V České republice je nakládání s odpady upraveno zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech. Tento zákon klade důraz na předcházení vzniku odpadů a jejich využívání v souladu s hierarchií odpadového hospodářství. Pro podnikatele i občany je důležité znát své povinnosti a možnosti, jak s odpady nakládat efektivně a v souladu s platnou legislativou.
Pro evidenci a hlášení odpadů se používají specifické evidenční kódy, které jsou uvedeny v příloze č. 13 vyhlášky č. 273/2021 Sb. Tyto kódy slouží k identifikaci různých typů produkce a nakládání s odpady. Níže je uveden přehled některých z nich:
V průběžné evidenci odpadů a ročním hlášení o odpadech se používají výše uvedené evidenční kódy odpadů.
Produkce odpadů v území je dána součtem evidenčních kódů: A00 + A10 + A20 + A30 + A60.
Produkce odpadů původce odpadů je dána součtem evidenčních kódů: A00 + A60.
Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů
V případě, že je v evidenčním kódu uvedeno X, pak je možno X = A pro vlastní odpad, X = B pro odpad převzatý, X = C pro odpad odebraný ze zásob z předchozího roku.
Dále platí pro používání evidenčních kódů pro způsoby využití, odstranění, úpravy a skladování odpadu následující: XY, kde X = A pro vlastní odpad, X = B pro odpad převzatý, X = C pro odpad odebraný ze zásob z předchozího roku. Y = kód způsobu využití, odstranění, úpravy a skladování odpadu podle přílohy č. 5 a 6 k zákonu a evidenční kód podle přílohy č.
Při nakládání s odpady může podnikatel vystupovat ve dvou pozicích: jako původce odpadu a jako oprávněná osoba, která podniká v oblasti odpadového hospodářství. Zákon o odpadech zařazuje mezi původce odpadů mj. právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady.
Jednou ze základních povinností původců odpadů představuje zajištění přednostního využití odpadu v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady. Jak vyplývá z výše uvedeného, podnikatel je vždy povinen vzniku odpadů předcházet. Pokud odpady vznikly a nelze je připravit k opětovnému použití, musí právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání zajistit recyklaci těchto odpadů.
Na předposledním místě v hierarchii způsobů nakládání s odpady je zařazeno jejich energetické, popř. jiné využití. Došlo-li tedy při činnosti podnikatele ke vzniku odpadů, má takový podnikatel povinnost zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. I v rámci využívání odpadů existuje jistá posloupnost, kdy přednost má materiálové využití odpadů před využitím jiným, např. energetickým využitím.
Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu
Původce odpadu je pro účely nakládání s odpady vždy povinen správně zařadit vyprodukované odpady pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů, jež jsou uvedená v Katalogu odpadů. Například odpad, který je uveden v Katalogu odpadů jako nebezpečný odpad.
Původce odpadu je povinen zajistit, aby nebezpečné odpady byly zabaleny v souladu se zvláštními právními předpisy a označeny písemně způsobem a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a grafickým symbolem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.
Pokud se původce domnívá, že se nejedná o nebezpečný odpad, může podat žádost o vydání osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. Žádost se podává prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí jedna nebo více pověřených osob na základě žádosti původce.
Zákon o odpadech ukládá původcům odpadů povinnost shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Primárně se má na mysli oddělené shromažďování nebezpečného odpadu od odpadů ostatních. Z ostatních odpadů lze poté vytřídit papír, sklo nebo plast.
Zákon o odpadech rozlišuje odpad, jehož původci jsou nepodnikající fyzické osoby, tedy odpad komunální, a ten, který produkují právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání. Podle Katalogu odpadů je komunálním odpadem odpad z domácnosti a podobné živnostenské, průmyslové odpady, ale také odpady z úřadů.
Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR
Z toho důvodu, že odpad pocházející z činnosti podnikatelů je odpadem podobným komunálnímu, nelze tento odpad bez dalšího odkládat do popelnic, popř. kontejnerů určených pro komunální odpad. Převedení odpadu do vlastnictví této osoby lze provést buď přímo, nebo prostřednictvím k tomu zřízené právnické osoby.
Příklad: Původce odpadu uzavře se společností zajišťující odvoz a likvidaci odpadu smlouvu o odběru odpadů vznikajících při podnikatelské činnosti původce, jejímž předmětem bude odběr odpadu produkovaného původcem odpadu, jeho převedení do vlastnictví společnosti a zajištění jeho dalšího využití, příp. odstranění.
Lze jen doporučit, aby ve smlouvě bylo sjednáno, že součástí ceny za odběr jednotlivých druhů odpadů, které budou zneškodňovány skládkováním, jsou i příslušné poplatky za ukládání na skládky. V takovém případě je pro právnickou osobu či fyzickou osobu oprávněnou k podnikání výhodné uzavřít smlouvu se samotným vlastníkem budovy, na základě které bude moci osoba, která v této budově podniká, odkládat odpad do sběrných nádob, jež patří vlastníkovi domu.
Zákon o odpadech však dává podnikatelům ještě druhou variantu, jak s odpadem podobným komunálnímu naložit. Problém může nastat tehdy, pokud podnikající fyzická osoba v jedné budově bydlí a zároveň zde i podniká.
Při činnosti právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání může dojít ke vzniku i jiného odpadu než podobného komunálnímu. Mezi povinnosti, které zákon o odpadech původcům odpadů ukládá, patří také vedení průběžné evidence o odpadech a způsobech nakládání s nimi.
Původce odpadů je povinen vést evidenci za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně. Průběžná evidence musí obsahovat datum a číslo zápisu evidence a jméno a příjmení osoby, jež je za vedení evidence odpovědná.
Pro vedení průběžné evidence není předepsána jednotná forma, a proto ji lze vést např. zápisy do sešitu, tabulkou v počítači či jiným vhodným způsobem. Jelikož je ale průběžná evidence podkladem pro sestavení ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady, je vhodné pro její vedení použít formulář uvedený v příloze č. 20 vyhlášky č.
Další povinností původců odpadů je zaslání hlášení o roční produkci a nakládání s odpady za uplynulý kalendářní rok obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle přílohy č. 20 vyhlášky č. Toto hlášení je podnikatel povinen zasílat každoročně vždy do 15.
Zákon o odpadech stanoví pro původce odpadu, který v posledních dvou letech nakládal s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok, povinnost zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, tedy odpadového hospodáře.
Funkci odpadového hospodáře nemůže vykonávat kdokoli, může jím být pouze fyzická osoba s dokončeným vysokoškolským vzděláním, která má v posledních 10 letech minimálně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství.
Zvláštní povinnost je stanovena i pro právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které výrobky uvádí na trh. Tato povinnost se týká právnických osob a fyzických osob oprávněných podnikání, jež uvádí na trh v České republice výrobky uvedené v zákoně o odpadech.
Při prodeji výrobků, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, je jejich poslední prodejce povinen písemně informovat konečného uživatele prostřednictvím komunikace na dálku o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků.
Na požádání je provozovatel místa zpětného odběru povinen vystavit potvrzení o zpětném odběru výrobku, přičemž místa zpětného odběru musí být pro konečné uživatele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na něž se povinnost zpětného odběru vztahuje.
Osoba uvádějící na trh tyto výrobky je dále povinna zajistit využití či odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a prováděcími předpisy do konce kalendářního roku následujícím po roce, v němž byly odebrány.
O plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok tato osoba zpracuje zprávu, jež do 31. března následujícího roku zašle Ministerstvu životního prostředí.
Komunální odpad je definován jako odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, který je obdobný odpadu z domácností, kromě odpadů vznikajících z průmyslové činnosti a služeb.
Podle zákona se rozlišuje mezi odpady produkovanými fyzickými osobami a odpady pocházejícími z podnikatelské činnosti. Konkrétně je komunální odpad popsán v § 4, kde se říká, že komunální odpad zahrnuje:
Komunální odpad tak zahrnuje odpady vznikající při každodenních činnostech obyvatel, ale nezahrnuje odpad z průmyslových, zemědělských, stavebních či demoličních aktivit. Podle zmíněného zákona mají obce povinnost zajistit systém sběru, třídění a dalšího nakládání s komunálním odpadem.
Z pohledu zákona platí, že povinnost hradit poplatek za komunální odpad má zpravidla osoba s trvalým bydlištěm na dané adrese. Tato povinnost je zakotvena v zákoně o místních poplatcích (zákon č. 565/1990 Sb.). Prakticky to znamená, že pokud má nájemník na adrese trvalé bydliště, je odpovědný za platbu on. Pokud však na dané adrese trvalé bydliště nemá, může být odpovědnost přenesena na majitele nebo dohodnuta jinak.
Povinnost hradit poplatek za komunální odpad má zpravidla osoba s trvalým bydlištěm na dané adrese.
V praxi existují tři nejčastější varianty:
Dobrá zpráva je, že nájemník a majitel si mohou povinnosti dohodnout podle svého. V praxi je nejlepší, pokud se obě strany na odpovědnosti za poplatek za odpad domluví již v nájemní smlouvě. Ujasnění této otázky předchází sporům a také zbytečným dluhům. Předejdete tak problémům a vyjasníte povinnosti obou stran.
Tip pro nájemníky: Před podpisem smlouvy se ptejte, jak bude hrazen poplatek za komunální odpad. Pokud se vám podmínky zdají nejasné, je vhodné je včas objasnit, aby nedošlo k nedorozumění.
Z právního hlediska jsou místní poplatky za komunální odpad vázány na osoby s trvalým bydlištěm v obci. Podle zákona o místních poplatcích (§ 10b zákona č. 565/1990 Sb.) je obec oprávněna vybírat poplatky za komunální odpad od lidí, kteří mají na jejím území nahlášeno trvalé bydliště.
To znamená, že pokud má nájemník trvalé bydliště na pronajímané adrese, obec mu automaticky přiřadí poplatkovou povinnost, kterou musí plnit on. Jestliže však trvalé bydliště na adrese nemá, často přechází odpovědnost na majitele nemovitosti, který pak může rozhodnout, zda si náklady za odpad promítne do nájemného nebo poplatek uhradí sám.
Každá obec v Česku může mít vlastní způsob výběru poplatků za komunální odpad, který se liší nejen v sazbách, ale i v metodách výběru. Podívejme se na základní systémy, které obce používají, a vysvětleme si, jak ovlivňují majitele i nájemníky.
V menších obcích a městech se často setkáváme s paušálním systémem, kde obyvatelé platí jednotný poplatek za osobu nebo nemovitost. Výhodou tohoto systému je jeho jednoduchost - není potřeba sledovat objem odpadu nebo počítat jednotlivé výsypy. Většina paušálních poplatků je stanovena na základě vyhlášky obce, kde je uvedeno, kolik každá osoba či domácnost ročně zaplatí.
Další variantou je systém, kdy obec účtuje poplatek na základě počtu osob, které v domácnosti žijí. Tento systém přináší větší spravedlnost, protože poplatky odpovídají počtu lidí, kteří odpad produkují. Místní úřady evidují obyvatele pomocí trvalého pobytu nebo pomocí registračních údajů, které majitelé a nájemníci podávají.
Některé obce zavádějí progresivnější systémy, kdy domácnosti platí za skutečně vyprodukovaný objem odpadu. Tento systém se zakládá na evidenci množství odpadu (např. počtu výsypů popelnice), takže čím méně odpadu domácnost produkuje, tím méně zaplatí.
Při stěhování nebo změně bydliště je důležité přihlásit se k poplatku za komunální odpad v nové obci, případně zajistit jeho odhlášení v obci původní. Tím se předejde duplicitním platbám nebo nejasnostem, které by mohly vést k pozdějším problémům.
Když se přestěhujete do nové obce, je nutné se přihlásit k platbě za komunální odpad v místě nového trvalého bydliště, případně podle dohody s majitelem, pokud nemáte na adrese trvalé bydliště. Proces přihlášení probíhá na městském nebo obecním úřadě, nejčastěji na odboru životního prostředí nebo finančním odboru.
K přihlášení budete potřebovat následující informace:
Má-li platit poplatek za odpad nájemník, průběžně si ověřujte, že jej skutečně platí.
Při opuštění nájemní nemovitosti je nezbytné odhlásit se z místních poplatků za odpad. Základem je informovat příslušný úřad o tom, že se z dané adresy stěhujete, a doložit ukončení trvalého pobytu, pokud jste jej na této adrese měli. Uvedením termínu odhlášení a opuštění nemovitosti se vyhnete dalšímu účtování poplatků, které by v případě nepřihlášení mohlo zůstat na vaší zodpovědnosti.
Obecně platí, že:
Jednou z častých otázek při řešení poplatků za komunální odpad je, jak je to s platbou za malé děti, včetně novorozenců. Podmínky a pravidla pro placení se mohou mírně lišit v závislosti na místní vyhlášce každé obce, nicméně obecně platí několik základních zásad.
tags: #kolik #odpadu #lze #převést #do #nového