Stupně ochrany přírody v ČR

Kam až sahají počátky ochrany přírody v Česku, jaká je nejstarší přírodní rezervace a které historické dokumenty pomohly zachovat divokost přírodních oblastí na českém území? Historie ochrany přírody v Česku byla, asi jako všude ve světě, řízená potřebami panovníků. Války, zemědělská výroba a těžba dřeva poměrně zpustošila divokou přírodu, a i když ještě na světě nebylo zdaleka tolik obyvatelstva, infrastruktury a dalších vymožeností moderní doby, krajina, fauna a flóra už značně utrpěly.

Historické milníky ochrany přírody

• 1189 - kníže Konrád Ota vydal nejstarší český zákoník nazývaný Statuta Konrádova (též Statuta knížete Oty), v němž se píše o ochraně lesů, vodních živočichů a zvěře před pytláctvím.
• 1436 - dekret krále Zikmunda Lucemburského uzákonil ochranu zvěře v královských lesích v Čechách.
• 1721 - významný feudál Adam Schwarzenberg vydal předpis k ochraně medvědů na Šumavě. O několik desítek let později se k němu v roce 1800 přidal Josef Schwarzenberg, který vyhlásil ochranu medvědů na krumlovském panství.

Žofínský prales, první, a tedy nejstarší národní přírodní rezervace a zároveň jedna z nejstarších rezervací v Evropě letos slaví 185 let. Nachází se v Novohradských horách, jižně od Českých Budějovic a poblíž hranic s Rakouskem. Obě tato místa prohlásil v roce 1838 za chráněnou lokalitu tehdejší majitel panství Nové Hrady hrabě Jiří František August Buquoy.

Rok 1838 představoval z hlediska historie prvopočátek ochrany přírody v Česku pro další generace. V dalších letech se označení měnila. Mohli jsme se setkat s pojmenováním státní přírodní rezervace, chráněný přírodní výtvor nebo chráněný park a zahrada.

• 1946 - poprvé vyšel odborný časopis Ochrana přírody, který umožnil informovat veřejnost o ochraně přírody na českém území.
• 1956 - byl schválen první zákon o ochraně přírody (č. 40). Později v roce 1992 pak vznikl moderní zákon č. 114/1992 Sb. se zaměřením nejen na ochranu přírody, ale také krajiny.

„Při své dnešní pochůzce v polesí lužnickém našel jsem …. prales, vzbuzující obdiv a úctu svým stavem. V jejich čele stál generální konzervátor Rudolf Maximovič a výkonnými orgány ochrany přírody byly v té době dva památkové úřady: v Praze a v Brně. Práce těchto konzervátorů pomohla utvářet nové přírodní rezervace, jejichž počet se v průběhu 14 let zvýšil z 20 na 160 chráněných území.

Za socialismu nebylo jednoduché vyvinout jakoukoliv aktivitu bez zásahu politického systému. I přesto v roce 1969 vznikl TIS - Svaz pro ochranu přírody a krajiny, který se v následujících deseti letech zasadil o mnohá zlepšení v oblasti ochrany přírody. Výrazným seskupením se v 80. letech 20. století stalo hnutí Brontosaurus, které se dostalo až do nejpopulárnějšího mládežnického časopisu Mladý svět a motivovalo další zájmové organizace. Bohužel ani to, ani předpisy nezastavily mizení vzácných druhů rostlin, živočichů a zvěře.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Pákou na pytláky se stal zákon České národní rady č. 65/1986 Sb., tzv. sankční dodatek, který poprvé umožnil udělovat sankce a pokuty za poškozování přírody.

Typy chráněných území v ČR

V současnosti v ČR najdeme 4 národní parky (NP), 26 chráněných krajinných oblastí (CHKO), více jak 2000 maloplošných chráněných území různé úrovně ochrany a 6 biosférických rezervací UNESCO. Plus další území zapojená do mezinárodních projektů ochrany přírody - NATURA 2000. V Česku chráníme celkově více jak 15 % rozlohy našeho státu.

Chráněná území v ČR dělíme na velkoplošná (NP a CHKO) a maloplošná (Národní přírodní rezervace, Přírodní rezervace, Národní přírodní památky a Přírodní památky. Ochranná pásma s různým stupněm ochrany najdeme také u významných vodních zdrojů nebo lokalit výskytu rostlinného či živočišného druhu.

Národní parky (NP)

Značnou část území zaujímají přirozené nebo člověkem jen málo ovliněné ekosystémy. Rostliny, živočichové i neživá příroda zde mají velkým význam pro vědu a výchovu, a to na národní i mezinárodní úrovni.

Chráněné krajinné oblasti (CHKO)

Harmonicky utvářená krajina, na níž se z velké části nachází přirozené lesní a travní ekosystémy a někdy také dochované historické památky.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Národní přírodní rezervace (NPR)

Území s velkou přidanou hodnotou, tedy něčím jedinečné nebo významné v národním či mezinárodním měřítku.

Národní přírodní památka (NPP)

Významný přírodní útvar, který formovala příroda nebo člověk a který slouží jako památka pro příští generace.

Přírodní rezervace

Ekosystémy typické pro příslušný region nebo oblast.

Přírodní památka

Obdobné území jako NPP, jen regionálního významu.

Obecná ochrana přírody a krajiny

Obecná ochrana přírody a krajiny je věcně vymezena v části druhé zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Představuje základní úroveň ochrany krajiny, jejích přírodních hodnot a ekologicko-stabilizačních funkcí, zachování rozmanitosti druhů, ale také ochrany a šetrného využívání přírodních zdrojů.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Obecnou ochranu přírody a krajiny komplementárně doplňuje zvláštní územní ochrana přírody a krajiny a zvláštní druhová ochrana, resp. vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana. K nástrojům obecné ochrany přírody a krajiny s významným územním průmětem patří zejména ochrana a vytváření územních systémů ekologické stability, ochrana významných krajinných prvků včetně jejich registrace, ochrana krajinného rázu včetně zřizování přírodních parků s klíčovou vazbou na ochranu a rozvoj hodnot v území prostřednictvím nástrojů územního plánování.

V rámci obecné ochrany přírody a krajiny jsou před zničením, poškozováním a degenerací dále chráněny všechny druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, resp. jejich populace. Volně žijící ptáky je zakázáno úmyslně usmrcovat nebo jakýmkoliv způsobem odchytávat, úmyslně poškozovat, ničit nebo odstraňovat jejich hnízda a vejce, sbírat ve volné přírodě a držet jejich vejce (i prázdná), úmyslně vyrušovat ptáky, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Před poškozováním a ničením jsou chráněny také dřeviny rostoucí mimo les a zákon stanoví podmínky pro možnost jejich kácení.

Obecná ochrany přírody a krajiny ovšem pokrývá také ochranu vybraných neživých fenoménů. Zákonem je zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat ani jinak měnit dochovaný stav jeskyní a přírodní jevů, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod). Podobně jsou před zničením, poškozením nebo odcizením zákonem chráněny paleontologické nálezy (významné hmotné doklady nebo pozůstatky života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti).

Krajina je v § 3 odst. 1 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny definována jako „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.“ Ekosystém je přitom definován jako „funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase“ (§ 3 zákona č. Úmluva Rady Evropy o krajině definuje krajinu jako „část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“, přičemž úmluva se aplikuje na celé území států, které úmluvu přijaly, a pokrývá přírodní, venkovské, městské a příměstské oblasti. Zahrnuje plochy pevninského rázu, vnitrozemské vodní plochy a mořské oblasti.

Přístup do chráněných území

I do zvláště chráněných území vyjma těch nejpřísněji chráněných (viz dále - NPR, NPP, 1. zóna NP) je povolen volný pěší vstup. Naopak vjezd cyklistů je striktně omezen pouze na značené cyklostezky, a to nejen ve všech zvláště chráněných územích, ale dle litery lesního zákona (§ 20 písm. Volný vstup do NPR a NPP je zakázán.

V národních parcích platí mj. Zákaz odchytu živočichů a sběru rostlin s výjimkou sběru lesních plodů ve 3. a 2. Zákaz táboření, rozdělávání ohňů a zneškodňování odpadů mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. Na území I. kromě vlastníků a nájemců pozemků. V chráněných krajinných oblastech platí mj. Zákaz táboření, rozdělávání ohňů a zneškodňování odpadů mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. V těchto územích je zakázáno mj. Vstupovat a vjíždět mezi cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody a krajiny, kromě vlastníků a nájemců pozemků. V přírodních rezervacích platí mj.

V zájmu ochrany území NP před vnějšími rušivými vlivy (tj. zajištění postupného přechodu z nijak zvlášť nechráněného území na území NP) jsou kolem národních parků vyhlášena ochranná pásma. Ve skutečnosti to platí pouze pro Krkonošský národní park a NP Podyjí, protože úlohu ochranného pásma Šumavského národního parku plní CHKO Šumava, zatímco NP České Švýcarsko ochranné pásmo nepotřebuje, protože sousedí pouze s územím CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory.

Území chráněných krajinných oblastí je vnitřně rozděleno do čtyř zón podle úrovně ochrany, přičemž v první zóně platí pravidla nepřísnější.

Památné stromy jsou dalšími zvláště chráněnými přírodními prvky, neřadíme je však již mezi zvláště chráněná území. Jedná se o mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí.

Přírodní parky

Přírodní parky nejsou na rozdíl od CHKO zvláště chráněným územím. Přírodní parky jsou zavedeným nástrojem ochrany krajiny, navazují na tzv. oblasti klidu, které se vyhlašovaly před rokem 1989. Některé přírodní parky mohou svým umístěním přímo navazovat na maloplošná zvláště chráněná území, nebo jejich ochranná pásma a plnit tak obdobné funkce jako ochranné pásmo těchto území (např. PřP Prokopské a Dalejské údolí či PřP Radotínsko-Chuchelský háj). Nařízení kraje o zřízení přírodního parku by mělo obsahovat vymezení území s výraznými estetickými a přírodními hodnotami a jejich výčet a popis s vymezením hranic území (např. podle katastrálních území). Ideální je doplnění grafickým zákresem (nejlépe měřítko 1:10 000). Omezení využívání přírodních parků musí vždy vycházet z cíle a poslání jejich zřízení - mělo by směřovat k ochraně estetických a přírodních hodnot krajinného rázu, jiných aspektů se stanovená omezení nemohou týkat.

Legislativa ochrany přírody

Základním právním předpisem upravující ochranu zvláště chráněných území naleznete v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Zde naleznete obecná pravidla pro všechny národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a přírodní rezervace. Bližší pravidla a omezení, která zákon doplňují, a pravidla pro národní přírodní památky a přírodní památky, naleznete v dokumentech, kterými bylo konkrétní zvláště chráněné území vyhlášeno. Pouze národní parky jsou vyhlašovány zákonem, a proto jsou v něm obsažena i bližší pravidla jmenovitě pro jednotlivé NP. Chráněné krajinné oblasti vyhlašuje vláda svým nařízením a v těchto nařízeních naleznete i konkrétní pravidla.

Správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny (NPR, NPP a v první zóně CHKO) může dále nad rámec zákona vstup omezit nebo zcela zakázat, pokud hrozí poškozování území, zejména nadměrnou návštěvností.

Přímo v terénu kontroluje dodržování povinností tzv. stráž přírody. Ta se musí prokázat průkazem a služebním odznakem. Může požadovat prokázání totožnosti (předložení občanského průkazu nebo cestovního pasu).

Zvláště chráněná území se často nacházejí v lese, kromě stráže přírody v nich může kontrolu provést také lesní stráž. Jejím úkolem je hlídat dodržování zákona o lesích. Na porušování pravidel ochrany můžete i sami upozornit podáním podnětu k prošetření přestupku. V případě opravdu závažného poškození zvlášť chráněného území mohl být spáchán trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí. Pokud jste přesvědčeni, že k jednomu z výše uvedených trestných činů došlo, podejte trestní oznámení.

Definice pojmů

• Územní systém ekologické stability krajiny: vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.
• Planě rostoucí rostlina: jedinec nebo kolonie rostliných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Volně žijící živočich: jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody.
• Biotop: soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1.
• Natura 2000: celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Národní parky v ČR

Vizí národních parků v České republice je chránit přírodní hodnoty vázané na přírodní či přírodě blízké ekosystémy na dostatečně velkých plochách a umožňovat jejich nerušený vývoj a poznávání tohoto vývoje.

tags: #stupně #ochrany #přírody #v #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Studie o vlivu odpadu na ovzduší
• Sportovní stanoviště pro váš teambuilding
• Hlášení o odpadech - ICZ Marius Pedersen Náchod
• Průvodce výběrem odpadkového koše
• Ideální místo pro školní výlety na Šumavě