Dopad digitálních aktivit na klima: Kolik CO2 vyprodukuje příběh na Instagramu?

Rozvratu klimatického systému musíme zabránit především s pomocí dalekosáhlých systémových změn. Aby k nim však došlo, musíme jednat společně. To nejjednodušší, čím může přispět každý z nás už tady a teď, je ale začít sama nebo sám u sebe. Nejen tím, jak zajišťujeme své potřeby, ale i změnami v našem chování a životním stylu.

Na osobní úrovni můžeme také alespoň vlastním hlasem nebo drobným přispěním podporovat takové iniciativy, aktivity nebo politiky a političky, kteří o hlubší a transformativní změny usilují právě na systémové úrovni.

Jak se zapojit a snížit dopad na klima?

• Spoj síly s dalšími! Najdi si organizaci, spolek nebo kolektiv, jehož aktivity s tebou rezonují, a přidej se k nim!
• Změň své chování! Dej si klimatický závazek. Zaměřit se můžeš pro začátek na jídelníček. Zapoj se do Veggie Challenge speciálně v rámci Týdne pro klima a zkus rostlinnou stravu, která je méně náročná na spotřebu zdrojů i na emise skleníkových plynů.
• Vzdělávej se! Víc o tom, co dělat jako jednotlivec i co je třeba měnit na systémové, celospolečenské úrovni najdeš na stránkách Klimatické koalice. V čem spočívá řešení klimatické krize podrobně popisuje také nová česká kniha “Klima je příležitost”.

Klimatická spravedlnost a specifické dopady

Změna klimatu nedopadá na všechny stejně. Mnohem víc než na muže dopadá na skupiny, které jsou marginalizované na základě genderu, ale i rasy, etnicity, věku, vzdělání nebo socioekonomické třídy či kombinací těchto znevýhodnění.

Odvětví s potenciálem snižování emisí

Omezování emisí uhlíku už dalo vzniknout několika novým odvětvím s různě velkým „tržním potenciálem“. Jde o šest finalistů New Energy Challenge - soutěže pro evropské startupy vyvíjející řešení pro přechod na novou energetiku, kterou společně pořádají společnosti Rockstart, Shell, Unknown Group a YES!Delft.

Technologie pro zachycování uhlíku

Jednou z metod snižování emisí oxidu uhličitého je přímé zachycování vzduchu, technologie, která využívá chemické reakce k vytahování uhlíku ze vzduchu. Existují dva přístupy - „mokrý“, kdy vzduch prochází chemickým roztokem, který CO2 odstraní, a „suchý“, při kterém se skleníkový plyn váže pevně na filtry v zařízení.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Další technologii zachycování vytváří ukrajinská společnost Carbominer, která využívá kombinaci výše zmíněného mokré a suché technologie. Společnost Barton Blakeley Technologies má sídlo ve Velké Británii má za cíl vyrábět důležité průmyslové materiály s využitím zachyceného CO2.

Biouhel: Ukládání uhlíku v půdě

Mnohem přístupnější a pochopitelnější je metoda německá společnost Novocarbo, dalšího finalisty evropské soutěže. Rozdíl je jen v tom, že se výsledný produkt - uhel - nepoužije jako palivo (nedojde k jeho rychlé oxidaci), ale vpraví se v jemnozrnné formě do půdy. V tomto případě jej označujeme jako biouhel (z angl. biochar). To proto, že jde o uhel z biomasy ponechávaný v půdě coby „intenzívní“ biosféře.

Dalším začínajícím výrobcem biouhlu je německá společnost PYREG. Henriette zu Dohna, její manažerka pro PR a komunikaci, říká, že díky vysoce porézní struktuře může tento materiál absorbovat jak vodu, tak živiny důležité pro růst rostlin. „Skutečnost, že jde o biologicky jen těžko odbouratelný materiál, znamená, že ho lze považovat za efektivní dlouhodobý způsob skladování uhlíku,“ říká.

Řešení založená na přírodě

Dalším způsobem sekvestrace uhlíku je využití řešení založených na přírodě. Například irská společnost CarbonSpace navrhla satelitní energetický nástroj, který může jednoduše odhadovat, kolik uhlíku daná oblast produkuje. „Uhlíkové účetnictví a projekty uhlíkových „off-setů“ vyžadují manuální měření a ověření třetí stranou,“ říká Emma Fourdanová, která vede obchodní rozvoj v regionu EMEA. Vzhledem k tomu, že technologie se opírá o dálkové snímání a nevyžaduje obsluhu na místě, je podle Fourdanové snadno škálovatelná.

Uhlíkový rozpočet: Kolik ještě můžeme vypustit?

Lidstvo do atmosféry vypouští v posledních letech cca 33 gigatun (Gt) CO2. Všech skleníkových plynů vypouštíme více. Aby se představa zjednodušila, uvádí se tato hodnota po přepočtu na oxid uhličitý, tedy jako „ekvivalent CO2“. Činí zhruba 46 Gt.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Pro udržení oteplení pod hranicí 1,5 °C (oproti průměru z let 1850-1900) byl v roce 2020 zbývající uhlíkový rozpočet řádově 400 Gt CO2. Pokud například chceme mít alespoň 50% šanci, že nepřekročíme hranici oteplení 2 °C, můžeme vypustit již pouze 1400 Gt CO2. Na 67 % to alespoň podle současných modelů bychom neměli do ovzduší vypustit více než 1100 Gt CO2.

Role rozkladu dřeva v uhlíkovém cyklu

Když zemře strom, kmen začne tlít a uvolňovat uhlík nashromážděný během života v biomase. Studie vyčíslila, kolik oxidu uhličitého se při rozkladu uvolňuje. Badatelé dospěli k tomu, že celosvětově mrtvé dřevo každoročně vypustí 10,9 gigatun uhlíku. To je zhruba o 15 procent víc, než jsou globální emise z fosilních paliv. Naprostou většinu, tedy 93 procent, ovšem mají v tomto procesu tropické lesy, a to vzhledem k množství dřeva a vysoké rychlosti tlení.

Badatelé také předpovídají, že rychlost rozkladu dřeva tam pravděpodobně bude s postupující změnou klimatu zrychlovat a uvolňovat tak atmosféry víc oxidu uhličitého.

Studie také ukázala, že hmyzu patří 29 procent a 71 procent mikrobům. A že to je dost nerovnoměrné na zemském povrchu.

„Samozřejmě vedle teploty také závisí na srážkách, respektive obsahu vlhkosti. V absolutně suchém prostředí je rozklad absolutně pomalý. Pak je nějaké optimum vlhkosti, kde je rozklad největší. Když je příliš vlhko, tak se hůře rozpouští kyslík a tlení nepostupuje tak rychle,“ popisuje mikrobiolog.

Čtěte také: Jak platit poplatky za odpad v Brně

Rozklad biomasy je nezbytnou součástí života každého ekosystému a v zásadě i každého organismu. Každý strom pak jako každý člověk musí na konci svého života umřít. Srovnávat přirozené uvolnění uhlíku na konci života organismu s emisemi ze spalování fosilních paliv je proto podle něj zavádějící. „Pokud se to číslo vytrhne z kontextu, tak může působit děsivě. Ale ono děsivé vůbec není. Děsivé jsou naopak antropogenně způsobené emise CO2.“

Tlení dřeva a biodiverzita

Badatelé připomínají, že tlející dřevo má velkou roli s ohledem na druhovou rozmanitost. Z tohoto pohledu je tak lepší ho v lese ponechávat. „Hmyz ho potřebuje a neobejde se bez něj,“ upozorňuje Baldrian s poukazem na dopady, které by to podle něj mělo mít na hospodaření v lesích.

Skupina autorů nové studie i proto v článku na akademickém serveru The Conversation doporučuje ponechávat mrtvé dřevo v lesích. Vedle biodiverzity ale také berou v potaz využívání biomasy jako paliva.

Plýtvání potravinami

Pokud by byly tyto potraviny zachráněny, nasytily by se jimi asi tři miliardy lidí. V Evropské unii připadá na jednoho člověka 127 kg potravinového odpadu za rok. Podle výzkumu MENDELU vyhodí obyvatel brněnského sídliště průměrně 37,4 kg jídla ročně. Jedná se o vyhnutelný odpad, tedy jídlo, které se bývalo dalo sníst. Samotní obyvatelé přitom dle svého úsudku odhadují jen 12,27 kg. Snížit plýtvání jídlem může každý z nás. Lidé žijící v domácnosti ve větším počtu obvykle zacházejí s jídlem hospodárněji.

Problém nastává ve chvíli, kdy se biologicky rozložitelný odpad ukládá spolu se zbylým komunálním odpadem na skládky. Jeho rozkladem bez přístupu vzduchu totiž vzniká kromě CO2 i metan. Až 14 % Čechů nespotřebovává potraviny po uplynutí těchto dat. V EU se takhle ročně vyplýtvá 8,8 milionu tun potravin. Po skončení doby minimální trvanlivosti je přitom zboží obvykle zcela v pořádku a nemusí se vyhazovat.

Spotřeba vody v zemědělství

Podle Evropské agentury pro životní prostředí se v EU nejvíce vody za rok využívá právě v zemědělství. Z toho většina vody (15 300 litrů) padne jen na vypěstování krmiva. Nejnáročnější na vodu je ale čokoláda.

Příběh rekonstrukce domu a udržitelnosti

Vztah k přírodě a její ochrana jsou pro Karolínu důležité v každodenním životě. Je pro mě normální využívat věci, dokud jsou funkční, a ne je nahrazovat jen kvůli novějšímu designu. S rozpočtem odhadovaným na čtyři miliony korun se rodina pustila do náročného procesu plánování rekonstrukce. Peníze zkombinovali z hypotéky a státní dotace Oprav dům po babičce.

V rámci rekonstrukce dům získá kompletní zateplení a tepelné čerpadlo.

Kryptoměny a uhlíková stopa

Virtuální měna bitcoin je zodpovědná za stejné množství emisí oxidu uhličitého (CO2) jako města Las Vegas nebo Hamburk. Vyplývá to ze společné studie Technické univerzity v Mnichově a Massachusettského technologického institutu.

Došli k závěru, že koncem roku 2018 byla celá bitcoinová síť odpovědná za roční emise 22 až 22,9 milionu tun CO2, tedy podobně jako velké západní město nebo celá rozvojová země jako Srí Lanka.

Podle de Vriese loni zpracovala bitcoinová síť zhruba 81 milionů transakcí, zatímco standardním globálním bankovním systémem jich proběhlo 500 miliard. Počítá, že na transakci připadá kolem 271 kilogramů CO2, a to je několiksetkrát více než při standardní platbě kartou.

Spekulace s Bitcoinem

Rychlý vzestup ceny kybernetické měny bitcoin zastírá jednu nepříjemnou skutečnost: prakticky nikdo ji nepoužívá k ničemu jinému než ke spekulaci. Za první čtyři měsíce roku 2019 se v této největší a nejznámější digitální měně světa u obchodníků uskutečnilo pouze 1,3 procenta transakcí, což není žádná velká změna proti předchozím dvěma letům, kdy bitcoin procházel vlnami vzestupů i pádů.

tags: #kolik #CO2 #vyprodukuje #příběh #na #instagramu

Oblíbené příspěvky:

• Darování auta v ČR
• Světelné znečištění a jeho vliv
• Usnadnění výstavby ekologických domů
• Květiny v kuchyni
• Modernizace pekařské výroby