Kogenerační jednotka jako vyjmenovaný zdroj znečištění

Kogenerační jednotky (KGJ) si nacházejí široké uplatnění v moderní energetice, kde se zaměřují na kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Tato technologie nabízí vysokou efektivitu, protože využívá teplo vznikající při výrobě elektřiny, které by jinak zůstalo nevyužité.

Jednou z hlavních předností KGJ je jejich všestrannost. Například v průmyslových závodech, datových centrech nebo nemocnicích mohou KGJ sloužit jako primární zdroj energie, kde plní kombinovanou funkci. Pokud dojde k výpadku dodávky elektřiny, systém automaticky přejde do režimu nouzového zásobování.

Plynovou kogenerační jednotku lze využít i jako náhradní zdroj elektrické energie při výpadku elektrické sítě. Sníží se nároky na primární rychle reagující náhradní zdroj, který může být výkonově menší, levnější.

Při provozu kogeneračních jednotek je klíčové zajistit stabilitu frekvence a napětí, především v ostrovním režimu, kdy není zařízení připojeno k distribuční síti. Na počátku ostrovního režimu je nutné základní prohřátí a předmazání jednotky. Na něj navazuje startování a postupné spínání zátěží.

Více kroků snižuje prodlevu mezi kroky, ale musí k tomu být přizpůsobeno připínání zátěže. Pro každý genset určuje velkost zátěžových stupňů, počet kroků a časy prodlevy výrobce. Jedná se o ilustrativní příklad.

Čtěte také: ČOV a kogenerace

Navzdory své flexibilitě má kogenerace / plynové motorgenerátory i svá omezení. Ve srovnání s technologiemi jako UPS nebo dieselgenerátory má KGJ pomalejší náběh. Pro aplikace, kde je vyžadována okamžitá reakce, například pro napájení kritických zařízení v datových centrech, nemocnicích, nebo třeba pro stále častější roboticky pracující výrobní linky je potřeba zvážit kombinaci KGJ s jinými technologiemi. Pro KGJ stačí udržovat zásobu elektrické energie jen pro dobu jejího startu.

Dalším limitem může být nutnost zajistit vhodnou zdrojovou základnu a dimenzování zařízení, zejména pokud by KGJ měla sloužit pouze jako záložní zdroj. V letních měsících, kdy je potřeba tepla snížená, mohou být náklady na provoz KGJ méně efektivní v porovnání s jinými variantami záložních zdrojů.

Kogenerační jednotky jsou nejvhodnější pro aplikace, ve kterých je možné využít jejich schopnost kombinované dodávky elektřiny a tepla. Pro maximální efektivitu a spolehlivost je však klíčové zajistit správný návrh a implementaci systému, který odpovídá konkrétním požadavkům dané aplikace.

Problémy životního prostředí - znečišťování ovzduší - umí malé kogenerace řešit právě díky vyšší efektivitě výroby elektřiny, tepla a využívají jako palivo především zemní plyn. Vyrábět energii s účinností 80 - 90 % totiž jiné zdroje nedokáží, ale v kogeneraci se tomu lze přiblížit.

V poslední době se šíří různé zprávy o povinnostech provozovatelů BPS ohledně měření emisí. Zde musíme rozlišovat dvě různé situace.

Čtěte také: Moderní energetika a kogenerace

První je vlastní technologie. V případě BPS máme z hlediska zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. obvykle dva vyjmenované stacionární zdroje znečišťování ovzduší uvedené v příloze č.

• zdroj 1: kód 3.7. Výroba bioplynu - zahrnuje veškeré součásti technologie BPS - od vstupních jímek, přes fermentory, až po sklady digestátu a havarijní hořák (fléru) - a jako taková nemá specifický emisní limit, tudíž ani povinnost měření.
• zdroj 2: kód 1.2. Spalování paliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu … (podle příkonu kogenerační jednotky - od 0,3 MW do 5 MW vč.

Vzhledem k příkonu dané kogenerační jednotky jsou v tomto případě rovněž stanoveny specifické emisní limity, přičemž platí, že povinnost pravidelného měření platí až od 1 MW příkonu. Do tohoto limitu se měření nahrazuje výpočtem podle § 3 odst. 5 písm. a) prováděcí vyhlášky č. 415/2012 Sb. (tzv. emisní vyhláška).

Tolik ke sledování emisí a jejich měření u klasických zemědělských BPS.

Vyvstává otázka, jaké jsou požadavky na kvalitu bioplynu jako paliva. Dle § 16 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší (č. 201/2012 Sb.) smí být v ČR uváděna na trh pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím předpisem (emisní vyhláška). Pokud je tedy bioplyn dodáván jiným subjektům - uváděn na trh, musí plnit parametry dle přílohy č.

Dalším hlediskem, které se v případě paliva musí vzít v potaz je, že dle § 17 odst. 1, písm. c) zákona o ochraně ovzduší, smí provozovatel stacionárního zdroje spalovat pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu.

Čtěte také: Jednotky měření v ovzduší

Podle § 2 písm. e) zákona o ochraně ovzduší je stacionární zdroj znečišťování ovzduší ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat.

Podle § 17 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ovzduší provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu smí provozovat stacionární zdroj pouze na základě povolení provozu, s výjimkou zdrojů, pro které je stanovena povinnost získat integrované povolení.

Podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je provozovatelem stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, se kromě deliktů uvedených v odstavci 1 dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 17 odst. 3 písm. a) provozuje stacionární zdroj bez povolení provozu nebo integrovaného povolení.

Dále soud přitakává žalovanému v tom, že rozhodný je obsah rozhodnutí o povolení provozu ÚČOV. Sám žalobce zdůraznil, že se jedná o integrované povolení, tedy takové, které má zahrnovat veškeré nezbytné technologie k provozu ÚČOV. Žalobce ani nerozporoval, že rozhodnutí o povolení provozu ÚČOV neobsahuje výslovné povolení provozu KHD, resp., že KHD vůbec nezmiňuje.

Soud podotýká, že správnost a zákonnost (v daném případě otázka úplnosti) rozhodnutí o povolení provozu ÚČOV není předmětem tohoto řízení. I kdyby však bylo toto rozhodnutí neúplné, tj. bylo by vydáno přesto, že by neobsahovalo výslovné označení určitého zařízení, bez nějž nejde ČOV vůbec provozovat, a podmínky jeho provozu, neznamenalo by to, že žalobce byl oprávněn takové zařízení provozovat bez povolení. Žalobce si v takovém případě mohl a měl zajistit, aby došlo ke změně rozhodnutí o povolení provozu ÚČOV.

Pokud pak jde o to, že KHD bylo „historicky projektováno a postaveno“ (což žalobce nijak blíže nerozvedl) jako integrální součást ÚCOV, soud opakuje, že podstatný je obsah rozhodnutí o povolení provozu ÚČOV, event. jiného, samostatného rozhodnutí.

Soud nepovažuje za významné, zda měl mít žalobce dvě povolení, nebo zda mělo jít o součást jediného integrovaného povolení. Zásadní je, že žalobce měl povinnost mít k provozu KHD povolení.

Rozhodné je to, zda určité zařízení (a konkrétní způsob jeho využití) spadá pod zákonnou regulaci, a nikoli to, že lze toto zařízení užívat i jiným způsobem, který zákon nereguluje. Žalobce přitom nijak nezpochybňoval, že KHD nejenže mohlo být využíváno oběma způsoby, ale fakticky také bylo oběma způsoby využíváno.

tags: #kogenerační #jednotka #vyjmenovaný #zdroj #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• Příběhy o šikaně
• Průzkum znečištění v Hradci
• Příčiny a důsledky znečištění ovzduší v Indii
• Výtvarná činnost a recyklace
• Penetrace a životní prostředí