Kolik jaderného odpadu vyprodukuje Temelín ročně?

Jaderný odpad je velkým tématem, které již desítky let rozděluje společnost v pohledu na jaderné technologie. Jaderný odpad je odpadem vznikajícím v odvětvích, kde se zpracovávají radioaktivní látky. V ČR je evidováno několik set producentů jaderného odpadu, kteří podléhají kontrole ze strany Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

U nízkoaktivních a středněaktivních odpadů dochází před samotným uložením ke zpracování (např. zahuštění a zpevnění kapalných odpadů, nebo lisování pevných odpadů). Zpracované odpady se naplní do sudů, které se zafixují cementem, či asfaltem a jsou vloženy do většího sudu (meziprostor je vyplněn betonem). Na správné uložení dohlíží SÚJB, který kontroluje a schvaluje například nepřekročení limitu aktivity pro daný radionuklid, hmotnost sudu, dávkový příkon na povrchu sudu a další. Zpracování odpadů zajišťují firmy specializující se na práci s jadernými odpady.

U vysokoaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva je situace složitější. Pro tyto odpady se plánuje do roku 2065 vybudovat hlubinné úložiště. Vyhořelé jaderné palivo se do této doby nejprve dochlazuje ve speciálních bazénech poblíž reaktoru, odkud se poté na několik desetiletí uskladní do tzv. meziskladu vyhořelého jaderného paliva. V těchto meziskladech je vyhořelé palivo skladováno ve speciálních kontejnerech CASTOR. Vysokoaktivní odpad (např. palivových tyčí.

Často se v souvislosti s vyhořelým odpadem z elektráren hovoří o možnosti jeho přepracování, nebo zpracování v reaktorech 4. generace. Nová generace reaktorů, které by měly přijít do komerčního provozu ještě v první polovině tohoto století, se ukazuje jako výhodnější z hlediska radioaktivních odpadů. Odpadů je menší množství a není nutné jej skladovat po stovky tisíc let. Dříve se rovněž uvažovalo o možnostech ukládání jaderného odpadu pod hladinu oceánů, nebo například o vypouštění jaderného odpadu do vesmíru.

V zahraničí se v současnosti připravuje výstavba uložiště například ve finském Olkiluoto, kde by měl být postaven první trvalý sklad vyhořelého paliva na světě. Zprovoznění se předpokládá ve dvacátých letech tohoto století a o spolupráci na jaderných projektech Finska a ČR před nedávnem informovalo české ministerstvo průmyslu a obchodu.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Jak je již uvedeno výše, v České republice se o ukládání radioaktivních odpadů stará SÚRAO a kontroly provádí SÚJB. Činnosti těchto institucí jsou financovány z tzv. jaderného účtu, který je vedený u ČNB a spravovaný ministerstvem financí. V současnosti v ČR probíhá výběr lokalit vhodných pro budoucí úložiště. Na těchto lokalitách by proto v současnosti měla proběhnout tzv. první fáze výběru, tedy povrchový geofyzikální průzkum, který se skládá z odběru vzorků půdy v hloubkách od jednoho do pěti metrů.

Během tří až čtyř měsíců pomocí měření na povrchu (při pochůzkách v terénu) budou odborníci odebírat vzorky, aby následně mohlo být určeno ideální místo pro hluboký vrt (700 - 1000 m), který ověří geologickou stavbu území v hloubce. Vrtání do takové hloubky by pak mělo zabrat zhruba 4 měsíce. V budoucnosti bude o úložišti radioaktivních odpadů v ČR ještě zajisté hodně slyšet, protože rozhodnutí o finálním umístění, stejně jako následná stavba a uvádění do provozu je otázkou následujících desítek let.

Úložiště Dukovany zabírá plochu 1,3 hektaru a tvoří ho betonové jímky vybudované na povrchu. Je určeno výhradně k ukládání nízkoaktivních odpadů pocházejících z provozu obou českých jaderných elektráren. Svým charakterem není a ani nebude používáno ke skladování nebo ukládání vyhořelého jaderného paliva. Ročně jsou do tohoto úložiště přivezeny a následně uloženy průměrně dva tisíce obalových souborů s odpady.

Obsahují především kontaminované ochranné pomůcky, textilie, papíry, elektroinstalační materiály, stavební sutě apod. Druhá část odpadů pochází z vodního hospodářství elektrárenských provozů. Jedná se o odpadní vody, kaly nebo ionexy. Jelikož je ukládání kapalných odpadů zakázáno, je nutné tento typ odpadů zpracovat speciálními technologiemi. Odpadní vody se zahustí v odparce a vzniklý koncentrát se zpevní ztužidlem. Jde většinou o tzv. bitumenaci, tj. fixaci do bitumenové matrice.

Spalitelné odpady jsou v některých případech odesílány do specializovaných spaloven v zahraničí. Úložiště se nachází v areálu Jaderné elektrárny Dukovany a veškeré činnosti spojené s monitorováním jsou koordinovány se společností NUVIA. Pravidelně jsou odebírány vzorky vod z kontrolních jímek dešťových drenáží a vod z monitorovacích vrtů v blízkosti úložiště. Jejich analýza dokazuje, že nedochází k úniku radionuklidů z uložených odpadů. Pravidelně jsou sledováni pracovníci i ostatní osoby vstupující do úložiště.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Výstavbu nejmladšího úložiště radioaktivních odpadů v České republice zahájila elektrárenská společnost ČEZ, a. s. (tehdejší České energetické závody, s. p.) v roce 1987. Úložiště bylo vyprojektováno tak, aby pojmulo veškerý provozní odpad českých (původně československých) jaderných elektráren, a to i v případě prodloužení jejich plánované životnosti. Skládá se ze 112 železobetonových jímek uspořádaných do čtyř řad. Úložné prostory zaujímají plochu 13 370 m2, kapacita úložiště je 55 000 m3.

Úložiště radioaktivního odpadu v Dukovanech letos slaví 30 let provozu. Slouží k ukládání nízkoaktivních odpadů z jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Již třicet let se v Dukovanech ukládá radioaktivní odpad. Do provozu bylo úložiště odpadu uvedeno v roce 1995. Určeno je výhradně k ukládání nízkoaktivních odpadů pocházejících z provozu Dukovan i Temelína. Úložiště v areálu jaderné elektrárny je s plochou 1,3 hektaru největším a nejnovějším úložištěm ze všech tří provozovaných v České republice.

Ročně jsou do tohoto úložiště přivezeny a následně uloženy průměrně dva tisíce obalových souborů s odpady. Druhá část odpadů pochází z vodního hospodářství elektrárenských provozů. Jedná se o odpadní vody, kaly nebo ionexy. Tento druh odpadu se musí zpracovávat speciálními technologiemi, protože ukládání kapalných odpadů je zakázané. Úložiště jaderného odpadu by v Dukovanech mělo být v provozu ještě dlouhou dobu.

„Je to zaplněné zhruba z jedné čtvrtiny. Úložiště je projektováno na šedesátiletý provoz všech stávajících jaderných zdrojů plus jednoho nového,“ uvedl pro rozhlas ředitel správy úložišť Lukáš Vondrovic. „Dokdy přesně bude v provozu se nedá jednoznačně říct. Úložiště bude sloužit, dokud se zcela nezaplní jeho kapacita. „Pak se uzavře. Bude tam překryv nepropustnou fólií, zasype se to zeminou a vytvoří se tam taková mohyla, která se zatravní. Za radioaktivní odpad se považuje látka, materiál nebo předmět, který obsahuje radionuklidy v množství, které překračuje povolené úrovně.

Výstavbu nejmladšího úložiště radioaktivních odpadů v České republice zahájila elektrárenská společnost ČEZ v roce 1987. Kapacita úložiště 55 000 m3 je dostatečná pro ukládání po celou dobu životnosti jaderných elektráren, a to i v případě, že dojde k dostavbě nových bloků. Vyhořelé jaderné palivo je vysoce radioaktivní. vyžaduje špičkové technologie a techniku. radioaktivní odpady. neaktivních součástí, materiálů a vybavení (jsou to např. prostředí, nádrží s aktivní vodou a podobně. a náplně většiny filtrů, kterými jsou čištěny aktivní kapaliny.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Temelin /Muhlviertel - České jaderné elektrárny Temelín a Dukovany vyprodukují ročně 100 tun radioaktivních odpadů. Hledání konečného úložiště pro tento jaderný odpad běží již dlouhé roky. Nyní se však v této souvislostidiskutuje také o lokalitě v blízkosti Temelína. Pouhých 57 kilometrů od hornorakouské hranice.

Kolem jihočeského města České Budějovice se tyčí malé kopce Českého masivu, mezitím se vlní řeka Vltava - nic nenasvědčuje tomu, že by se v této krásné krajině nacházela jaderná elektrárna Temelín, která denně vyrábí nejenom proud, ale také jaderný odpad. A najednou se na horizontu objevují 155 metrů vysoké věže jaderné elektrárny a dojem idylické krajiny je pryč.

Vysoce radioaktivní odpad z českých jaderných elektráren se prozatím skladuje v tzv. meziskladech přímo v areálu elektráren, od roku 2065 se však má přeložit do tzv. konečného úložiště, které bude umístěno 500 - 700 metrů pod povrchem. Kde se toto konečné úložiště bude nacházet, to v tuto chvíli ještě není jasné. Geologové zkoumají již od devadesátých let různé lokality a již zvolili sedm z nich, které považují za dostatečně bezpečné.

Postižené obce se proti státnímu plánu na stavbu úložiště bouří, proto do výběru přiřadili další dvě, v těsné blízkosti jaderné elektrárny Temelín a Dukovany. Český energetický expert Edvard Sequens má o těchto dvou přidaných lokalitách v blízkosti jaderných elektráren nevalné mínění: „V devadesátých letech bylo okolí jaderných elektráren vyloučenými oblastmi pro stavbu konečného úložiště. Tak například obec Temelín s 800 obyvateli ročně od elektrárny dostává v přepočtu 38.000 euro. Jako odškodnění za provádění průzkumných prací pro úložiště mají obce v lokalitě Temelín - jih dostat ročně kolem 500.000 eur.

Zatímco v okolí Temelína se zatím neozývá velký odpor, země Horní Rakousko již alarmuje. „Temelín - jih se nachází pouhých 57 kilometrů od naší hranice. Horní Rakousko si však jaderný odp ad nevyrobilo, proto také nechce nést spoluzodpovědnost za jeho skladování,“ říká hornorakouský zemský rada pro životní prostředí Rudi Anschober. Oznamuje tak velký odpor z Horního Rakouska, který bude provázán s těsnou spoluprací s místními obyvateli. „Využijeme všechny politické a právní možnosti,“ říká Anschober.

Petr Nohava je k vyhledávání českého úložiště podobně kritický. Je mluvčím Platformy proti konečnému úložišti, založené v roce 2016, která se skládá z 31 obcí a 14 místních sdružení. Všichni členové Platformy jsou přímo dotčení záměrem stavby konečného úložiště, jsou z vybraných úložišťových lokalit. Nohava sám je starostou obce Pluhův Žďár, vzdálené od Temelína 38 km, která se nachází v lokalitě Čihadlo.

Nohava kritizuje především celý proces výběru úložiště: „Výběr lokalit se děje bez účasti obcí. Kromě toho nejsou jasně definována výběrová kritéria. Pokud stát není schopný, dělat výběr transparentním způsobem, nemůžeme věřit ani v budoucí bezpečnost vybraného úložišťového místa,“ říká Nohava. A v případě jaderného úložiště by měla být právě bezpečnost tím nejdůležitějším kritériem: knečné úložiště bude muset pojmout až 10.000 tun vysoce radioaktivního odpadu.

Stávajících šest bloků jaderných elektráren Dukovany a Temelín sice do doby stavby vyrobí „jen“ 3.500 tun radioaktivních odpadů, ale Česko plánuje také prodloužení provozu jaderných bloků ze 40 na 60 let a také stavbu až tří nových jaderných bloků. Tak se dostáváme na celkový objem 10.000 tun, které bude muset nové úložiště pojmout.

Zemský rada Anschober pochybuje o bezpečnosti takového zařízení: „V Německu se předpokládalo, že úložiště musí bezpečně zajistit odpady na dobu až jednoho miliónu let, což je de facto nemožné, řekl Rudi Anschober v Temelíně. Neboť pohled do historie ukazuje, co všechno se během tak dlouhé doby může stát.“

Vídeň - Česká republika hledá vhodné místo pro konečné úložiště jaderných odpadů z jaderných elektráren Temelín a Dukovany. Nyní se zdá, že si český stát vyhlédl lokalitu, vzdálenou pouhých 57 kilometrů od hornorakouské hranice. Podle ekologického mluvčího rakouské FPÖ Waltera Raucha musí být tento postup všemi dostupnými možnostmi zastaven: „Těmto plánům musíme všemi dostupnými prostředky zamezit. Konečné úložiště jaderného odpadu v blízkosti našich hranic by představoval fatální ohrožení Rakouska.“ Rauch také oznámil budoucí rozhovory s ministerstvem životního prostředí.

„Rakouská vláda jadernou energetiku a s ní spojená rizika odmítá. Jaderný odpad se tak musí uložit co nejdále od rakouských hranic. Nechceme se vystavovat nebezpečí radioaktivního ohrožení v bezprostřední blízkosti hranic,“ prohlásil Rauch. „Na základě dlouhého poločasu rozpadu radioaktivních látek se radioaktivní zátěž sníží až po mnoha tisících letech. Již tento fakt je příznačný a potvrzuje toto vysoké bezpečnostní riziko. Musíme vyčerpat všechny dostupné diplomatické a politické prostředky, aby se tento záměr nestal realitou,“ dodal ekologický mluvčí rakouské FPÖ.

„Jedinou alternativou je pouze odstoupení od využívání jaderné energie. Česko by tak mělo následovat příklad Německa a zahájit program výstupu z jádra. Není možné, aby země jako Rakousko jednaly v ekologické politice takto příkladně a jiné země se chtěly ze své zodpovědnosti vyvléci.

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová bude odpovídala na dotazy čtenářů v úterý 27. března od 11:00. Ing. Dana Drábová (ročník 1961) je absolventkou Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, obor dozimetrie a aplikace ionizujícího záření. Zaměstnána byla v Centru hygieny záření Státního zdravotního ústavu, od roku 1992 zastávala funkci zástupce vedoucího Ústředí radiační monitorovací sítě ČR. Poté rok pracovala jako ředitelka odboru havarijní připravenosti SÚJB a od roku 1996 vykonávala funkci ředitelky Státního ústavu radiační ochrany. V čele SÚJB je od roku 1999.

Online rozhovor byl ukončen. Dobrý den, paní ředitelko, držím Vám palce, abyste odvrátila všechny podrazy ze strany "zelených", jejichž jedinou snahou je Temelín zastavit a nechat nás svítit loučemi. Jaderný blok o výkonu 1000 MW (Temelín) vyprodukuje ročně asi 25 tun vyhořelého paliva, Dukovany uměrně výkonu méně, dále asi 300 kubíků nízko a středně radioaktivního odpadu.

SÚJB se kvalitou svarů na primárním potrubí na Temelíně soustavně a velmi podrobně zabýval a zabývá od devadesátých let, kdy začala výroba a posléze montáž a provozní testy. Žádně z desítek šetření a analýz (včetně konceptu protokolu 15/2001, který nebyl dokončen z důvodu věcných chyb na straně kontrolního pracovníka) neprokázalo žádnou nepřípustnou opravu.

Množivé reaktory již fungují (např. Monju v Japonsku či Bělojarsk v Rusku), plánuje se další výstavba zejména opět v Japonsku, Rusku, ale také v Číně. Snažíme se věci uvádět na pravou míru, ale je to trochu jako v Saturninovi :o).

O úpravě se uvažuje, ale není to jednoduché a přímočaré, je třeba podrobná analýza všech aspektů. A nemá to co dělat s bezpečností, spíše s ekonomikou a také je to politické rozhodnutí. Ano, mohu potvrdit, že jsem od ČEZ a spol. nikdy nic neobdržela a obdržet nemíním.

Snažíme dělat co, je v našich silách a vysvětlovat a vysvětlovat. Máte pravdu, je to běh na dlouhou trať a hlavně máme občas pocit, že děláme práci i za někoho jiného. K našim povinnostem patří reagovat na všechny podněty a vést diskusi s tím, kdo se na nás obrátí. Pokud by bylo podle českých zelených, skončili bychom u loučí.

Na liberalizovaném trhu můžete s jistotou vědět pouze o koho jste elektřinu koupila, kde byla skutečně vyrobena to už tak jisté zdaleka není. Je to relevantní argument z hlediska vnímání jaderné energetiky a její akceptovatelnosti. To, že je to otázka technicky zvládnutelná, ještě neznamená, že veřejnost technická a inženýrská řešení, která již existují, "vezme".

V současnosti na tom úřad není špatně (vždycky by mohlo být líp), je i mezinárodně úznáváno, že ČR se o dozor nad jadernou bezpečností stará na odpovídající úrovní. EU věnuje dost prostředků na výzkum včetně Gen IV, ale na plány na výstavbu je dobře 20 let čas. Máte pravdu, pokládám za nepřípustné to ze své pozice komentovat.

Děkuji všem ještě jednou za dotazy a těším se zase někdy na diskusi. Děkuji všem ještě jednou za dotazy a těším se zase někdy na diskusi. Sice je připravená odpovídat na všechny dotazy, ale těsně před začátkem chatu na SÚJB vypadl internet. Pokusí se zapojit jakmile to bude možné a pokud ne, slíbila, že se k dotazům vrátí později a určitě odpoví.

Především k výrobě elektrické energie za poměrně nízké náklady a s minimálním znečištěním ovzduší (samozřejměpokud odmyslíme tzv. externality, tj. nežádoucí vedlejší efekty, které se dají hledat i u jiných zdrojů). Díky za názor i dotaz. Popularizace složité problematiky JE byla jedním z důvodů naší reportáže. Snažili jsme se ale omezit pouze na problém Temelína, abychom ho mohli ukázat v širších souvislostech.

Proto jsme samozřejmě museli upustit od mnoha dalších témat, ať jsou to obnovitelné zdroje, další typy elektráren či vzdálenější budoucnost energetiky. Tam právě patří jaderná fůze, která se letos teprve začala připravovat na největším urychlovači ve Francii. Když se použije vyhořelé palivo, spotřebuje se celé nebo toto palivo bude stále radioaktivní?“

Tyto nové typy reaktorů nebudou při současném tempu připraveny dříve než okolo roku 2030 (a to jsem možná optimista). Je ale také možné, že rostoucí vzácnost zdrojů energie bude takovou motivací, že se vývoj ve všech energetických oborech urychlí (lidstvo vždy vymyslelo nejlepší věci pod tlakem průšvihu, do průšvihu míváme dost času...).

Objem radioaktivního odpadu by se velmi podstaně snížil, stejně jako doba, po kterou by zbytky byly vysoce radioaktivní. Ale úplnou eliminaci odpadu by to nepřineslo. 1000 MW reaktor potřebuje ročně 32 tun paliva obsahujícího 26 tun uranu, vyprodukuje cca 7TWh elektřiny. Vyhořelé palivo se zatím skladuje v kontejnerech ve skladech v areálu elektráren. Toto řešení je plánováno zhruba na 50 let, což dává možnost se rozhodnout, zda palivo přepracovat a znovu využít, nebo dokončit hledání trvalého úložiště-“

Pár podstatných: stabilní geologická formace, místo s nízkou seismicitou, nepropustné horniny, bez kontaktu se spodní vodou... Lidé v okolí by kromě dopravy, stavebních a hornických prací (což je jistě zásah do života jako každá velká stavba) nebyli existencí úložistě nijak omezováni či dokonce ohrožováni a není důvod, proč by v jeho blízkosti nemohli žít.

Úložiště by bylo navrženo a vytvořeno tak, aby systém několika bariér kontaminaci prakticky vyloučil. Ostatně by se nacházelo několik set metrů pod povrchem. V současné době máme u nás pouze úložistě nízko a středně aktivního odpadu jednak v elektrárně Dukovany, jednak pro odpad z nemocnic a průmyslu v dole Richard u Litoměřic. Pro vysoce radioaktivní odpad a vyhořelé palivo se počítá s novým úložištěm, kde by bylo, to se ještě říci nedá, protože průzkumné práce byly pozastaveny. K odpadu z jaderné elektrárny viz. předchozí odpověď.

Myslím, že to není problém, záleží na tom, koho si chcete pozvat. Besedy o jaderné energetice dělá více nevládních organizací, ať pro- nebo protijaderných. Podle mých zkušeností se ale snaží o vyváženost a hlavně vysvětlení širších souvislostí. Vyhořelé palivo se Temelíně zatím skladuje (kvůli chlazení) v bazénech vedle reaktorů a je ho zatím cca 250 t. Jak je to z vývozem a s domácí spotřebou, k tomu nemám přesná čísla, myslím, že vyvážíme mezi 10 a 20% celkové produkce elektráren na našem území.

Voda se sbírá ve speciálních nádržích, pokud to její složení umožní, přečistí se a částečně vrací do systému chlazení a doplňování. Pokud ji není možno znovu použít, radionuklidy v ní obsažené se zachytí na ionexových filtrech, voda se dále zahustí odpařením a zbytek je uložen jako radioaktivní odpad.

Podle mých informací rozhodně nehrozí žádný výbuch typu Černobylu, protože v Temelíně je reaktor opačného fyzikálního typu. Navíc případný unikající vodík, který vedl k výbuchu v Černobylu, se tady spaluje a hlavně celý reaktor je uzavřen ve 40 metrů vysoké betonové budově (stěny 1 metr), který chrání okolí před všemi případnými haváriemi a právě ten v Černobylu chyběl. Samozřejmě lidské chyby jsou i tady možné, ale podle toho co jsme viděli a slyšeli, je bezpečnostní systém tzv. blbuvzdorný, takže závažnější problémy nepřipustí a hlavně nepustí ven.

Okolo Temelína se nakupila spousta emocí a bylo a je to velké mediální téma. Dukovany si období stabilizaceprovozu po spuštění prožily za relativního nezájmu okolí a dnes prostě neposkytují "zajímavé titulky". Je na Temelínu a lidech tam, aby z něj také udělali nezajímavou továrnu. Ale bude to fuška.

Do funkce mne jmenuje (a také mne z ní odvolává) vláda. Takže to, jestli ještě nějakou dobu setrvám, mohu ovlivnit jen velmi málo. A tak se tím nezabývám, pro mne je důležité, aby, až budu odcházet, po mně zůstala dobře odvedená práce. A jednou odejít musím, takovou funkci asi nikdo nemá do penze.

Výměnou za to dostáváme hotové americké palivo do našich jaderných elektráren. Výměnou za to dostáváme hotové americké palivo do našich jaderných elektráren. Podle projektu by Temelín měl fungovat 30 let, dnes se běžně povoluje provoz na 50 a více let (např. v USA a řadě evropských zemí). Jak to bude s naší soběstačností záleží na politickém rozhodnutí námi zvolených politiků.

Také mne to vždycky překvapí, jak se dá z provozní nepříjemnosti obratem vyrobit HAVÁRIE... Otázka dobrá, odpověď těžká. Jsem ráda, že my řešíme "jen" ty technické záležitosti. Docela hezky to včera komentoval premiér Topolánek při své návštěvě na Temelíně. Řekl, že politici jsou tu od toho, aby napětí snižovali a ne vytvářeli. V současnosti na tom úřad není špatně (vždycky by mohlo být líp), je i mezinárodně úznáváno, že ČR se o dozor nad jadernou bezpečností stará na odpovídající úrovní.

Současná vláda další výstavbu jaderných elektráren zatím pozastavila, ale to nic nemění na té koncepci. Byla jsem na návštěvě v Týně nad Vltavou. Tam jsem se od svých přátel dozvěděla, že velkou část el. energie vyrobenou v Temelíně kupuje Rakousko. Je opravdu směšné, prominte mi ten výraz, když rakouští zemědělci demnostrují na hranicicích proti Temelínu a přitom si nechají za tuto demnostraci zaplatit peníze. Jaký na to máte názor? Do jakého roku se plánuje, že bude jaderná elektrárna vyrábět el. energii? Jak to vypadá do budoucnosti s naší republikou? Budeme soběstační nebo budeme muset elektřinu naupovat? Nemám výhrady proti temelínu.

Můj dědeček pracoval v elektrárně v Dukovanech i Temelíně, takže vím i informace, které spousta obyvatel této země neví. Podle jeho názoru se není čeho bát. Nejrizikovější je lidský faktor. Děkuji za odpovědi. Pokud neodpovíte na všechno, nevadí.“

tags: #kolik #jaderneho #odpadu #vyprodukuje #temelin #rocne

Oblíbené příspěvky:

• Práce v ekologii Středočeský kraj
• Ochrana životního prostředí a recyklace NiMH baterií
• LPG v Touškově a okolí
• Udržitelnost a odpadkové koše
• Zábava s ohledem na přírodu