava Bidla (Zámečník), zlá Zlá ovce...

Jem: Příběh dívky s čísly

Jem umřela maminka když byla ještě dítě. Od té doby putuje z dětského domova o pěstounské péče ,a do další, a do další..Jenže Jem věděla že její matka umře. Vidí totiž čísla, kdy dotyčný člověk na kterého se dívá zemře. Totéž vidí i u svého kamaráda Pavouka, který má za týden a něco zemřít. Při jednom výletu Jem díky číslům které vidí odhalí katastrofu která má místo kde jsou postihnout a s Pavoukem utečou. Jenže následně zjistí že po nich jde policie a utíkají oba pryč, s policií v patách. Jenže policie není jejich hlavním problémem.

Moje dojmy: Tahle kniha je dá se říct zvláštní. Když jsem si kupovala první dva díly, nic jsem o sérii neměla. Na začátku se seznamujeme s Jem a smrtí její matky. Už na začátku jsem poznala, že si s knihou tak úplně nesednu. Co mi tam tedy především vadilo, to byla nespisovná čeština. Jem mi byla neskutečně nesympatická. Bohužel. Málokdy je mi hlavní hrdinka vyloženě protivná ale tady se mi to stalo. Neseděly mi její reakce, rozčilovaly mě její řeči a to jak se chovala k ostatním. Třeba jak se občas chovala k Pavoukovi. Nebo ke Karen.

Příběh má jedno velké plus, a tou je originalita. Možná si říkáte že to není pravda, ale já podobný příběh o dívce která vidí čísla datumu smrti ostatních neznám. Navíc se tu autorka nebála spárovat bělošku a černocha, což v mnoha knihách nevídám. Jde totiž stále o takové "tabu". Taky nakousla ožehavé téma dnešní mládeže. Jem i Pavouk od začátku o sobě mimo řeč prohlašují že jsou k ničemu a že nemají budoucnost a také že na ně ostatní pohlížejí jako na odpad a lúzu společnosti. V některých situacích, kdy se setkají s lidmi z různých vrstvách společnosti se jejich slova potvrzují.

Další osoby, které by stály za zmínku mi byly velmi sympatické. Za prvé to byla Britney, která naprosto nezjištně Jem pomohla. Škoda, že neměla v příběhu nějakou důležitější roli. A další osobou byl Simon. A konec..tak trochu jsem ho čekala ale rozhodně ne takhle. Ten mě hodně rozesmutnil. ,,A zvlášť, dyž najdete někoho kdo vás miluje - to je nejdůležitější věc na světě. Úryvek z knihy, str. Celkově mě kniha spíše zklamala. Myslím, že z tak slibného nápadu, se toho dalo prostě vytřískat víc. Na knize mi vadila nesympatická hlavní hrdinka a hodně nespisovné až vulgární řeči. Knížka nemá nijak moc stránek a má celkem velká písmena, takže ji budete mít přečtenou brzy. Já ji četla jen dva dny. Nedá se říct že by se mi kniha vyloženě nelíbila..byl to prostě průměr. Ale myslím, že za tu cenu co je teď v Levných knihách (cca 110kč za celou sérii), nebude na škodu si ji přečíst. Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo.

Karel Hynek Mácha - Máj

Nejvýznamnější představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie K. H. Mácha vydal své kultovní dílo Máj vlastním nákladem v počtu šesti set výtisků. Bylo to v roce 1836 a Máchovi bylo pouhých 26 let. Porozumění od svých obrozeneckých souputníků se však nedočkal. Tahle česká romantická klasika se četla krásně. pokud na ní máte špatné vzpomínky ze školy, kdy jste se museli učit verše zpaměti, zkuste jí dát druhou šanci. Kdo by neznal Máchův Máj. Dílo, které nás doprovází více jak 150 let. Příběh, který byl inspirován skutečností, převedl autor do podoby, jenž je nadčasová a můžeme ho tak obdivovat i v dnešní době.

Řepka - Recenze

Pomlouvani exmanzelky, plivani jedu a spiny na vsechny okolo. Kniha o kydání odpadků na výbalou manželku. Neskutecny odpad. Stokrat omilane fraze Kristelove o vlastni dokonalosti. Silne pochybuji, ze vubec psal knihu Repka sam. Ty slinty se vubec nedaji cist. Odpad! Autor neumí psát, neovládá jazyk, sloh. Mel jsem knihu v rukach, četl jsem úryvky a nikdy bych si ji nekoupil. Je to odpad! S fotbalem téměř nic společného a jen tam pan Řepka plive na exmanželku a vychvaluje tu svoji "krasavici". Jediné co pan Řepka umí je utápět se v sebelítosti jak mu každý ublížil.

To jak se chová on a kolik zlá a bolesti způsobuje lidem kterým škodí zapomíná zmínit.. Absolutni ztrata penez a casu! Kniha není o fotbale či Řepkovi. Také ji pravděpodobně nepsal, ale psala ji Kristelová, která je v knize opěvovaná. Pouze úryvek knihy však pro mne dokázal to, že jsem si zase o to více začala vážit svého muže, že není takový parchant a uplakánek. Kniha,kterou "napsal" recidivista co umi jen fnukat. Plivani na byvalou zenu a pomlouvani vlastniho syna. Ne dekuji. Katastrofa, vyhozené peníze a škoda času!

Audioblog o Odpadu - Recenze

Velice příjemná interpretace, zajímavá téma, dozvěděla jsem se nové informace a doporučení. Příjemné překvapení. Určitě doporučuji k poslechu, věci zadarmo mohou být kvalitní. V audioblogu su skvele tipy pre kazdeho kto chce znizit mnozstvo odpadu, ktory produkujeme a spravat sa ekologickejsie. Jsem ráda, že jsem si úryvek z blogu poslechla a přimělo mě to přemýšlet nad tím, jak moc se sama chovám ekologicky a jaké argumenty jsou spíše výmluva pro sebe, protože je to jednoduší. Ale i pro to má autorka pochopení. Poslouchalo se to dobře a autorka mi přišla rozumná v tom co dělá a co očekává od posluchače/čtenáře.

Audioblog by si mal vypočuť kazdy. Nejde o to, aby zrazu sa tym riadili vsetci, ale kazdy ked zacne po troche, vela sa zmení. Casto nejde o vela, stacia maličkosti a nemusime si to ani uvedomovať. Kniha je plná tipů, jak žít ekologičtěji a udržitelněji. Některé mě inspirovaly. S některými názory třeba ohledně zdravotní prospěšnosti veganství souhlasit nemůžu, ale záleží na každém čtenáři, čemu se rozhodne věřit a čemu ne. Zároveň doporučuji posluchačům nepropadat beznaději, že dělají všechno špatně.

Moc příjemně a zajímavě pojmuté. Zajímavá témata, fajn interpretace, já jsem si tohle poslouchání užila a doporučuji. Zaujímavá audiokniha o znižovaní plastov v spotrebe a uvedomelejšom prístupu k tomu, čo nakupujeme a koľko odpadu po sebe zanechávame, ako si vyberať to čo neškodí ani zdraviu ani planéte. Ďalej rady na doplnky stravy pre vegánov/vegetariánov (doplnenie vitamínov hlavne B12, D, Omega3 kyselinách, Kolagéne) je to, čo treba doplňovať, ak nejeme maso.

Ekologické správanie v domácnosti: Navštevujte lokálny trh, kompostujte, pozor na čajové sáčky /plasty/, vyberte si namiesto papierových utierok klasické atď. A tiež ako rozumne investovať ušetrené peniaze do akcií, fondov atď. Správať sa zodpovedne, realizovať sa, zanechať po sebe stopu ale nenechať neporiadok. Všetko má svoje miesto, aj ten odpad, ktorý po sebe zanechávame.

tags: #kniha #odpad #uryve #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Obecné ohrožení a špatně zabrzděné vozidlo
• Recyklace mobilních telefonů v ČR
• Ochrana přírody
• Benefity výuky v přírodě
• Zpětný Odběr Autobaterií